Zpravodaj 4/2018: Letos v červnu jsem se dostal k informaci, že pár cyklo nadšenců ze Slavkova u Brna plánuje již tradiční 6. ročník cyklo výletu na Praděd. Termín první víkend v říjnu. Jelikož mám rád výzvy z jakýchkoliv oblastí života, tak jsem nad tím začal přemýšlet a pouštět tuto myšlenku v Prušánkách mezi kamarády. A ona se ujala. Jako první se přihlásil Radek Janeček, zanedlouho Patrik Humplík a nakonec se přidal Petr Tlach.

Mezitím přišla informace ze Slavkova, že se mění cílová stanice z Pradědu, kde byli již pětkrát na Pustevny.

Přes prázdniny jsme si jeli všichni individuální přípravu, ale po hodech jsme již museli začít s pravidelným tréninkem. Jelikož se čas výletu kvapem blížil, tak jsme každou neděli vyjížděli v 7.30 hod. Vybírali jsme stále delší a kopcovitější destinace v 50 – 100 km dávkách. Celkem výživné byly vyjížďky na Vrbici, rozhlednu Slunečnou a Kraví horu. V neposlední řadě kopec do Mikulova z Milovic. To jsme samozřejmě ještě neměli ani tušení co nás čeká na dvoudenním výletu.

Těsně před odjezdem nastali zdravotní komplikace u Petra, a i když proto udělal maximum, tak se bohužel naší expedice nemohl zúčastnit.

V So 6.10.2018 jsme byli v 7.00 hod připraveni ve Slavkově u kostela na odjezd spolu s dalšími 25 nadšenci na cestu dlouhou 150 km. Start začal stylově přes serpentiny nahoru kopcem do Rousínova. Za Tovačovem jsme najeli na cyklostezku Bečva a ta nás krásnou přírodou přivedla až do Rožnova pod Radhoštěm.

V Hranicích jsme měli předem domluvený oběd, poslední zastávka byla v Rožnovském pivovaru. Tam proběhlo poslední občerstvení před finálním výstupem na Pustevny. Následoval kopec dlouhý 15 km, který nás všechny prověřil a jel se na krev. Silný protivítr nám taky ubral spoustu sil. Na Pustevnách jsme povečeřeli a doplnili potřebné tekutiny.

Ráno po snídani jsme vyrazili na cestu zpět. Do Přerova to byla zasloužená cesta z kopce dolů. Oběd byl načasován po 90 km na 14.00 hod v Troubkách. Klobouk dolů před organizátorem tohoto cyklo výletu Oldřichem Filipem, vše co naplánoval do detailu klaplo. Sešla se velmi dobrá parta lidí a celý výlet se nesl ve velmi přátelském duchu. Do Slavkova jsme přijeli v Ne v 18.30 hod. Najeto 330 km.

Všichni unavení, ale šťastní, že jsme to dokázali.

Tak mě napadá, že kdyby se k nám přidalo ještě několik další nadšenců pro naše vyjížďky, můžeme příští rok něco podobného, třeba komornějšího zorganizovat přímo z Prušánek.

Jan Váňa

Zpravodaj 2/2018: Žijeme v době, které vládnou elektronické systémy a mobilní aplikace všeho druhu. Pomáhají nám orientovat se v práci, na ulici, v životě vůbec. Jsou skvělé, je s nimi spousta zábavy. Máme v autech i na kolech navigátory, víme, kde je jaká uzávěrka, kde je nutné zpomalit atd. Jenže jsou to jen aplikace, chytré krabičky. Nikdy nenahradí člověka a jeho schopnost se orientovat. Někdy mám ale pocit, že nám škodí. Zapomínáme na základní pravidla, která na nás nikde z mobilní aplikace nevyskočí, ale která platí pořád. Jedním takovým je „pravidlo pravé ruky“. Nenajdete k němu značku ani na silnici, ani nikde jinde, ale platí. Nikdo nikdy ho nezrušil. Víte, kolik je v Prušánkách neoznačených křižovatek? Tam všude platí pravidlo pravé ruky. Když ráno projíždím před osmou kolem školy, tak si představuju, jak se andělé snáší nad projíždějícími auty… Do školy se auta dostávají hned přes několik křižovatek, kde platí pravidlo pravé ruky. Nevěřili byste, kolik řidičů mířící v ranním shonu do práce, má pocit, že je stále „na hlavní“. Pravidlo pravé ruky platí pořád, pro řidiče aut i pro cyklisty. Nezbývá, než sem tam vypnout mobily a navigace a pořádně se kolem sebe rozhlédnout. Šťastnou cestu přeji nám všem o prázdninách i po nich!

Helena Hájková