Když jsem se díval na svůj poslední článek, který jsem psal do Prušánského zpravodaje, abych náhodou nezačal stejně jako posledně, vzpomněl jsem si na optimismus, který nás provázel v období končících letních prázdnin. Všichni se těšili, že se opět vrátí k tomu, co je baví, co mají rádi a co je dělá šťastnými. Po dlouhé době se dokonce i děti těšily do školy, až se uvidí znovu se svými spolužáky a nebudou na tu všechnu školní “tíhu” sami. My v hudebních školách jsme se nemohli dočkat, až uslyšíme nástroje našich žáků konečně hrát a ne šustit přes mikrofon.

Toto období, jak si všichni dobře pamatujeme, netrvalo dlouho a velmi záhy jsme byli nuceni vrátit se k distanční výuce, jako tomu bylo v druhé polovině loňského školního roku. Přes několik krátkých období uvolnění “situace”, kdy jsme se s žáky mohli vidět osobně na hodinách, pracujeme jako všechny školy tzv. na dálku. U hudby a celkově umění je sociální vnímání a kontakt velmi důležitý, a není proto lehké vynahradit žákům prezenční výuku, i když jsem přesvědčen, že všichni naši učitelé dělají vše co je v jejich silách, aby tomu tak bylo.

Každý, kdo se někdy zkoušel něco naučit a tím myslím skutečně naučit, jako se dá naučit jen opravdová dovednost nebo um, ví, kolik tato činnost zabere času, námahy a jak důležitá je soustavná a pravidelná práce. Přimět se k takové oběti poté, co přijdete ze školy s vědomím, že si tím přiděláváte další námahu, není nic snadného. Všichni naši žáci, pedagogové a bezpochyby i jejich rodiče mi dají za pravdu, že jsou období, kdy si říkají, proč vůbec něco takového dělají a jestli by nebylo snazší dělat něco jiného, nebo třeba nedělat vůbec nic. K tomu, abychom tato období byli schopni překonat a pracovali usilovně dál, potřebujeme něco, čemu se říká motivace. Takových motivací může být nepřeberné množství, velkých, za kterými člověk jde celý život, i těch drobných, neméně důležitých, které nám pomáhají překonat každodenní rozptýlení odvádějící nás od toho, abychom se soustředili na cvičení a zdokonalování se v naší činnosti. Motivace může být někdy i velmi nenápadná a prostá, jako to, že se setkáváme se svými kamarády, maminka si vždy zpívá, když doma cvičíme a taky to, že nám všichni zatleskají, když dohrajeme na vystoupení.

Mnoho motivací nám dnešní doba vzala a tím těžší také je přimět se k jakékoliv další činnosti. O to je naopak snazší najít si výmluvu nebo omluvu toho, proč radši nedělat nic. Neměli bychom ale zapomínat, proč to všechno děláme. Že to je to, co máme rádi, co nás propojuje s přáteli, co nás dělá šťastnými. Uvědomění toho, že u tolika mladých lidí v Prušánkách tyto atributy štěstí splňuje právě umění, mi vrací optimismus z letního období a věřím, že pokud nám dělá něco radost, budeme schopni najít si každý tu svou vlastní motivaci, abychom mohli pokračovat v tom, co máme rádi.

Vít Němeček, hlavní koordinátor HTVŠ Prušánky

Zpravodaj 1/2021: Skautská činnost je stále pozastavená a zpřísňování opatření nám napovídá, že ještě asi dlouhou dobu pozastavená zůstane. Podle nás se dá ale ve všem špatném najít vždy něco dobrého. A pro nás je to bezesporu množství času, který nám tato situace poskytla. Ten se teď snažíme ve skautské části života věnovat přípravě letního tábora. Jsme nejspíš optimisté, ale opravdu věříme v to, že o prázdninách nebude chtít děti nikdo zavírat doma a že uzavřená skupina uprostřed přírody bude jedno z nejbezpečnějších prostředí.

Loni jsme si poprvé vyzkoušeli příměstskou podobu tábora. Ohlasy rodičů a dětí byly velice pozitivní (vím, že se s tím slovem musí v dnešní době velice opatrně) a spokojeni jsme byli i my vedoucí. Vlastně jsme měli z nové akce takovou radost, že jsme se rozhodli vyzkoušet další zcela novou věc pro náš oddíl – stanový podsadový tábor pro kluky a holky dohromady. V minulosti totiž byly tábory vždy oddělené – kluci měli každý rok svůj tábor a holky měly nějakou vlastní akci, pokud bylo dost vedoucích nebo zájemkyň. Myšlenkou jsme jednohlasně všechni nadchli, ale bylo potřeba zjistit, jestli budou stejně nadšeni také rodiče a jejich děti. Proto jsme konce ledna rozeslali rodičům předběžné přihlášky. Během pár dnů bylo rozhodnuto – stanový podsadový tábor pro kluky a holky se uskuteční od 7. do 17. července u Jevišovic na Znojemsku.

Přípravě tábora jsme tedy začali věnovat více času, protože těch pár měsíců uteče jak voda. Dětem ale čas do prázdnin může utíkat pomaleji a jak to udělat, aby jejich nadšení z tábora neopadlo? Řešení se nabídlo samo – pracovní listy „Skautské koronavirové novin(k)y“ dostaly nový kabát a vznikla edice pracovní listů „Připrav se na tábor“. Listy dostávají děti každý týden a jejich cílem je trénink nebo rozvoj dovedností, které dětem ulehčí nejen táborový život. Skautským heslem „Buď připraven“ se totiž mohou řídit skauti, táborníci, ale také děti doma nebo dobrodruzi venku v přírodě. Proto jsou listy určeny všem dětem z oddílu bez ohledu na to, jestli na tábor pojedou či nikoli. Jako příklad úkolu z pracovních listů mohu uvést například krájení chleba, chystání pomazánky, štípání dříví nebo správné uvázání provazu kolem stromu.

Neklesejte na mysli, využívejte čas smysluplně a těšte se s námi na prázdniny!

za skauty Martin Hlaváček

Zpravodaj 1/2021: Je to právě rok, co nás ta nepříjemná pandemie drží. Fakt je, že virus nás postavil před překážky a omezení. V současnosti je pro nás příroda a naše humna, zahrádky a vinohrady ostrovem jistoty, kde se můžeme realizovat. I když se snažíme nařízení co nejlépe dodržovat, jsme doma, co naplat, je nám smutno. Chybí nám společnost a vzájemná komunikace. Taky se necháme očkovat, jednak myslíme na své zdraví a tím taky pandemii trochu zamezíme.

Budu pokračovat ve vzpomínkách na naše jednodenní výlety, na které se vždycky moc těšíme., protože kromě toho, že jsme všichni spolu, poznáváme krásná místa naší země.

V roce 2008 jsme jeli na výlet do Rožnova pod Radhošťem, kde jsme si prohlédli Valašské muzeum v přírodě a město. Odpoledne jsme vyjeli na Pustevny a ti zdatnější z nás si vyšli až k Radegastu.
Další výlet byl do Vídně, kde jsme navštívili katedrálu svatého Štěpána, letohrádek Belveder a také zámek Schönbrunn. Výlet jsme zakončili večeří v restauraci Včelařský dům v Lednici. Celý výlet byl skvělý!
Jadernou elektrárnu v Dukovanech jsme navštívili v roce 2010. Při prohlídce provozu jsme byli velmi překvapení, protože jsme o chodu elektrárny měli úplně jiné představy. V Moravském Krumlově jsme zhlédli instalaci Slovanské epopeje Alfonse Muchy, ze které jsme byli všichni zcela uchváceni. Odpoledne jsme ještě navštívili Muzeum Vladimíra Menšíka v Ivančicích. Výlet jsme zakončili večeří v Dolních Věstonicích.
Na podzim téhož roku jsme navštívili Floru Olomouc.
V roce 2011 jsme jeli na Znojemsko. Naše první zastávka byla v Šatově v Malovaném sklepě, který vyzdobil jednoruký lidový umělec různými výjevy trpaslíků, krajinek, mořských panen a jiných. Ve Znojmě jsme navštívili znojemské podzemí a historické náměstí. Odpoledne jsme jeli do Hlubokých Mašůvek, kde se nachází poutní kostel Navštívení Panny Marie, za kostelem pak poutní místo s napodobeninou Lurdské jeskyně. Pozdní oběd jsme si dali v místní hospůdce a spokojeni jsme jeli domů.
Mikulov a Valtice jsme navštívili v roce 2012, prohlédli jsme si mikulovský zámek, založený králem Přemyslem Otakarem I., přilehlý zámecký park i sklepení s obřím sudem a také přírodní rezervaci Turold. Odpoledne jsme se zastavili ve valtickém zámku a zámeckém parku.
Ještě v tom roce jsme jeli na hrad Buchlov, který patří k nejlépe udržovaným hradům na Moravě a je známý pověstí o stromu neviny – lípě, která tu roste kořeny vzhůru už přes 400 let. Navštívili jsme také letní sídlo tamních pánů – zámek Buchlovice. Je také krásný, skvěle udržovaný s rozlehlým parkem s terasami, bazény a také skleníkem, ve kterém se pěstují fuchsie. Byl to krásný den!
V roce 2013 jsme jeli do Kroměříže, kde nás průvodkyně provedla arcibiskupským palácem, obrovskou knihovnou a také známou Květnou zahradou. Na zpáteční cestě jsme se stavili na Velehradě. Povečeřeli jsme v zámeckých sklepích ve Strážnici.
Tentýž rok jsme se ještě stihli okoupat v termálních lázních v Györu v Maďarsku.
V roce 2014 jsme jeli na Macochu, projeli jsme Punkevní jeskyně na lodičkách, pak jsme se přesunuli do Kunštátu podívat se na blanické rytíře z pískovce. Odpoledne jsme si stihli prohlédnout zámek Lysice, který se jako jediný zámek v ČR může pyšnit zahradní kolonádou s pergolou. Na zpáteční cestě jsme se stavili v Boskovicích ve westernovém parku, kde si všichni, co se chtějí bavit, užijí spoustu zábavy.
V roce 2015 jsme nevýletovali, ale na jaře jsme se jeli koupat do Györu a na podzim do termálů v Dunajské Stredě.
Máme naše výlety rádi, těšíme se na ně, vždycky se vracíme plni zážitků a teď v této době máme aspoň na co vzpomínat. Už teď se těšíme na další společné chvíle při poznávání krásných koutů naší vlasti, ale i na všechny ostatní aktivity, které jako senioři přímo organizujeme nebo na nich spolupracujeme.

za seniory Květa Kopečková, foto Věra Dřevěná

Rožnov pod Radhoštěm 2008

Dukovany 2010

Hluboké Mašůvky 2011

Buchlovice 2012

Macocha 2014