Nástroje pro usnadnění přístupu

Skip to main content

Z naší školičky 3/2022

Zpravodaj 3/2022: Tento školní rok je historicky významným a výjimečným pro mateřskou školu hned dvakrát. První novinkou je, že se naše mateřská škola rozrostla o jednu novou třídu „Motýlků“ pro patnáct dětí, čímž se zvedla i její kapacita. Také učitelský sbor se rozšířil o návrat paní učitelky Bronislavy Michalicové ze základní školy a novinkou je její kolegyně paní učitelka Alžběta Němečková. V letošním školním roce máme rovných čtyřicet předškoláků, kteří se připravují na vstup do první třídy a jsou rozděleni do dvou tříd. Pravidelně cvičí s trenéry fotbalového klubu Hodonín v tělocvičně v rámci projektu: „Školky v pohybu“. Každý měsíc navštěvují místní knihovnu pro rozvoj předčtenářské gramotnosti. Nově nám přichází do školky za dětmi rodilá mluvčí Sarah, která hravou formou seznamuje děti s angličtinou. Kromě toho pokračujeme se všemi dětmi v logopedických chvilkách, které vedou proškolené paní učitelky. Program máme nabitý a ještě se předškoláci stihli zajet podívat za skřítkem Raráškem do bylinkového ráje Sonnentor v Čejkovicích. Druhou významnou událostí je, že 5. listopadu mateřská škola oslaví 55. výročí otevření. O průběhu této akce vás v příštím čísle zpravodaje provedeme obrazem i slovem.

Lucie Drejčková

Zástupce ředitele pro předškolní vzdělávání

 

„Léto balí fidlátka, podzim ťuká na vrátka.“

Domča M: „Paní učitelko, víš, proč chodíme tak brzo? Protože babička je brzdička.“
Laurince při svačince spadl chleba a Zuzka N. dodala: „No Lauro, teď ještě vylej to mléko po celé třídě a bude po ftákách.“
Honzíček H: „Paní učitelko, této černé se říká opylovač prd.“
Zuzi: „Paní učitelko, když ten Dominik zlobí, tak já mu říkám, že je kvítko z čertí zahrádky.“
Při hře „na lékaře“ Dominik M: „Paní učitelko, já ti dám radši injekci, aby sas trochu zklidnila.“
Učitelka při odpoledním odpočinku: „Miláčci, vstávejte pomaličku.“ Zuzka: „No, to sme měli teda lehké spaní.“
Karolínka S. po spaní: „Paní učitelko, když vstáváme, tak nemáme žlútečko, říká mě to mamka.“
Dominiček M.: „Paní učitelko, já piju pivo.“ Učitelka: „Domčo, budeš ožralý.“ Domča: „Nevadí, já mám ještě jiné chlasty.“
Zuzka N.: „Tak já budu teď paní Kachyňová, hupky dupky, uvolnite stolky, ať to možu utřít.“ A začala utírat stolíčky a židličky. Laurinka si sedla a říká: „Zuzko, tá židlička je mokrá.“ Zuzka na to: „No a co, tak si ju vysuš. Když sa uklízá, mosí byt všecko mokré. Paní učitelko, daj mě mop, ať to tady stahnu.“

Radka Šůrková

Zahájení školního roku 3/2022

Letošní sezónu jsme zahájili netradičním způsobem. Místo každoročního společného zahájení u táboráku při opékání špekáčků si každá družina zahájila schůzky zvlášť. Všichni jsme se sešli za kostelem v klubovně a byli jsme rádi, že se vidíme. Takže jsme si povídali o tom, co jsme dělali o prázdninách a jaké máme nové zážitky. Tento rok máme nachystanou novou celoroční hru. Máme plán s políčky, a na ten si každý vybarví tolik políček, kolik splní úkolů. Už jsme zadali dva úkoly, a to kdo pozná nejvíc stromů z okolí klubovny a splní za týden co nejvíc dobrých skutků. Ale to neznamená, že někdo nový bude mít nevýhodu. Pokud bude chtít, může si ty úkoly splnit taky a užije si to stejně jako my. Na konci roku bude pro toho, který získá nejvíce políček, nachystaná hezká odměna. Po vysvětlení celoroční hry jsme pokračovali v hraní různých her a na konci schůzky jsem se vydali domů.
Naše schůzky probíhají každý týden. Kluci mají schůzky v pátek v 16:00, schůzky děvčat probíhají každou sobotu ve 15:00. Takže zveme všechny kluky a holky.

Jan Koller

 

Hody 2022

Zpravodaj 3/2022:

Pomyslným vrcholem léta pro krojovanou chasu a velkou část místních obyvatel byly tradiční krojované hody. Ty letos proběhly od 14. do 16. srpna, tedy téměř v nejpozdějším možném termínu pro druhou srpnovou neděli, a po dvou letech také již bez jakýchkoli covidových omezení.

Hodovou neděli provázelo krásné slunné počasí, no zkrátka bylo „horko jak sviňa“, což předznamenalo i početnou účast přespolních krojovaných, kterých dorazilo bezmála tři sta. Spolu s dalšími návštěvníky a dechovou hudbou Skaličané tak vytvořili pod zeleným neopakovatelnou atmosféru, při půlnočním sóle se na tanečním place takřka „nedalo hnút“. Děkujeme za účast!

Jak se nedělní počasí pěkně vyvrbilo, v pondělí na Prušánky sedly hromy. Naštěstí až večer, a tak se stihl obejít průvod, pod zeleným si zapěli mužáci, děcka i dospělí se vyřádili na dětském sóle. Šohaji se však stihli popasovat až po bouřce.

Úterý si klasicky vzaly pod patronát děvčata, která jako krojované letušky vítala přespolní děvčata v chlapeckých krojích a na půlnoční sólo pro všechny připravila stylové letenky. Domácí šohaji si tematicky připravili scénku s odletem letadla na vysněný ostrov „Long Island“.

Srdečně děkujeme všem účastníkům za přátelskou atmosféru, která nás provázela po celé hody. A také všem, kteří se podíleli na náročné přípravě hodů. Díky a těšíme se příští rok!

 

Poděkování

Na závěr bychom chtěli poděkovat panu starostovi a Obci Prušánky za dlouholetou spolupráci a podporu při pořádání folklorních akcí pod záštitou Chasy Prušánky a věříme, že nové vedení bude v této oboustranné spolupráci pokračovat.

Za Chasu Prušánky Zdeněk Forman

 

Předhodová beseda u cimbálu 3/2022

Zpravodaj 3/2022: Letošní předhodová beseda u cimbálu, která se uskutečnila v sobotu 13. srpna 2022 „pod zeleným“ v Prušánkách, se tak trochu nesla ve znamení několika výročí. Prvním z nich bylo, že tradice předhodových besed u cimbálu u nás započala už v roce 1982. Vzhledem k tomu, že se tedy letos konal už její 40. ročník (jednou se beseda u cimbálu z důvodu epidemiologických opatření nekonala), rozhodli jsme se při její přípravě představit v jejím programu zejména všechny domácí sólisty. Na jedné straně to byly mladší ročníky reprezentované děvčaty Veronikou Klímovou či Vendulou Tlachovou, která se prezentovala jak svým sólovým zpěvem, tak ve společném duetu. Na straně druhé to pak byli ti „zkušenější“ – se sólovým zpěvem vystoupil Jara Čech a vůbec nejstarší člen mužského sboru František Hromek, který zazpíval v duetu spolu s Josefem Ševčíkem (jen pro zajímavost tedy s tím nejmladším mužákem). Dále to bylo nově sestavené mužské dueto Zdeněk Böhm s Josefem Škrobákem a premiérově i duet otce se synem v podání Jiřího a Ondry Stávkových. A to ještě dalším domácím zpěvákům jejich vystoupení znemožnilo onemocnění covidem. Chybět pochopitelně nemohl ani sborový zpěv. A tak kromě domácího mužského sboru, který v letošním roce oslavuje 40. výročí od svého založení a domácího ženského sboru, přijal pozvání i mužský sbor ze sousedního Moravského Žižkova a ženský sbor z Lanžhota.

Příležitost ukázat se před domácíma dostaly i děti ze souboru Nechoránek. Taneční pásmo našich nejmenších folklórních nadějí doprovodila dětská cimbálová muzika zřizovaná při HTVŠ Prušánky. A je jen dobře, že se dětem se zájmem o folklór stále někdo věnuje, byť se díky neustále se měnícímu kolektivu malých dětí jedná o nekonečnou práci. Zpestřením programu bylo také sólo na cimbál, které odehrál Mikuláš Vašíček za doprovodu svého otce Milana Vašíčka na další cimbál.

Více starostí jsme měli se zajištěním vystoupení některého ze šohajů, kteří se umístili v letošní soutěži o stárka Podluží na slavnostech ve Tvrdonicích. Bohužel všichni, kteří se umístili na prvních třech místech, byli v termínu konání našich hodů na svých dovolených. No nicméně se nám podařilo zajistit náhradu více než dostatečnou, a to Martina Neugebauera z Lužic, vítěze soutěže o stárka Podluží z roku 2018, který se k nám velice těšil a jehož verbuňk byl jedním z vrcholů letošního programu.

O průvodní slovo předhodové besedy se postarala Eva Veselá Slezarová. Její výběr rovněž nebyl náhodný, neboť se jedná o odchovankyni souboru Šohaj, kde v minulosti působila jako jeho dětská sólistka. A s folklórem zůstala spjatá i nadále, neboť v současné době kromě toho, že je vedoucí NS Dúbrava z Dubňan, působí jako scénáristka a režisérka folklórních dokumentů v televizi Noe.

Avšak asi největším tahákem sobotního večera bylo to, že se po delší době veřejnosti představila cimbálová muzika Šohaj v širším desetičlenném složení. Bylo to proto, že si letos připomínáme 50. výročí od vzniku dětského národopisného souboru Podlužánek, který v roce 1972 založili manželé Pavel a Julie Čechovi a ve kterém se za dobu jeho existence vystřídaly celkem tři generace dětí. Nejstarší garnitura muzikantů po ukončení základní školní docházky potom v roce 1980 založila Prušáneckou cimbálovou muziku, která se v roce 1986 změnila na národopisný soubor Šohaj.

Muzika Šohaj se na letošní předhodové besedě představila v mírně pozměněném obsazení. Přeci jenom za tu dobu, kdy muzika v roce 2008 vystoupila naposledy, část muzikantů s muzicírováním skončila. Nicméně všichni muzikanti, kteří v sobotu večer hráli, si buď „prošli“ některou z generací Podlužánku nebo později muziky Šohaj. Primášoval Zbyněk Matoušek a primy dále posílili Karel Fialka a Josef Imrich ml., na klarinet hrál Aleš Juráček, na cimbály Bohumil Balga a Milan Vašíček, kontry hráli Jan Římský a Pavel Zigáček a muziku vzadu tvrdili basisté Miroslav Hřebačka a Josef Hromek.

O velmi kvalitní poslech se svým ozvučením postarali zvukaři Tonstudia Rajchman z Dolních Bojanovic. A protože letos vyšlo i počasí, všichni přítomní se mohli i v rámci neformální části besedy příjemně naladit na hodovou atmosféru.

Na závěr bych ještě rád poděkoval všem našim dobrovolníkům i Obci Prušánky, kteří nám s přípravou a organizací této rozsáhlé kulturní akce pomohli.

Josef Hromek – předseda pořádajícího Slováckého krúžku Prušánky

Naši senioři 3/2022

Jsou prázdniny a dovolené a není co psát. Stačí trochu zavzpomínat a pero už letí po papíře. Začínám perfektní akcí nazvanou „Běh pro Barču“. Pomohli jsme finančně, užili jsme si pěkný den a navíc jsme se s našimi jednotnými tričky, kvůli kterým nás starosta nazval „modré tsunami“, moc líbili. Zároveň bych chtěla pochválit všechny, kteří se na akci podíleli. Bylo to moc fajn.

Taky jsme se jeli koupat do Dunajské Stredy. V termálparku je termální voda s vysokou koncentrací minerálních látek. Jsou zde čtyři vnitřní bazény a šest venkovních. Bylo moc pěkné počasí a všichni jsme odjížděli nadšeni. Takže naše koupání jsme si ještě v září zopakovali.

Některé seniorky vypomohly na hodech, když večer prodávaly vstupenky. A taky pomáhaly v pokladnách na slavnosti vinobraní.

Co máme ještě v plánu? Chystáme spolu s obecním úřadem setkání seniorů a zavzpomínáme na naše Martinské hody. Toto se uskuteční 11. 11. 2022. Věříme, že podpoříte naši snahu a všichni pozvaní se zúčastníte. Pozvánky všem včas rozneseme. A vy si prožijete příjemné odpoledne, kde se setkáte se svými známými, spolužáky a přáteli.

Taky připravujeme vánoční výstavu ve spolupráci s našimi vinaři. Ale zatím je vše v jednání. Tuto výstavu plánujeme na začátek prosince, budeme vás včas informovat. Věřím, že nám opět pomůžete a budete ochotni nám zapůjčit věci, které k vinaření patří. Ať jsou to skleničky, koštýře, starší pres a podobně. Taky bychom chtěli, aby se i mladé hospodyňky pochlubily svými výrobky. Zároveň se jako vždy zapojí i děti a ukáží nám své výtvory.

Přeji všem pěkné dny a těším se na spolupráci s vámi.

Vedoucí seniorů Květa Kopečková, foto: Věra Dřevěná

 

…a trochu poezie

(EV)ROPA

Proč se nedaří

v polarizovaném světě

nalézti příměří?

 

V té spoustě slov

a spoustě jmen

uslyší někdo její sten?

 

Snad, že málo lásky v ní

a málo citu v něm

jak vzbudit se ráno ve světě kryptoměn?

Turnaj starých pánů 3/2022

Zpravodaj 3/2022: Dne 20. 8. 2022 se uskutečnil na fotbalovém hřišti 1. ročník Memoriálu Stanislava Janečka za účasti pěti mužstev, a to z Dolních Bojanovic, Prietržky, Smolinského, Velkých Bílovic a domácích Prušánek. Turnaj se hrál opět systémem 7 +1 každý s každým. Vítězství vybojovali domácí hráči z Prušánek, na druhém místě se umístili hráči z Dolních Bojanovic a třetí místo vybojovali hráči ze Smolinského. Jako čtvrté se umístilo mužstvo z Velkých Bílovic a poslední místo zůstalo tentokrát pro hráče z Prietržky. Všem moc děkujeme za účast a příští rok se snad opět setkáme na 2. ročníku.

Zvláštní poděkování pak patří sponzorům, a to Vinařstvím Chrenka, Stávek a Tesařík. Dále pak Bronislavu Gazdíkovi a Pavlu Přikrylovi a v neposlední řadě Obci Prušánky.

Zbyněk Hromek

Foto: Domácí vítězné mužstvo

SK Podlužan Prušánky – oddíl kuželek 3/2022

Zpravodaj 3/2022: Kuželkáři mají za sebou několikaměsíční soutěžní pauzu. To však neznamená, že kuželna po tuto dobu zela prázdnotou. Právě naopak.

Nejvýznamnější sportovní událostí letních měsíců byl zcela bezpochyby tradiční Memoriál Stanislava Zálešáka. Letošní ročník byl rekordní co do počtu účastníků. V průběhu tří týdnů se na našich drahách vystřídalo bezmála 400 hráčů a hráček, což tento náš turnaj dvojic posouvá mezi vůbec největší turnaje u nás. Kuželkářská veřejnost si naši kuželnu oblíbila. Máme jedny z nejkvalitnějších drah, což se pozitivně odráží v dosahovaných výkonech. Přivítat jsme mohli rovněž desítky zahraničních účastníků. Takovou kuriozitou je pak účast dvou estonských juniorek. Koneckonců ani absolutní vítězové turnaje nejsou české národnosti. Za výkon 1289 poražených kuželek si pohár pro vítěze odvezla rakouská dvojice Matthias Zatschkowitsch a Martin Rathmayer.

Na přelomu srpna a září kuželna patřila amatérským hráčům, kteří si mohli zasoutěžit na turnaji dvojic nazvaném O pohár Regionu Podluží. Turnaj se v novém formátu konal letos poprvé a byl pojat jako příležitost, jak přilákat na kuželnu amatéry i v roční době, kdy halové sporty příliš netáhnou. Z vítězství se nakonec radovali místní zkušení amatérští kuželkáři Petr Zálešák a Jiří Čupr. Přívlastek amatérští však v jejich případě patří spíše do uvozovek.

Před tím, než jsme 16. září vykročili do nového soutěžního ročníku, měli jsme ještě možnost otestovat na domácích drahách svou předsezonní připravenost díky dvěma přátelským utkáním. Soupeřem nám byla slovenská družstva ŠK Železiarne Podbrezová a TJ Rakovice, která jsou stálými účastníky česko-slovenské Interligy mužů. Obě utkání jsme prohráli, což bylo s ohledem na kvalitu soupeřů pochopitelné, ale nabídli jsme alespoň našim příznivcům parádní podívanou na kuželkářské umění hráčů špičkových kvalit.

A jaké jsou naše vyhlídky do nové sezony? A-tým mužů v prvních dvou utkáních ukázal, že ve 2. lize rozhodně nechce hrát druhé housle. Nejprve výhrou 7:1 vyloupil Vsetín a v následujícím domácím zápase zvítězil rozdílem téměř 300 kuželek nad soupeři z Rychnova nad Kněžnou. Dvě kola, dvě výhry. Ale sezona je dlouhá a těžké zápasy teprve před námi.
B-tým se pak s ohledem na loňské umístění v Jihomoravském krajském přeboru 1. třídy nemusí tajit ani postupovými ambicemi. Tak uvidíme.

za oddíl kuželek Lukáš Hlavinka

foto: Přátelské utkání Prušánky – Podbrezová

SK Podlužan Prušánky – oddíl šachu 3/2022

Zpravodaj 3/2022:  Šachový tábor Vřesovice 2022

Přes léto proběhl již 37. ročník letního šachového tábora, který byl jako každoročně opět pořádán na turistické základně ve Vřesovicích u Kyjova v termínu 13. – 27. 8. 2022. Jak je již zvykem, během prvního týdne se šachy trénují a učí. Nováčci zvládají základy šachové hry a zkušenějším táborníkům se věnují na cvičeních nebo přednáškách kvalitní trenéři. Druhý týden pak probíhá několik šachových turnajů, ve kterých své nově nabyté zkušenosti mohou děti zužitkovat.

Táborový program však nebyl zaplněn jen šachovou hrou, ale také příběhem, v němž Sherlock Holmes řešil neobjasněné krádeže a vraždy. Děti se neustále bavily mnoha hádankami a logickými rébusy. A samozřejmě se i sportovalo! Proběhly zápasy nejen mezi oddíly, ale vyhodnocovaly se i individuální soutěže. Z Prušánek se tábora zúčastnilo šest dětí: Patrik Šimčík, Ondřej Koller, Lukáš Váňa, Jakub Weissberger, Tomáš Weissberger a Jakub Sláma. Nejlépe se našim mládežníkům vedlo v rapid turnajích, kde v prvním z nich Ondřej Koller obsadil třetí místo (se ziskem 5,5 b) a v druhém turnaji se umístil na místě prvním
(6,5 b). A navíc na druhém místě skončil Jakub Sláma (5,5 b).
Závěrem bychom chtěli informovat zájemce z řad dětí, že šachový kroužek započal svoji činnost a koná se každé úterý od 15 hodin v šachové klubovně pod Domem s pečovatelskou službou. Noví zájemci jsou srdečně zváni.

Taťána Šeráková, SK Podlužan Prušánky – oddíl šachu

Zprávičky z farnosti – Charita má sto let

Zpravodaj 3/2022

Charita je nejstarší dobročinná organizace s celostátní strukturou v České republice. Je největším poskytovatelem sociálních a zdravotních služeb. Síť tvoří asi 300 Charit různé velikosti, aby mohla pomáhat potřebným v místě, kde žijí. Postupně se profesionalizovala, aby mohla vykonávat své nejvlastnější poslání: poskytovat odborné zdravotní a sociální služby k prospěchu celé společnosti. Každoročně pomáhá téměř 180 tisícům lidí u nás a její humanitární pomoc a projekty rozvojové spolupráce přispívají ke zlepšení kvality života lidí na čtyřech kontinentech. V Charitě pracuje více než 8800 zaměstnanců a spolu s desítkami tisíc dobrovolníků podává pomocnou ruku těm, kteří si sami neporadí – kvůli nemoci, stáří, hendikepu, dluhové pasti nebo sociální nouzi.

Komu pomáhá? Jsou to nemohoucí, hendikepovaní, děti, nemocní, lidé bez domova, sociálně vyloučení, osamělí, senioři, rodiny v tísni. Zavedla i domácí péči, aby pacienti a senioři mohli zůstat doma, hospicové služby, aby nevyléčitelně nemocní netrpěli a mohli zůstat se svými blízkými až do konce svého pozemského života. Také je to účinná pomoc při povodních, tornádu apod. Nyní je to také pomoc lidem prchajícím před válkou na Ukrajině. A stále pokračuje snaha o oddlužení těch, kteří se ocitli v dluhové pasti. Patří sem i druhé kolo Milostivého léta, které právě probíhá. Charita není organizace jako každá jiná. Svou službu vykonává jménem církve. Když Charita pomáhá, nikoho se přitom ale neptá, zda chodí do kostela, nebo jaký má názor na svět. Zjišťuje, čím může konkrétnímu člověku za daných okolností nejlépe pomoci. Pořádá Tříkrálovou sbírku, nejrozsáhlejší sbírkovou akci u nás.

  1. září je Den Charity. Charita stojí na straně slabých a odstrkovaných. Snaží se, aby život byl snesitelnější a lidštější. Přejme jí do dalšího století její činnosti hodně sil, zdraví a hodně ochotných pomocníků!

 

Vít Hába, farář

Vzpomínka na náboženství

Zpravodaj 3/2022

Nevím, kam až sahá tradice výuky náboženství, ale já patřím k pamětníkům, kteří chodili do náboženství v době komunistické éry, i se všemi důsledky, které to obnášelo. Pravda je, že v osmé třídě (tehdy byla jen osmiletka) jsme z 38 žáků zůstali jen dva, ale nikdy jsem toho nelitovala. V 90. létech chodilo do náboženství až 150 dětí, proto byla také zřízena pro tyto účely samostatná učebna. Loni to bylo údajně kolem 40 dětí, což pořád není málo.

Dodnes si vzpomínám na příběh, který nám vyprávěl tehdejší vyučující p. František Kozár. Byl to příběh kněze Maxmiliána Kolbeho, který se v koncentračním táboře obětoval za otce od rodiny a šel místo něj do tzv. bunkru smrti. Ano, někdo může namítnout, že výuka náboženství není potřebná k tomu, abychom z naších dětí vychovávali slušné lidi, ale hodnoty, které v životě vyznáváme a podle nich pak jednáme, se také nevaří úplně z vody. A náboženství je jedna z možností, kde se tyto hodnoty učí děti nějak vstřebávat. Jako je například v příběhu Maxmiliána odvaha a obětavost pro druhé.  Znalost desatera není určitě nikomu na škodu. Neuvědomuji si, ve kterém předmětu se těmto morálním hodnotám věnuje nějaký čas. To, čím si člověk kultivuje svoje svědomí, si volí každý sám. Jsem moc ráda, že výuka náboženství na naší škole je. A shodou okolností paní lektorku znám jako svoji bývalou kolegyni a vím, že se bude snažit dětem předávat jenom to nejlepší.

Farnice Jitka Omelková