Zpravodaj 1/2017: Spousta zpívání, cestování a vína, i tak by se dal shrnout loňský rok našeho slováckého krúžku. Vše se začalo plánovat už na začátku roku, kdy jsme na valné hromadě v půlce února doladili “noty činnosti” a schválili potřebné administrativní záležitosti zajišťující hladký chod krúžku i v roce 2016. Taky jsme si zvolili své nové zástupce do správní rady krúžku, tzv. sedm statečných.

Naše cestování však odstartovalo již 31. ledna ve Vacenovicích, kde se v plné parádě představil na fašaňkových slavnostech prušánecký mužský sbor. S příchodem jara v dubnu pak sbor vzorně reprezentoval na Zpívání mužských sborů v Kněždubu a taky v polovině května v Miloticích.

Po týdnu příprav přišel koncem května čas na tradiční, již sedmnácté, Májové zpívání, kde se představilo deset folklórních sborů z Podluží a dalších moravských regionů a uvítali jsme zde i smíšený pěvecký soubor ze slovenského Kuklova. Divákům svými tanci a zpěvem udělaly radost i děti ze čtyř folklórních souborů, které vystoupily na Zpívání v rámci 2. Dětského folklórního odpoledne. Inu, vždy potěší pohled na mladé pokračovatele folklórních tradic a  jejich dětský smích a bezprostřednost.

Pěvecké turné mužského sboru pak pokračovalo i v červnu, kdy se naši mužáci zúčastnili zpívání na Vrbici.

Nenudila se ani cimbálová muzika Verbuňk, která zvesela hrála po celé odpoledne a večer místním i přespolním návštěvníkům 7. ročníku otevřených sklepů u Nechor.

Nelenili jsme ani o prázdninách, hned začátkem července se náš mužský sbor vydal na zpívání do Dolních Dunajovic a pak i se ženským sborem odjel oplatit návštěvu do Kuklova na Slovensku na tamější kulturní slavnosti. Druhý víkend v srpnu naše sezóna vrcholila 35. ročníkem “předhodové besedy u cimbálu”, jejíž pořádání má již od devadesátých let na starost právě slovácký krúžek.

No, a když jsme všichni úspěšně dohodovali, představil se mužský sbor ještě v srpnu na kulturní akci v Kozojídkách a v září na folklórních slavnostech v Kunovicích. Samozřejmě že si mužáci ani ženský sbor nemohli nechat ujít zpívání na tradiční slavnosti Vinobraní u Nechor, kterému tentokrát přálo jak počasí, tak velká přízeň návštěvníků. Nezaháleli ani sólový zpěváci, v průběhu září se mužské dueto J. Ševčík a Z. Böhm představilo v Charvatské Nové Vsi v rámci Večera plného duet.

V druhé polovině října si mužský i ženský sbor opět balí své kufry s krojem a vyjíždí zase potěšit svými podlužáckými písněmi na Slovensko, tentokrát do Jaslovských Bohunic, kde se jim dostalo velmi vřelého přijetí. Úspěšnou loňskou sezónu pak mužský sbor zakončil 12. listopadu na domácí půdě vystoupením na martinských hodech v Prušánkách.

A nyní už se těšíme, že snad letošní sezóna bude aspoň stejně úspěšná jako ta loňská.

                                                                      Josef Hromek, předseda Slováckého krúžku

Zvu vás na malou návštěvu Nechor a ráda bych vás seznámila se zajímavou tradicí malování ornamentů na sklepy (búdy).

Umělecké motivy, kterým se říká ornamenty, se odlišují podle regionů i jednotlivých vesnic. Ornamenty podle tradice zdobí u vchodu sklepů obruby nade dveřmi a okny. Motivy jsou inspirovány konkrétními květinami nebo zvířaty.

A jak to bylo dříve? V roce 1962 vydali věhlasní etnologové Václav Frolec, Dušan Holý a Richard Jeřábek publikaci s názvem „Podluží, kniha o lidovém umění“: „Lidové stavby obvykle bývaly barevně olíčeny. Tuto práci zastávaly převážně ženy. Nejstarší domy byly ozdobeny jen barevnými, ponejvíce modrými, zelenými a červenými obrovnávkami, které lemovaly jinak bílé plochy zdí, buď jen na spodní straně nebo i v rozích a pod okapem. Staré barvy byly tlumenější.“ Při povídání o ornamentech na sklepech narazíte na výraz „žudro“. To byly dva vysunuté zděné boční pilíře se zaklenutým, obloukovitým stropem. Žudro, to byla vlastně taková malá předsíňka před vstupem do domu a tam se začaly objevovat bohaté malby. Malované žudro je také to, na co si většina lidí vzpomene, když se řekne ornament na domě. Teď už najdete jen velmi málo domů s ornamenty. Toto lidové umění se přesunulo do lokalit vinných sklepů, tam se určitým způsobem obnovuje, udržuje a mění.

Historické fotografie z Nechor, uprostřed malířka Markéta Imrichová:

V Nechorách je na čtyři stovky sklepů. Mnoho z nich má ornament. Některé malby jsou staré několik desítek let a maloval je Pavel Čech, místní pedagog, muzikant a nadšený folklorista. Později na něho navázala malířka Slavomíra Foretová. V současné době se malbě ornamentů věnuje Josef Ševčík z Prušánek, kterého jsem poprosila o rozhovor a fotografie. Na sklepech najdete ale mnoho dalších typů ornamentů. Joška se zabývá malováním ornamentů ve volném čase. Je členem mužského sboru Slováckého krúžku v Prušánkách. Naše povídání nechávám tak, jak vznikal, tedy částečně i v nářečí.

Joško, jak ses k malování ornamentů dostal?

Začátek byl už na základní škole, když sem si procházal s rodiči Nechory. Když jsme jezdili do sklepa a do vinohradu. Díval sem sa na ornamenty od Pavla Čecha. To mě začalo zajímat. Dělal jsem si malůvky do sešitů, do knížek, do pouzdra na tužky – maloval jsem jablůčka, tulipánky a další. Pavel Čech tady vedl Podlužánek, kam sem ale nechodil. Naše první setkání bylo někdy v době, kdy jsem chtěl namalovat ornament na koštéř na víno. Namaloval jsem si do sešitu skicu, takový návrh a byl jsem se za ním přeptat, estli to tak može byt. On mi to tehdy schválil. Můj úplně první ornament máme ale u nás ve sklepě v Nechorách v presovně, mám to vedle dveří. Je to část ornamentu, který měla moja mamka na krojových mašlách.

Ornamenty pedagoga a muzikanta Pavla Čecha v Nechorách:

Ty maluješ podlužácké ornamenty. Jaké jsou tam zákonistosti?

Záleží na tom, jestli to má být ornament nad dveře nebo i nad okna. V našem regionu je to tak, že my máme oboustranné – zrcadlové ornamenty. Začátek je od největšího vzoru. Hlavní střed je jablůčko, tulipán nebo srdéčko. U nás jablůčko se srdéčkem asi nejvíc. Od toho se odvíjí větvičky s různýma vzorama a jde to do vytracena nebo obloučku.  Podle starých fotek bývala i růže, ale tzv. slovácká růže bývá na zakončení oblouku žudra čtvercem. Každý motiv má určitý název, je to většinů odvozené od květin. Je tam jatelinka, ale aj slimáček, různé zavrťánky. Odvozují se speciálně i barvy a záleží na tom, jaký ornament je na středu. Barvy si mosí malíř pohlídat – sů čtyři základní – žlutá, modrá, červená a zelená. Ty motivy nejsů podle období, ale je to podle přírody, aby to ladilo k sobě. Ten systém skládání je to, co se předává a zachovává.

A to se mění podle regionů?

Ano, zajímaly mě třeba vzory ze Strážnicka. Tam jsou oblíbené růže, chrpy ani ne, ale růže a další květiny. Navíc sa tam malujů ptáčci, kohútci, holůbci, co by u nás byt nemělo. Strážnický ornament  není vždy zrcadlový jako u nás, má hlavní střed a rozvíjí se do dalších vzorů, které jsou odstínově i vzorově jiné. Ornamenty sleduju na sklepech a krojích, když chodíme zpívat s mužským sborem.

Ornamenty ze Strážnicka:

Je zajímavé, že i v rámci Podluží se ornamenty liší podle obcí.

Snažím sa dodržovat  prušánecký vzor. Dnešní malérečky aj maléři začínajů kombinovat vzory různých dědin. Regiony ne, ale dědiny se míchají. Mě se líbí některé lanžhotské vzory a bojanovské.

Ornamenty z Lanžhota:

A co je typické v Prušánkách?

U nás by to měl byt vzor s jablůčkem, srdéčkem nebo tulipánkem uprostřed. Velmi málo se vyskytuje karafiát. Většinou jsou ty tři vzory. Ornament sa kreslí buď na celý oblouk nebo jeho část, nad okny a dveřmi.  V Lanžhotě je často vzor na vzoru a využívají každé místo. Prušánecký je jednodušší, dalo by se říct. Vzorů v ornamentu je míň. Využívá se hodně větviček s lístkama, v Prušánkách sa kreslá červeně, ve Strážnici hnědě. Pak jsou tam hrozny, hrášky, zavrťánky, zakončené spirálkou – to sů cůnky z vinohradu. Po Pavlu Čechovi to tady v Prušánkách převzala malířka Slavomíra Foretová a ta třeba začala dělat na koncích kapradí. Ona i já se snažíme zachovávat vzor Pavla Čecha, ale máme každý svůj styl.

Sklepů v Nechorách je hodně, maleb hodně.

Malovali to různí lidé a hlavně v různých dobách. Například Pavel Čech, Slavomíra Foretová a dost tady malovala Heda Fůkalíková z Dolních Bojanovic, ta dělala malované nebo škrabané vzory přímo do omítky. Nejsů to enom ornamenty, ale výjevy z vinobraní, práce ve sklepě. Myslivci třeba majů motivy z lesa. Toto by se dalo datovat asi do 70—80. let 20. století. Změnila se doba a samozřejmě i použití barev. Dřív se to malovalo tónovacíma barvama do interiérů a pak se to přelakovalo, aby to drželo. Dnes už jsou kvalitní fasádní barvy, které by měly vydržet určité roky. Samozřejmě pokud je sklep na jižní straně, kde pálí slunko, tak to po určité době vždycky vybledne. A je zajímavé, že vždycky bledne první červená barva. To si na sklepech všimnite.

Ornamenty malířky Slavomíry Foretové v Nechorách:

Je to otázka prestiže mít ornament na sklepě?

Ano, je vidět, že sklepy se opravují. Hodně jsou tady v Nechorách i noví majitelé, kteří se snaží o zachování ornamentů. Ornamenty se malují i dovnitř sklepa.

Když procházím Nechorama, vidím i stínované vzory? To je teď moderní?

To je modernější styl, je to pěkné, ale není to typické pro prušánecký ornament. Co se týká barevnosti, tak třeba už v Dolních Bojanovicích se stínuje. Takže je to použití více barev v jednom ornamentu. Třeba i já jsem začal používat další barvy (oranžová, růžová), dělala to i paní Foretová. Ale je to jen odstín základní barvy, nepoužívám stínování. Třeba na hroznech sa používajů tři barvy (světle modrá, tmavá modrá a bílá). Ale snažíme se zachovávat použití základních barev.

A co celkový obraz sklepa? Sklepy už nebývají jako dřív jen bílé s modrou obrovnávkou.

To je dáno dnešní moderní dobou, navykli jsme si dělat různé barvy fasád. K tomu je třeba ornament přizpůsobit. Když je tmavý podklad, nebudu dávat zářivý ornament. Podle toho se určují i ,,mašle“ po bocích, to sů ty barevné pásy u dveří. To se dělá většinou v barvě fasády. Dělal jsem v Nechorách sklep, který má fasádu do růžova. Tak jsem se jel radit s paní Marií Švirgovou z Lanžhota, se kterou se radím ohledně ornamentů, tak ona mě poradila udělat taky růžovou.

S paní Švirgovou komunikujete jak dlouho?

Asi jeden rok. Je to starší zkušená paní. Byla tady i na krojových dílnách, které pořádal  Svéráz. Bylo tady malování mašlí, tak byla tady jako host. Maluje žudra, mašle, šátky, koštýře a další.

Ornamenty Jošky Ševčíka v Nechorách:

Je nějaká autorita, která by řekla tak a tak to má být?

Asi ne, ono to jde podle maléreček. Na radu chodím k paní Švirgové. Předává se to mezi místními. Je škoda, že přichází skupina, která míchá vzory a styl dohromady, že nerespektuje poskládaní vzoru. To musí mít určitý řád. Ale třeba děvčata ze Svérázu jsou žákyně paní Švirgové a to je poznat. Každý se nějak učí, každý má nějaké začátky. Každý se zdokonaluje, dostává to do ruky. Je to dlouhá cesta. Moje začátky byly taky všelijaké, vzory nerovnoměrné. Po určitých debatách s druhými malérečkami vychytávám chyby. Před časem tady byly krojové dílny a děvčata ze Svérázu  dělaly prezentaci, měly to pěkně poskládané. Bylo vidět, že se zajímají o vznik ornamentu, o ten řád malby a tak. Paní Švirgová taky ráda vzpomíná, že to přebírala od jiných maléreček z Lanžhota.

Ty jsi zmínil, že jsi maloval už ve škole. Jak to?

Byli tady kněz, jmenovali se František Kozár a oni moc rádi malovali. I když nepocházel z tohoto kraje, byl od Vyškova, měl rád zdejší kulturu a ornament. Když jsme si jako děcka kupovali památník, skoro každý mu ho dal a on dělal úvodní stránku. Zajímal se o ornament, takže ve škole kdo to neuchytil, jakoby neměl ani památník. Sklepy ale nemaloval.

V kostele bývá v hody plátno vymalované svérázovým vzorem a dokonce i socha Panny Marie má vymalované šaty. To maloval kdo?

Kdysi jsem se na to ptal paní Nosálové, která se o sochu dlouhá léta starala, kdo to maloval. Prý někdo z Tvrdonic. Je to na ornamentu i poznat, není to prušánecký vzor.

Ty jsi před rokem maloval kapličku svatého Františka.

Tu kdysi maloval Pavel Čech. Stejně jako malou kapličku sv. Urbana v Horních Nechorách. Tu jsem jen opravoval. U kapličky sem nakonec zvolil nový vzor.

Jak dlouho trvá vymalování sklepa?

To je těžká otázka, protože záleží na sklepu, na rozsahu, na šířce žudra. Další věc je, jestli chce majitel sklepa jemný nebo plný vzor, jestli chce menší nebo větší vzor. Záleží na náročnosti ornamentu. Samotné namalování je docela nesnadné, nejde to udělat najednou. Dělá se mustr, musí se to rozkreslit. Vlastní malování na zdi je pracné, protože je to na bílém podkladu a je to namáhavé pro oči. A taky často stojím na žebříku, záleží na terénu u sklepa. Není to jednoduché. Jeden sklep trvá vymalovat dva až tři týdny. Myšleno časově, protože chodím do práce.  Ale naštěstí to lidé dokážou ocenit. Mám to jako koníček, chci se snažit o zachování tradic a ornamentu. Záleží mi na tom, aby byly Nechory krásné.

Děkuji za rozhovor

Ornamenty Jošky Ševčíka v Nechorách:

Až pojedete do Nechor a půjdete kolem sklepů, podívejte se na ornamenty. Některé jsou už vybledlé, desetiletí staré. U nových maleb si všímejte vzorů a barev a zkuste odhadnout, který tvar patří které květině. Nad dveřmi pak v ornamentech najdete často také iniciály majitele sklepu.

Příjemnou cestu do Nechor lemovanou malebnými sklepy přeje Helena Hájková

Foto: archiv Jošky Ševčíka