Nástroje pro usnadnění přístupu

Web Accessibility plugin by DJ-Extensions.com
Skip to main content

Změna dopravce

Dovolujeme si Vás informovat, že od 12. 12. 2021 bude změněn autobusový dopravce

na 14 linkách v oblastech Mikulovska a Břeclavska, konkrétně se jedná o linky:

531, 540, 542, 550, 551, 555, 556, 570, 571, 572, 573, 574, 580, 585.

Přepravu bude zajišťovat naše Znojemská dopravní společnost – PSOTA, s.r.o.

Pro cestující se nic nemění, pouze se setkáte s novými autobusy, které rozpoznáte, že budou již v novém kabátě, dle požadavků a standardů IDS JMK.

Některé nové autobusy, již můžete na silnicích vidět. Vnější olakování autobusu vypadá následovně: šedý spodek, růžová střecha, loga IDS JMK a Jihomoravského kraje, viz foto.(Tyto autobusy jsou již běžně v provozu a postupem doby dojde ke sjednocení a JMK budou brázdit autobusy s tímto jednotným vzorem.) Dále se pak můžete setkat a vidět na silnicích žluto-bílé autobusy, které patří a provozuje také naše Znojemská dopravní společnost – Psota, s.r.o.

Příběhy našich sousedů v Prušánkách

Zveme vás ke sledování dokumentu projektu Příběhy našich sousedů, který dětem přibližuje vzpomínky pamětníků, jejichž životy významně ovlivnily dějinné události 20. století: https://www.youtube.com/watch?v=Fr6EmSFHZ1Q&t=39s

Do projektu Příběhy našich sousedů, který se na Hodonínsku konal letos poprvé, se zapojilo celkem jedenáct žákovských týmů z osmi základních škol už v únoru 2020. Projekt byl přerušen covidovou epidemií, zavřenými školami a všemi epidemiologickými opatřeními. Do závěrečných prací nám nakonec zasáhlo tornádo. Projekt dokončilo pět žákovských týmů z pěti škol.

Pod vedením svých učitelů zaznamenali pamětnická vyprávění žáci ze ZŠ Hodonín Mírové náměstí, ZŠ Hodonín Vančurova, ZŠ Hodonín U Červených domků, ZŠ Prušánky a ZŠ Mikulčice. Žáci nejprve natáčeli vyprávění místních pamětníků a dohledávali dokumentární materiály k jejich příběhům. Ze shromážděných podkladů pak vytvořili vlastní dokumentární dílka.

Žáci zpovídali Zuzanu Domesovou, pamětnici okupace v roce 1968, učitelku, ale také poslankyni Parlamentu ČR. Další účastnicí byla Ludmila Drdlová, která vzpomínala na nálety na Hodonín za druhé světové války, ale také na strach při okupaci v srpnu 1968. Žáci nahrávali rozhovor s Pavlem Novákem, pamětníkem konce druhé světové války a přechodu fronty, kolektivizace na venkově, milovníkem folkloru a kostelníkem v Mikulčicích. Podařilo se zaznamenat vzpomínky Františka Krejčiříka, pamětníka významné hokejové éry v Hodoníně, hráče i trenéra, hokejového fanouška. Poslechnout si můžete vyprávění Evy Makuderové, pamětnice perzekucí v 50. a 60. let a zdravotní sestry z chirurgie hodonínské nemocnice.

Projekt finančně podpořilo město Hodonín, obec Prušánky, obec Mikulčice, Jihomoravský kraj a Místní akční skupina Jižní Slovácko ve spolupráci s projektem „Místní akční plán rozvoje vzdělávání v ORP Hodonín II“, registrační číslo CZ.02.3.68/0.0/0.0/17_047/0008626 v rámci oblasti demokratické kultury a regionální identity.

O PROJEKTU:

V roce 2020 se do projektu Příběhy našich sousedů po celé ČR zapojilo 388 českých škol s více jak 2200 žáky a studenty, kteří pod vedením 442 učitelů zdokumentovali v 559 žákovských dokumentaristických týmech téměř 600 pamětnických příběhů. Cílem přitom nebylo zapojit jen elitní školy a nejnadanější žáky, ale zpřístupnit touto formou moderní dějiny co nejširšímu okruhu čtrnáctiletých a patnáctiletých žáků a studentů. Žákovské dokumenty jsou dostupné na webu www.pribehynasichsousedu.cz.

Pomoc lidem zasaženým tornádem nekončí

„Pomoc lidem zasaženým tornádem z naší strany nekončí! V Mikulčicích u Kulturního domu stále stojí náš červený charitní stan, kde mohou lidé nahlásit svou potřebu nebo se registrovat jako dobrovolníci.” Charita Hodonín

Více na tel.: 731 206 912, od 8-18 hod, https://hodonin.charita.cz/, www.pomoctornado.charita.cz“.

Dále nabízíme Charitní sociálně právní poradnu, která je pro lidi v krizové a dlouhodobě tíživé situaci připravena poradit a pomoct:

Slovo starosty 1/2021

Vážení spoluobčané,

před rokem, kdy jsem psal příspěvek do Zpravodaje 1/2020 a děkoval všem za úžasnou solidaritu, jsem v závěru uvedl: „Přeji nám všem co nejklidnější a hlavně co nejzdravější nadcházející týdny a měsíce“. Ani v nejhorším snu by mě tenkrát nenapadlo, že téměř přesně za rok bude situace ještě mnohem horší, a co více, stále bez větší šance na brzký „normální život“.

Všichni už toho máme takzvaně plné zuby, všude je cítit nezdravé napětí, stres, podrážděnost. Není se čemu divit, lze to i chápat. Chci nás ale všechny poprosit, abychom se nedali zlomit. Abychom to ještě vydrželi. A hlavně, abychom v tom napětí a stresu neubližovali lidem kolem sebe a také sami sobě. Mám na mysli především ubližování psychické. Ubližování neuváženými slovními útoky, které pak vyvolávají jen další eskalaci už tak vysoké míry neklidu. Buďme k sobě tolerantní a nedejme se vytočit. A taky velmi uvážlivě filtrujme všechny informace, které se k nám dostávají zvenčí, protože množství lží, polopravd, pomluv a vyslovených nesmyslů je až neuvěřitelně vysoké. Myslím, že to by mohl být recept na to, jak se z toho všeho nezbláznit. A vzpomeňme také všechny ty, kteří se těchto dnů nedočkali, kteří nás kvůli koronaviru anebo za jeho přispění předčasně opustili. V této souvislosti se pak všechny „obrovské problémy“ běžného života jeví jako nepodstatné a banální.

Pamatujme na to, až nás příště zase něco nebo někdo pořádně nadzvedne.

Z celého srdce přeji nám všem, abychom se v příštích týdnech konečně dočkali výrazné změny k lepšímu a abychom byli zdraví. Jsem hluboce přesvědčen, že jedinou šancí a cestou k normálnímu životu je očkování, díky kterému se snad brzy dočkáme lepších zítřků. Samozřejmě za podmínky, že bude zajištěno dostatečné množství vakcín.

Přeji krásné a zdravé Velikonoce 🙂

Váš starosta.

Odpadové hospodářství 1/2021

Jak jsme se v roce 2020 podíleli na ochraně životního prostředí?

Díky svým obyvatelům se Obec Prušánky může v roce 2020 pochlubit sběrem starého elektra určeného ke zpětnému odběru a recyklaci o hmotnosti 12,48 t. Na každého obyvatele tak připadá 5,60 kg vysloužilých spotřebičů. Byla tím uspořena spotřeba elektřiny a produkce skleníkových plynů, celosvětově omezena těžba ropy a železné rudy, a recyklací se pokryla i část dodávek mědi nebo hliníku pro průmyslovou výrobu.

Konkrétní přínos obyvatel vyčísluje Osvědčení o podílu na zlepšení životního prostředí, které na základě dosažených výsledků vystavil kolektivní systém pro sběr a recyklaci vysloužilých spotřebičů Elektrowin.

Vyplývá z něj, že díky obyvatelům došlo za rok 2020 k úspoře produkce CO2 o 148,92 tun. Víte kolik smrků pohltí stejné množství CO2? 58 ks

Nebylo nutné vytěžit 7 316,01 litrů ropy.  Představte si, že z tohoto množství se pokryje spotřeba pohonných hmot auta např. na cestu z Prahy do Brna po dálnici D1 a to 274 krát.

Došlo také k úspoře 75 312,46 kWh energie. Asi stejné množství, jako kdybychom spustili cyklus myčky nádobí 75313 krát.

Podařilo se recyklovat 7 178,07 kg železa. Toto množství recyklovaného železa by bylo možné použít pro výrobu 295 ks nových praček, bez nutnosti těžby železné rudy.

Recyklací vysbíraných spotřebičů se podařilo získat 253,36 kg mědi, což by postačilo pro ražbu 45042 1€ mincí, nebo 312,98 kg hliníku, který by stačil na výrobu 20866 plechovek o objemu 0,33 l.

Loni jsme do sběrných nádob vybrali 49 kg baterií

 Do sběrné nádoby u nás v Prušánkách jsme v roce 2020 vytřídili 49 kg použitých baterií. Od neziskové společnosti ECOBAT, která zajišťuje sběr a recyklaci baterií v České republice, jsme za naši činnost obdrželi OSVĚDČENÍ O PŘÍNOSU PRO ŽIVOTNÍ PROSTŘEDÍ. Děkujeme všem, kteří se do sběru zapojili. I díky vám je svět zelenější!

A proč vůbec třídíme baterie?

Pokud by baterie skončily v běžné popelnici, putovaly by na skládku nebo do spalovny. V obou případech by se z nich uvolňovaly škodlivé látky, včetně těžkých kovů. Ty by pak znečisťovaly ovzduší, půdu, podzemní a povrchové vody. Když baterie odnesete na sběrná místa, včetně toho u nás na obecním úřadě a na sběrném dvoře, předcházíte těmto škodlivým procesům, které se negativně podepisují nejen na přírodě, ale i na našem zdraví. Zároveň díky recyklací získaným druhotným surovinám šetříme nerostné zdroje a nemusíme životní prostředí zatěžovat další těžbou.

Podle statistik společnosti ECOBAT ročně v České republice vytřídíme zhruba 45 procent baterií, které se dostanou do oběhu. To je necelá polovina. Jde přibližně o 1 700 tun. Z toho vyplývá, že kolem 2 100 tun baterií končí neznámo kde. Vedle rozumné spotřeby baterií je proto nezbytné, aby lidé vybité baterie odnášeli na sběrná místa. Má to velký smysl. Vždyť prostřednictvím recyklace jsme schopni ze 100 kilogramů baterií získat 65 kilogramů kovonosných surovin, které znovu slouží lidem k užitku.

Například z tužkových baterií získáváme recyklací ocel, zinek, mangan, nikl a měď. Z dalších typů baterií také olovo, kadmium, kobalt a stříbro. Tyto suroviny pak využíváme k výrobě nových produktů využitelných například ve stavebnictví, dále při výrobě popelnic, okapů, ale třeba i kosmetiky, šperků nebo i hudebních nástrojů.

Každý máme možnost volby – chovat se zodpovědně a dát použitým bateriím šanci na „druhý život“, aby nám suroviny z nich po recyklaci znovu sloužily, nebo to prostě neřešit. My máme jasno – volíme zodpovědnost! Jsme rádi, že také touto cestou můžeme přispět k ochraně životního prostředí. Z baterií, které byly v loňském roce u nás v Prušánkách vybrány, bylo recyklací získáno 32 kg kovonosných surovin. Každá vytříděná baterie se počítá. Děkujeme, že v tom jedete s námi.

Informace občanům – Parkování

Zpravodaj 1/2021: Auta kam se podíváš?

Vlastnictví automobilu se stalo oproti minulým dobám běžnou skutečností. Auto nám zjednodušuje cestu do zaměstnání, k lékaři, za nákupem, do přírody či za kulturou.

Bohužel, při stavbě  měst a obcí se v minulosti s tímto vývojem nepočítalo. Naši předkové si zřejmě takový nárůst dopravy vůbec nedovedli představit. Musíme si také přiznat, že jsme stále pohodlnější, šetříme každý krok, a proto chceme parkovat, pokud možno, přímo před svým domem. Jednak chceme na svého „plechového miláčka“ stále vidět, a jednak chceme dle potřeby do auta kdykoliv pohodlně nasednout a odjet.  Nebydlíme v obci sami, proto se musíme vzájemně respektovat. Pokud jde o parkování, nejsvízelnější je samozřejmě situace v místech s hustou zástavbou, což je prakticky celá obec. Kde dříve bývaly cesty poloprázdné, je nyní problém projet, kde bývala zelená plocha, tam dnes stojí auta na rozježděném blátě… Ve velké míře dochází k porušování platných zákonů zejména týkajících se parkování na chodnících, zelených plochách, na úzkých komunikacích bez dodržení minimální šířky pro průjezd a obecně parkování na cizích pozemcích takzvaně „bez ptaní“. Mimochodem zkuste si v této souvislosti představit, že by někdo zabral váš soukromý pozemek pro své auto jen proto, že „tam je místo“. V praxi se setkávám s desítkami případů vyhrocených sousedských sporů o několik centimetrů hranice pozemků… Na soukromém tedy ani náhodou! Ani centimetr! Ale na cizím, třeba na obecním, naprosto v klidu.

Zvyšuje se počet občanů, kteří, pokud nenajdou volné parkovací místo přímo u svého domu, zaparkují na nejbližší travnaté ploše nebo chodníku. Tímto přístupem k veřejnému majetku  znehodnocují naše úsilí o zlepšení vzhledu obce a svým sobeckým a bezohledným chováním zhoršují životní prostředí. Nejde vždy ale jen o krásu životního prostředí, ale často se stává, že v důsledku špatného parkování není v případě akutního nebezpečí či ohrožení života možný příjezd sanitky nebo hasičů. Je znemožněn úklid sněhu či zametání. Občané si mně často stěžují na své bezohledné sousedy a prosí, aby se parkovací plochy u jejich domů rozšířily. Tento trend je přirozený,  je ovšem limitován danými prostorovými možnostmi a také neochotou bydlet v tzv. „betonové džungli“ bez špetky zeleně. Takové prostředí kolem sebe rozhodně nechceme.

Proč ale píši tyto řádky? Na základě řady podnětů chce Zastupitelstvo obce Prušánky tuto situaci řešit a hlavně zlepšit. Vznikla pro to i tzv. pracovní skupina z řad zastupitelů, která na návrhu pracuje. Není ale bohužel mnoho možností, jak toho dosáhnout. Nejsnazší se jeví motivace vlastníků automobilů k tomu, aby přednostně a v maximální míře využívali své vlastní prostory. Tedy především garáže, návratí, dvory, případně „humna“ mají-li k nim možnost příjezdu. A samozřejmě svůj vjezd, i když se jedná o obecní pozemek, kde má každý možnost parkovat jedno vozidlo, případně více, pokud se tam vejdou a neblokují chodník. A to i za cenu mírného nepohodlí. Využije-li vlastník všechny tyto možnosti a přesto mu plochy nebudou stačit, připravujeme variantu možnosti tzv. „Smlouvy o výpůjčce“, kdy na základě žádosti obec smluvně zapůjčí pozemek jako odstavnou plochu. Tuto plochu si vlastník vozidla vybuduje na vlastní náklady jednotným, přesně definovaným způsobem (např. zatravňovací rošty), za jednorázový poplatek na místech, kde to je možné a po schválení obce. Případy (není jich mnoho), kdy není žádná možnost parkování tzv. „na svém“, se budou řešit individuálně. Dalším zvláštním případem je větší množství automobilů odstavených pro účely podnikání, např. opravy. Tam se bude pravděpodobně jednat o standardní poplatek za „zábor pozemku“.

Jsme si vědomi, že se jedná o velmi citlivou a nepopulární záležitost, na kterou je mnoho velmi protichůdných, až extrémních názorů. V žádném případě není cílem těchto navrhovaných opatření jakákoliv diskriminace či omezování občanů. Naopak. Chceme dojít k rozumnému kompromisu, kdy dosáhneme akceptovatelného stavu, když ne pro všechny, tak tedy alespoň pro velkou většinu obyvatel Prušánek. Proto píši toto vysvětlení, proto si na konečný návrh chceme nechat několik měsíců tak, abychom měli možnost vyhodnotit i zpětnou vazbu a názory všech, kteří budou mít chuť se k této problematice vyjádřit. Zveřejníme také návrh Smlouvy o výpůjčce, abychom ji mohli průběžně „ladit“ do konečné podoby.

Věřím, že společně řešení najdeme a přispějeme tak ke zlepšení vzhledu naší obce v duchu starého známého: „Nečiň jinému to, co nechceš, aby jiní činili tobě“.

Lubomír Zahradník, starosta obce Prušánky

Informace Obecní policie 1/2021

Zpravodaj 1/2021: Sníh roztál, voda ve struze vynesla zimu i z naší obce – již druhou, co píšu sloupek za Obecní policii. Člověk by mohl říct, že za tu dobu se činnost ustálila a přesně víme, co a jak. Mnohokrát už bylo psáno o tom, co nás provází poslední rok. A týká se to i naší činnosti. Nejedno dříve na jihu Moravy běžné chování je dnes dle krizových opatření protiprávní. Ač mohou tato opatření mnohým připadat nepříjemná a obtěžující, tak protesty a urážky s gestikulací do kamery či nám na očích, doprovázené dalším protiprávním jednáními, k ničemu nevedou. My, jako Obecní policie, jsme povinni tato opatření vymáhat. A tak naši knihu hlášení a záznamů obohatilo „shlukování bez ochranných pomůcek“, „porušování nočního vycházení“, a již dříve třeba protitabákovým zákonem postihované kouření na autobusové zastávce či konzumace alkoholu na veřejnosti. V drtivé většině případů řešíme vše domluvou. Narazíme-li ale na jedince, který si nechce nechat říci, pak bohužel musí následovat postih. Dobrá zpráva je, že se jedná skutečně o minimum případů a většina lidí zákonná opatření dodržuje a chápe.

V dnešním sloupku bych se rád zmínil o velmi citlivém tématu. A tím jsou naše děti, těžce zkoušené současnou situací.

Někdy se může stát, že díky stresu, shonu a tlaku všedních dní zapomínám na to, že i my jsme byli děti. Nedokážeme se dostatečně vcítit a rozumět té malé, citlivé duši, která je v těchto časech nesmírně stresovaná a mnohem hůř než my dospělí snáší vytržení z normálního života, ze školního režimu. V každém z nás občas mohou „bouchnout saze“. Snažme se, abychom těchto výbuchů naše děti ušetřili. Hledejme cesty, jak jim pomoci aktivně vyplnit čas. Někdy, ve špatnou chvíli, stačí špatně zvolené slovo, dítě zareaguje zkratovitě, nepředvídaně a rázem je z toho noční tříhodinová vyhledávací akce policie, obecní policie, hasičů a obecního úřadu. Naštěstí s dobrým koncem a vše je v pořádku. My dospělí jsme tak zavalení povinnostmi, že si někdy tu vzácnou chvíli „nudy“ užíváme. Co ale ty naše děti, které jsou vlastně pořád jen doma? Chápu obavy o jejich bezpečí a snahu je mít co nejblíž domu. Ale poškozovat cizí majetek čmáráním po fasádě nově opravené kapličky, rozebrat sousedův plaňkový plot na stavbu bunkru, vnikat bez dovolení na cizí pozemky, to jistě není optimální „bojová hra“ a děti by měly vědět, že tohle je takzvaně „přes čáru“.  A jak by tomu šlo pomoci? Kudy z nudy? Třeba tím, že si sousedé navzájem vypomohou a vystřídají se v zabavení dětí. Vyrazit na procházku bychom možná nemuseli jen s tím naším jedním „špuntem“ a můžeme přibrat i toho sousedovic. A na oplátku zase zítra může soused vzít toho našeho se svými ratolestmi. Dítka se zabaví, rodič má chvilku klidu s vědomím, že má dítě pod dozorem a sousedské vztahy se utužují. Neberte prosím toto doporučení jako mentorování či poučování. Navíc od člověka, který zatím sám děti nemá. Je to prostě jen nápad, že by to možná i takto šlo a bylo by to prima.

Prosím buďme ohleduplní, vydržme to a nebuďme na sebe zlí!

Za OP Prušánky Adam Hellinger