Péče o stvoření
Zpravodaj 1/2017:
Žijeme v době, kdy se máme materiálně dobře jako nikdy v dějinách. Máme kolem sebe plno nabídek, které ale nejsou k životu důležité. Hromadění věcí a požitků nepřináší pokoj a klid v duši. Sociolog J. Urban upozorňuje, že je možné v podstatě kdykoliv cokoliv. Člověk už nežije podle ročních období, nerespektuje vnitřní řád přírody pro to, co se má kdy vykonat. Nerespektuje dokonce už ani den a noc – pracuje se na směny nonstop. Koupit si můžeme cokoliv. Oblíbený film si můžeme pustit třeba desetkrát za sebou. Přesto nejsme šťastnější.
Prožíváme dobu postní, která je přípravou na Velikonoce. Když chceme svátky krásně a s užitkem prožít, musíme se na ně připravit. V postní době si odříkáme, abychom se pak o to víc mohli radovat. A k čemu je půst důležitý pro každého? K sebeovládání. I Ježíš se na poušti postil, aby nám dal příklad. Po čtyřiceti dnech jeho tělo zesláblo, ale jeho duch zesílil, proto mohl vzdorovat pokušením, která symbolizují běžné lidské slabosti: touhu po majetku, požitku a moci. Přesně na tyto slabosti je zaměřena také současná globální ekonomika: nabízí nadbytek zboží všeho druhu, adrenalinové zážitky a cesty k získání moci nad druhými lidmi. Reklama se snaží člověka přesvědčit, že právě toto mu pomůže ke kvalitnějšímu životu. Jsou to však ďábelská pokušení, která se snaží člověka zotročit a odvádět od věcí podstatných, od života.
Půst můžeme prožívat tak, že budeme usilovat o dobrovolnou skromnost. Vždyť lidé jsou strháváni do víru zbytečného nakupování a utrácení. Postní období je vhodným časem, abychom přemýšleli o svém jednání a abychom je začali měnit (třeba podle návodu papeže Františka):
„Je velmi šlechetné přijmout za své péči o stvoření malými každodenními skutky – například méně používat plasty a papír, snížit spotřebu vody, třídit odpad, vařit v množství, které lze rozumně spotřebovat, zacházet pečlivě s ostatními živými tvory, užívat veřejnou dopravu nebo sdílet vlastní automobil spolu s ostatními, sázet stromy, zhasínat zbytečná světla apod. Opětovné použití nějaké věci namísto jejího okamžitého zahození může být na základě hlubokých motivací skutkem lásky, který vyjadřuje naši důstojnost.“ (z encykliky Laudato si, 2006)
Půst je vyjádřením vztahu: k Bohu, lidem tvorům, světu. Půst má napomoci vyjít ze sebe, přenést těžiště života jinam. Postem vyjadřujeme vztah k někomu a solidaritu s někým. V první řadě s Kristem, on pro nás trpěl, a tak chceme dát symbolicky najevo svou vděčnost, svou spoluúčast. Postem vyjadřujeme také solidaritu s lidmi. Ne všichni se mají tak dobře jako my. Na 8 milionů dětí každý rok umírá v důsledku chudoby. Naproti tomu my žijeme v civilizaci nesmyslné nadprodukce a plýtvání. Jen v zemích EU se ročně vyhodí cca 100 milionů tun potravin. To je strašné!
A na závěr ještě slovo pro rodiče: kněz, psycholog a pedagog Amedeo Cencini ve své knize „Máš-li mě rád, nedovol mi všechno,“ píše, že rodiče dnes na jedné straně touží, aby jejich děti vynikly a byly úspěšné, ale na druhé straně na ně nedokážou klást zdravé nároky a vést je k zodpovědnosti. Ti, kteří svým dětem všechno dovolí, vyčerpají veškerou jejich touhu. A takové děti si neumí ničeho vážit, neumí se pro nic nadchnout, nemají opravdové přátele. A přes to všechno se ještě cítí být rodiči přehlížené. Proto mluví o výchově ke zkušenosti z nedostatku. Píše: „Cílem je, aby bylo dítě méně závislé na věcech a vymoženostech. Je zdravé, aby někdy na vlastní kůži zažili nedostatek. Bez toho se nenaučí vděčnosti, cenit si toho, co má, znát hodnotu věcí. Je moudré dát mu vždy o něco méně, než o co žádá, nebo ho navykat či podněcovat, aby samo přemýšlelo, jestli je jeho požadavek za daných podmínek rozumný.“
Jak ten čas letí…. Snažme se ho dobře prožívat ve stálé snaze o změnu k lepšímu!
Radostné Velikonoce!
Vít Hába, farář
