Nástroje pro usnadnění přístupu

Skip to main content

Autor: Admin Pixelhouse

Škola bojových umění Prušánky 3/2018

Zpravodaj 3/2018: Dobrý den. Chtěli bychom prostřednictvím tohoto zpravodaje nabídnout spoluobčanům možnost zacvičit si v naší škole. Přestože zde v Prušánkách trénujeme již více jak deset let, tak zájem z řad dospělých je spíše z okolních měst a obcí. Byli bychom velmi rádi, kdybyste právě Vy, muži a ženy z Prušánek, přišli na naše tréninky. V naší škole si každý cvičí podle svého vlastního tempa a možností. Nejsme žádný soutěžní oddíl, ale chceme se přiblížit co nejvíce běžným a slušným lidem. Jsme si vědomi toho, že ne všichni se věnují sportovním aktivitám. Skutečností ale je, že v současné době agresivita lidí stále roste a možnost fyzického napadení je poměrně velká. Každý den jsme obklopeni zprávami a informacemi o agresivním chování lidí v naší společnosti. Nejde přeci jen o obranu vlastní osoby, ale taky o to, umět bránit své blízké. Agresivní člověk ve svém jednání nepřemýšlí. Neuvědomuje si ve svém afektu právní dopad svého jednání, ani jak moc může druhému člověku ublížit fyzicky. Proto velmi často ve zprávách slyšíme a čteme, jak někdo někomu ublížil tak, že skončil na mnoho dní v péči lékařů. Ve většině případů lidé z okolí jen přihlíží nebo dělají, že to vůbec nevidí. V mnoha případech nejsou schopni ani zavolat policii. Proto je na každém člověku ke zvážení, jestli chce být potencionální obětí a kolem konfliktů chodit s hlavou sklopenou, nebo se připraví takové situaci sebevědomě čelit.

V naší škole Vás naučíme techniky, které se samostatně nacházejí v karate, judu, aikidu nebo kickboxu.  Není naším cílem pouze výuka technik určených pro sebeobranu, ale naše škola se snaží mít taktéž určitý výchovný charakter. Snažíme se žáky vést k morálním zásadám etiky bojového umění, slušnosti, k vzájemné úctě a dodržování právních zásad nutné obrany.

Důležité je taktéž poděkovat vedení ZŠ Prušánky a taktéž zástupcům obce za dobrou spolupráci. V tomto roce byly z dotací obce dokoupeny další kusy žíněnek, boxovací pytel a další tréninkové nářadí, které bude aktivně využité v tréninku.

Pokud hledáte sportovní aktivitu, která by pro Vás byla i prakticky užitečná, tak neváhejte a přijďte se za námi podívat. Jsme si vědomi okolních konkurenčních oddílů, jejichž trenéři se snaží přilákat žáky na nové moderní styly. U nás Vás lákat na nic nového nebudeme, nejsme žádní nováčci ve svém oboru. Cvičíme bojové umění jiu jitsu, které má svou historii, je účinné a prověřené staletími.  Hlavním trenérem oddílu je Bc. Josef Osička. Jako bývalý příslušník výsadkových jednotek brigády rychlého nasazení, dále příslušník jednotek SFOR v pozici válečného veterána a taktéž bývalý příslušník Policie ČR včetně zásahové skupiny má dvacetiletou praxi z mnoha konfliktů. Proto samotný trénink prokládá zkušenostmi z praxe se zaměřením na současné reálné prostředí, ve kterém všichni žijeme. Bojovému umění se věnuje více jak 35 let, má 4. Dan Jiu Jitsu, je absolventem Musado MCS 2. stupně a trenérem licence 2. tř. UK FTVS. Pomocným trenérem je v naší škole pan Pavel Blecha s mnohaletými soutěžními zkušenostmi v Judu, dále držitel 1. Danu Jiu Jitsu a trenér 3. třídy. Tréninky probíhají v tělocvičně Základní školy v Prušánkách dvakrát týdně, a to v úterý a pátek vždy od 16:30 hod. do 18:00 hod.

 

Techniky a informace, které se vyučují na naší škole, jsou zpracované i ve dvou samostatných knihách JIU JITSU (1. a 2. díl).

za oddíl Josef Osička

Kněží vynálezci

Zpravodaj 3/2018: Máte dojem, že kněží nic neudělali pro vědu a pro pokrok?

  Jeden univerzitní profesor se zálibou mluvil o církvi a kněžích jako o tmářích, kteří brzdí pokrok, těmito slovy končíval svoje přednášky. Jeden bystrý posluchač měl už dost těchto urážek, proto se rozhodl, že pana profesora navštíví.

  Pane profesore, – začal zdvořile, prosím Vás o vysvětlení některých mých pochybností.

  Prosím, mladý příteli, sedněte si.

  Především, pane profesore, bych byl zvědavý, jakým způsobem se nám zachovaly spisy starých klasiků. Komu můžeme děkovat, že se neztratily v těch dobách spisy Homérovy, Tacitovy a jiných starých klasiků, když přicházelo barbarství?

  Je známé, odpovídá profesor, že mniši opisovali klasiky, a tak zachránili jejich díla před zpustošením.

  Jakže, mniši?! A nebyli oni brzdou pro pokrok? Proč opisovali ty knihy?

  No, hlavně benediktíni.

  To je úžasné, tedy řeholníci zachránili kodexy? To byla vskutku namáhavá práce.

  Jistě, mnozí dostali až souchotiny od toho množství prachu v knihovnách.

  Bylo to v těch dobách, kdy mnozí panovníci se nedovedli ani podepsat, a mniši opisovali knihy pro další pokolení. Tak se nám zachoval Cézar, Cicero, Virginius, Tribun, Ovidius atd. Skutečně to množství starostlivě opsaných kodexů – že by byla práce řeholníků marná, pane profesore? Vždyť písmena jsou tak krásně vymalovaná a ty iniciálky jsou skutečně umělecká díla. Pane profesore, je to pravda, že bychom bez kněží neměli ani Kolumba a Vascu de Gama? Říká se, že mnich Framan v toce 1450 nakreslil pověstnou mapu, která vzbudila v Kolumbovi myšlenku vypravit se na cestu okolo světa.

  To je pravda, odpovídal profesor trochu nervózně, ale nezapomeňte, že tu mapu by mohl nakreslit i některý jiný člověk, nejen kněz.

  Vzpomínám si, že kterýsi papež zavedl do aritmetiky arabské číslice namísto nevhodných číslic římských.

  Ano, byl to papež Silvestr I., ale mohl to udělat i někdo jiný.

  Jenže udělali to kněží. Také jsem slyšel, že kněz vynalezl dalekohled a první drobnohled. Je to pravda, pane profesore: že by to pocházelo od kněží, kteří jsou brzdou pokroku?

  Ano, je to fakt. Dalekohled vynalezl františkán Roger Bacon a poznamenávám, že Bacon byl velmi moderní mnich, říká profesor.

  Ještě bych se chtěl něco zeptat: Galileo přece nebyl první, který tvrdil, že Země se točí okolo Slunce.

  Prý to už učil Koperník.

  Zase kněz? No slyšel jsem, že ani Koperník nebyl první. Sto let předtím řezenský biskup Regio Montanus už učil o tomto problému. Ještě prosím o trochu trpělivosti, pane profesore. Proč ta doba, ve které věda, umění a literatura kvetly, se jmenuje „Zlatou dobou Lva X.“?

  Protože Lev X. byl velkým podporovatelem učenců, umělců a spisovatelů.

  Jak to je možné, vždyť Lev X. byl přece papež a faráři, biskupově a papežové byli brzdou pokroku.

  Příteli, vybuchl rozčílený profesor, mně se zdá, že jste přišel jen proto…

  Jen proto, abych rozptýlil vaše pochybnosti, rušivé názory, – odpověděl uctivě student. – Směl bych Vám položit ještě několik otázek? Je to pravda, pane profesore, že první lidové školy založil Jan de la Salle?

  Ano, byl to Francouz.

  Je to pravda, že to byl kněz, prohlášený za svatého, pane profesore?

  Mně to nezajímá.

  A víte o tom, že mnich Bertold vynalezl střelný prach? Aresto Quido, pane profesore, že vynalezl noty, jistý bavorský mnich malbu na skle a jezuita Seschi z Itálie vynalezl spektroanalýzu? Víte o tom, pane profesore?

  Příteli, chcete mě nahněvat?

  Ale kdeže, pane profesore. Ale je to pravda, že hromosvod nevynalezl vlastně Franklin, ale před ním si už postavil hromosvod premonstrátský kněz Prokop Diviš?

  Člověče, že se vám jazyk nezastaví.

  Vidíte, jazyk. Největší odborník na cizí jazyky naší doby je kardinál Mezofanti. Ovládá víc než 70 řečí. O filologii se začal zajímat už jako mladý kněz. Když měl vyzpovídat polského raněného vojáka, za jednu noc se naučil polsky. No a nejzaoastalejším člověkem by byl asi kardinál Mack, který odhalil světu tajemství palimpsestu – písma na pergamenu, ze kterého už bylo něco setřené a vymazané.

  Dost, dost, člověče, kam chcete jít?

  Kam, kterým směrem? No to bych se musel zeptat Amal Fickeho de Gjoja, který asi v roce 1500 vynalezl kompas, víte o tom, pane profesore, že to byl kněz?

  Příteli, rozhodl jste se.

  Proti ohni by byla dobrá stříkačka, jenže první stříkačku vynalezli opět kněží, cisterciáci, pane profesore. V Paříži byli až do 17. století hasiči kapucíni.

  Kdybyste tak duchaplně nemluvil, vyhodil bych vás.

  Ale, pane profesore, kam? Vzpomínám si na balón, Říká se, že bratři Mongoflierové poprvé vzlétli, jenže předstihl je mnich, který v roce 1720 za přítomnosti celého královského dvora vznesl se do vzduchu. Vy si utíráte brýle, pane profesore? No to je též kněžský vynález. Brýle vynalezl dominikán, Alexandr Spinóza. Díváte se na hodinky, pane profesore. Hodinky jsou též vynálezem kněží. První hodiny sestrojil Casiodorus. Ale pozoruji, že jsem se vám stal nepohodlným. Už jdu. Venku nám už svítí pouliční lampy. Víte, že svítiplyn objevili jezuité? Ale už opravdu jdu. Vidím, že máte nádhernou motorku. Motorku vynalezl kněz Pancio a už v roce 1845 se na ní vozil. Dobrou noc, pane profesore.

  Po tomto výčtu by asi nikdo neřekl, že kněží jsou brzdou pokroku. Je neuvěřitelné, co všechno vynalezli.

                         Dobrodružnou cestu za poznáním v novém školním roce přeje Vít Hába, farář

Pouť do Žarošic

Zpravodaj 3/2018: Už třetím rokem se nás pár nadšenců vydalo na pěší pouť do Žarošic. Sešli jsme se u kostela a otec Hába nám dal požehnání na cestu. Je zvykem, že námahu, kterou člověk při putování vynaloží, obětuje na nějaký úmysl. Letos jsme toho měli naloženo opravdu hodně. Opět jsme se spojili s poutníky z Moravské Nové Vsi a vyrazili. Počasí bylo ideální. Tentokrát jsme si udělali přestávku v Sonnentoru v Čejkovicích a pak tradičně na Čejči, kde jsme si pochutnali na dobrém obědě. Uhasili jsme žízeň a vydali se na druhou těžší část cesty, protože naše některé údy už začínaly trpět a únava stoupala. Do Žarošic jsme tentokrát dorazili později než autobus, ale alespoň nás mohli přivítat i s transparentem. (viz foto). Pak už následovalo procesí s ozdobenou sochou P. Marie do žarošského kostela. Cestou jsme se prodírali davem mezi stánky a zpívali z plna hrdla mariánské písně. Pak už si prožil pouť každý tak nějak po svém. Tentokrát sloužil hlavní poutní mši kardinál Dominik Duka. V evangeliu se předčítal celý Ježíšův rodokmen a jedna z myšlenek, která při promluvě zazněla, byla, že je důležité, aby člověk věděl, kdo je a kam patří. Po světelném průvodu a závěrečném požehnání ukončeném zazpíváním české a slovenské hymny, protože pouti se tradičně účastní hodně Slováků, jsme se už oddali jízdě autobusem a unavení, ale spokojení se vrátili domů. Těch 30 km někdo cítil v nohách ještě několik dnů.

Za poutníky Jitka Omelková

Předhodová beseda u cimbálu

Zpravodaj 3/2018: Je vlahý sobotní podvečer a prušáneckou návsí se nese melodie podlužácké písničky „Eště byly štyry týdně do hodú“. Ta v podání domácího mužského sboru vítala milovníky folkloru na 36. ročníku předhodové besedy u cimbálu v Prušánkách. Na návsi „pod zeleným“ se poté představily naše folklorní naděje, tedy děti z mladšího i staršího souboru Nechoránek a to za doprovodu dětské cimbálové muziky při HTVŠ Prušánky. Je jen dobře, že malí muzikanti už hudebně natolik „vyrostli“, že zvládají doprovázet taneční vystoupení svých vrstevníků. Po jejich pásma se na scénu vrátila cimbálová muzika Slovácko s primášem Petrem Maradou, aby mohla doprovodit ostatní domácí i přespolní účinkující. A nebylo jich málo. V pestré skladbě programu se postupně vystřídali domácí pěvečtí sólisté – a tak jak ti mladší (Simonka Hnátková, Veronika Klímová a Vendulka Tlachová), tak i ti pěvecky již ostřílení (Jaroslav Čech, Josef Ševčík, Josef a František Imrichovi a Jan Kožnar). Chybět pochopitelně nemohl ani domácí mužský a ženský sbor. Ti si jako své přespolní hosty pozvali mužáky z Ladné a ženský sbor z Bulhar. Pěknými podlužáckými písničkami se předvedla i děvčata Kristýna Podešvová z Dolních Bojanovic a Barbora Sůkalová z Nového Poddvorova. Každoročně se taky snažíme na besedě u cimbálu představit některého z podlužáckých verbířů, resp. některého ze stárků Podluží. Letos padla volba na zkušeného Martina Kobzíka z Týnce, který se v posledních letech umísťuje mezi pěti nejlepšími verbíři i na festivalu ve Strážnici, přičemž v roce 2012 tuto soutěž vyhrál. Milou zajímavostí je, že v Prušánkách tak měl možnost naposledy vystoupit jako svobodný mládenec. Při výběru tanečního souboru jsme se tentokrát rozhodli ukázat takový folklorní region, který se v naší obci doposud neprezentoval – tedy z oblasti Valašska. Pozvání nakonec přijal národopisný soubor Klobučan z Valašských Klobouk. Soubor, který vznikl už v roce 1981 a nyní pracuje pod vedením paní H. Tarabusové, u nás předvedl část svého bohatého repertoáru zahrnující figurální tance, cechovní tance, klobuckou točenou a starou uherskou z oblasti Valašskoklobucka a představil se i v typickém „závršském“ kroji z bílého a hřebíčkového sukna. Zpestřením večera v podobě malé divadelní scénky bylo i vystoupení dvou „dryáčnic“ z Dolních Bojanovic. K příjemnému prožití sobotního večera přispělo i průvodní slovo konferenciérky Heleny Hájkové.

Tradičním pořadatelem besedy u cimbálu byl Slovácký krúžek Prušánky, který tímto děkuje vedení Obce Prušánky a všem dobrovolníkům, kteří nám pomohli s přípravou a organizací této akce.

                                                              Josef Hromek – předseda Slováckého krúžku Prušánky

Krojované hody 2018

Zpravodaj 3/2018: Každoroční vrcholnou akcí naší krojované chasy jsou tradiční krojované hody pod zeleným. Ty letos proběhly v termínu od 12. do 14. srpna.

Jakkoli se může zdát konání hodů samozřejmé, předchází jím náročná příprava. Rád bych proto touto cestou chtěl především poděkovat lidem, bez nichž by se hody sotva uskutečnili. Jsou to zejména všichni krojovaní, kteří se podíleli na předhodovních pracích a obětovali jim velkou část svého volného čas. Vzhledem k tomu, že konstrukce pro konání hodů je rozsáhlá a každým rokem se staví tzv. od píky, jsou tyto práce časově náročnější než v okolních obcích a je potřeba s nimi začít již asi tři týdny před hody. V této souvislosti patří poděkování p. Bízovi z Mutěnic za stavbu a skládku máje, p. Bílkovi z Velkých Bílovic za spojování máje, p. Brandejsovi – stavbyvedoucímu konstrukce, p. Salajkovi z Dolních Bojanovic za poskytnutí máje a zeleného a p. Pálkovi z Prušánek za odvoz máje a zeleného. Také díky ochotě těchto lidí se i letos povedlo vše nachystat do požadovaného termínu, byť celé přípravy probíhaly v období extrémních veder, které panovaly takřka po celé léto.

Co se týče samotného průběhu hodů, jsme rádi, že se prušánecké hody stále těší velké oblibě přespolních krojovaných. V neděli jich bylo na máji zapsáno celkem 287, za což děkujeme. Z velké části tomu nahrává i termín (nekolidující s žádnými hody v okolních obcích), stejně jako horké srpnové počasí. K dobré atmosféře přispěly osvědčené dechové hudby Legrúti (neděle, pondělí) a Skaličané (úterý). V pondělí si na své přišla také krojovaná omladina při dětském sóle a jejich starší kolegové při sóle mužáckém. Nechybělo ani pasování šohajů. Letos si svou premiéru v kroji odbyli Natálie Mrlíková, Veronika Kotlaříková, Michael Turek a Vojtěch Nerad. Na úterý si děvčata převlékla chlapecké kroje, připravila si tematickou píseň o průběhu hodů, nachystala půlnoční sólo a spolu se všemi účastníky se protančili až do středečního rána, čímž celé hody završily.

Věříme, že se Vám letošní hody líbily. Na naší chase nyní je, aby příští hody byli stejně povedené, jako ty letošní, případně ještě lepší, protože stále je na čem pracovat.

Za chasu Prušánky Zdeněk Forman, foto: Petr Omelka

Rozloučení s prázdninami 24. srpna 2018

Zpravodaj 3/2018: Rozloučení s prázdninami byla akce, kdy nám počasí opět překazilo naše plány. Měli jsme pro děti nachystány různé hry a soutěže, malý a velký skákací hrad, přijelo hasičské a policejní auto, sanitka firmy DONERA, na hřišti stáli připravení psovodi se svými psy z kynologického klubu z Josefova, na cestě do Prušánek byl pán, který nám pravidelně na této akci promítá pohádky. Čtyřicet pět minut po zahájení akce začalo pršet. V dešti jsme museli všechno rychle posklízet, poslat telefonicky promítače do kulturního domu, kam mu jedna ochotná dobrovolnice odvezla klíče, aby si tam mohl nachystat plátno a promítačku, převézt občerstvení pro děti do KD, zajet na obecní úřad, abychom vyhlásili začátek promítání pohádky na 18:45… Tento čas byl stanoven zejména s ohledem na děti a rodiče, kteří byli v parku a hned, jak začalo pršet, se do kulturáku přesunuli. Ti, kteří se chystali přijít až na pohádku, určitě po začátku deště čekali jen na vyhlášení času promítání, takže všichni, kteří chtěli pohádku vidět, tam byli.  Promítali jsme novou pohádku Zdeňka Trošky „Čertoviny“ a potlesk na konci filmu nás přesvědčil o tom, že se pohádka líbila.

                                                                                                             Jana Kamenská

Zarážání hory 2018

Hora sa mosí zarazit…

Zpravodaj 2/2018: Září proběhlo ve spodních i horních Nechorách tradiční zarážání hory.  Letos byl tento tradiční vinařský rituál výrazně ovlivněn mimořádně nepříznivým počasím, ale jak už stojí v nadpisu tohoto článku, „hora sa prostě zarazit mosí“. Ani pamětníci si přesně nedokázali vybavit, kdy by na horu byl podobný nečas. Nakonec tam přece jen kdosi vylovil vzpomínku starou desítky let: „Tož bylo to kdysi tak před třiceti, čtyřiceti rokama, co to zarážali  ale v pěti ludoch, Štefin, Cyra, Pavlík…bůchli to tam a zalézli do sklepa“. Kdo by čekal, že to letos proběhlo podobně, byl by na omylu. I přes opravdu špatné podmínky se sešlo poměrně dost vinařek a vinařů a všechny předepsané úkony byly se ctí provedeny. Díky moc, Vám všem srdcařům, kteří dbáte na dodržování vinařských tradic.

                                                                                                           Přemek Vašíček, foto Martina Vašíčková

Vinobraní pod Nechory 2018

Zpravodaj 2/2018: Prušánecká chasa, Nechoránek s cimbálovou muzikou, tanečníky a sólistkami, ženský a mužský sbor Slováckého krúžku, cimbálová muzika Galán, dechová hudba Bojané, spousta lidí a skvělá zábava – to jsou atributy, které charakterizují naše „Tradiční vinobraní pod Nechory“. A když se vydaří počasí jako třeba letos – je z toho jedna krásná akce!
Lidé se nedočkavě scházeli už před polednem – i když Galáni vždycky začínají vyhrávat až od 14 hodin – a netrpělivě očekávali příchod krojovaného průvodu. Ten šel od kulturního domu vedený našimi hotaři Mirkem Hřebačkou a Milanem Vašíčkem a do pochodu jim vyhrávali Bojané. Po vydařeném programu začala volná zábava, kdy obě kapely hrávaly až do půlnoci. Škoda, že nemáme fotografii, abyste mohli vidět, že ještě tehdy byl úplně plný parket tančících a dobře se bavících lidí.

Děkujeme všem účinkujícím, našim věrným důchodkyním, které nám pomáhaly na pokladnách a všem pracovníkům obecního úřadu, kteří se podíleli na přípravě akce a jejím zdárném průběhu. Poděkování patří také Vinařskému fondu, za jehož finanční podpory akce proběhla.

                                                                                                                      Jana Kamenská, foto Jana Hunkařová

Pochlubte se, máte čím… 3/2018

Vážení přátelé,
dovolte mi, abych Vás informoval o reprezentaci Vaší obce na mezinárodní soutěži zdravotnických záchranných služeb Rallye Rejvíz. Jedná se o velmi prestižní soutěž, které se účastní přes osmdesát posádek z celého světa.

Jen v Jihomoravském kraji probíhá krajské předkolo, kterého se účastní cca čtrnáct posádek, ze kterých vzejdou ty nejlepší postupové.

Společnost DONERA soutěžila ve třech kategoriích. Konkrétně v posádce s lékařem (čtyřčlenný tým) a v posádce bez lékaře (tříčlenný tým), přičemž jeden záchranář z týmu bez lékaře se účastní ještě soutěže operátorů.

Celá akce je organizačně i finančně velmi náročná. Jen startovné se pohybuje v řádech desítek tisíc. Naše společnost si hradí veškeré náklady sama a nežádáme ani o žádnou dotaci. Tyto informace uvádím jen pro dokreslení, kdy dostat se na start takové akce má mnoho úskalí.

Největším úskalím však je, sestavit kvalitní tým, který v takové konkurenci obstojí.

S radostí Vám mohu oznámit, že tým RLP DONERA Prušánky obsadil 1. místo a tým RZP DONERA Prušánky obsadil 2. místo. V soutěži operátorů jsme se umístili na 5. místě.

Pokud je pro Vás tato informace zajímavá, přikládám několik málo odkazů.

                                                                                                                      Luděk Maděřič

http://rr2018.cz/vysledky-results-rr-2018/

http://rallye-rejviz.cz/rr2018/

https://olomouc.idnes.cz/jeseniky-rallye-rejviz-2018-zachranari-policiste-soutez-vysledky-pxz-/olomouc-zpravy.aspx?c=A180526_403989_olomouc-zpravy_stk

https://breclavsky.denik.cz/zpravy_region/letajici-motyli-mrtve-telo-v-koupelne-zachranarky-vyhraly-soutez-rallye-rejviz-20180529.html

https://www.facebook.com/udalostiolomouc.cz/videos/428379534255357/?hc_ref=ARRdGFMNsV8yWqGbghV56dXHMvmFofiuPwHqzAnaGrOyo_YYvHSBdLlp46hM65qCjOI

https://www.komorazachranaru.cz/aktualita/vitezstvi-z-rallye-rejviz-smeruje-do-ceska-slovenska-a-kanady

https://www.facebook.com/donera.ambulance/photos/pcb.825637657624761/825637610958099/?type=3&theater

https://www.facebook.com/RALLYEREJVIZ/

My všichni samozřejmě úspěšnému týmu DONERA Prušánky moc blahopřejeme.

Čteme z prušánecké kroniky: 1918

Zpravodaj 3/2018:

Protože jsme o oslavách konce 1. světové války psali už ve Zpravodaji č.3/2016, dnes si tyto události ve zkratce připomeneme.

Do Prušánek přišla zvěst o prohlášení Československé republiky dne 29. října 1918. Přivezl ji správce státního dvora Antonín Bednář z politické správy z Hodonína. Lidé vybíhali ze dveří, aby si poslechli tu radostnou zprávu. Oslavy začaly hned, občané vyvěsili národní prapory. Večer se konal průvod přes vesnici a po průvodu tábor lidu. Střílelo se, zpívalo, výskalo, muzika hrála dlouho do noci.  A tuto noc spali lidé v klidu pod rodnou střechou ne jako rakouští, ale jako českoslovenští občané…

Za několik dnů po státním převratu přišlo nařízení, aby se mladíci čtyř ročníků přihlásili k vojenské službě. Byla utvořena Slovácká brigáda, která obsazovala jižní Moravu – Hodonín, Břeclavsko, Mikulovsko a Hustopečsko. Též z Prušánek bylo do této brigády zařazeno asi dvacet mladíků. Velitelství bylo v Hodoníně.
Dne 8. listopadu  roku 1918 byla svolána schůze občanstva, ku které se dostavil vládní komisař farář Rudolf Sedlák a toho času nadporučík československé armády František Nosterský. Při této schůzi bylo projednáno, kdo má býti jmenován místním vojenským velitelem, neboť přišlo nařízení, že na každé obci se musí k tomu někdo pověřit. V Prušánkách byl na návrh vládního komisaře zvolen jako vojenský velitel bývalý poddůstojník v rakouské armádě občan Maděřič Antonín. Jmenovaný sloužil u 11. pluku dragounů jako strážmistr (vachmeister) a tuto funkci za souhlasu nadporučíka Františka Nosterského přijal. K tomu účelu bylo do Prušánek dodáno několik starých pušek (vendlovek) i náboje k tomu. Šikovatel Maděřič Antonín měl dozor nad obecními hlídkami, které byly vyzbrojeny puškami s jedním patronem.
4. prosince roku 1918 byl okresní politickou správou v Hodoníně zbaven své funkce vládního komisaře místní farář Rudolf Sedlák. Na jeho místo nastoupil bývalý starosta Martin Kurka. Jmenovaný měl úřadovat až do prvních obecních voleb v republice.
Dne 5. prosince roku 1918 byla nařízena všeobecná mobilizace veškerého služby schopného mužstva do 36 let. Nebyla to sice taková ohromující mobilizace jako roku 1914, ale jedním slovem řečeno, nebyla takřka nikomu vhod. Mladá republika potřebovala armádu, aby mohla důležitá místa býti obsazena a pojištěna, k čemuž bylo zapotřebí hodně vojska, proto byla vyhlášena tato mobilizace. Znovu opouštěli svoje domovy ti, kteří jenom před několika dny přijeli z válečné vřavy. Nebyly sice stavěny žádné fronty bojujících vojsk, protože už se nechtělo nikomu válčiti, avšak kvůli pořádku a pak obsazení Slovenska a Těšínska pobyli si ještě dlouho hoši při vojenské službě. Teprve po několika měsících byly nejstarší ročníky postupně propouštěny domů.
Tuto mobilizaci řídil v Prušánkách šikovatel Maděřič Antonín. Když všechno zařídil, tak dostal v lednu roku 1919 nařízení, že má se též dostaviti k vojenské službě do Kroměříže. Což on učinil. Avšak byl ihned propuštěn domů, neboť patřil mezi nejstarší ročník, který v tu dobu byl propouštěn. Funkce vojenského velitelství v Prušánkách byla zrušena.

Při obsazování Slovenska byl praporčík Čech Vojtěch v jedné bitvě raněn do ruky a od Maďarů zajat. V maďarském zajetí si pobyl několik měsíců a pak se vrátil zdráv domů. Při obsazování Těšínska byli hoši Jakub Bušek a Jan Tuček od Slovácké brigády zajati Poláky, kdež byli několik dní vězněni a pak zase puštěni zpět do Československa.

                                                         Z prušánecké kroniky vybrala a upravila Jana Kamenská