Vážení spoluobčané, milí přátelé,

v neděli 27. 11. jsme společně rozsvítili náš vánoční strom a symbolicky tak připomenuli začátek předvánočního adventního času. Toto období by mělo být ve znamení zklidnění, srovnání si myšlenek a také bilancování uplynulého roku. Bohužel dnešní hektická uspěchaná doba naopak nahrává shonu, nervozitě a všude přítomnému „zoufalému nedostatku času“. Chtěl bych nás všechny poprosit, abychom se všichni pokusili sami v sobě na chvíli zastavit a podívat se, kolik velmi, velmi důležitých, zdánlivě nepodstatných věcí, nám denně ve spěchu utíká mezi prsty. Každý si jich jistě při té své chvilce zamyšlení najdeme několik… A pak už jen maličkost. Něco s tím udělat 🙂

Zmínil jsem bilancování uplynulého roku a tak mi dovolte, abych zde jmenoval některé významné akce, které se nám podařilo v obci letos dokončit. Z oblasti investic je to především cyklostezka do Nechor vedoucí tzv. „Hlubokú cestú“ a na ni navazující zrekonstruovaná ulička Nová v Nechorách, dokončená náves s novou autobusovou zastávkou a letos poprvé v praxi prověřená konstrukce zeleného. A mnoho dalšího. Podrobný popis investic za rok 2016 bude uveden v příštím Zpravodaji.

Přibyly také akce na poli kulturně zábavném. Především to bylo velmi podařené, naším klubem seniorů organizované „Martinské posezení“ s připomínkou hodů, které se v Prušánkách kdysi odehrávaly právě na Martina. Dále jsou to dva „koncertíky“ (Mikulášský a Vánoční) naší umělecké školy (HTVŠ) 7. a 14. 12. vždy v 17:00 v Kulturním domě v Prušánkách, na které vás srdečně zvu. Věřte, bude se na co dívat a bude co poslouchat. Naše děti jsou neuvěřitelně šikovné. Přijďte je, prosím, podpořit.

Děkuji všem, kteří se jakýmkoliv způsobem podíleli na tom, co se u nás v obci podařilo a co tady máme hezkého. A že se vždycky ne všechno úplně podaří? I to je lidské. Poučme se z chyb a příště se je pokusme neopakovat 🙂 A zároveň vás všechny prosím, abyste kdykoliv zavolali, napsali nebo osobně přišli, máte-li jakýkoliv námět, připomínku, či stížnost. Společně se pokusíme najít řešení, bude-li to jen trochu možné.

Dovolte mi, milí přátelé, abych nám všem popřál krásné, klidné, přátelské a bezpečné   Vánoce, dětem i dospělým alespoň částečně splněné sny a v závěru roku pár dní odpočinku strávených v klidu se svými blízkými.

Těším se na společné štědrodenní koledování s vámi 🙂

Hezké sváteční dny Vám přeje váš starosta

                                                                                                              Lubomír Zahradník

Zpravodaj 3/2016:

Vážení a milí spoluobčané, milí přátelé,

podzim zaklepal na dveře, je tady čas vinobraní. Vinařský rok nezačal úplně šťastně, všichni pamatujeme ta tři mrazivá rána na jaře a výrazné poškození rašící révy. Naštěstí ale další vývoj počasí a podmínek přispěl k tomu, že se nakonec můžeme těšit na velmi kvalitní produkty našich vinařů, podpořené překrásnými slunečními dny babího léta v září.

Dovolte mi malé ohlédnutí a shrnutí toho, co se v naší obci událo za uplynulé tři měsíce. Dokončili jsme rekonstrukci návsi a vyzkoušeli si tradiční hody pod novou konstrukcí zeleného. Povedlo se to a rád bych poděkoval stárkům, celé chase a všem pracovníkům obce za aktivní pomoc při této, pro všechny premiérové, akci. Nová konstrukce se osvědčila, v současné době je již ošetřena žárovým zinkováním, uložena v novém regálu a připravena pro použití v příštím roce.

Další dvě velké investiční akce probíhají v Nechorách. Je to rekonstrukce uličky „Nová“ a budování nové cyklostezky tzv. hlubokou cestou do Nechor. Ulička Nová se podařila zprovoznit do slavnosti vinobraní, detaily budou dokončeny do konce září. Cyklostezka bude dokončena do konce října. Chci poděkovat všem občanům za trpělivost a pochopení, protože se práce provádějí za plného provozu a jsou s nimi spojena, mnohdy poměrně značná, omezení.

„Ale nejen prací živ je člověk“. Užili jsme si také spoustu zábavy. Byla to Svatojánská noc, noční závody hasičů, tradiční hody, rozloučení s prázdninami s letním kinem, zarážání hory, dětské rybářské závody a slavnost vinobraní v Nechorách. Více informací najdete v článcích uvnitř Zpravodaje. Všem organizátorům patří velké poděkování, všechny tyto kulturní události měly moc hezké odezvy od návštěvníků.

Milí přátelé, přeji Vám krásné podzimní dny ať už strávené prací na vinicích, ve sklepech či zahradách, a nebo na výletech překrásně probarvenou podzimní přírodou.

                                                                                                              Ing. Lubomír Zahradník
                                                                                                              starosta obce

Vážení a milí spoluobčané,

ani jsme se nenadáli a je tady léto, čas prázdnin a dovolených. Než se na ně vypravíme, dovolte mi stručné shrnutí toho, co se v naší obci odehrálo za uplynulé tři měsíce. V oblasti výstavby a investic je to především dokončení rekonstrukce návsi. Chybí ještě přístřešek na autobusové zastávce, který bude dodaný ve druhé polovině července. Během července také proběhne zkušební montáž nové konstrukce „zeleného“ tak, abychom byli připraveni na letošní hody, které sice budou na starém místě, ale v úplně novém prostředí. Rád bych touto cestou poděkoval všem našim občanům za trpělivost a shovívavost během výstavby návsi, kdy docházelo k mnoha omezením.
Dále to byly opravy a zpevnění cest u větrolamu za ulicí Slunečná, ulice Prádelní a vybudování zpevněné plochy u Nechor.
V oblasti kultury to byl především závěrečný koncert prvního ročníku naší Hudební, taneční a výtvarné školy. Jsem velmi potěšen, jak velký pokrok udělali naše děti za pouhých deset měsíců. Je to velký příslib do budoucna pro rozvoj a zachování kulturních a uměleckých tradic v Prušánkách. Touto cestou chci ještě jednou moc a moc poděkovat všem dětem, rodičům, učitelům a všem, kteří tento zdařilý projekt podporují.
A co nás čeká v nejbližších týdnech a měsících? Začne výstavba cyklostezky v „Hluboké cestě“ do „Ťuťkovy“ uličky a do uličky „Nová“ (kolem penzionu Nechorka) a zároveň rekonstrukce a oprava uličky „Nová“ (první doprava) v Nechorách. V této souvislosti děkuji našim sportovcům, kteří nabídli a zorganizovali brigádu na vyčištění Hluboké cesty. Podařilo se jim udělat opravdu úctyhodný úsek.
Milí přátelé, jak jsem psal na začátku, je před námi čas prázdnin a dovolených. Přeji nám všem, abychom si odpočinuli, užili si volný čas s dětmi, s rodinami a nabrali nové síly do dalšího koloběhu pracovních povinností. A ať už se vypravíte kamkoliv, přeji krásnou, pohodovou, prosluněnou a především přátelskou a bezpečnou dovolenou.

Ing. Lubomír Zahradník
starosta obce

Zpravodaj 2/2016

Bude to téměř rok, co se vedení obce ujal ing. Lubomír Zahradník, pro spoluobčany do té doby spíše jen kamarád a muzikant. U příležitosti vydání podzimního Zpravodaje jsme pro vás připravili povídání o tom, jaký ten rok byl, co se podařilo, co se daří, co je v plánu a taky co nejde. Nevím, jak přesně rozhovor uvést, abyste si ho všimli a neodložili ho na hromadu papírů do sběru. Doufám, že v záplavě informací nezapadne 🙂 A kdybyste našli něco, co jsem se zapomněla zeptat, tak adresa na další dotazy je uvedena na konci rozhovoru. Přeji vám pěkné chvíle při setkání se starostou Prušánek.

Loni před volbami jsme se o Tobě dověděli, že jsi přišel do Prušánek v roce 1986. Žil jsi tady skoro třicet let, ale vlastně jsi z obce stále odjížděl za prací. Teď máš za sebou skoro rok intenzivního poznávání Prušánek. Je něco, co Tě překvapilo? Něco, co jsi o obci nebo lidech tady nevěděl?

Ono je rozdíl, když člověk žije v Prušánkách o víkendu, sem tam se projde na hody nebo do Nechor a něco jiného je být tady každý den. To se mi mnoho let nepodařilo a poslední rok si to užívám. A že by mě něco překvapilo… asi nic. Ale když nad tím přemýšlím, tak možná přece. Je zajímavé, kolik lidí mě najednou oslovuje a kolik lidí se ke mně hlásí… Vím, že se to stává, přesto mě to překvapilo.

Ty jsi rozhodně překvapil. Před časem například tím, že ses na hodech objevil v kroji. Jak dlouho jsi to plánoval? Jak ses v kroji cítil?

Cítil jsem se skvěle. Krojovou košili jsem dostal od kamarádů z kapely k padesátinám. Dokonce jsem se už před několika lety chystal jít v hodové pondělí zpívat s mužáky. Tehdy to skončilo na tom, že jsem nesehnal čižmy. Ty správné boty se mi letos podařilo půjčit až z Mutěnic, takže jsem mohl konečně vyrazit v kroji. Nesmírně jsem si to užil, moc mě to bavilo.

A co na to chasa? Jaké jsi měl reakce?

Zachytil jsem velmi hezké odezvy a myslím, že se to chase i divákům líbilo. Já myslím, že to bylo dobře i z toho důvodu, že před hody šly obcí takové fámy, že se ke starostovi ani nepůjde a hody že budou nějak jinak, někde jinde… Takže mluvíme-li o hodech, rád bych tímto sdělil, že hody se nadále budou odehrávat v centru obce, na našem novém „tancplacu“ a pod novým zeleným. Žádná změna se nechystá.

Ty jsi před volbami hodně mluvil o potřebě otevřené komunikace. S tímto postojem jsi narazil nebo prorazil?

Nevím, jestli prorazil, ale určitě nenarazil. Myslím, že jsme dobře začali. Určitě nejsme na konci toho procesu, možná potřebujeme i několik let, abychom se to všichni naučili. Doufám, že ta otevřená komunikace, o kterou se snažím, je vidět a vede ke zmírnění napětí a různých šumů, které byly a jsou. A budou, tomu nezabráním, ale snad jich bude alespoň o něco méně. Doufám, že záměr otevřené komunikace a přátelské atmosféry se daří realizovat. Je to ještě v plenkách, je to ještě malé dítě, ale věřím, že má šanci vyrůst.

A jaká je otevřenost ze strany občanů Prušánek? Zastaví Tě nebo zeptají se na názor?

Asi nejběžnější jsou každodenní provozní otázky typu: „Starosto, chcu sa enom optat…“ Ale co se týká nějakých návrhů nebo nápadů, tak to zatím moc ne. Pokud lidé přijdou, tak spíš s nějakou kritikou, s tím, co je špatně a co je trápí. Málokdo zatím přišel s nějakou konstruktivní myšlenkou ve smyslu: „Poslouchej, starosto, tohle a tohle je špatně, mně se to nelíbí… Ale měl bych nápad, co s tím dělat“. A je jedno, jestli by ten nápad byl realizovatelný, či nikoliv. Třeba by byl takový, který by ani mě, ani nikoho ze spolupracovníků, zastupitelů nenapadl. A dalo by se s ním pracovat, rozvíjet jej a třeba jednou realizovat.

Také jsi před rokem deklaroval, že chceš spolupracovat se všemi bez ohledu na politickou příslušnost. Jak toto se daří?

Myslím si, že tohle se daří výborně a mám dobrý pocit, že mohu téměř po roce s ulehčením konstatovat, že to funguje. Ale nechtěl bych to zakřiknout. Byla by škoda, kdyby se to kvůli nějaké blbosti zbortilo a že to, co se dosud podařilo vybudovat, by se sesypalo. Rozhodně ale mám takový hezký pocit u srdce, že to funguje. A téměř na každém zastupitelstvu opakuju, že pokud někdo něco má, co by chtěl řešit nebo s čím nesouhlasí, tak aby přišel a řekl to. Včas, předem, otevřeně. Pak se na tom dá pracovat, přinášet návrhy řešení. Myslím, že je zbytečné používat negativní „trumfy“ na poslední chvíli s účelem někoho „nachytat na hruškách“. O všem se dá jednat, vždy je možnost najít kompromis. Jsme na vesnici, kde se všichni známe a hrát si na velkou, koaličně/opoziční politiku je podle mého zbytečné.

Jako starosta máš možnost být v kontaktu s dalšími lidmi tady z blízkého regionu. Jsou setkání s dalšími kolegy pro Tebe zajímavá a přínosná?

Existují dvě organizace nebo sdružení obcí, kterých jsme členy – Mikroregion Podluží a Mikroregion Hodonínsko. Setkáváme se jednou za měsíc. Já této myšlence meziobecní spolupráce věřím, fandím a velmi ji podporuji z jednoho prostého důvodu. Chceme-li totiž něco prosadit, tak rozhodně máme větší šanci a sílu jako sdružení obcí než jako obec samotná.

Řešíte na těchto setkáních i aktuální problémy? Mám na mysli třeba letošní extrémní sucho, které se našeho regionu výrazně dotklo. Řešili jste, jak se s tím vypořádat do budoucna? Probírali jste nějaká opatření?

Ano, v rámci obou těchto sdružení obcí spolupracujeme s panem profesorem Dumbrovským, což je přední, světově uznávaný, odborník na problematiku půdní eroze a zadržení vody v krajině. Pan profesor zpracoval podrobné studie situace pro jednotlivá katastrální území obcí regionu včetně navržených nápravných opatření. Je to nesmírně rozsáhlý projekt, do kterého je především nutno v co největší míře zapojit zemědělce a prostřednictvím trpělivé osvěty podnikat kroky k tomu, aby se alarmující proces eroze a snižování hladiny spodních vod zpomalil, či zastavil. Bude to běh na dlouhou trať, ale věřím, že se podaří. Upřímně řečeno, ono nám asi ani nic jiného nezbude, chceme-li zachovat podmínky k životu i budoucím generacím. Mimochodem v tomto ohledu jsme v Prušánkách velmi pokročilí, protože zde již máme vybudované dva tzv. poldry, které právě plní tu nesmírně potřebnou funkci vodozádržného prvku v krajině. Další opatření budou následovat v blízké budoucnosti.

Našeho regionu se také dotýká a možná bude ještě víc týkat otázka migrace uprchlíků. Máme Břeclav za rohem. Jak bys zareagoval, kdybys byl jako starosta požádán o možnost zřízení stanového tábora pro uprchlíky?

Jako starosta jsem dosud nebyl vyzván k aktivnímu řešení této situace. Předpokládám, že kdyby tento moment hypoteticky nastal, tak to budeme důkladně řešit společně se všemi zastupiteli a v otevřené komunikaci se všemi našimi občany. Já osobně, za sebe, nechci zatím tuto situaci nijak hodnotit, protože je příliš složitá a komplexní. Jakékoliv zjednodušené a zkratkovité hodnocení není teď, dle mého názoru, na místě. Předpokládám, že za nějaký čas, po zpracování co největšího objemu informací, se v této problematice budeme všichni umět lépe orientovat.

Pojďme se teď věnovat tomu, co se v posledních měsících podařilo. Jak se řeší důležité věci? Za chodu nebo je nějaký plán?

Je třeba rozlišit operativu, takovou tu běžnou údržbu, od strategického plánování. Já si myslím, že jsme v obojím nastartovali dobře. Už jsem zmínil v mých dřívějších vyjádřeních, že jedna z prvních věcí, která se uskutečnila, bylo setkání zastupitelů, na kterém jsme společně vytvořili plán rozvoje obce na nejbližší několik let. Na tom jsme se shodli a podle toho scénáře teď jedeme. Začali jsme několik velkých investičních akcí. Kdybych měl být konkrétní, tak co běží a je vidět, je rekonstrukce návsi. Co možná občané moc nevidí, tak je velká rekonstrukce přečerpávací stanice čistírny odpadních vod. Další projekty ještě zmíníme. Co se nepovedlo, tak je akce obnova retenční nádrže (rybníčku) u bývalého koupaliště. Důvodem byl nesouhlas jednoho z vlastníků sousedního pozemku. Mrzí mě to, protože na tuto akci byla schválena dotace, kterou jsme tak museli odmítnout. Pevně ale věřím, že se tato akce podaří znovu obnovit včetně získání dotace, ovšem jinak a za jiných podmínek.

Všimla jsem si, že se začalo upravovat prostranství u bývalého koupaliště, pak jsou to nová parkovací místa u školy a školky. Co dál?

Další akce, která se povedla a není tolik vidět, bylo zpevnění cest mezi vinohrady a cesty za kostelem. Do budoucna samozřejmě plánujeme úpravu cesty na vyšší úroveň, teď zatím alespoň takto. Ale nemluvme jen o investicích ve výstavbě. Já jsem nesmírně hrdý na jiný projekt, a to je naše Hudební, taneční a výtvarná škola. Základní myšlenky k jejímu zřízení už padaly před rokem. Pak to vykrystalizovalo v projekt, který začal v lednu a za devět měsíců se nám narodilo děťátko v podobě umělecké školy. Jejím zřizovatelem je obec a jejími nositeli a tvůrci jsou místní občané. Za všechny jmenujme alespoň pedagoga, muzikanta a koordinátora projektu Martina Nováka, předsedkyni kulturní komise Lenku Tlachovou a Alenu Kristovou, ředitelku základní školy, která s pedagogickým sborem vyšla maximálně vstříc. Samozřejmě bych ale musel jmenovat mnoho dalších jmen, včetně zaměstnanců Obecního úřadu, protože je to velký projekt s mnoha aktivně zapojenými lidmi. Všem patří mé velké poděkování. Děti chodí a nezbývá než držet palce, aby to fungovalo a mělo to ten kýžený výsledek, tedy pozvednutí kulturního a hudebního ducha Prušánek.

Co do toho vkládá obec?

My vlastně doplácíme asi 55 % částky, která se týká odměn pedagogů a samozřejmě z obecního rozpočtu se kupovaly některé nástroje a učební pomůcky. Průběžně také pracujeme na tom, abychom do budoucna získali tomuto projektu finanční podporu z externích zdrojů.

Dalším velkým projektem, který jsi podpořil, byly nové internetové stránky obce.

Ono to nebylo jen moje přání. Ale jsem rád, že se to podařilo. Prakticky to bylo tak, že skupina pěti lidí po dobu asi pěti měsíců přemýšlela, hledala, tvořila a vytvořila nový web. Jsem rád, že jsou stránky aktivní, že žijí, jsou pěkné a funkční a dokonce jsme za ně byli pochváleni už i zvenčí. Jsou uživatelsky přátelské, mám z nich radost. Toto je typický tzv. měkký projekt, který nestál žádné velké peníze, ale obci udělal obrovskou službu.

Vraťme se zpátky k velkým investicím. Když jsi nastupoval do funkce starosty, tak bylo v obci velkým tématem vybudování smuteční síně. Jak to vlastně dopadlo?

Smuteční síň byla velmi citlivá záležitost před dvanácti měsíci. Jen pro osvěžení paměti: tehdy zastupitelstvo obce většinou hlasů vybudování smuteční síně neodhlasovalo, tedy v tom rozsahu, v jakém byl projekt tehdy navržen. Takže výstavba proběhnout nemohla. Neznamená to ale, že bychom tuto otázku úplně zahodili. Samozřejmě máme zájem o řešení už proto, že proběhla anketa, která skončila zjednodušeně, hrubými čísly, 50:50. Takže abychom vyšli vstříc všem (mimochodem toto je hezký příklad kompromisu, o jakém jsem hovořil před chvílí), tak jsme představili jako zastupitelé projekt architektonického řešení plochy za kostelem, kde by na místě plánované smuteční síně měl vzniknout slavnostní areál s multifunkčním přístřeškem, který by posléze měl sloužit pro kulturní akce (letní divadla, komorní koncerty), pro svatby, venkovní mše svaté, ale i pro smuteční obřady. Do projektu je samozřejmě zahrnuta úprava hřbitovní zdi, vytvoření urnových míst, kolumbária, také parku a celkového propojení se stávajícím parčíkem u kostela. Rádi bychom, aby vznikl objekt, který nebude sloužit jen zlomek dní v roce na jednorázové smuteční záležitosti, ale objekt, který bude fungovat většinu roku jako hezké místo a prostor pro různé akce.

A tento projekt je tedy v jaké fázi?

Vznikla studie. Teď momentálně jsme ve fázi přípravy projektové dokumentace pro stavební povolení. Takže projekt běží. Nebude to letos, možná příští rok. To bude záležet na rozpočtu na další rok, ale připraveno to bude.

Jednou z dalších priorit jsou Nechory a jejich zvelebování. Co je v plánu v nejbližší době?

Nechory byly a jsou stále víc atraktivním místem pro turisty. Vede tudy cyklistická cesta a návštěvnost je vysoká. Nechory jsou náš poklad, který musíme chránit a leštit. Ale aby nedocházelo k nedorozuměním, tak chci uvést, že i když patří k sobě Nechory a vinaři, tak obec se stará o Nechory jako vesničku vinných sklepů, ale nijak nezasahuje, a ani nemůže, do práce vinařů a neovlivňuje jejich spolkovou činnost. Co se týká plánů výstavby a úpravy, tak jsme oslovili několik subjektů, kterým jsme dali zadání řešení Nechor (nejen cest) a ti nám mají připravit studie, které budou mít šanci splnit nároky dotačních titulů. Jinými slovy finanční náročnost obnovy Nechor je vysoká a bez finanční podpory z jakýchkoliv zdrojů se neobejdeme. Studie samozřejmě budeme ještě prodiskutovávat v zastupitelstvu. Co ale můžeme hned, je podpora kulturních akcí v Nechorách a to děláme s maximální snahou.

Jedním z bodů předvolebních programů byla bezpečnost na silnicích.

Situace se pohnula, máme zadané přechody pro chodce, projekt už je hotov a vyřizuje se stavební povolení. A co se týká zpomalovačů nebo jiného řešení při vjezdech do obce, tak tady zatím hledáme nejlepší řešení. Je to poměrně složitá problematika, řešení je mnoho a všechna, bohužel, narážejí na spoustu překážek. Takže chystáme, vyjednáváme. Rozhodně ale chceme, aby na kritických místech zpomalovače byly. Termín ale zatím neznám.

Další téma, které jste ve volebním období řešili, je kompostárna. Jak to dopadlo?

Kompostárně jsme věnovali poměrně hodně sil i času, máme dokonce i vytipována vhodná místa. Bohužel za současného stavu je situace taková, že kompostárna, která by měla mít u nás kapacitu asi 1000 tun za rok, tak je z hlediska dotační politiky příliš malá. Takže dotační tituly jsou, ale my na ně zatím nedosáhneme. Stále to zkoušíme. Ale řešíme aktuálně i možnost svozu bioodpadů jiným způsobem.

Jedním z dalších viditelných projektů jsou herní prvky u školy.

Ano, během srpna byly instalovány ve spolupráci se základní školou posilovací stroje a pyramida v areálu školy a u dětských prolézaček. Když jezdím kolem, tak vidím, že zájem o to je a mám radost. Je to poměrně robustní a mohlo by to i něco vydržet. Byla tam poměrně slušná dotace, obec to stálo třetinu výdajů. Je to tedy více pro mládež a já doufám, že to pomůže vytáhnout je od počítačů a tabletů.

Před rokem v tuto dobu jsi dojížděl denně do práce a trávil jsi na cestách několik hodin. Tehdy sis pochvaloval, že v tomto čase posloucháš muziku. Do práce už nedojíždíš, kdy tedy posloucháš hudbu?

Muziku poslouchám kdykoliv, když potřebuju nabít energií. Hudba se z mého života rozhodně neztratila a je to stále moje největší záliba a pořád je to pro mě zdroj energie a čas si na ni vždycky najdu.

Za rozhovor děkuje a mnoho sil, optimismu a energie do další práce přeje Helena Hájková

slibovaný kontakt na ing. Ludomíra Zahradníka: starosta[zavináč]obecprusanky.cz

Foto: Petr Omelka, Jiří Hájek

Zpravodaj z Prušánek 2/2015:

Vážení a milí spoluobčané,

ani jsme se nenadáli a rok se nám překulil do léta. Dovolte mi malé ohlédnutí a informaci o tom, co se v Prušánkách událo za měsíce uplynulé a zároveň také, jaké jsou plány obce na měsíce příští.
Od května se můžete podívat na nové moderní webové stránky obce. Jsou výsledkem několikaměsíční práce realizačního týmu, kterému patří velké poděkování. Povedlo se, odvedli skvělou práci.
Velmi nadějně se také rozvíjí start naší – v letošním roce zakládané – Hudební, taneční a výtvarné školy (HTVŠ). Na všechny obory se podařilo najít učitele, máme zajištěné prostory i potřebné pomůcky, průběžně probíhají přihlášky žáků. Nezbývá, než se těšit na září, kdy začne naše nová HTVŠ pracovat naplno.
Začaly také práce na investičních akcích. Je to především rekonstrukce návsi včetně úpravy prostoru „pod zeleným“. Práce jsou rozvrženy tak, aby neohrozily průběh našich tradičních hodů. Začneme prostorem mezi „pod zeleným“ a ulicí Hlavní. Po hodech se pak bude pokračovat na zbytku plochy tak, aby byly práce dokončeny do konce září. Protože se jedná o práce v centru obce a tak říkajíc „za pochodu“, může v průběhu prací docházet k jistým drobným omezením běžného provozu. Omlouváme se za to již předem a prosíme všechny o trpělivost a shovívavost. Odměnou nám bude pěknější a atraktivnější vzhled obceJ.
Dále jsou naplánovány velmi potřebné rekonstrukce přečerpávací stanice čistírny odpadních vod, během prázdnin pak rekonstrukce kotelen ve škole a na kulturním domě.
S koncem školního roku a začátkem prázdnin se již také řada z vás chystá na dovolenou. Chtěl bych vám popřát, aby vám vyšlo počasí a aby zasloužená dovolená splnila veškerá vaše očekávání. Ať už se rozhodnete vyrazit do zahraničí nebo strávíte dovolenou na některém z míst naší krásné České republiky, přeji Vám, abyste si především odpočinuli, načerpali dostatek nových sil a prožili krásné chvíle s vašimi rodinami a přáteli.

S přátelským pozdravem a přáním krásného léta

Ing. Lubomír Zahradník

Zpravodaj z Prušánek 1/2015:

Vážení a milí spoluobčané,

při pohledu do kalendáře zjišťuji, jak neuvěřitelně letí čas. Pro mě osobně je to již téměř pět měsíců ve funkci starosty Prušánek, ve funkci zcela nové a nesmírně zajímavé. Jako všechny začátky, i začátek „starostování“ nebyl lehký. Rozsah zodpovědností a činností obecního úřadu je velký a člověk se musí hodně, hodně učit. Prakticky denně se setkávám s něčím novým, co je třeba nějakým způsobem zpracovat. Proto bych chtěl touto cestou poděkovat všem zaměstnancům OÚ, novým zastupitelům a Vám občanům za vstřícnost, pomoc a spolupráci při orientaci v záležitostech týkajících se chodu obce. Jsem mile potěšen tím, že celé nové zastupitelstvo má chuť táhnout za jeden provaz a spolupracovat na rozvoji Prušánek jako tým. Zastupitelé společnými silami sestavili seznam investičních akcí, na kterých budeme pracovat a stanovili také bodovacím systémem pořadí důležitosti (priorit) těchto projektů pro naši obec. Na prvních šesti místech jsou to: Rekonstrukce návsi, především prostoru „pod zeleným“, klidová zóna za kostelem, úprava Nechor, výstavba parku u koupaliště, bezpečnost na silnicích v obci (přechody pro chodce, zpomalovací retardéry) a výstavba kompostárny (recyklace bioodpadu)… a dalších čtrnáct projektů. Vše samozřejmě závisí na finančních možnostech obce a na vypsaných dotačních titulech, ze kterých by se možná daly některé z uvedených projektů, byť alespoň částečně, financovat.

Vidíte tedy, že je před námi mnoho plánů a úkolů k řešení. Ale nejsou to samozřejmě jenom plány investiční. Velmi aktivně se rozběhla práce naší sociální a kulturní komise. Byly vytvořeny pracovní skupiny zaměřené na následující aktivity: možnost zřízení hudební, taneční a výtvarné školy, vydání obrazové publikace o Prušánkách, možnost zřízení klubu maminek s dětmi a tvorba úplně nových webových stránek naší obce, na které se můžeme těšit v příštích několika týdnech.

S přicházejícím jarem začaly také úklidové práce v obci. Pracovníci obce nashromáždili několik vleček odpadu povalujícího se na různých místech naší vesnice. Na tuto činnost navázali také naši myslivci, kteří uspořádali již tradiční akci „čištění větrolamů“, při které nashromáždili úctyhodné množství „pokladů“, které někteří z občanů volně trousí všude, kde je napadne. Přitom máme v obci vybavený sběrný dvůr, kam lze zdarma, a hlavně řízeně, vyvézt prakticky jakýkoliv odpad. Myslivcům patří za tuto aktivitu velké poděkování.

Milí spoluobčané, přeji Vám krásné a klidné prožití velikonočních svátků a v přicházejících jarních měsících také veselou, přátelskou jarní náladu.

                                                                                               Luboš Zahradník, starosta obce

Zpravodaj z Prušánek 4/2014:

Jsem Prušaňák s titulem „náplava“

Ještě nikdy jsem nepřipravovala rozhovor se starostou. S Lubomírem Zahradníkem jsem ale naštěstí už rozhovor chystala, takže má tréma byla jen poloviční. A ukázalo se, že byla úplně zbytečná. Náš nový starosta odpovídal na každou otázku. Otevřeně a s obdivuhodnou lehkostí. Protože jsme se sešli jen týden po jeho uvedení do funkce, dohodli jsme se hned v úvodu, že se nebudeme věnovat provozním záležitostem a vedení obce. V té době ještě nezasedala první rada ani nově zvolené zastupitelstvo. Nabízím tento rozhovor jako příležitost k seznámení, jako nabídku k otevřenosti a komunikaci. Uvařte si dobrý čaj nebo si nalijte sklenku vína či medoviny a přijměte pozvání k malému předvánočnímu setkání.

Psal jsi Ježíškovi, když jsi byl malý?

Ano.

Většina z nás má dětskou vzpomínku na nějaký nezapomenutelný dárek. Ty taky?

Ano, dostal jsem dva a mám to ještě v živé paměti. První byl stolní fotbal s fotbalisty na pérku a druhé bylo kolo.

Odkud pocházíš?

Z Kyjova.

A byl jsi městské nebo příměstské dítko?

Jsem dítko příměstské. Vyrůstal jsem v domě s velkou zahradou včetně potoka, takže lodě, výpravy, bunkry a piráti… to bylo moje.

A měli jste domácí zvířata?

Měli jsme malé domácí hospodářství. Slepice, králíky, krůty… a navíc já jsem miloval knížky od Jacka Londona, knížky o zálesácích, divoké přírodě, takže jsem pořád nějaká zvířátka tahal domů. Zachraňoval jsem opuštěná mláďata, choval jsem ježky, kuny, kavky. Takový malý zvěřinec.

V okolí Kyjova je překrásná příroda. Která místa jsi měl nejraději?

Já jsem z části Kyjova Nětčice, takže v létě byl naším rájem potok Kyjovka, na kterém jsme podnikali výpravy proti proudu na vlastnoručně vyrobených „lodích“. A potom jsme měli spády do lesíka zvaného Chrastí, to je z Kyjova směrem na Ježov. Tam jsme se hodně vyřádili.

Když tak mluvíš o přírodě, přemýšlím, jak ses pak dostal do Zlína, kde jsi studoval ryze technický obor – plastikařinu.

Já jsem se do Zlína dostal shodou okolností. Od malička jsem chtěl být veterinářem a pak asi od patnácti lékařem. Celý gympl jsem o tom snil. Po maturitě jsem dělal přijímačky na medicínu a nevzali mě. Někdy v srpnu pak vyšel seznam volných míst na vysokých školách, tak jsem zapíchl prst a byl tam Zlín. Přijímačky mi uznali z medicíny a tak jsem šel s tím, že za rok zkusím medicínu znovu. Zlín mě jako město chytil, protože má úžasnou atmosféru a taky mě tam nadchla parta spolužáků. Jezdili jsme na vodu, v zimě na lyže. Tam jsem také potkal svoji budoucí manželku. Po roce jsem si řekl, že se mi tam vlastně líbí a rozhodl jsem se ve Zlíně zůstat a o medicínu dále neusilovat. Takže se ze mě stal plastikářský technolog.

Ty pocházíš z Kyjova, tvoje žena od Příbrami. Nabízí se tedy otázka, jak jste se vy dva dostali do Prušánek?

Bydleli jsme v Kyjově v jednopokojovém bytě a já jsem jezdil do Hodonína. Pracoval jsem jako hlavní chemik v agrochemické laboratoři. Nevím, kdo na mě tehdy dal tip, ale přijel za mnou tehdejší předseda JZD z Prušánek. Budovala se tady zpracovna ovoce, nazývaná „sukusárna“. Přijel s tím, že se buduje velká laboratoř a že potřebuje chemika. Nabídl práci mně, manželce a k tomu byt na bytovce, takže nebylo co řešit. Já jsem vzápětí přešel na místo technologa zpracovny ovoce a výroby koncentrátů a manželka pracovala v laboratoři.

Ty jsi v Prušánkách už od roku 1986. Takže máš tady už domovské právo.

Ano, jsem Prušaňák s domovským právem a s titulem „náplava“ .

V této době vzniklo v Prušánkách FRUKO. Název byl Tvůj nápad?

Nevím, jestli si mohu název přisuzovat jen já. Vzniklo to v jedné skupinové debatě a asi není úplně podstatné, kdo to vyslovil první. Co ale je z „mojí dílny“, to jsou receptury prvních čtyř krabičkových nápojů FRUKO. Po mém odchodu pak pokračovala na vývoji těchto úspěšných nápojů moje manželka.

Bavilo by Tě ještě dnes pracovat v tomto oboru? V současnosti, kdy se v nápojích poměr ovoce neustále snižuje a nahrazuje jinými přísadami?

Manželka je velmi šikovná vývojářka a v tom oboru pracuje dodnes. Vždycky jsme se snažili, aby nápoje byly kvalitní a aby měly co největší obsah ovocné složky. Je to ale vždycky o kompromisu kvality a ceny. Čím více je tam toho kvalitního, tím je nápoj dražší, tím menší je cílová skupina a tím hůře si vede v konkurenci. Na druhou stranu, dle mého hlubokého přesvědčení, by se nikdy nemělo jít pod určitou hranici.

Díky nápojům FRUKO ses dostal k další zajímavé práci.

My jsme vlastně původně vyráběli ovocné koncentráty a ty byly polotovary pro výrobce šťáv. Někdy v roce 1989 nás napadlo dělat finální výrobky a my začali jednat o tom, do čeho šťávu zabalit. Tehdy byl na západě velmi populární TetraPak. Hned jak to bylo možné, jsme vstoupili do jednání s firmou TetraPak a koupili jsme první linku. Při jednáních jsem byl nejen v roli technologa, ale zároveň, díky své znalosti němčiny, i v roli tlumočníka. Firma Tetra Pak totiž měla tehdy své zastoupení ve Vídni. Když pak firma zahajovala činnost v Československu, oslovili mě a nabídli mi práci. Prošel jsem náročným konkurzem, tehdy v němčině. Začal jsem jako servisní technik a hned první týden jsem odcestoval do Velké Británie na intenzivní několikatýdenní kurz angličtiny, protože znalost angličtiny byla podmínkou. Pak jsem začal jezdit po Evropě, především do Švédska a Německa, kde jsem prošel řadou odborných školení. V období „pilování“ angličtiny jsem pracoval jako servisní technik, později jako systémový specialista a školitel. Pak jsem se stal členem mezinárodního servisního týmu s centrem v italské Modeně a řešili jsme technické problémy téměř po celém světě.

Zní to velmi lákavě a možná Ti takovou práci i někdo záviděl. Ale ono to asi úplně jednoduché nebylo.

Nebylo. Nalétal jsem tisíce kilometrů letadlem, vystřídal stovky hotelů a z těch zemí, které jsem navštívil, jsem viděl velmi málo. K tomu jsem ročně najezdil až 80 tisíc kilometrů autem. A nejhorší na tom bylo to, že jsem deset let byl doma prakticky jen o víkendech a to zdaleka ne o všech.

V posledních letech jsi měl za jménem uvedenou pozici ředitel.

Já jsem byl v TetraPaku dlouho technikem. Pan ředitel mi jednou nabídl, zdali bych nechtěl dělat obchodníka orientovaného na klíčové zákazníky. Moc se mi do toho nechtělo, ale on mi říkal: „Víš, z obchodníka technika neuděláš, ale opačně to funguje, uvidíš“. Takže jsem prošel znovu náročným konkurzem a začal jsem pracovat v Praze jako obchodní manažer. Podobnou práci jsem pak dělal na Slovensku v Bratislavě. Koncem roku 2001 jsem pak dostal nabídku pracovat v mém původním vystudovaném oboru, tedy technologie plastů, v Hodoníně. Po dlouhém zvažování jsem přijal místo technického ředitele a od té doby jsem ve všech svých dalších zaměstnáních byl technickým ředitelem.

Ve funkci starosty Tě čeká jedna změna v rozhodování. Ve firmě jsi dělal rozhodnutí a nesl jsi za ně zodpovědnost sám. Teď svá rozhodnutí budeš konzultovat s radou nebo zastupitelstvem.

Není to pro mě taková změna. Vždycky jsem byl hodně zvyklý pracovat v týmu. Umím, myslím si, naslouchat, rád své nápady s týmem konzultuji a jsem rád, když dojdeme v týmu ke shodě. Na druhou stranu vím, že to vždycky nejde a někdy člověk musí rozhodnout, přiklonit se k nějaké variantě. Vždy je ale velmi důležité svá rozhodnutí vysvětlit. To mluvím o běžných provozních věcech. A pak jsou věci, které potřebují souhlas v rámci zastupitelské demokracie. Tam, kde je potřeba schválení radou nebo zastupitelstvem, tam samozřejmě respektuji většinu.

Komunální politika má tu výhodu, že informace o rozhodnutích se dostávají rychle mezi občany, kteří pak různými způsoby reagují. Jsi připraven na diskusi s občany a kritiku?

Samozřejmě, že ano. Konstruktivní kritika je důležitá. Bez toho to nejde. Kritika je dokonce velmi přínosná. Mám na mysli kritiku typu: „Nelíbí se mi to a to a dělal bych to tak a tak“. To je pro mě jasný signál. Pokud někdo jen kritizuje bez toho, že by se zamyslel, co je důvodem, proč to tak je a už vůbec se nezamyslí nad tím, co by se dalo udělat jinak, tak takovou kritiku rád nemám. Ale konstruktivní kritiku beru všemi deseti kdykoliv. Co se týká diskuse s občany, člověk se té veřejné funkce nezbaví ani o víkendech, večer nebo ve sklepě. Já mluvím s lidmi o věcech obecních velmi rád, názory vnímám. Mám rád nápady, podněty. S těmi pak pracuji a přenáším je dál.

Teď, když rozhovor připravujeme, jsi ve funkci starosty týden. Už jsi stihl být oddávajícím na svatbě. Jaké to bylo?

To byl moc pěkný zážitek. Navíc jeden z novomanželů byl cizinec, tak to mělo nádech exotiky. Je to hezký pocit mít možnost být přitom a „posvětit“ tak důležité rozhodnutí jako je manželství.

Zkus, prosím, vyjmenovat tři věci, které se Ti na Prušánkách líbí.

Na Prušánkách se mi líbí klima, to že je tady pořád teplo. Pak se mi samozřejmě líbí na Prušánkách, že je srdcem vinařské oblasti. Je to významná vinařská obec. Pak se mi tu líbí kultura ve smyslu tradic. Za prvé, že tady folklorní tradice jsou a byly udržovány, že se pořád udržují a že je stále dostatek aktivních lidí a obětavců, kteří to táhnou dál. A za druhé, a to mi dělá velkou radost, že je tady skupina lidí, kteří se věnují malých dětem a že tradice žije a má budoucnost. Je to takové prušánecké a vlastně i národní zlato.

V tuto chvíli musím přiznat čtenářům Zpravodaje, že jsem až po natočení rozhovoru zjistila, že se kvůli technické chybě kus nenatočil. Nezaznamenal se náš rozhovor týkající se zájmů nového starosty. Omlouvám se. V této souvislosti si dovoluji odkázat na předvolební rozhovor s Lubomírem Zahradníkem, který je k nahlédnutí na www.facebook.com/Nezavisli.Prusanky. Tady nabízím část našeho povídání týkající se koníčků. Děkuji za pochopení.

Hraješ a zpíváš v Kapele starých časů. Na kolik hudebních nástrojů zvládáš hrát?

V kapele hraji na tři nástroje: akustickou kytaru, banjo a foukací harmoniky. A zpívám. Jsem samouk, nemám žádné hudební vzdělání, neznám noty. A možná právě proto mě muzika tak baví J

Kapela na jaře tohoto roku absolvovala dlouhou cestu po Švédsku. Kromě hraní jste tam také propagovali zdejší vinaře. S jakým úspěchem?

S ohromným úspěchem. A nejen vinaře, ale Prušánky a oblast Podluží jako takovou. Velká většina přítomných do té doby ani nevěděla, kde vlastně Prušánky jsou. Ta akce byla přijata nesmírně pozitivně a s obrovským ohlasem. My jsme se snažili, aby tento ohlas také poznali ti, kteří nám poskytli vzorky nezištně a velmi rádi. Velmi mile mě překvapilo, kolik vzorků jsme dostali. Proto jsme se snažili, aby byli vinaři oceněni. A byli oceněni krásnými diplomy od česko-slovensko-švédského spolku krajanů. Měl jsem možnost tady ta ocenění vinařům předat a někteří byli až dojatí. Vinaři byli příjemně potěšeni, že se jejich víno dostalo až tak daleko, a my zase byli potěšeni, že se na severu už ví něco o Prušánkách a jihomoravské vinařské oblasti.

A ty osobně víš, co je to práce na vinohradě? Vyzkoušel sis to někdy?

Ano, měl jsem vinohrad asi pět let. Pracoval jsem v zapůjčeném sklepě, takže vím, co to obnáší. Nakonec jako potravinářský chemik k tomu mám i blízko díky vzdělání. Spoustě vinařů jsem v minulosti pomáhal i s léčením vína, když bylo třeba. Nicméně od té doby, co jsem začal pracovat u zahraničních firem, už se to nedalo dál udržet. Z vinaře pěstitele a producenta jsem se stal vinařem konzumentem.

 Když byl v Prušánkách loni na podzim Gulášfest, hrála na něm Kapela starých časů. Z akce jsou na stránkách obce zajímavé fotky. Na jedné z nich jsi s kuchařskou zástěrou a vařečkou. Byla to jen póza nebo skutečně umíš vařit?

Já vařit umím a vařím rád. Vařím mnoho let, vlastně od dětství. S vařením guláše ve velkém (tím myslím několik stovek porcí) mám zkušenosti i z minulosti, kdy jsem s myslivci vařil na několika akcích, například při příležitosti svěcení kříže.

Blíží se Vánoce a dobrý kuchař se prý pozná i podle toho, jak umí navařit na štědrý večer.

Tradičně vařím každoročně štědrovečerní menu. Naprostou klasiku: rybí polévku, bramborový salát a smaženého kapra. Dělám to už mnoho let s tím, že ta polévka je specialita, která se u nás doma vaří opravdu jen o Vánocích a celá rodina se na ni těší. Dělám polévku jako rybí vývar se zeleninou, lehce zahuštěný světlou jíškou a podávaný s krutony.

Těšíš se na Vánoce? Co znamenají pro Tebe jako dospělého muže?

Je to pro mě nádherné období roku. Těším se na ně. Mám rád na Vánocích tu nezaměnitelnou vůni. Vánoce provoněné cukrovím. Manželka je vynikající cukrářka, takže umí péct krásné kousky lahodící oku i chuti. Každý rok dělá víc jak deset druhů výborného cukroví, které umí nádherně nazdobit. Já jsem zmínil vůni cukroví, stromečku, svíček a to je něco, na co se opravdu moc těším. Ale hlavně se těším, že se na Vánoce sejdeme jako rodina. I když jsou děti už velké, tak se pořád na Štědrý den scházíme a to pro mě znamená moc.

Když jsme se přistěhovali do Prušánek, velmi mě zaujala tradice vánočního koledování u stromu na Štědrý den. Ty jsi tam důležitá osoba, protože hraješ s Kapelou starých časů. Jak tato tradice vznikla?

Tato tradice je tady už mnoho let. Myslím, že koledy původně hrál a zpíval Nechorbend společně s mužáky. Před čtyřmi lety jsme byli osloveni my, jako kapela, a je to pro nás velký svátek. Je to velice milá půlhodina. Je úžasné, že lidi neváhají obětovat porci nejsvátečnějšího času v roce a jdou se potkat, jdou si zazpívat a k tomu si dají štamprličku… Je to bezva.

Kdybys měl možnost napsat Ježíškovi, co bys napsal pro sebe a co pro Prušánky?

Pro Prušánky je to jednoznačné. Je to dáno tím mým oblíbeným sloganem „Za přátelské Prušánky“. A já bych opravdu přál Prušánkám, aby se staly obcí přátelskou. A to nejen navenek, což umíme, ale i uvnitř, což nám zatím úplně nejde. A já bych rád, aby nám to začalo jít a abychom se o to chtěli všichni zasadit.

A pro sebe? Co se týká materiálních dárků, já nic nepotřebuji. Pro mě největším dárkem je, abychom byli všichni zdraví, šťastní a abychom se rádi potkávali. Mně udělá radost i jen nějaká drobnost a může to být i věc, která nic nestojí. Třeba jen to, že na tom někdo dělal vlastníma rukama a dělal to ze srdce.

Tak ti za sebe i další spoluobčany přeji klidné, pohodové, rodinné a příjemnými vůněmi, světlem a požehnáním naplněné Vánoce.

                                                                                                                             Helena Hájková