Vážení spoluobčané, dovoluji si vás tímto příspěvkem informovat o akci, která započala právě před dvaceti lety, a o jejím následném vývoji až po současnost. Jistě si ještě mnozí z vás vzpomenou, kdy se mi podařilo vlastní iniciativou zorganizovat na sklonku 90. let vše nutné pro uskutečnění již tehdy tolik potřebné pomocí našemu drobnému ptactvu, a to formou hromadné výroby ptačích budek a jejich instalací v intravilánu obce. Ještě jednou tak patří můj upřímný dík všem, kteří tenkrát jakkoliv přispěli a pomohli. Z vybraných finančních prostředků se nakoupil materiál a ve stolařské dílně u pana Jaroslava Čecha jsme společně na přelomu let 1998-99 vyrobili osmdesát čtyři kusů ptačích budek ve třech typových modifikacích a v brzkém jaru došlo i k jejich vyvěšení v katastru obce. Ve dvou následujících letech se mi podařilo zhotovit ještě dalších dvacet sedm kusů a průběžně jsem vyráběl i budky pro sovy a poštolky. Vyvěšením budek však tato činnost nekončí, ale naopak vyžaduje každoroční dohled, údržbu, čištění a opravy. Často bylo i nutné budky znova přemisťovat, buď z důvodu změny prostředí či v důsledku likvidace přestárlých stromů. A na tomto místě si dovolím drobounkou výtku těm, kteří z jakýchkoliv důvodů museli budku na svém pozemku odinstalovat a neinformovali mě o tom, a budka byla třeba i pohozená v rohu zahrady a neplnila tak svůj účel. Pokud budu vždy včas vyrozuměn (můj telefon 608 419 998), sjednám co nejrychleji nápravu i bez vašeho dalšího přičinění.
Těch 20 let uplynulo jako voda a tak mě i tento kulatý jubilující rok vede k zamyšlení i shrnutí faktů, které toto období charakterizují a zároveň se s vámi o ně podělit.
Nebudu vás unavovat žádnými podrobnými analýzami či statistickými údaji, ale zcela jednoduše, několika větami, se pokusím nastínit sled a vývoj našeho společného snažení. Bohužel, není toto bilancování příliš optimistické, hlavně v uplynulém pětiletém rozpětí.
Pokud se ve vzpomínkách vrátím až na začátek oněch 90. let, byly výsledky zahnízdění více než slibné a to jak překvapujícím počtem (80%!), ale hlavně druhovou pestrostí nájemníků! A hned následující rok jsme už mohli konstatovat dokonce již zcela vyčerpanou ubytovací kapacitu! („Srdce hoteliéra i ornitologa v takové situaci zaplesá!“ Tato skutečnost jen dokazovala a jednoznačně potvrzovala náš úspěšný záměr, ale i ohromující zájem ptačích nájemníků do jejichž potřeb jsme se tak cíleně trefili. Pamatuji si, jak netrpělivě jsem v těch dobách očekával čas zimního čištění, a již při samotném aktu spekuloval nad rozborem jednotlivých nastýlek v budkách o identitě jejich uživatelů. V tu dobu bylo druhové spektrum obsazenosti takřka 50%, což je oproti dnešnímu stavu ohromující číslo. Abych ještě vysvětlil hodnotu 50% – vyjadřuje poměr vlastního zastoupení daných ptačích druhů. Jedna půle byla tedy tvořena převážně několika druhy u nás žijících sýkor (koňadra, modřinka, parukářka, úhelníček, babka), oba druhy šoupálků, lejsci, vzácně i brhlík a krutihlav. Početní stavy rovněž slibně naplňovali populace zahnízděných „kominíčků“ čili rehka domácího i zahradního. Druhou půli pak tvořili naši nejpočetnější reprezentanti – vrabec domácí a polní. Na tomto místě bych se ještě rád pozastavil nad těmito v dnešním měřítku relativně dost hojnými zástupci svou malou obhajobou. Tento opeřenec ač z pohledu člověka zaškatulkován jako náš odvěký příživník a škůdce, přeci jen v podrobnějším náhledu není i bez kladných etap ve svém životě. Hlavně při výchově mláďat dovedou likvidací všech hmyzích škůdců a plevelných semen v našich zahradách výrazně navýšit svůj nedoceněný podíl užitečnosti! Stejně tak i vlivem relativní početností svého druhu zastupují nejvyšší procento v jídelníčku dravců, hlavně koček a zejména v zimním období obratných krahujců. Jsou to právě oni, kteří se tak nejčastěji stávají terčem útoků těchto predátorů a jejich obětí se tak výrazně tlumí škody v řadách ostatních pěvců! Proto buďme trošku tolerantní a odpusťme jim ty malé prohřešky – ožďubaný salát, zcizená zrnka rybízu, oklované třešně či makovice nebo ataky na krmivo naší drůbeže. Opravdu už ani jich není mnoho a i oni dovedou být prospěšní.
Jak čas ale plynul, stávala se převaha vrabčího rodu stále zřetelnější, ale vyskytovala se i místa, kde přestali hnízdit i tito početní zástupci. Markantním příkladem tohoto negativního jevu se jako první asi před pěti lety stala lokalita od Turba přes Jána a Hlubokou cestou až k Nechorám. Dříve všech pět umístěných budek bývalo jistotou zdárného vyhnízdění různých druhů pěvců, ale nyní (po tři roky) už bývá obsazená pouze jedna! Proto jsem byl nucen pár budek zkusmo přemístit, aby lépe posloužily na jiných místech. Co se týče nechorské lokace, tam jsem zanechal pokusů hned asi po prvních třech letech. Obavy z faktu, jak intenzivně se v této oblasti aplikuje chemická ochrana, se brzy potvrdily, a přesvědčily mě o tom opuštěné snůšky nejenom v budkách, ale i v pár případech náhodně nalezených hnízd v keřích (ťuhýk obecný a pěnice pokřovní). Obdobná stagnace i přes drobné výkyvy k lepšímu se začala objevovat i v jiných lokalitách, vždy však už jen doprovázená dominancí obou druhů vrabců. Bohužel, taková je současná realita, ale stále věřím v pozvolné zlepšování situace, kdy snad bude největším přínosem výrazné omezení používání chemických prostředků (nově vydané směrnice EU), které je bezesporu klíčovým faktorem ovlivňujícím populace všech živočichů žijících kolem nás. A nejenom jich!
Ještě závěrem se chci vrátit k začátku tohoto článku, kde uvádím, že výrobou budek a jejich vyvěšením není vše vyřešeno, ale vyžaduje to rok co rok starost o funkčnost všech budek. Toto břímě jsem již tenkrát dobrovolně přijal za svůj osobní závazek, aby celá tato započatá akce byla prospěšná a měla trvalý smysl. Snad jsem obstál (i sám před sebou) ve svém dvacetiletém snažení a nevzpomínám si, že bych jediný rok vynechal bez dohledu, ale nepopírám, že bych byl osobně i moc rád a potěšen zájmem skupinky či jednotlivců, kteří by měli chuť pokračovat v záměru, který jsme si před dvaceti lety vytýčili. Toto mé přání či tichá výzva je už i důsledkem mého pokročilého věku a obav, že by mohly zůstat budky bez dohledu a řádného fungování. Opravdu to není nic těžkého a zvládne to kdokoliv, kdo má zájem o tyto aktivity. Samozřejmě poradím a pomůžu ve všech směrech! Chtěl bych ještě prostřednictvím těchto posledních řádků moc poděkovat všem lidem, kteří po celá ta léta tolerovali ve svých zahradách a na svých pozemcích jak nepěkné individum (svým vzhledem a chatrným zevnějškem), tak i rachotící aluminiový žebř.
Děkuju vám všem za přízeň a důvěru a budu si toho vždy vážit!
Schottl František, ztyřaný hospodský z Prušánek
