Nástroje pro usnadnění přístupu

Skip to main content

Vánoční slovo starosty obce

Zpravodaj 4/2018: Vážení a milí spoluobčané, milí přátelé,

je mi velkým potěšením, že Vás mohu opět oslovit v našem pravidelném Zpravodaji jako Váš starosta. Díky Vaší obrovské podpoře v letošních komunálních volbách mám tu čest pokračovat ve starostování v Prušánkách v dalším volebním období. Vaše podpora je pro mě skutečně zavazující a udělám maximum pro to, abych Vaše očekávání naplnil.

Blíží se konec roku a s ním nejkrásnější svátky, svátky vánoční. Tento adventní čas jsme společně zahájili 2. prosince slavnostním rozsvícením vánočního stromu před Obecním úřadem, kdy především na tvářích našich nejmenších již bylo vidět to radostné očekávání a počítání kolikrát se ještě vyspíme, než přijde Ježíšek.

Vánoce jsou skutečně za dveřmi a všichni se především těšíme na těch několik dní volna mezi štědrým dnem a koncem roku, které obvykle také využíváme k návštěvám svých příbuzných a blízkých. Určitě také zbyde trocha času na ohlédnutí se za uplynulým rokem, na bilancování toho, co se nám podařilo, případně co se podařilo méně, jak v profesním, tak v soukromém životě.

Vánoční atmosféru nám pomůže navodit také několik kulturních akcí. Budou to dvě vánoční besídky naší HTVŠ, kde budeme mít znovu možnost potěšit se z uměleckých pokroků našich dětí. Dále to bude tradiční Vánoční koncert tentokrát s hudebním souborem ND Brass a na štědrý den naše vánoční koledování, které se tentokrát odehraje v našem novém slavnostním areálu za kostelem i s malým překvapenímJ.

Vážení spoluobčané, jménem svým a všech zaměstnanců Obecního úřadu Vám přeji krásné a příjemné prožití vánočních svátků v klidu a spokojenosti společně s našimi blízkými. Přeji nám všem také radostný a veselý Silvestr, úspěšné vykročení do Nového roku a především zdravý, přátelský rok 2019.

Ing. Lubomír Zahradník

Mladá vína Nechor leto ochutnalo rekordních 900 návštěvníků

www.rtvj.cz: Jedna z pověstí, které vysvětlují neobvyklý název vinných sklepů v Prušánkách, totiž „Nechory,“praví, že kdo je navštěvuje často, je zdravý a ne chorý. V této ojedinělé lokalitě se v současné době nachází více než 450 sklípků a pořádá se zde mnoho zajímavých kulturních akcí. Mezi ně rozhodně také patří ochutnávka mladých vín.

Svatomartinské setkání v Prušánkách připomíná tradici podzimních krojovaných hodů

www.rtvj.cz: Co má společného Svatomartinské setkání v Prušánkách a krojové hody? Program ve folklorním duchu, nesmí chybět dobré víno a zejména zábava napříč generacemi. Zmíněné Svatomartinské setkání totiž připomíná tradici podzimních hodů, které se v Prušánkách až do roku 1981 odehrávaly právě v tomto termínu.

Videoreportáž a fotogalerie: https://www.rtvj.cz/svatomartinske-setkani-prusankach-pripomina-tradici-podzimnich-krojovanych-hodu/

Z činnosti ZŠ, podzim 2018

Zpravodaj 3/2018: Září. Měsíc ve znamení podzimní rovnodennosti, sklizně všeho druhu a státního svátku, který letos (pánbů zaplať) vychází na pátek. A hlavně ve znamení začátku nového školního roku. Z pohledu prvňáčka spojeného s příjemným očekáváním, u některých pubescentů jde spíš o pocit nejryzejšího znechucení.

Tak jako tak je jasné, že není školního roku, aby nepřinesl škole alespoň něco málo nového. Nové učitele a žáky, nové vybavení, nové plány a podobně. A nejinak je to i u nás. Učitelský tým na základce v novém školním roce doplnila Táňa Vařachová na chemii a cizí jazyky a Eva Bednářová jako nová třídní ve 3. ročníku. Eva Martinková s Terezou Gazdíkovou pak posílily mateřskou školu. Na pozici zástupce ředitele působí nově Jana Kolaciová, na pozice zástupce pro předškolní vzdělávání Lucie Drejčková.

A jak se sama budova základky připravovala na nový školní rok během prázdnin? Kromě standardních oprav proběhla nová výmalba horního patra učebního pavilonu, které ožilo díky nápaditým a někdy i vtipným motivům. Postupně by měly v podobném duchu ožít i zbývající společné prostory školy. Během přestávky mohou děti vydechnout u stolního fotbálku a také na nových sedacích prvcích. Dokoupily se další knihy do naší sdílené knihovny. Všechny tyto prvky byly pořízeny za finance, které si děti vyběhaly při akci v loňském školním roce a díky sponzorským darům.

Od tohoto školního roku chceme u dětí více rozvíjet například podnikatelského ducha. S tím bude spojena školní kavárna, kterou povedou sedmáci jako vlastní celoroční projekt se vším, co k podnikání patří, navíc s podtitulem Fair trade. Děti čeká lyžařský kurz v Jeseníkách, chybět nebude tradiční ples pod taktovkou deváťáků, den otevřených dveří a další akce, o kterých budeme průběžně informovat.

I mateřská škola žije v duchu nových věcí. V zahradě se pomalu schyluje k úpravám, které zpříjemní její prostranství a povedou děti více k ekologické výchově a k přírodě obecně. Přibude nová výsadba, hmyzí domky, záhony, broukoviště, hmatová stezka a další zajímavé prvky. V rámci vzdělávání v oblasti ICT může mateřská škola využívat svoji první interaktivní tabuli. Pro zvýšení bezpečnosti byl zaveden nový vstupní systém do budovy školky. Děti v MŠ mají v tomto školním roce možnost navštěvovat taneční kroužek, kroužek dětské jógy, výtvarný kroužek nebo kroužek angličtiny s rodilou mluvčí. Děti čeká také výcvik plavání na krytém koupališti v Hodoníně a spousta dalších akcí.

Přeji všem klidné podzimní dny a učitelskému týmu elán a nadšení až do konce.

Jakub Horňák,
ředitel ZŠ a MŠ

Z pohádky do pohádky

Zpravodaj 3/2018: Poslední prázdninová sobota patří ve škole těm nejmenším, kteří poprvé usednou do školních lavic. Už několik let se v sobotu odpoledne schází děti, rodiče a jejich budoucí paní učitelka, která jim spolu se svými kolegyněmi připravuje zábavné odpoledne, kde si můžou vyzkoušet, jaké to je pracovat spolu s ostatními dětmi při plnění úkolů.
Letošní téma bylo Z pohádky do pohádky. Děti poznávaly kouzelné věci z pohádek, vyráběly perníčky na perníkovou chaloupku, třídily stejně jako Popelka. Vyzkoušely si, jak musel být obratný Kocour v botách, co může schovávat Ubrousek, prostři se…. Zkrátka, podle toho, jak se děti do všech úkolů pouštěly, si to opravdu užily. Skoro jako v pohádce.
Rodiče děti nejenom bedlivě sledovali, ale také měli možnost si chvíli hrát a pobavit se. Po přestávce získali první důležité informace o chodu školy.

Dvě hodiny uběhly jako voda… Děti si všechno vyzkoušely a splnily, a za svou snahu získaly malou odměnu, stejně jako rodiče. Mně nezbývá nic jiného, než si přát, aby se dětem ve škole líbilo a chodily do ní rády a rodičům, aby vždycky věřili, že o jejich děti je u nás dobře postaráno. Tak snad to vyjde…

Hezký školní rok!

                                                                                                 Blanka Čechová, třídní učitelka 1. třídy

Výlet za odměnu

Zpravodaj 3/2018: Třídění odpadu se na naší škole stalo samozřejmostí. Stejně tak i odměna pro vítěze v celoroční soutěži. A díky tomu jsme se my, žáci 4. třídy, mohli podívat do areálu společnosti REC Group ve Starém Městě. Po krátkém výukovém programu jsme se projeli ve vláčku Steelinka po celém areálu a poznali jsme zpracování odpadů v prostředí, které není jenom JAKO, ale doopravdy. Nejzajímavější částí byla návštěva KOVOZOO, kde každý rok přibude mnoho nových exponátů. Na závěr prohlídky jsme vystoupali na maják Šrotík a prošli se po palubě lodi Naděje. Celý den jsme si užili a společný výlet nás nastartoval do nového školního roku. I letos budeme pokračovat v třídění odpadu- a to nejenom ve škole, ale i doma.

M. Konečná a žáci 4. třídy


Ať žije Španělsko!

Zpravodaj 3/2018: Již patnáctým rokem pořádá naše základní škola pro žáky šestého a osmého ročníku adaptační kurzy Týmečky. Ty slouží k sebepoznání, navázání sociálních vazeb a poznávání se s  novými učiteli. Děje se to prostřednictvím her, aktivit, soutěží. Letos strávili naši šesťáci tři krásné, téměř letní dny, na turistické základně Littner. Libretem kurzu bylo Španělsko. Děti nejdříve zjišťovaly znalosti o Španělsku – samozřejmě za běhu. Malovaly jako Salvator Dalí a Pablo Picasso – ale různými částmi těla. Využili jsme plnými doušky bazén – Kolumbovy  plachetnice Santa Maria a Pinta tu bojovaly, kdo jako první dosáhne břehů Ameriky. Vyráběli jsme španělské vějíře a mužné kníry, z modelovací hmoty přívěšky inspirované Gaudího stavbami. Děti nacvičily úžasný španělský tanec. Cestovní kanceláře svými prospekty zvaly do Španělska, děti se učily španělská slovíčka, která pak vkomponovaly do jimi vytvořených příběhů. Užili jsme si španělskou loterii El Gordo .Utvořili jsme stínové divadlo. Po vzoru Španělů jsme stavěli živé lidské pyramidy. Her a činností bylo neskutečné množství, rozhodně si děti neužily mobily či tablety, zato přírodu, les, noc, legraci, možná i trochu strachu v nočním lese, odpovědnost za sebe i druhé ve skupině, navázání kontaktu s novou třídní učitelkou a ostatními učiteli. V závěru jsme si užili bubble bally – velké průsvitné míče, s nimiž je velká legrace a pravou španělskou rajčatovou bitvu La Tomatinu. Pomáhali nám dva instruktoři Nicolas Netík a Denis Kovačič, odvoz materiálu zajistil pracovník pana Petra Zálešáka, za což moc děkujeme. Třemi španělskými dny je provázela p. uč. Hubová, nová třídní učitelka L. Frídlová a já.

                                                                                                                            Vanda Bušková

Skauti Mikulčice

Zpravodaj 3/2018: I letošní prázdniny se nemohly obejít bez největší skautské akce a tou je letní skautský tábor  nedaleko vesnice Polničky na Vysočině. Na tomto táboře nedaleko Žďáru nad Sázavou se rozhodlo strávit červenec okolo sedmdesáti skautů, skautek, vedoucích, vlčat a světlušek z Prušánek, Mikulčic a Lužic. Jen na pro představu, co všechno obsahoval program letošního tábora a s čím vším se musely děti na táboře tzv. poprat:
na začátku postavit stany, hangár, záchody, sprchy…, udržovat si pořádek ve stanu (úklid se každý den boduje), naučit se hrát špačka nebo se v něm zdokonalit, zvládnout tábor bez mobilu, bez elektřiny (a bez rodičů ☺), vybojovat zpátky žirafě její skvrny (celotáborovka s názvem Madagaskar), zdokonalit se v morseovce, ve stolních hrách, plavání, loupání brambor pro celý tábor, v praní prádla v lavoru…, přestat se tolik bát na noční hlídce, naučit se nevyhazovat tolik jídla po obědě, na konci tábora zbourat stany, záchody, sprchy.., ale hlavně užít si spoustu legrace s kamarády a zažít něco nového. Pomohlo nám k tomu i pěkné počasí. Takže příští rok znovu na tábor!

Za skauty – středisko Mikulčice

Barbora Ivičičová – Majka, foto Josef Kobeda a Karolína Matlovičová

Cesta kolem světa

Zpravodaj 3/2018: Skautský tábor oddílu Cor dare se letos uskutečnil klasicky v podsadových stanech ve Vřesovicích nedaleko Kyjova. Nesl se v duchu knihy „Cesta kolem světa“, jejímž autorem je Jules Verne.

Kluci si jako vždy užili spoustu společných her více čí méně pohybově zaměřených, učili se dovednostem jak přežít v přírodě a zásadám skautingu. Na začátku byli rozděleni do tří skupinek, které nesoupeřili proti sobě, ale společně bojovali proti nástrahám jednotlivých zemí, přes které museli cestovat. Na cestu kolem světa měli kluci přesně devět dnů. Tuto omezenou lhůtu jim stanovila vybraná společnost gentlemanů zvaná „Diogenes club“, která se s chlapci jako zástupci OSN vsadila o tento počin.

Každý den se tak kluci probudili v jiné zemi dle předem stanoveného plánu, který jim dal možnost procestovat svět za dohodnutou dobu a vyhrát tak sázku.

Po požehnání na cestu od samotného papeže Františka ve Vatikánu jsme se vydali do suché egyptské pouště, kde bylo našim úkolem vypořádat se s nedostatkem vody, naučit se šetřit s pitnou vodou a závěrem pohřbít právě zemřelého faraona, který byl před našimi zraky mumifikován a uložen do hrobky.

Z Egypta jsme museli cestovat přes Írán, kde zuřil válečný konflikt, a kluci museli na noční záchrannou misi. Z Íránu se kluci dostali do Ruska. Tady dlouhou dobu strávili cestováním Transsibiřskou magistrálou napříč celým Ruskem, přičemž poslední úsek nabízel jediné cestovatelské řešení, a to slanit skalní převis Himalájí, kde se ti nejstarší kluci orientovali pouze pomocí azimutu.

Jak kilometry přibývaly, dorazili cestovatelé k čínskému pobřeží, kde narazili na jeden z nejpalčivějších problémů dnešní doby. Bez přehánění lze říci, že se museli vypořádat s mořem plastů, které zne

příjemňuje žití jak mořské fauny, tak lidské populace, a pro kluky to znamenalo nemalé zdržení.

Další ráno jsme se vylodili v Austrálii a čekala nás zřejmě nejnáročnější část cesty, když naší jedinou možností transportu byla pěší chůze ve výhni australských savan, ozdobena přespáním na místní zřícenině (Cimburk), skýtajíce překrásný výhled na hvězdy, který je možný zažít pouze u protinožců v australských končinách. Nocleh na tomto krásném místě si pak ale kluci museli následující den náležitě odpracovat.

Tento dvoudenní výlet byl završen až na pobřeží Pacifického oceánu, kde si kluci za rekordně krátkou dobu postavili vory, na kterých se přeplavili přes celý Atlantský oceán. Najednou se kluci ocitli mezi indiány, kde je čekala zrada. Během odpočinku po náročné cestě byly klukům odcizeny veškeré peníze z kreditní karty, které byly nezbytné pro včasné dokončení cesty. Nebyla tak jiná možnost než peníze nějakým způsobem získat zpět, proto jsme se vypravili pokoušet štěstí do kasin v Las Vegas. Naštěstí se podařilo – peníze na zpáteční cestu kluci zvládli získat zpět, tak nasedli na nejrychlejší přímou linku do Evropy.

Ráno už se probudili na starém kontinentu, konkrétně v Londýně, a v časové tísni přesedli na spoj do Německa, kde už chyběl jen kousíček k návratu domů. Poslední část kluci však zase museli absolvovat téměř po svých. Nejprve museli zdolat část alpského pohoří na lyžích spolu se střelbou na vyznačené cíle, což byla parafráze na v Německu nesmírně oblíbený sport biatlon. K samotným českým hranicím byli kluci přiblíženi osobními auty a vysazeni v noci v hlubokém lese, takže bylo rozumné na místě přespat a až se svítáním pokračovat. Závěrečné metry ukrajovali kluci úplně sami nebo s pomocí integrovaného dopravního systému Jihomoravského kraje. Do pravého poledne se kluci museli vrátit do tábořiště, aby vyhráli sázku. Nepovedlo se to všem, avšak dvě skupiny to zvládli a tím dokázali, že v devíti dnech je možné procestovat svět a tím za celé OSN sázku vyhráli.

Z toho si kluci i čtenáři mohou odnést jednoduché poselství – nevzdávejte žádnou výzvu před tím, než se o ni pokusíte.

Vojtěch Bůšek