Videoreportáž: Nechory lákaly na mladé víno
Na stránkách Regionální televize Jih můžete vidět aktuální reportáž ze sobotní akce K Nechorám do sklepa za mladým vínem:
Video: Nechory lákaly na mladé víno
Doporučení k prevenci přenosu žloutenky
21. listopadu 2016 vydala Krajská hygienická stanice Doporučení k prevenci přenosu infekční žloutenky: V Jihomoravském kraji pokračuje epidemický výskyt infekční žloutenky (virové hepatitidy typu A), navzdory veškerým opatřením. Nákaza se přenáší fekálně-orální cestou, nedodržením zásad hygieny rukou při konzumaci pokrmů a manipulaci s nimi.
Opatření proti přenosu infekce je na osobní zodpovědnosti každého jednotlivce ke svému zdraví. Při délce inkubační doby 14-50 dnů se riziko onemocnění přesouvá do předvánočního období. Proto důrazně upozorňujeme na nutnost dodržování těchto zásad také při pouličních konzumacích a předvánočních společných aktivitách (např. zdobení perníků a cukroví).
V prevenci přenosu infekční žloutenky má zásadní vliv dodržování hygieny rukou.
Podrobnosti najdete na elektronické úřední desce.
Zveme na prosincové koncerty HTVŠ
Hudební, taneční a výtvarná škola Prušánky srdečně zve na vystoupení žáků, které letos proběhne ve dvou termínech. Na koncertech se postupně představí žáci kurzů. Ve středu 7. prosince v rámci Mikulášské besídky a o týden později na Vánoční besídce. Na mikulášské besídce vystoupí dětský folklorní soubor Nechoránek, na vánoční besídce vystoupí rocková kapela, cimbálová muzika a kroužek irských tanců.
Svatý Martin, spolupatron Prušánek
“Na den svatého Martina vesel se všecka rodina.”
Dnes si připomínáme svatého Martina, druhého patrona kostela v Prušánkách. Hlavní patron farnosti, svatý Isidor, byl madridský rolník, který se ve svém prostém životě vyznačoval nejen mimořádnou zbožností, ale i pracovitostí a dobročinností. Druhým patronem kostela je sv. Martin, protože na jeho svátek 11. listopadu 1758 byl kostel vysvěcen. Obraz svatého Martina visí nad vchodem do pravé sakristie (viz foto).
Martin byl podle legendy nejprve římský voják, později poustevník a nakonec biskup. Žil ve 4. století. Pocházel z Horní Panonie, tedy území dnešního Maďarska, ale svůj křesťanský život prožil ve Francii. Jeho obrácení na víru způsobilo zázračné vidění. Když jedné chladné noci přijížděl jako důstojník císařského jezdectva do Amiens, potkal v bráně žebráka. Neměl nic, čím by ho obdaroval, sundal proto svůj plášť, rozťal ho mečem a polovinu věnoval promrzlému chudákovi. Následující noci se mu zjevil Ježíš oděný do darované poloviny pláště. Tento okamžik změnil Martinův život. Bylo mu málo přes dvacet let, když opustil vojenskou kariéru, nechal se pokřtít a stal se poustevníkem. V roce 371 byl zvolen biskupem v Tours. Skromný Martin přijal takovou hodnost s rozpaky a zpočátku bydlel dál v chatrči nedalekého kostela poblíž řeky Loiry, kolem níž záhy vyrostla osada mnichů. Později z ní vzniklo známé opatství Marmoutier. Pro skromnost a zbožnost byl Martin oblíbeným biskupem už za svého života, zemřel na konci 4.století ve věku 81 let.
Martin se stal patronem vojáků, hlavě těch jízdních, jako byli později dragouni nebo husaři, ale také ochráncem koní. Za patrona ho považovali i podkováři, zbrojíři, krejčí, rukavičkáři, kloboučníci a mnoho dalších profesí. V lidové víře byl ochráncem domácích zvířat a paradoxně i hus, které na jeho svátek tak často končily na pekáči.
Svátek svatého Martina si můžete připomenout v sobotu při odpoledním Martinském sousedském posezení na kulturním domě v Prušánkách nebo v neděli při mši svaté v deset dopoledne.
Videoreportáž z gulášfestu a podzimní výstavy
Náves v Prušánkách se v pátek 28. října doslova zaplnila lidmi tak, že i náš štáb měl kolikrát problém prodrat se k jednotlivým týmům pro rozhovory. Nebylo se čemu divit, protože více než desítka týmů zde soupeřila o cenu diváků i odborné poroty ve vaření guláše. A nebyly zde jen místní týmy, přijeli i lidé ze severní Moravy a také mezinárodní rakousko-moravsko-německý tým. Podívejte se s námi, kdo měl jaké ambice a kdo nakonec zvítězil.
Videoreportáž: Prušánecký gulášfest je vskutku vyhledávanou a mezinárodní akcí
Zdroj: www.rtvj.cz
Čteme z prušánecké kroniky (říjen—listopad 1918)
Zpravodaj 3/2016: Dne 28. října 1918 je vyhlášena československá samostatnost. Tímto historickým a památným dnem byla přervána pouta, která nás vázala k rakouské říši a Habsburské dynastii. Svoboden je český lev!
Jako blesk rozletí se tato radostná zpráva po celé vlasti a po celé rakousko-uherské armádě, která byla rozvezena po celé Evropě. Do Prušánek přišla zvěst o prohlášení Československé republiky dne 29. října. Přivezl ji správce státního dvora Antonín Bednář z politické správy z Hodonína. Křičel přes celou dědinu z kočáru. Lidé vybíhali ze dveří a vrat a uslyševši, co jest nového, strhli takový křik, až to v uších zaléhalo, a tak to šlo po celé dědině od konce až na „Kopeček“. Jedni nad tím kroutili hlavami, nechtěli tomu věřit, druzí radostí skákali, jiní radostí plakali, jiní zase zpívali. V několika minutách se to vědělo po celé dědině. Ihned každý praštil s prací a světilo se. Mužští, pokud byli doma, odešli to k Nechorám zapít.
Navečer po poradě se zdejším varhaníkem Vincencem Fajkusem vybubnoval strážník Fabián Bůšek, že večer bude průvod přes vesnici a po průvodu tábor lidu. Po tomto vybubnování vyvěsili občané národní prapory.
Večer se skutečně sešli všichni občané před Obecním hostincem, hudba hrála až radost! Varhaník Fajkus promluvil ke shromážděným občanům a občankám o třistaleté porobě českého národa, o světové válce a o znovuvzkříšení českého národa. Po proslovu pana Fajkuse prošel průvod směrem na konec. Nejradostněji si vedli dezertéři., kterých bylo v průvodu dosti. Střílelo se, zpívalo, výskalo, muzika hrála a zároveň se objevilo mnoho osvětlených lampionů, které tento průvod zpestřovaly. Na konci byla zastávka, kde zase promluvil pan Fajkus, pak se šlo nazpět k faře, kde pan Fajkus opět promluvil, pak se šlo směrem na „kopeček“ k hostinci Vrankové, kde měl opět pan Fajkus velmi dojemnou řeč. Nebyl sice pan Fajkus řečníkem z povolání, ale v tento den dělal přímo divy. Vždyť mluvil tak krásně a dojemně, že ho bylo až radost poslouchat. U hostince Vrankové byla tato historická slavnost ukončena. Mladí šli spát, ale hudba hrála dlouho do noci.
Klidně spí občané a ještě klidněji chlapci dezertéři, kteří se nemusí obávat nočního útoku od vojska nebo četnictva jako doposud. První noc spí v klidu pod rodnou střechou ne jako rakouští, ale jako českoslovenští občané…
Třebas už byla prohlášena samostatnost československá, přece ještě umírali na frontě italské a francouzské příslušníci tohoto nově utvořeného státu… Teprve postupem času dozvídali se tuto radostnou zvěst vojáci i zajatci, kteří prožívali dobu utrpení v nehostinné a daleké cizině, v zapadlých ruských končinách na Sibiři, Turkestánu, na Dalekém Východě, kde byli v mnoha případech zapřaženi do hrozných robot. Najednou uslyšel takový nešťastník tuto radostnou zprávu, že už je konec válce, a že je už konec jeho otrockému životu. Mnohý se dal nad touto zprávou do pláče, avšak byl to pláč radosti a byly to slzy štěstí.
Samostatnost Československého státu byla vyhlášena, ale pořád nebyl nikdo, kdo by tu válečnou hrůzu zastavil. Když však bojující vojáci uslyšeli tuto radostnou zprávu, ihned přestali být rakousko-uherskými vojáky. Mnozí ihned opouštěli svá místa, zahazujíce vše nepotřebné, co měli u sebe. Italská armáda ovšem nemeškala a postupovala rychle vpřed a zajala mnoho desítek tisíc vojáků rakouské armády, což konečně donutilo Rakousko ke kapitulaci. Dne 3. listopadu roku 1918 kapitulovalo Rakousko-Uhersko, jsouc poraženo na italské frontě spojenými armádami – italskou, jejíž součástí byli českoslovenští legionáři, francouzskou a anglickou. Rakouské armádě bylo nařízeno, aby ihned zastavila válečnou činnost na zemi, ve vodě a ve vzduchu. Dále pak bylo nadiktováno 26 bodů podmínek příměří. Rakousko všechno přijalo…
Z prušánecké kroniky vybrala a upravila Jana Kamenská
Vinobraní 2016
Zpravodaj 3/2016: Tak první, co mě napadá, je napsat „moje nervy“!!! Celý týden sledujete Aladina, Meteosat, Slunečno.cz a jiné, a všichni vám hlásí takovou sobotní předpověď počasí, kterou opravdu, ale opravdu nechcete slyšet. A tak celou dobu prosebně obracíte oči k nebi a v duchu moc pěkně prosíte. Pak v sobotu dopoledne, když vaříte oběd, začne pršet a vy se téměř zhroutíte. Do toho telefonáty typu: „Tož, co to počasí?“, A bude to dneskaj?“, „Nezrušíte to?“ No, tak ty mně taky moc nepomohly☺
A nakonec z toho byla moc vydařená akce s příjemným počasím a mnoha spokojenými návštěvníky. Na jejím úspěchu se podílelo hodně lidí: prušánecká chasa, mužský a ženský sbor našeho Slováckého krúžku, šikovné děti z Nechoránku, cimbálová muzika Galán, která doprovázela všechna vystoupení a potom hrála ve stanu u Expozice až do půlnoci a stejně je ani potom nechtěli pustit domů, dechová hudba Bojané, která by také mohla hrát až do rána a pořád by byl plný „tancplac“, všichni pracovníci obecního úřadu a naše věrné seniorky v pokladnách. Všem patří velké díky.
Jana Kamenská, foto Jitka Omelková
Dětské rybářské závody
Zpravodaj 3/2016:
Všichni jsme si již zvykli na to, že se nedaleko Prušánek nacházejí dva tzv. poldry, ze kterých se staly hezké vodní plochy. Zvláště ten obci bližší se pro mnohé stal cílem vycházek do přírody, kde může trpělivý a opatrný pozorovatel spatřit mnoho zajímavého jak z říše rostlinné, tak živočišné. A zadívá-li se pozorně na zdánlivě klidnou hladinu, dříve či později uvidí proplout, nebo s hlasitým plácnutím vyskočit i nějakou tu rybu. Celé léto jsme také měli možnost vidět u „Kalůže“ skupinky dětí pokoušející se lovit ryby způsobem „chyť a pusť“ a zdokonalující tak své rybářské dovednosti. Zájem o rybaření byl tedy zřejmý a tak už byl jen krůček k nápadu uspořádat pro děti rybářské závody a zároveň se tak přesvědčit o tom, jaká tajemství se skrývají pod hladinou této naší vodní nádrže.
A pak už přišla sobota 10. září. Bylo krásné počasí a zúčastnilo se 19 dětí samozřejmě v doprovodu maminek, tatínků, babiček či dědečků, kteří dětem předávali své letité rybářské dovednosti a zkušenosti. Na vše dohlíželi, o vzornou organizaci a občerstvení se postarali pracovníci Obecního úřadu a prušánecký rybářský kroužek. Soutěžilo se ve dvou kategoriích. O největší rybu a o největší celkovou délku nachytaných ryb. Největší rybu, kapra 63 centimetry, chytil Jakub Remeš a s nejvíce nalovenými centimetry, neuvěřitelnými 230, se pochlubil Michal Kachyňa. V obou kategoriích byla oceněna první tři místa a děti obdržely věcné ceny.
Akce to byla vydařená, všichni se skvěle bavili a myslím, že příští rok ji určitě zopakujeme.
S rybářským pozdravem „Petrův Zdar“
Lubomír Zahradník
Hody 2016
Zpravodaj 3/2016: Na hody pod zeleným byli letos zvědaví nejen Prušaňáci, ale i přespolní. Vědělo se totiž, že hody budou „v novém“. Nejen že byla dokončena rekonstrukce celé návsi včetně nového „tancplacu“, ale obecní úřad pořídil novou kovovou konstrukci na „zelené“. Napoprvé byla jeho stavba trochu časově náročnější, zaměstnanci firmy všechno přeměřovali a dolaďovali na místě, samozřejmě za asistence našich šohajů, protože příště už budou konstrukci podle návodu stavět sami. Je nutno říci, že všem hodařům se konstrukce líbila, celé hody se moc pěkně vydařily včetně počasí. V neděli hrála DH Legrúti, v pondělí a v úterý DH Lanžhočanka.
Foto: Petr Omelka
Předhodová beseda u cimbálu
Zpravodaj 3/2016: Předhodový večer patřil již tradičně besedě u cimbálu, kterou pořádal Slovácký krúžek ve spolupráci s Obcí Prušánky. Za pěkného a teplého počasí se v programu představili mužáci a ženy z Prušánek, domácí sólisté a samozřejmě nechyběl ani FK Nechoránek, který je již po několik let pravidelným účastníkem této kulturní akce. Svým milým a vtipným pásmem naše děti všechny přítomné určitě pobavily.
Pozvání po mnoha letech přijal i mužský sbor z Moravské Nové Vsi, který svým pěveckým projevem potěšil, stejné tak jako dívčí duo Nikol Stávková a Soňa Vacenovská z Hodonína.
Dalším hostem byl folklorní soubor z Ořechova u Uherského Hradiště. Mladí tanečníci se představili pásmem tanců z Kopanic, Boršic, Strání a Korytné. Jejich tance byly svižné a tím dodávaly celému večeru na dobré náladě.
Pěkným bodem programu bylo i připomenutí 80. narozenin pana Františka Hromka, které oslavil letos na jaře.
Účinkující provázela cimbálová muzika Guráš z Velkých Bílovic s primášem Janem Omastou. Průvodního slova, okořeněného vtipem, se ujal konferenciér František Čech z Týnce.
Můžeme říct, že celý program proběhl v pořádku. Musíme si však přiznat, že stinnou stránkou večera byla špatná kvalita ozvučení. Věříme, že se to již nebude opakovat a příští beseda u cimbálu bude pro všechny pěkným kulturním zážitkem.
Závěrem děkujeme všem, kteří se na přípravě celého večera podíleli.
Za SK Vlasta Trechová, foto: Josef Hromek