Zpravodaj 3/2016: Jako každý rok tak i letos se naše soutěžní družstvo účastní kolotoče soutěží v požárním útoku zvané Grand Prix okresu Hodonín. Jakmile začátkem března vysvitlo sluníčko, začali jsme s tréninky. Jelikož se mezi prušáneckými kluky nenašel nikdo, kdo by s námi chtěl běhat, museli jsme hledat někde jinde. Nakonec se k nám přidali kluci z Břeclavi a Mikulova, kteří mezi nás bezvadně zapadli. První tréninky vypadaly dobře a tak jsme s mírným optimismem začali vyhlížet začátek sezony. První soutěž proběhla 5. května ve Vlkoši. Za cíl jsme si stanovili jakoukoliv osmnáctku a ta se nám i povedla. 18:92 sice není super výkon a v nabité konkurenci začátku sezony nám vynesla jenom celkově osmé místo, ale jelikož sem jezdí testovat formu i družstva z okolních lig, která nejsou započítávána do naší Grand Prix, skončili jsme na třetím místě a brali prvních deset bodů, což bylo v začátku sezony výborné.  Za čtrnáct dní jsme se přesunuli do Dubňan. Zdejší trať je vcelku rychlá a tak byl cíl zaútočit na co nejvyšší celkové pořadí. Bohužel po chybě na koši byl čas 20:44, se kterým jsme na přední umístění mohli zapomenout. Ovšem ostatní družstva jakoby nás v tom nechtěla nechat a tak se po různých chybách časy pod dvacet vteřin daly spočítat na prstech jedné ruky. Nakonec jsme skončili celkově šestí, ale do Grand Prix si připsali osm bodů za 4. místo. Další týden byla v programu soutěž v Blatnici pod Svatým Antonínkem, kam jsme odjížděli s tím, že se musíme vyvarovat chyb a zase zaútočit na čas kolem osmnácti vteřin, který se nám v tréninku celkem pravidelně daří. Drobných chyb jsme se sice nevyvarovali, ale čas 18:46 nám nakonec stačil na 3. místo celkově a 2. místo v GP. Konečně se nám povedla po dlouhé době bedna a skvělých dvanáct bodů do celkového pořadí. Další soutěží byla ta v Ratíškovicích. Po dlouhých letech, kdy se běhalo na silnici před hasičskou zbrojnicí, se už po druhé soutěž uskutečnila na zdejším hřišti. Namlsáni úspěchem z Blatnice jsme pošilhávali opět po bedně, ale chybiček jsme se znovu nevyvarovali a tak čas 18:93 nám stačil jenom na 5. místo, za které jsme brali šest bodů. Po týdnu nás kalendář soutěží zavedl do Čeložnic. Kluci se po roční odmlce opět přihlásili a jejich trať patří mezi ty rychlé. Před startem jsme si řekli, že půjdeme na jistotu a nebudeme to zbytečně honit, ale konečný čas 18:04 byl skvělý a tak jako bychom si před útokem nic neřekli. Dařilo se ale i ostatním a nakonec jsme skončili celkově pátí a v GP čtvrtí s osmi body.

Před další soutěží v Petrově bylo čtrnáctidenní volno, které jsme využili k tréninku a drobnějším přestavbám v týmu. Snažíme se soutěžit v sestavě, ve které jsme „seběhaní“, ale z různých důvodů to kolikrát nejde a tak musíme umět zaskočit jeden za druhého. Proto nás mrzí, že mezi domácími není nikdo, kdo by to s námi zkusil. Nicméně jsme se s tímto problémem vypořádali a pokračovali soutěží v Petrově. Zdejší trať bývá hodně zrádná z důvodu bočního větru. Letošní rok ale jakoby si počasí uvědomilo, že vítr nám nesvědčí a bylo hezky. Na startovní čáru jsme se postavili s drobnými změnami v sestavě a tak byl stanoven cíl s časem co nejblíže k osmnácti vteřinám. Nakonec oba proudaři sestříkli stejným časem 18:83, což bylo v pozměněné sestavě solidní. Na petrovské trati se ale dařilo soupeřům a tak jsme skončili šestí s pěti body. Následovalo opět čtrnáctidenní volno. Abychom nevypadli ze soutěžního rytmu, rozhodli jsme se zajet si zasoutěžit a natrénovat do Velkých Pavlovic. Zdejší hasiči pořádají také noční závody, o kterých s oblibou říkají, že je okopírovali od nás. Nicméně se to s našimi podmínkami nedá srovnávat, a asi také proto se nám vůbec nedařilo. Ani jeden útok nám nevyšel a odjížděli jsme jako poslední, ovšem brali jsme to hlavně jako trénink a žádné body nám neutekly a tak nás to vlastně nakonec ani tak nemrzelo. Na příštím tréninku jsme si probrali chyby, které se nám podařilo vyrobit na poslední soutěži, a vyrazili na další štaci Grand Prix do Rohatce. Kluci několikrát museli měnit místo soutěže a letos jsme se sešli na fotbalovém hřišti. Počasí nám nepřálo a téměř po celou dobu soutěže dopadaly na trať dešťové kapky. I přes nepřízeň počasí byla trať velmi rychlá. Útok se nám povedl rozběhnout dobře a 18:61 bylo v dané situaci kvalitní. Tento výsledek nám stačil na 4. místo a 3. místo v GP s deseti body do celkové klasifikace. Teď už byla na řadě naše domácí soutěž, kterou jsme letos museli posunout z důvodu konání krajského kola požárního sportu. Než se ale mohly začít sjíždět družstva k nám do parku, měli jsme volný víkend, který jsme se rozhodli zpestřit tréninkem na soutěži v Hruškách. Čas sice nijak světový nebyl, ale 18:77 nám vynesl první místo a tak byla nálada výborná. Domácí soutěž klasicky začíná o půl desáté. Letos jsme měli i vzácné hosty. Krajskou starostku hasičů paní Zdeňku Jandovou a hejtmana jihomoravského kraje Michala Haška, který vyznamenal naše dva členy – Josefa Polácha a Miroslava Pálku -bronzovou medailí Jihomoravského kraje, za obětavou a dlouhodobou činnost ve sboru. Po úvodních ceremoniálech se začalo soutěžit. První na start jsme se jako obvykle připravili my. Útok se povedl rozběhnout perfektně a výsledný čas 18:01 byl velice kvalitní. Konečně se nám povedlo zúročit všechno, co jsme dřeli a pilovali na trénincích a nejvíce nás těšilo, že to konečně vyšlo doma. Družstva se na základně střídala v rychlém sledu a my s napětím sledovali, na jaké místo nám bude čas stačit. Největším konkurentům v boji o titul Grand Prix – Čeložnicím a Mistřínu – se nedařilo a tak jsme byli stále na prvním místě. Těsně před koncem se na start připravili kluci z Hodějic, kteří za námi jezdí pravidelně, naši trať znají a tak se jim povedl perfektní útok s časem 17:97, se kterým brali první místo. Na domácí půdě jsme tedy skončili druzí, ale nakonec nás to tak nemrzelo, protože se Hodějice nezapočítávají do naší Grand Prix, a proto jsme brali patnáct bodů do celkového pořadí. Dalším zastavením v našem hasičském kolotoči jsou závody ve Vřesovicích. Trať je tady docela kvalitní, ale náběh kolem základny je z panelů, mezi kterými jsou spáry, které jsou dost nebezpečné. Z důvodu pracovní vytíženosti jsme ani neměli kompletní kádr a tak jsme si museli vypomoct od kluků z Vlkoše a půjčit si proudaře. Jelikož se nikomu moc nedařilo, rozběhli jsme svůj pokus na jistotu, ale s prostřikem na jednom z terčů a časem 20:60 jsme se mohli rozloučit s kvalitním umístěním. Nakonec nám zbylo sedmé místo a pouhé čtyři body. Následovala soutěž v Hrubé Vrbce. Na Horňácku se soutěží na rychlé trati, a proto jsme tam odjížděli s tím, že musíme udělat co nejlepší čas a dohnat ztracené body z minulé soutěže. Útok se nám podařil rozběhnout rychle a nakonec o tom vypovídal i výsledný čas 17:66, druhé místo a dvanáct bodů do celkového hodnocení. Poslední víkend o prázdninách patří jako obvykle soutěži ve Velké nad Veličkou. Bohužel jsme na tuto soutěž neměli kompletní tým a museli jsme provést zásadní změny. Hlavní favorité z Mistřína svůj pokus nedokončili a povedeným pokusem jsme mohli jejich náskok ve vedení seriálu snížit. Bohužel jsme se ale se změnami v družstvu nedokázali vypořádat a po hrubé chybě na základně jsme zapsali neplatný pokus. Jelikož před námi byla už poslední soutěž a náskok Mistřína byl nedostižný, zůstal nám pouze boj o konečné druhé místo s kluky z Čeložnic.
Na vyvrcholení sezona jsme se vydali do Vacenovic. Zdejší hasičský areál je na vysoké úrovni, však se tady také dlouhá léta konala Extraliga České republiky. Na start jsme se tentokrát vydali v plné síle a s vidinou útoku na celkové druhé místo jsme do pokusu dali všechno. Základna a rozběh byl perfektní. Bohužel ale jakoby se k nám na konci sezony otočilo štěstí zády. Právě při výstřiku z proudnic přišel poryv větru, který foukl proti klukům a na terči se díky tomu z roztříštěné vody stal opar, přes který nebylo vidět, jestli stříká přesně na klapku. Nakonec nám čas 21:46 stačil na sedmě místo, a my jsme si zapsali poslední čtyři body. Sezónu jsme tedy ukončily v celkovém pořadí na 3. místě s devadesáti pěti body za prvním Mistřínem a druhými Čeložnicemi. Na začátku sezóny jsme si nepomysleli, že budeme bojovat tak vysoko v celkovém pořadí a tak jsme s třetím místem spokojeni. Než zavřeme definitivně dveře za letošní sezonou, čekají nás ještě dvě soutěže. Pojedeme oplatit účast klukům do Sudic, kteří k nám jezdí pravidelně každý rok. Vyvrcholením sezóny bude soutěž O slovácký džbánek, na který se kvalifikuje vždy nejlepších pět družstev z okresů Břeclav, Hodonín a Uherské Hradiště. Nakonec nás čeká slavnostní ukončení a vyhlášení výsledků Grand Prix na galavečeru, který bude letos v Hovoranech.
Tímto bych chtěl všem lidem kolem soutěžního družstva moc poděkovat za to, že s námi drželi celou sezonu. Hlavně přespolním klukům, kteří z daleka jezdili na tréninky i soutěže. Třeba někdo z domácích přijde a bude to s námi chtít zkusit a zjistí, že požární sport je krásný. Snad bude i příští sezona tak úspěšná a podaří se nám zopakovat nebo ještě vylepšit výsledky z té letošní.

Výjezdová jednotka v letošním roce zasahovala už u dvaceti událostí. Od technických pomocí při likvidaci hmyzu až po složité zásahy. Začátkem března jsme byli na stáži na stanici v Břeclavi, kde jsme měli výjezd na požár v kuchyni nemocnice. Zde jsme zasahovali v dýchací technice. Mezi složitější zásahy patřil požár ropné nádrže v areálu MND směrem na Nový Poddvorov. Na místě jsme ochlazovali okolní nádrže, pomáhali s pokládkou těžké pěny a po ukončení zásahu prováděli požární dozor. Další složitý zásah byl při větrné smršti v Moravské Nové Vsi. Tady jsme si opravdu „mákli“ při opravách poškozených střech, rozebírání poškozených konstrukcí, popadaných větví a ostatních následků. Posledním větším zásahem byl na začátku září požár auta a střechy rodinného domu v Moravské Nové Vsi, kde jsme zasahovali v dýchací technice, při hasebních pracích, rozebírání konstrukcí. Tak jako každý rok je samozřejmostí výcvik jak s technikou, tak i s veškerými prostředky, které máme ve výbavě a také školení. Nikdy nemůžeme vědět, co se může stát a tak musíme být připraveni téměř na všechno.

                                                                                                                               Jakub Valuch