Zpravodaj 2/2018:

Co jsme se my natěšili,
konečně ten rok přežili,
kdy na dovču vyrazíme,
další místa navštívíme.

Dvůr Králové – Penzion za vodou,
ten nebyl vybrán náhodou,
za pravdu vám všichni dají,
že leží v krásném českém kraji.

Brzy ráno vyrážíme na naši společnou dovolenou – již devátou. Je neděle, cesta krásně a v pohodě ubíhá. Naše první zastavení je v Třebechovicích v Muzeu betlémů. Je tady více než sto různých betlémů, ale tím největším je „Třebechovický betlém“, dílo lidových umělců Josefa Probošta a Josefa Kapucína z 19. století, který vznikal téměř čtyřicet let. Zachycuje biblické výjevy, ale i život lidí v městečku. Celý soubor se skládá z 2034 vyřezávaných dílů. Po prohlídce jedeme na místo naší dovolené. Je to město Dvůr Králové nad Labem v Penzionu za vodou. Naše ubytování je velmi krásné. Jsme unešení krásným prostředím, ochotou personálu a dobrým jídlem. I když na pondělí bylo plánováno volno, po obědě jsme vyjeli do Babiččina údolí. Toto je pojmenováno podle knihy Boženy Němcové „Babička“. Barunka – Božena Němcová – zde strávila své dětství. My jsme si prošli naučnou stezku, kde jsou známé objekty, jako je roubená chalupa, Staré Bělidlo či Viktorčin splav. Tam jsme také dostali smutnou zprávu o naší kamarádce.
Vždy na druhý den po příjezdu máme tzv. „seznamovací večírek“. Společně posedíme, pochutnáme přivezené vzorky, zazpíváme si. Tentokrát jsme jen v klidu poseděli a vzpomínali na naše kamarádky, které nás tak brzy opustily.
Ve chvílích volna se procházíme po městě, které bylo kdysi královské. Je zde hodně krásných renezančních a barokních domů. V 19. století zde byl hlavně textilní průmysl. Ale hlavně je zde Safari – ZOO.
Na druhý den – v úterý – jedeme zvířátka navštívit. Vezeme se safaribusem s průvodcem po „Africkém safari“. Trasa je dlouhá asi 5 km. Velmi zblízka vidíme pasoucí se zebry, antilopy, vodušky, buvoly a spoustu jiných zvířat a ptáků. Samozřejmě nemůžeme přehlédnout žirafy, které si vykračují jako dámy se vztyčenou hlavou. Safari se stalo v roce 2016 kulturní památkou.
Ve středu dopoledne jsme si zajeli na přehradu se zvláštním názvem „Les království“. Je to nejkrásnější vodárenská stavba u nás. Připomíná pohádkový zámek. Ale začalo nám pršet, tak jsme jeli domů.
Po obědě jedeme na prohlídku perly českého baroka – hospitalu Kuks. Jeho úžasný barokní areál nad řekou Labe je národní kulturní památkou. Celému údolí tu vévodí špitální kostel Nejsvětější Trojice. Kuks býval zaopatřovacím ústavem pro vojenské veterány a starce. Největší pozornost zde poutá sochařská výzdoba. Na terase je osm soch Blahoslavenství a sochy Andělů. Největší atrakcí jsou sochy Ctností a Neřestí. Sochy dvacet čtyř žen představují dobré i špatné lidské vlastnosti. Také barokní lékárna s výrobními pomůckami, krásnými nádobami, ve kterých se uchovávaly léky a samotný interiér nás doslova uchvátil.
Čtvrtek – volný den. Snažíme se ještě nakoupit si domů malé dárečky. Ale hlavně si užíváme krásného prostředí penzionu. Večer máme rozlučkový večírek. V pátek ráno po snídani jedeme domů.

Máme ještě poslední zastavení v Litomyšli. Říká se, že je to jedno z nejkrásnějších měst v Čechách. Měli jsme málo času, tak jsme se prošli po náměstí, zašli na oběd a jedeme domů.

V Prušánkách se nám dobře žije,
pracuje i vínko pije,
až nastane ten správný čas,
za rok vyjedem na dovolenou zas.

Ještě v tomto pololetí jsme vyjeli na jednodenní výlet do Bratislavy. S paní průvodkyní, která nás provedla Starým městem, jsme poznávali krásy a zajímavosti. A bylo co vidět! Pak jsme se projeli lodí po Dunaji, kde jsme si pěkně odpočinuli. Ještě prohlídky Bratislavského hradu, který se tyčí majestátně nad městem. A náš výlet končí v luxusní otáčivé restauraci ve výšce 101 metru v televizní věži „Kamzík“. Po dobrém obědě odpočinutí a spokojení jedeme z Bratislavy za deště domů.

Za seniory Květa Kopečková

Zpravodaj 1/2018: Vrátím se ještě do loňského roku. Začátkem prosince jsme měli společenskou akci „Mikulášskou“. Je to pro nás téměř tradice. Jsme moc rádi, že se spolu sejdeme. Zazpíváme si, popovídáme a obdarujeme se malými dárečky. Ještě jeden velký úkol jsme měli před sebou. Byla to naše výstava – vánoční výstava s panenkami. Chtěla bych touto cestou poděkovat všem, kteří se na výstavě podíleli. Ať už to byly panenky, pečivo, dekorace, to vše dalo výstavě krásný vánoční ráz. A že se všechno moc líbilo, potvrdila velká návštěvnost lidí místních i přespolních. Část peněžitého výtěžku jsme dali dětem do mateřské školky na hračky a část na opravu kostela.

Na pozvání seniorů z družební slovenské obce Prietržka jsme spolu s mužákama jeli na jejich krojový ples. Dobře jsme se pobavili a taky zatančili náš mažoretkový pochod. Ten jsme si zopakovali na našem Čundrbále. Vždyť se na tento bál vždy moc těšíme.

Chtěla bych poděkovat našemu panu starostovi, který po domluvě s ředitelem školy sjednal počítačový kurz pro seniory – začátečníky. Kurz úspěšně probíhá. Zároveň děkujeme panu učiteli, který má s námi svatou trpělivost a snaží se nás zasvětit do tajů techniky. Ještě v měsíci březnu jsme oslavili MDŽ. Ke konci března jsme načerpali nové síly v lázních v Gyoeru. Budeme je potřebovat, protože zima konečně končí a jaro už klepe na dveře a s ním nás čeká pořádná hromada práce.

Za seniory Květa Kopečková

Foto Věra Dřevěná

Zpravodaj 3/2017:

Vše nasvědčuje tomu, že podzim už je tady, začínají delší večery a na nás čeká spousta aktivit. Než se ale rozepíšu, co máme v plánu, musím vzpomenout náš pěkný výlet na kolech do Mikulčic. Koncem měsíce července nás pozvaly seniorky na prohlídku chalupy Fanoša Mikuleckého. Chaloupka nás mile překvapila svými „izbétkami“ starobyle vybavenými. Ručně psané noty s písničkami, které si stále zpíváme. Loutkové divadélko, které si fanoš Mikulecký sám vyrobil a namaloval. No, bylo se na co dívat. Za vše, co zde vykonali, patří všem velký dík, hlavně seniorům.

A co nás čeká? V říjnu pořádá Obecní úřad Prušánky besedu ke Dni seniorů s našimi občany. A my při přípravě tohoto setkání pomáháme, ať už osobním pozváním seniorů a doručením pozvánek, pečením koláčů, obsluhou. Snažíme se navodit dobrou atmosféru, aby se všichni cítili dobře a těšili se na další setkání.

Protože na svátek sv. Martina – 11. 11. – bývaly u nás hody, zkoušíme vzpomínkou znovu obnovit tuto tradici. Proto i letos pořádáme druhé Martinské posezení, na které všechny srdečně zveme. Přijďte si s námi zazpívat a pobavit se.

Na měsíc prosinec máme plánovanou výstavu. Tentokrát to bude vánoční výstava s panenkami. Věříme, že se opět zapojí naši občané svými výrobky, panenkami, betlémy a vším, co k Vánocům patří.

Jako vždy na podzim pojedeme do termálů. Navšítívíme opět Dunajskou Stredu, kde se nám moc líbí, zaplaveme si a odpočineme. Také se těšíme do Lanžhota na kulturní vystoupení manželů Osičkových a na proslavené babiččiny řízky.

Přejme si, ať se nám vše podaří a ve zdraví a pohodě vše zvládneme.

                                                                           Za seniory Květa Kopečková, foto: Věra Dřevěná

Zpravodaj 2/2017: Teploty za okny už pomalu stoupají, jarní květiny odkvétají a na jejich místa se tlačí další. A my s jarem jedeme na výlet do krásných lázní Luhačovic. Právě je zde otvírání lázeňské sezony. A z nás se stávají „lázeňáci“. Procházíme se krásným parkem, vychutnáváme atmosféru vyšperkovaných lázní. Obdivujeme krásný dům D. Jurkoviče, procházející se páry v dobových kostýmech. Jako zlatý hřeb přijíždí kolona historických vozidel. Se spoustou zážitků a unaveni jedeme domů.

Naše dlouho plánovaná dovolená se přiblížila. V neděli ráno odjíždíme strávit pět náročných dnů v Roztokách u Křivoklátu. Kolem poledne jsme na místě. Hned odpoledne navštívíme hrad Křivoklát. Je to jeden z nejstarších a nejvýznamnějších hradů českých knížat a králů. Taky byl několikrát poškozen požárem a stal se obávaným vězením s mučírnami a mučícími nástroji. V pondělí odpoledne jedeme navštívit poutní místo Svatá Hora u Příbrami. Tento nádherný areál vítá návštěvníky více než 330 let. Průvodkyně nás provází prohlídkovým okruhem, který zahrnuje ambitu a rohové kaple, Svatohorské schody, krápníkovou a korunovační kapli. Prostor vnitřní baziliky zdobí nádherný stříbrný tepaný oltář a gotická soška Panny Marie Svatohorské. Prostě nádhera.

A na hotelu po večeři, jako každý rok, máme opět seznamovací večírek. Tak si všichni posedíme, ochutnáme vínečka a taky si zazpíváme.

Na úterý je naplánován celodenní výlet. Je to návštěva Pražského hradu. Máme dva průvodce, kteří nás provází Starým královským palácem, bazilikou sv. Jiří, Zlatou uličkou a katedrálou sv. Víta. Jsme plni zážitků. Ještě procházka po Karlově mostě a pak odjezd. A že nám Praha dala zabrat!

Ve středu jedeme navštívit královský hrad Karlštejn. Tento byl založen Karlem IV. a byly tu uloženy české korunovační klenoty. Hrad je národní kulturní památkou. Procházíme hradem a hned si vzpomeneme na film Noc na Karlštejně.

Ve čtvrtek jedeme do chráněné krajinné oblastí Český kras, kde jsou Koněpruské jeskyně. Tyto byly objeveny při odstřelu kamene a jsou největším jeskynním systémem v Čechách. Dokonce zde byla i penězokazecká dílna. Ještě máme chvilku na prohlídku města Berouna a jedeme zpět do Roztok. Večer se chystáme domů, ale ještě se spolu pobavíme při tak zvaném „rozlúčkovém večírku“.

V pátek po snídani jedeme domů. Ale ještě se zastavíme na známém romantickém zámku Konopiště. Na parkovišti už na nás čekají malé vláčky. A my jako malé děti na ně posedáme a se zpěvem nás vláčky vezou až na místo. Zámek Konopiště je jedním z nejvíce navštěvovaných zámků v Čechách. Majitel zámku soustředil v komnatách bohatou sbírku zbraní, loveckých trofejí a sbírku uměleckých děl.

Tato dovolená byla moc pěkná, i když dost náročná. Ale domů jsme si přivezli plno krásných dojmů a vzpomínek.

Doma na nás čeká práce,
bude starost, ne legrace.
Však my to tak nebereme,
i na tu si čas najdeme.

Ono se to všechno poddá
a rok uteče jak voda.
Pojedeme zas – už vím kam,
však vám potom vědět dám.

za seniory Květa Kopečková (foto: Věra Dřevěná)

Zpravodaj 1/2017: Jaro se nám už hlásí rozkvetlými zahrádkami se sněženkami, bledulemi a krokusy, i když někteří milovníci zimních sportů by si přáli ještě trochu sněhové nadílky. My už toho chladného počasí a krátkých dnů máme dost. Jak rádi uvítáme sluníčko! Teď teprve začíná ten správný kolotoč s jarními pracemi ve vinohradech a na zahrádkách. A doma udělat ten správný jarní úklid.

No a co jsme dělaly my seniorky přes zimu? Každý rok je to stejné. Nejdříve rozloučení se starým rokem. Společná večeře, tzv. mikulášská, se všem líbila. Mikuláš s čertem nám rozdali dárečky, popovídaly jsme si a zazpívaly. Rozcházely jsme se s novoročním přáním: hlavně ať jsme všichni zdraví.

Už dvacet let chodíme do školy cvičit, musíte uznat, že máme pěknou výdrž. Jsou to jenom takové protahovací cviky – hlavně na záda. Někdy naše cvičení spojíme s výukou country tanců. Letos jsme se také naučily nový tanec zvaný dupák. Předvedly jsme ho na únorovém Čundrbále, na který se každý rok moc těšíme. A prý jsme se líbily.

V lednu jsme se zúčastnily plesu Regionu Podluží, který byl letos v Prušánkách. Naše účast byla více méně pracovní, protože jsme pomáhaly obecnímu úřadu s prodejem vstupenek, tomboly, v šatně a se vším, co bylo zrovna potřeba. Ples byl moc krásný, škoda jen, že bylo velmi málo místních.
Ještě teď v březnu jsme společně oslavily MDŽ. Po dobré večeři nám hrál pan Olin Huška. Byl to moc pěkný a vydařený večer. Na takových společných setkáních člověk aspoň na chvilku zapomene na svoje choroby a starosti.
Na konci března jsme jely na první koupání do Thermál parku do Dunajské Stredy. Jsou zde bazény s termální a minerální vodou, které jsou dobré nejen na plavání, ale mají velmi pozitivní účinky na pohybové ústrojí. My už to dokážeme náležitě ocenit!

V nejbližší době pojedeme do divadla do Brna. V Městském divadle hrají hudební drama „Vrabčák a anděl“ o osudech, milostných příbězích a historii přátelství nezapomenutelných žen Edith Piaf a Marlene Dietrich.

Přeji všem pěkné velikonoční svátky a hlavně stálé zdraví.

Tak buďme rády, že se máme,
že máme kolem sebe dobré známé,
že máme chuť tu spolu být
a doma najít ten svůj klid.

                                                                                        Za seniory Květa Kopečková

Foto: Věra Dřevěná