Zpravodaj 1/2020: 

„Skaut je prospěšný a pomáhá jiným,“ říká jeden z bodů skautského zákona. Jako skautky a skauti od sebe očekáváme, že budeme v případě potřeby pomáhat druhým, a s tímto přesvědčením vedeme i holky a kluky ve skautských oddílech. Tato potřeba teď nastává, aktuální situace před společnost klade výzvy, kterým je třeba čelit, ohrožuje ty nejzranitelnější, kteří potřebují pomoc druhých. Těmito slovy začíná výzva skautským jednotkám ke službě v době koronaviru od starosty organizace Junák – český skaut, z.s.

Naše organizace v celé ČR dne 11. 3. 2020 pozastavila svou běžnou činnost. Pro nás to ale neznamená, že bychom měli více klidu. Přemýšlíme, jak udržet družiny v kontaktu na dálku nebo jak nabídnout pomoc těm, kteří to potřebují.

Naši oddíloví vedoucí v této době řeší spoustu malých i velkých výzev. Někteří mají spoustu samostudia na maturitní zkoušky, jejichž konání a termín nedokáže nikdo s přesností určit. Jiní mají každý den několik školních videohovorů, díky kterým se účastní online výuky. A kromě toho musí plnit velké množství úkolů, samozřejmě domácích.

Času a energie na přípravu skautského programu vlastně není až zas tolik, jak by se mohlo na první pohled zdát. Ale i tak se vedoucí snaží najít cestu k dětem a nějaký program jim zprostředkovat.

Vedoucí holek připravují pro své skautky a světlušky „skautské úkoly pro šikovné děti“. Mělo by se jednat o různé úkoly, které obdrží rodiče každý týden na email. Holky budou moci úkoly plnit a průběh plnění si zapisovat do deníčku. Až se pak holky společně uvidí, tak si díky deníčkům připomenou úkoly a budou si o nich moct popovídat.

Skauti našeho oddílu se nepřestávají scházet ani v době karantény. Fyzicky to samozřejmě není možné, proto každý týden mají společný online hovor, při kterém se spolu navzájem vidí, plánují skautské akce, povídají si o výzvách a úkolech ze skautských stezek a hrají různé online hry přes internet.

V této situaci si přejeme a Vám přejeme, abychom jeden vedle druhého dokázali minimalizovat riziko nákazy. Ne proto, že nám to někdo nařizuje a hrozí pokutou, ale proto, že máme odpovědnost jeden za druhého. Pokud se nám to podaří, budeme z toho brzy venku. A právě proto svou pomoc různým organizacím a sektorům napříč republikou nabídli právě skauti, mladí lidé, kteří jsou skoro nejméně rizikovou skupinou. Neváhejte se na nás s čímkoli obrátit, jsme tu pro vás.

Za vedení skautského oddílu Cor Dare Prušánky

                                                                                                                           Libor Sukup

Zpravodaj 4/2019: Vánoce 1914

Štědrý večer v roce 1914 pro spoustu lidí na světě nebyl časem radosti, klidu a míru. První světová válka zasáhla Evropu, Asii i Afriku. Bojovalo se bez přestání na každém místě, každý voják musel být neustále ve střehu.

Na jedné z válečných front po nelítostném krvavém boji válečná vřava večer konečně utichla. Na dohled od sebe byl na jedné straně válečného území zákop německých vojáků, na straně druhé zákop britských vojáků. Teprve až utichl zvuk zbraní a lidského křiku, došlo vojákům, co je za den. Unavení a smutní se posadili ve svých zákopech na zem a vzpomínali na své blízké, které nechali daleko od tohoto pekla.

Jedním z vojáků v britském zákopu byl i dvacetiletý Jim. Od válečného zprávaře právě převzal dárek od své budoucí ženy. Poslala mu dopis, svoji fotku a malou tabulku čokolády. Jim se usmál a cítil, jak mu srdce zaplavuje radost a štěstí. Začal polohlasně zpívat Silent night (Tichá noc). Ostatní britští vojáci se k němu postupně přidali.

V tu chvíli ale na druhé straně bitevního pole v německém zákopu otvíral krabičku s jídlem devatenáctiletý Otto. I on vzpomínal na svou rodinu. Na tátu, který mu vlastnoručně udělal tuto plechovou krabičku, na mámu, která mu do ní vždy napekla buchty, a na mladší sourozence, kteří se mu na ni podepsali. I on pocítil v srdci radost. Začal pomalu a nejistě zpívat Stille Nacht (Tichá noc). Všichni němečtí vojáci se k němu pomalu přidávali.

Na jednou bylo nad bitevním polem slyšet vánoční píseň Tichá noc ve dvou různých jazycích, které zněly, jako by k sobě od pradávna patřily a byly určené k tomu, aby spolu zpívaly tuto píseň. Byla to tak silná chvíle, že to Jim nevydržel, zvedl ruce nad hlavu a začal stoupat po žebříku nahoru ze zákopu. Když to němečtí vojáci spatřili, tak se chopili zbraní a začali na Jima mířit. Ten šel pořád výš a výš, nezastavoval se. Němečtí vojáci se už chystali zmačknout spoušť, když na ně najedou zakřičel Otto: „Přestaňte! Vždyť není ozbrojený!“ A sám začal stoupat ze zákopu nahoru.

Jim a Otto se k sobě pomalu blížili s rukami nad hlavou. Když k sobě přišli blíž, nejistě si podali ruce a jeden druhému se představili. Začali si povídat. Když to viděli ostatní vojáci, tak také začali pomalu opouštět zákop a šli se pozdravit s cizími vojáky. Jim ukázal Ottovi dárek od své přítelkyně a Otto na oplátku ukázal svou plechovou krabičku.

Britští i němečtí vojáci společně zapálil velký oheň, podělili se o jídlo, zpívali a hráli různé hry. A i když byla zima, tak vojáci sundali kabáty, protože oheň je dostatečně zahřál a navíc jim stejně překážel při všemožných hrách. Od ohně se celou noc ozýval zpěv, smích a hlasité povídání.

Z této zázračné noci je vytrhla až rána z děla, která se ozvala nad ránem kdesi v dálce. Tento nepříjemný zvuk jim opět připomněl, proč tam jsou a jaké jsou jejich povinnost. Oheň dohasl, vojáci se oblékli a začali odcházet do svých zákopů. Jim podával kabát Ottovi a Otta zase Jimovi. Podali si ruce se slovy: Merry Christmas. Frohe Weihnachten. (Šťastné a veselé Vánoce).

Otto byl ve svém zákopu a připravoval se opět na boj. V kapse svého kabátu ale ucítil neznámý tvar. Strčil ruku do kapsy a když ji vytáhl, tak měl úsměv na tváři. Z kapsy vytáhl malou tabulku čokolády.

Jim seděl ve svém zákopu, čistil si zbraň a chtěl si z kapsy svého kabátu vytáhnout kapesník. Místo kapesníku však v kapse nahmatal cosi hranatého a plechového…

Za celý oddíl vám ze srdce přejeme, ať Vánoce strávíte v kruhu svých blízkých, ať zapomenete alespoň na chvíli na všechna trápení, starosti a problémy, a místo toho ať se vaše srdce naplnění radostí, štěstím a klidem.

Libor Sukup

Zpravodaj 3/2019:  2 v 1

Lucinka je malá holčička z města, která tráví prázdniny u dědečka ve mlýně. Chodí s ním a jeho psem Brokem do lesa a pomáhá mu s prací okolo mlýna. Jednou večer Lucinka vidí poletovat na paloučku u mlýna světlušky a tak jí dědeček vypráví příběh o jeho babičce Mařence, která ráda pozorovala vše živé kolem sebe, a bylo ji líto, že nerozumí řeči světlušek. Jednou pozorovala mravence, když v tom najednou přišla bouřka. Všichni mravenci se před deštěm schovali až na jednoho, kterého voda unesla pryč od mraveniště. Mařenka mu pomohla a on jí pověděl o Kouzelné lucerně, díky které se bude moct stát světluškou a rozumět jejich řeči. Mařenka ji našla ve staré lípě a pomocí ní se dostala do světla světlušek, kterým již rozuměla a byla jako jedna z nich. Podle dědečka ta lucerna je někde na půdě mlýna, ale jemu se jí nikdy nepodařilo najít. Lucinka se rozhodla, že lucernu najde.

Mezitím se koná v jeskyni sněm. V jeskyni žijí tvorové, kteří nemají rádi světlo a tak se bojí i Lucinky a světla, které má podle legendy nést. Jejich vůdcem je havran Krák, který má ze světla největší strach. Rozhodnou se, že Lucince překazí snahu najít lucernu. Můra Šeroprach letí na půdu, aby našel lucernu dříve než Lucinka. Na paloučku u mlýna mezi břízkami je sněm světlušek, ty naopak chtějí Lucince pomoci najít lucernu…

Kdo je Hbituška, Šeroplach, Zlatuška, Kmitlík, Šouralka a Frfelník? Podaří se Lucince lucernu najít? Jaké ji čeká dobrodružství?

Skrze džungli v indické Seonijské pahorkatině putuje rodina s malým dítětem. Slunce začíná zapadat, proto se rodina utáboří. Odpočívající rodinu překvapí starý kulhavý tygr Šér-Chán, který chce pro svou zábavu ulovit člověka. Než se ale rozhodne, koho ulovit, lidé ho zaženou a Mauglí se odbatolí do džungle. Tam ho najde Táta Vlk, který ho odnese do svého Doupěte k Rakše – Mámě Vlčici. Rakša se rozhodne Mauglího vychovat společně se svými čtyřmi vlčaty. Šér-chán se ale své kořisti jen tak vzdát nechce. Přemlouvá vlky ze smečky, aby Mauglího mezi sebe nepřijali. Zákon Džungle říká, že každé nově narozené mládě musí mezi sebe smečka přijmout na Poradní Skále a musí se za ně zaručit dva vlci ze smečky, jiní než jeho rodiče. Za Mauglího se žádný z vlků nechce přimluvit, ale přimluví se medvěd Balú, který učí všechna vlčata smečky zákonu džungle. Za Mauglího se přimluví i přítel smečky – černý panter Baghírá, který zároveň daruje smečce čerstvě uloveného býka a Mauglího tím vykoupí.

Mauglí se tak stal právoplatným členem smečky. Balú ho učil zákonu, Baghíra mrštnosti a obratnosti, Táta Vlk lovit. Mauglí byl bystrý a velice zvědavý chlapec, ale…

Je Mauglí v džungli v bezpečí? Jsou kolem něj jen samí přátelé? Jak dostal do trosek starého města? A kam se poděl Šer-Chán?

Chtěli byste znát odpovědi na všechny ty otázky? Chtěli byste vědět, jak se příběhy budou vyvíjet a jak skončí? Vaše děti vám to mohou všechno zjistit. V říjnu totiž budeme do oddílu kupovat pro všechny děti skautské stezky – deníčky s úkoly motivované právě těmito příběhy.

Dva příběhy v jednom oddílu. Dva symbolické rámce směřující k jednomu cíli – všestranně rozvíjet děti, aby byly připravené pro život a nebály se být aktivní. To je skauting.

Libor Sukup

Zpravodaj 2/2019: To jsme tak jednou plánovali střediskovou skautskou akci pro hodně dětí a na konci této náročné porady se kdosi zeptal, jestli nezajedeme na víkend do Londýna. Slovo dalo slovo a čtyři skauti odletěli na začátku června na týden do Atlantského oceánu na kanárský ostrov Tenerife.

… aneb 10 tipů pro jednodušší cestování

1. Při plánování v obýváku nesrovnávejte výstup na nejvyšší horu Španělska, sopku Pico del Teide, s poutí na sv. Hostýn. I když vám mapy ukazují přibližně stejně vypadající křivku výškového profilu trasy, nedají se tyto cesty v žádném ohledu srovnat.
2. Není kruháč jako kruháč. České řidičky a řidiči, važte si ukázněnosti řidičů a dopravního značení v ČR. Tenerife je ostrov serpentýn a kruhových objezdů. Nejsou to ale obyčejné kruhové objezdy. Na jednom je přednost zprava, na druhém je uprostřed STOPka a na třetím ve vnitřní straně parkují auta. K tomu všemu je na Tenerife nejspíš hromadný výpadek blinkrů.
3. Město Los Cristianos ležící na jihu ostrova je vyhlášenou turistickou oblastí. Musíme ale dodat, že pouze pro turisty se střechou nad hlavou. My, turisti spící pod širákem, jsme sice našli místo na přespání s krásným a romantickým výhledem na noční město, avšak toto místo objevili také asi všichni komáři z ostrova, neboť jejich počty, pískání a frekvence štípnutí byly nekonečné.
4. Být přípraven. Tohoto hesla jsme se opět začali držet až po situaci, kdy jsme na vyhlídce komentovali kuře s rýží, které za námi jedl mladý motorkář. Po pár dalších poznámkách na jeho jídlo nás motorkář plynulou češtinou pozdravil a pobídl nás k ochutnávce. Buďte připraveni, ne všichni mluví jen španělsky.
5. Zcela upřímně doporučujeme noční výstup na nejvyšší horu Španělka, sopku Pico del Teide. Proč? Zaprvé – můžete spatřit ten nejkrásnější východ slunce v životě. Zadruhé -kdybyste viděli, kam se drápete, tak to ihned vzdáte a vyjedete nahoru raději lanovkou.
6. Mapy v mobilu jsou skvělé, ale opatrně na zkratky. Především v noci. Nejednou se nám stalo, že místo úmyslně dlouze se kroutící serpentýnou nás navigace zavedla na prašnou cestu tak strmou, až jsme se divili, že se auto ještě nepostavilo na zadní a nepřevrátilo se.
7. Kempy na Tenerife jsou skvělé. Jsou zdarma, mají spoustu grilů, stolů a lavic, je v nich tekoucí užitková voda a mají hezké čisté toalety. Systém kempů je dokonalý a hlavně díky tomu nás výlet vyšel finančně velmi dobře.
8. Druhým faktorem ovlivňujícím cenu výletu byly letenky. Nám je sehnal letenkový genius a náš kamarád přezdívaný Goro. Jestli takového nemáte, tak si ho sežeňte a vyrazte do světa.
9. Nad městy je spousta krásných vyhlídek, které se v noci změní na krásné a romantické vyhlídky. Některé vyhlídky bychom dokonce označili až za láskyplné, neboť tolik lásky jako tam jsme neviděli na celém ostrově. Máme domněnku, že na tato místa existuje rezervační systém, aby se všichni lidé mohli při vyznávání lásky prostřídat. Myslete na to, až tam budete.
10. Až se vám někdo bude posmívat, že si na Kanáry berete zimní čepici, tak na něj nedejte. Když jsme začínali noční výstup na sopku Pico del Teide (3715 m nad mořem), tak bylo příjemných 15 stupňů. O čtyři a půl hodiny později na vrcholu sopky při východu slunce byla teplota sotva kolem 0 stupňů. Čepice a rukavice nás dělily téměř od umrznutí.

P.S. Nové logo našeho skautského oddílu pochází z dílny grafika Tobiáše Kučery z Olomouce.

                                                                                                                           Libor Sukup, foto Radek Račický

Zpravodaj 2/2018: Jaro je za námi a na rozpálené dveře klepe léto, které k nám stejně proklouzlo už mnohem dřív. Léto je pro náš oddíl především časem prázdnin, kdy děti nemají pravidelné schůzky. Ale i přes to čeká kluky v létě vrchol celé skautské sezóny – letní skautský tábor ve Vřesovicích u Kyjova. Přípravy jsou v plném proudu a myslím, že se mají kluci na co těšit.

Ještě než se ale všichni rozjedeme na výlety, dovolené, festivaly a tábory, tak bych rád vzpomněl na dvě velké jarní skautské akce, které byly svým způsobem ojedinělé.

V sobotu 28. dubna proběhla v Prušánkách středisková akce s názvem „Kuličkiáda a oheň ke dni sv. Jiří.“ Jedná se o tradiční střediskovou akci, která letos poprvé proběhla na území Prušánek, konkrétně v areálu ZŠ Prušánky a areálu klubovny. Tímto bych rád ještě jednou poděkoval panu řediteli Mgr. Jakubu Horňákovi za propůjčení venkovního areálu školy a sportovního hřiště. Protože se jednalo o střediskovou akci, zúčastnili se jí členové všech čtyř skautských oddílů spadající pod hodonínské skautské středisko. Dohromady nás všech bylo padesát sedm.

Po příjezdu skautů z Hodonína jsme měli krátké aktivity na seznámení a pak jsme rovnou přešli k hlavnímu bodu programu – k turnaji v ringu, které je považováno tak trochu za skautský sport. Děti vytvořily týmy a pustili se do turnaje ve dvou kategoriích. Pro děti byly připravené stanoviště, které si mohly ve volné chvíli projít a vyzkoušet. Přichystané pro ně byly skládačky dřevěných ptačích budek, dalekohledy a pátrací hra, plavba na Kaluži, stanoviště s badmintonem a jinými sporty, stanoviště s výrobou skákající papírové žabky a boj s meči. Po odehrání turnaje jsme se společně přesunuli do areálu klubovny, kde byl nachystaný táborák a kuličkiáda. Turnaj v ringu se nám ale protáhl, proto jsme nakonec stihli pouze táborák a ve výsledku jsme měli „Kuličkiádu“ bez kuliček. Podle slov a výrazů dětí to ale nikomu nevadilo, protože aktivit bylo spousta a děti si program užily i bez tradičního souboje v kuličkách.

Druhou akcí, o které chci napsat pár řádků, je Okresní Jamboree, které proběhlo první víkend v červnu. Tuto akci pořádá každé dva roky skautský okres Hodonín a je určena pro všechna skautská střediska v okrese Hodonín. Jedná se o velkou akci, na které letos bylo cca dvě stě padesát lidí. My jsme na Okresním Jamboree byli s dětmi poprvé před dvěma lety. A protože děti byly akcí nadchnuté, tak jsme vyrazili i letos. Základna byla stejná jako před dvěma roky – základna Littner u Bzence. Co se ale samozřejmě změnilo, bylo téma akce. Okresní Jamboree 2018 neslo podtitul „Století republiky“, protože letos si v ČR i na Slovensku připomínáme vznik samostatného Československého státu, na což by skauti neměli zapomínat. Děti si formou her a aktivit připomněli významné osobnosti, které stály u vzniku ČSR.  Vyzkoušely si, jaké to asi bylo v kůži pošťáka za první republiky, a taky se pokusily z přírodnin postavit portrét Tomáše Garrigue Masaryka. Jedním z vrcholů Jamboree měl být dobový jarmark, při kterém se děti mohly projet na koni, mohly si vyrobit placku s TGM a přívěsek skautské lilie a mnoho jiného, bohužel tento program zhatilo počasí, protože se silně a dlouze rozpršelo. Jinak jsme ale měli celý víkend krásné počasí a dokonce jsme využili i bazén, protože polední klid ve vyhřáté chatce nešlo vydržet.

Za dva roky nás Okresní Jamboree čeká znova, tak se těším na nové téma a možná i nové místo konání.

                                                                     Za skautský oddíl Cor Dare Prušánky Libor Sukup

Zpravodaj 1/2018:

S přicházejícím jarem se neprobudila pouze příroda, ale po odpočinkovém zimním období ožil také náš skautský oddíl.

Sotva v kalendáři uběhlo prvních pár jarních dní, nastaly Velikonoce. Velikonoce si náš oddíl spojuje s dlouholetými tradicemi. Kluci chodí hrkačovat po celé vesnici, aby rámusem z hrkačů lidem oznamovali nejdůležitější denní časy, neboť zvony na Velikonoce odlétají do Říma. Druhou dlouholetou tradicí je pletení pomlázek s dětmi a rodiči na Bílou sobotu v areálu klubovny.

A Velikonoce jsou jen začátkem. 14. dubna se některé děti zúčastní Závodu vlčat a světlušek. Jedná se o závod, ve kterém děti změří síly v různých disciplínách: první pomoc, dopravní značky, manuální zručnost, fyzická zdatnost, logické myšlení, schopnost řešit problémové situace, schopnost komunikovat, pobyt v přírodě, kuchyňská dovednost, schopnost orientace, vztah k vlasti a skautingu. Pro některé děti to bude úplně první zkušenost na takové akci, tak jim určitě držte palce.

21. dubna má celý oddíl v plánu Oddílovou pouť na sv. Hostýn. Jedná se o výlet na poutní místo, který je spojen s hrami, soutěžemi, mší svatou a obnovou skautských slibů u pomníku významného skauta Rudolfa Plajnera, který se zasloužil o to, že skauting přetrval i v těžkém období totality.
22. dubna se v Prušánkách u klubovny uskuteční velká středisková skautská akce na počest sv. Jiřího, patrona skautů. Tradicí na této akci, ať už probíhá kdekoli, je kuličkiáda a opékání špekáčků. Vše ale závisí na počasí, tak snad nám bude přát.

Zatím poslední plánovanou akcí, kterou nelze nezmínit, je skautské okresní jamboree. Jamboree je akce, na které se setkává větší množství skautů z daného území. Probíhají světová, evropská, národní jamboree. Na tomto jamboree se setkají skauti a skautky z okresu Hodonín. Základnou pro tuto akci bude bzenecký Littner. A téma bude víc než zajímavé – Století skautské republiky.

Na jaře čeká přírodu hodně práce a náš oddíl to má podobně. Ale i tak se na společné akce a zážitky těšíme, protože bez nich by skauting nemohl existovat.

Za vedení oddílu Libor Sukup