Nástroje pro usnadnění přístupu

Skip to main content

Podzimní slovo starosty

Zpravodaj 3/2018:

Vážení a milí spoluobčané,

Před čtyřmi lety jsem na tomto místě psal své první „Slovo starosty“ v našem Zpravodaji a vyjádřil v něm své potěšení nad tím, že celé nové zastupitelstvo má chuť táhnout za jeden provaz a spolupracovat na rozvoji Prušánek jako tým. Mám-li se dnes ohlédnout a hodnotit, zda se nám to podařilo, tak s radostí konstatuji, že ano. Práce Zastupitelstva a Rady obce byla profesionální, s věcnými argumenty a vždy s maximální snahou rozhodovat v souladu s potřebami naší obce a Vás, našich spoluobčanů. Za tento přístup bych chtěl všem zastupitelům upřímně poděkovat a popřát jim hodně štěstí jak v profesním, tak v soukromém životě.

Před čtyřmi lety jsme si také stanovili plán rozvoje obce 2014-2018. Jeho naplnění je věnován vnitřní obrazový dvojlist tohoto Zpravodaje. Je na něm vidět všechno to, co se podařilo v obci vybudovat, zorganizovat či změnit, co už mnohé dnes považujeme za samozřejmé a co je dobré si připomenout.

V současné době, v oblasti za kostelem, ještě stále probíhají práce na budování slavnostního areálu, parku a rekonstrukci chodníků na hřbitově. Chci Vám všem poděkovat za trpělivost a shovívavost. Dokončení se blíží! Za několik týdnů nám bude odměnou krásné místo se spoustou nové zeleně a stovkami nově vysazených keřů a stromů. Jeden z nich, lípu, jako „Strom svobody“, zasadíme společně  na konci října v rámci oslav stého výročí vzniku samostatného Československa.

Milí spoluobčané, děkuji Vám za tu čest mít možnost pro Vás pracovat a přeji Vám krásné podzimní dny okořeněné veselou a přátelskou náladou :-).

Lubomír Zahradník, starosta

foto z prvního zasedání zastupitelstva v roce 2014, autor: Petr Omelka

Fotogalerie: Co se v Prušánkách podařilo v letech 2014-2018

Zpravodaj 3/2018: V uplynulých týdnech jsme vám formou videoreportáží nabídli souhrnný přehled zásadních projektů zastupitelstva obce, kterým jsme se v uplynulých čtyřech letech věnovali. Na závěr nabízíme fotogalerii toho, co se v Prušánkách podařilo:

Nové centrum obce s konstrukcí “pod zeleným” a autobusovou zastávkou:

Parkovací plochy u školky a v centru obce:

Přechody pro chodce:

Cyklostezka Nechory:

Cyklotrasy k rozhledně a Babušinému křížu:

Zpevněné ulice Prádelní a za Slunečnou:

Uličky u Nechor:

Slavnostní areál za kostelem, rekonstrukce chodníků na hrbitově a hřbitovní zeď s kolumbáriem (dokončení 10/2018):

Opravy sakrálních památek:

Venkovní herní prvky a zahradní učebna ve škole:

Hudební, taneční a výtvarná škola (foto a logo: www.htvsprusanky.cz):

Studny, retenční nádrž a domácí kompostéry:

A mnoho dalšího.

Foto a text: Lubomír Zahradník, starosta obce

 

Videoreportáž: …o to lépe se slavilo vinobraní

www.rtvj.cz: Velkolepý průvod, který odstartoval u kulturního domu v Prušánkách, se zvětšuje o desítky lidí na každém rohu a všichni mají společný cíl – Nechory. Tam už čekají stovky návštěvníků, spousty vína i burčáku. Začíná vinobraní.

Videoreportáž: Sběr hroznů už v Prušánkách probíhá, ale o to lépe se na vinobraní slavilo

Třiďme odpad v Nechorách

Vážení majitelé sklepů,

jménem obce Prušánky si Vás dovoluji požádat, abyste poučili své hosty (ale týká se to i mnohých domácích), že v Prušánkách, jejichž součástí Nechory jsou, třídíme odpady. V této oblasti se naše obec každoročně umisťuje na čelních místech soutěže obcí v třídění odpadů. Je proto velmi znepokojivé a zároveň těžko pochopitelné, že se v Nechorách odpady netřídí, případně třídí naprosto minimálně, a že v kontejnerech, určených na komunální odpad, končí velké množství PET lahví, plastů, papíru a skla, které patří do kontejnerů jiných. Naprosto zbytečně tak navyšujeme objem komunálního odpadu, zatěžujeme životní prostředí a vytváříme nehezká zapáchající zákoutí, která kazí naše krásná místa. Přitom stačí tak málo – důsledně odpad třídit! Vždyť je to pro každého jen několik desítek vteřin času navíc, které však prostředí okolo nás velmi pomohou.

Další naprosto nepochopitelnou záležitostí je to, že je-li kontejner plný, lidé dál hromadí odpadky kolem něho, místo toho, aby je odvezli jinam. Třeba na sběrný dvůr nebo domů, ne však do větrolamu nebo nejbližšího příkopu.

Jestliže se tento stav v příštích několika týdnech výrazně nezlepší, kontejnery na odpad od Nechor odstraníme a všichni tak budeme nuceni své odpady odvážet s sebou. Věřím, že společnými silami stávající situaci zlepšíme a že k tomuto krajnímu opatření nebudeme muset přistoupit.

Děkujeme za vstřícnost a pochopení.

Prosím, TŘIĎME ODPAD!

Ing. Lubomír Zahradník, starosta obce Prušánky

Souhrnný přehled projektů zastupitelstva obce – 1. část

Nabízíme první část souhrnného přehledu zásadních projektů zastupitelstva obce, kterým jsme se v uplynulých čtyřech letech věnovali. Mezi ně patří rekonstrukce centra obce, vybudování Hudební, taneční a výtvarné školy a rekonstrukce Nechor. Reportáž v osmi minutách shrnuje první část stěžejních investic obce v uplynulém volebním období.

Videoreportáž: Vybudování HTVŠ Prušánky, rekonstrukce Nechor a centra obce

Andělé v pohotovosti

Zpravodaj 2/2018: Žijeme v době, které vládnou elektronické systémy a mobilní aplikace všeho druhu. Pomáhají nám orientovat se v práci, na ulici, v životě vůbec. Jsou skvělé, je s nimi spousta zábavy. Máme v autech i na kolech navigátory, víme, kde je jaká uzávěrka, kde je nutné zpomalit atd. Jenže jsou to jen aplikace, chytré krabičky. Nikdy nenahradí člověka a jeho schopnost se orientovat. Někdy mám ale pocit, že nám škodí. Zapomínáme na základní pravidla, která na nás nikde z mobilní aplikace nevyskočí, ale která platí pořád. Jedním takovým je „pravidlo pravé ruky“. Nenajdete k němu značku ani na silnici, ani nikde jinde, ale platí. Nikdo nikdy ho nezrušil. Víte, kolik je v Prušánkách neoznačených křižovatek? Tam všude platí pravidlo pravé ruky. Když ráno projíždím před osmou kolem školy, tak si představuju, jak se andělé snáší nad projíždějícími auty… Do školy se auta dostávají hned přes několik křižovatek, kde platí pravidlo pravé ruky. Nevěřili byste, kolik řidičů mířící v ranním shonu do práce, má pocit, že je stále „na hlavní“. Pravidlo pravé ruky platí pořád, pro řidiče aut i pro cyklisty. Nezbývá, než sem tam vypnout mobily a navigace a pořádně se kolem sebe rozhlédnout. Šťastnou cestu přeji nám všem o prázdninách i po nich!

Helena Hájková

Čteme z prušánecké kroniky: Pomalu se blíží konec války…

Zpravodaj 2/2018: Mezi těmi, kteří sice válku přežili, ale přesto na následky válečných útrap zemřeli, byl František Maděřič. Narukoval ihned na začátku války roku 1914 do Kroměříže k 25. pluku domobrany. Do pole jel dne 9. srpna roku 1914 proti Rusku, kdež si pobyl asi devět měsíců. Prodělal mnoho bitev, mnoho pochodů za tu dobu. Když dne 23. května roku 1915 vypověděla Itálie válku Rakousku, tu ihned byla přivážena vojska z ruské fronty proti Itálii. Mezi těmito byl i pluk, ve kterém sloužil František Maděřič. Na italské frontě si pobyl tento občan asi tři měsíce. Pak byl zase převezen na ruskou frontu, kdež si pobyl asi pět měsíců. Z ruské fronty na začátku roku 1916 byl opět tento pluk převezen na frontu italskou, kdež si pobyl osm měsíců. Když dne 27. srpna roku 1916 vypovědělo Rumunsko válku Rakousku, tu ihned byl ten oddíl, ve kterém už jako desátník sloužil František Maděřič, převezen do Sedmihrad proti Rumunsku. Tam si pobyl několik měsíců, až na začátku roku 1917 onemocněl na úplavici. Následkem toho byl převezen do nemocnice, kdež si pobyl asi tři týdny, pak byl propuštěn domů na zotavenou. Po ozdravění narukoval zase do Kroměříže a odtud zanedlouho jel s doplňovacím oddílem v březnu roku 1917 na italskou frontu.
Mnoho bitev, mnoho útoků prodělal, už dva a tři čtvrtě roku se probíjel a smrt jakoby se mu vyhýbala. Zdálo se, že až s přílišnou lhostejností podstupoval válečné nebezpečí, jakoby opovrhoval svým životem, ačkoliv měl dosti četnou rodinu. Až konečně i na něho došla řada…
Bylo to v letní dobu roku 1917 při jedné divoké ofenzívě, když se rakouská vojska utkala s italskými, zápasíc o alpskou horu Sv. Gabriel. Při prudkém útoku byl desátník František Maděřič těžce raněn od šrapnelu, nebo uraženým kamenem do kolena. Konec válčení…
Těžce raněn byl odvezen do nemocnice ve Sv. Hypolitu v Horních Rakousích. Když byl částečně uzdraven, přijel domů ku své rodině, kdež si pobyl až do srpna roku 1918. Pak se mu znovu stará rána rozjitřila a on jezdil po různých nemocnicích v Brně, Kroměříži, až konečně zůstal ve vojenské nemocnici v Hodoníně, kdež byl operován a noha mu byla nad kolenem uřezána. Už dávno jest mír, už dávno umlkla děla a strojní pušky, a ještě umírají vojíni v různých nemocnicích, mnohý s nevyhojitelnou nemocí čeká, až ho smrt z tohoto utrpení vysvobodí. Už pomalu rok trvá mír, už rok nejezdí vojenské vlaky, ale v nemocnicích na chirurgických odděleních je ještě plno práce. Lékaři dokončují svoje dílo buď ve prospěch nebo v neprospěch nemocných.
I František Maděřič se nalézá mezi těmito posledními oběťmi války. Jest už beznohým invalidou, ale není mu možno opustit lože a vrátit se ku své rodině. Leží takto v beznadějném stavu, a proto se lékaři rozhodli ještě pro operaci. Znovu zajely nože a pilky do těla nešťastníkova a obětí této nové operace se stala už jednou řezaná noha, a byla mu v nejvyšší části ve stehně znovu uřezána. Kdo něco podobného nezažil, ten neví, jaká jest to bolest. Avšak nepřežil dlouho tuto novou operaci a za tři dny po ní dne 25. září roku 1919 zemřel. Smrt ho vysvobodila z tohoto utrpení. Umírá nedaleko své rodné obce v okresním městě Hodoníně.  Odpočívá na hodonském hřbitově. Budiž mu země lehkou!

                                                                                                              Z prušánecké kroniky vypsala a upravila Jana Kamenská

Svatojánská noc 2018

Zpravodaj 2/2018: V pátek 22. června v 17:30 začala tradiční Svatojánská noc v parku u koupaliště. Tentokrát proto tak brzy, aby vystupující mohli splnit své další závazky na městských slavnostech v Kyjově. Takže první vystoupení Divadelní a kaskadérské společnosti Štvanci začalo už v 18 hodin a mělo název Kavalír a tanečnice V tomto romantickém představení mohli diváci vidět krásnou tanečnici a kavalíra na andaluském koni, prvky drezúry, španělský krok, kompliment, sed a leh koně, dovednosti jezdce se zbraní v ruce a další zajímavosti, a to vše za doprovodu tance se španělskými prvky. Druhé vystoupení byly rytířské ukázky. Meče, dvouruční meče, sekery, štíty – to byly zbraně, jimiž mistrně vládli rytíři v blýskavých zbrojích na turnaji pro královnu.
Jenom pro zajímavost – skupina Štvanci byla založena v roce 1990. Za dobu svého trvání odehrála společnost nespočet představení u nás i v zahraničí. Spolupracuje s produkcemi při natáčení historických filmů – její členové zastupují herce v rizikových scénách, zejména jako kaskadéři se specializací na historický šerm a koně. Jako šermíři, jezdci, kaskadéři či dubléři se podíleli na více než třiceti filmových projektech z produkce USA, Kanady, Francie, Velké Británie, Itálie, České republiky a Slovenské republiky: Kateřina Veliká, Král Ubu s Bolkem Polívkou, Johanka z Arku, 1864, Napoleon, Bathory, Andělská tvář s Míšou Kuklovou, Poslední legie, britský seriál Mušketýři, který se natáčel v České republice, Borgiové a mnoho dalších…

Dalším vystupujícím byl ALL STARS fitness tým dětí z Lužic. Tak ti byli naprosto úúúúžasní! Vystoupení skupin (třeba žabičky, Minnie nebo kuchařinky) i jednotlivců (naprosto skvělá malinká beruška s kytkou) neměla chybu a my diváci jsme si mohli ruce utleskat!

All Stars funguje v Lužicích pod vedením hlavní trenérky oddílu Kateřiny Knápkové už osmým rokem. Navštěvují ho děti ve věku od 4 -16 let. Pravidelně se zúčastňují mistrovských soutěži i pohárových mezinárodních závodů. Ve fitnessu dětí se hodnotí sestava složená z akrobatických, tanečních, silových a flexibilních prvků. V letošním roce na Mistrovství České republiky získali v různých věkových kategoriích čtyři zlaté medaile a dvě stříbrné. Sedm dívek bylo také nominováno na Mistrovství světa, které se  konalo týden před Svatojánskou nocí v Bratislavě. Děvčata se umístila v první dvacítce, což je skvělý výsledek a my jim moc blahopřejeme…
Nechybělo ani losování o tradiční svatojánský šperk pro dospělé a cenu pro děti. Pro ty, které nic nevyhrály, byl nachystán košík plný bonbonů. Děti ještě kromě toho dostaly spolu se vstupenkou zlatý dukát a svítící náramek na ruku.
Na závěr večera vystoupila skupina Firelovers s ohňovou show s názvem Detonation, kterou diváci – hlavně děti – přinutili potleskem k přídavku. Celý večer hrál DJ Roman Antoš z Ratíškovic.
Poděkování patří našim důchodkyním, které v pokladnách statečně vzdorovaly zimě a větru.

                                                                                                                                       Jana Kamenská