Zpravodaj 1/2021: Auta kam se podíváš?
Vlastnictví automobilu se stalo oproti minulým dobám běžnou skutečností. Auto nám zjednodušuje cestu do zaměstnání, k lékaři, za nákupem, do přírody či za kulturou.
Bohužel, při stavbě měst a obcí se v minulosti s tímto vývojem nepočítalo. Naši předkové si zřejmě takový nárůst dopravy vůbec nedovedli představit. Musíme si také přiznat, že jsme stále pohodlnější, šetříme každý krok, a proto chceme parkovat, pokud možno, přímo před svým domem. Jednak chceme na svého „plechového miláčka“ stále vidět, a jednak chceme dle potřeby do auta kdykoliv pohodlně nasednout a odjet. Nebydlíme v obci sami, proto se musíme vzájemně respektovat. Pokud jde o parkování, nejsvízelnější je samozřejmě situace v místech s hustou zástavbou, což je prakticky celá obec. Kde dříve bývaly cesty poloprázdné, je nyní problém projet, kde bývala zelená plocha, tam dnes stojí auta na rozježděném blátě… Ve velké míře dochází k porušování platných zákonů zejména týkajících se parkování na chodnících, zelených plochách, na úzkých komunikacích bez dodržení minimální šířky pro průjezd a obecně parkování na cizích pozemcích takzvaně „bez ptaní“. Mimochodem zkuste si v této souvislosti představit, že by někdo zabral váš soukromý pozemek pro své auto jen proto, že „tam je místo“. V praxi se setkávám s desítkami případů vyhrocených sousedských sporů o několik centimetrů hranice pozemků… Na soukromém tedy ani náhodou! Ani centimetr! Ale na cizím, třeba na obecním, naprosto v klidu.
Zvyšuje se počet občanů, kteří, pokud nenajdou volné parkovací místo přímo u svého domu, zaparkují na nejbližší travnaté ploše nebo chodníku. Tímto přístupem k veřejnému majetku znehodnocují naše úsilí o zlepšení vzhledu obce a svým sobeckým a bezohledným chováním zhoršují životní prostředí. Nejde vždy ale jen o krásu životního prostředí, ale často se stává, že v důsledku špatného parkování není v případě akutního nebezpečí či ohrožení života možný příjezd sanitky nebo hasičů. Je znemožněn úklid sněhu či zametání. Občané si mně často stěžují na své bezohledné sousedy a prosí, aby se parkovací plochy u jejich domů rozšířily. Tento trend je přirozený, je ovšem limitován danými prostorovými možnostmi a také neochotou bydlet v tzv. „betonové džungli“ bez špetky zeleně. Takové prostředí kolem sebe rozhodně nechceme.
Proč ale píši tyto řádky? Na základě řady podnětů chce Zastupitelstvo obce Prušánky tuto situaci řešit a hlavně zlepšit. Vznikla pro to i tzv. pracovní skupina z řad zastupitelů, která na návrhu pracuje. Není ale bohužel mnoho možností, jak toho dosáhnout. Nejsnazší se jeví motivace vlastníků automobilů k tomu, aby přednostně a v maximální míře využívali své vlastní prostory. Tedy především garáže, návratí, dvory, případně „humna“ mají-li k nim možnost příjezdu. A samozřejmě svůj vjezd, i když se jedná o obecní pozemek, kde má každý možnost parkovat jedno vozidlo, případně více, pokud se tam vejdou a neblokují chodník. A to i za cenu mírného nepohodlí. Využije-li vlastník všechny tyto možnosti a přesto mu plochy nebudou stačit, připravujeme variantu možnosti tzv. „Smlouvy o výpůjčce“, kdy na základě žádosti obec smluvně zapůjčí pozemek jako odstavnou plochu. Tuto plochu si vlastník vozidla vybuduje na vlastní náklady jednotným, přesně definovaným způsobem (např. zatravňovací rošty), za jednorázový poplatek na místech, kde to je možné a po schválení obce. Případy (není jich mnoho), kdy není žádná možnost parkování tzv. „na svém“, se budou řešit individuálně. Dalším zvláštním případem je větší množství automobilů odstavených pro účely podnikání, např. opravy. Tam se bude pravděpodobně jednat o standardní poplatek za „zábor pozemku“.
Jsme si vědomi, že se jedná o velmi citlivou a nepopulární záležitost, na kterou je mnoho velmi protichůdných, až extrémních názorů. V žádném případě není cílem těchto navrhovaných opatření jakákoliv diskriminace či omezování občanů. Naopak. Chceme dojít k rozumnému kompromisu, kdy dosáhneme akceptovatelného stavu, když ne pro všechny, tak tedy alespoň pro velkou většinu obyvatel Prušánek. Proto píši toto vysvětlení, proto si na konečný návrh chceme nechat několik měsíců tak, abychom měli možnost vyhodnotit i zpětnou vazbu a názory všech, kteří budou mít chuť se k této problematice vyjádřit. Zveřejníme také návrh Smlouvy o výpůjčce, abychom ji mohli průběžně „ladit“ do konečné podoby.
Věřím, že společně řešení najdeme a přispějeme tak ke zlepšení vzhledu naší obce v duchu starého známého: „Nečiň jinému to, co nechceš, aby jiní činili tobě“.
Lubomír Zahradník, starosta obce Prušánky