Zpravodaj 3/2021: Dne 14. září slavíme svátek Povýšení svatého kříže. Je spojen se znovunalezením pravého Kristova kříže. V roce 614 totiž perský král Chesron vtrhl do Sýrie a Palestiny, odvezl mnoho pokladů a mezi nimi i kříž. Roku 629 se podařilo císaři Hérakleiovi získat od Peršanů kříž, na kterém byl Ježíš ukřižován a jenž byl nalezen svatou Helenou, matkou císaře Konstantina Velikého. Na místě nálezu byl vystavěn chrám Svatého kříže.  Tento svátek má svůj původ v Jeruzalémě, kde se už v 5. století 14. září vystavovaly k veřejné úctě věřících části Kristova kříže.

V neděli 12. září, blízko tomuto svátku, jsme si společnou pobožností připomněli 10. výročí posvěcení nádherného kříže u cesty do Nechor. V modlitbě jsme vzpomněli také na tvůrce tohoto kříže. Pan František Hradil zemřel letos v dubnu. Vyřezávaný kříž s nápisem: Památku předkům – naději potomkům – 1261-2011 – 750 let od prvního písemného záznamu o obci Prušánky – posvětil právě před deseti lety arcibiskup olomoucký Mons. Jan Graubner.

Ctíme kříž jako nástroj našeho vykoupení. To nám připomíná každý kříž, který potkáváme u našich cest. Ježíš Kristus na něm zvítězil a svou smrtí přemohl smrt a vykoupil svět. Kříž je zjevením Boží lásky k člověku. Jeho láska nás pak přivádí k naší lásce k Němu.

Text a foto Vít Hába, farář

Zpravodaj 2/2021: V neděli 20. června se náš kostel rozzářil a mohli jsme prožít radost z toho, že osm dětí – sedm děvčat a jeden chlapec – se rozhodlo přijmout dvě svátosti a to svátost smíření a svátost eucharistie. Tyto děti se rozhodly přijmout Pána Ježíše do svého života. Na přijetí svátostí se děti začaly připravovat už vloni, ale covid přípravu přerušil a slavnost se v našem kostele nekonala. V březnu letošního roku děti začaly znovu pravidelnou přípravu, kdy motem přípravy byl verš z Matoušova evangelia 6,19-23: „Neshromažďujte si poklady na zemi, kde je kazí mol a rez. Shromažďujte si však poklady v nebi, kde je ani mol, ani rez nekazí. Vždyť kde je tvůj poklad, tam bude i tvé srdce“. Děti během období přípravy sbíraly drahokamy za účast na mši svaté a na přípravě. Po svátosti smíření získaly truhličku na své drahokamy. Po nedělní slavnosti si svůj poklad odnesly domů a už je nyní na nich jakými poklady se jejich truhlička bude plnit. Přeji jim, aby nezůstala prázdná a byly to poklady, které jim budou otevírat nebe.

Lenka Tlachová

Zpravodaj 1/2021: Upřímně řečeno nevěděla jsem o čem psát, ale vzpomněla jsem si, jak mně kolegyně v práci vyprávěla, že darovali svému panu faráři fialový respirátor, který nejprve odmítal, ale pak si uvědomil, že se mu dobře hodí k fialovému ornátu, takže ho bude nosit. Postupně mu začali shánět všechny barvy. S druhou nevěřící kolegyní pak došla řeč na to, že existují v liturgii různé barvy, které mají svůj hluboký a symbolický význam a jejich užívání napříč liturgickým rokem není nahodilé. Přišlo mně to jako zajímavé téma. Samozřejmě nejsem žádný teologický znalec, proto jsem si to, co znamenají jednotlivé barvy, raději “vygooglila”. Takže:

Bílá barva: Je barvou světla, čistoty a radosti. Používá se např. při svatbách, křestních obřadech, ve velikonočním období, o Vánocích a dalších svátcích Páně, pokud se netýkají utrpení. Při mariánských svátcích a některých dalších svátcích.

Zelená barva: Je barvou stvoření a naděje. Používá se v takzvaném liturgickém mezidobí. Takže celkově nejdéle v roce.

Červená barva: Symbolizuje lásku, utrpení a oheň. Používá se na Květnou neděli, Velký pátek, při slavení utrpení Páně, apoštolů, evangelistů, mučedníků a o Seslání Ducha svatého nebo při slavnosti biřmování.

Fialová barva: Symbolizuje pokání a kajícnost a užívá se v adventní a postní době, dále při mších za zemřelé nebo např. při svátosti smíření.

Zlatá barva je barvou důstojnosti. Používá se při velkých slavnostech a může nahradit jakoukoli jinou barvu.

Ještě mohou být další barvy jako je modrá, černá, růžová nebo zlatá, ale ty už se používají méně často.

Přeji vám, ať nadcházející velikonoční svátky prožijete ve zdraví a doufám, že další dny už budou postupně barevnější a barevnější…

Za farníky Jitka Omelková

Zpravodaj 2/2020:

„Zvu všechny lidi dobré vůle, aby přijali za svou péči o náš společný dům a naše nejkřehčí bratry a sestry,“ vybídl papež František o pátém výročí vydání ekologické a sociální encykliky Laudato si´ 24. května. Od Jana Pavla II. papežové vybízejí k tomu, co nazývají „ekologické obrácení.“ Zmíněná encyklika upřesňuje způsob, jímž by se ekologické obrácení mělo uskutečňovat.

Vědci varují před riskantním stavem planety, našeho společného domu. Letos na jaře několik dnů nejezdila auta a nelétala letadla – a mapy znečištění ovzduší ukázaly radikální zlepšení. „Musíme zkoumat své životy a uznat, jak jsme svým jednáním a nejednáním poškozovali Boží stvoření,“ napsal papež. „Rozhodnutí každého jednotlivce mají dopady na životy všech ostatních.“ Svým jednáním ovlivňujeme lidi blízké i vzdálené. Od roku 1970 lidstvo vyhubilo 60% volně žijících živočichů (savců, ptáků, ryb a plazů). Nejsme odděleni od ostatních tvorů, ale spojeni s nimi v nádherné univerzální společenství. Jsme součástí krajiny degradované činností člověka. Když tady nebude příroda, jejíž jsme součástí, nebudeme tady ani my.

Zvláště při pandemii se ukázalo, jak je na sobě lidstvo závislé, jak je vše propojeno a jak je potřebná solidarita. Všechny krize jsou příležitostí začít znovu a tvořit společně lepší svět.

Konkrétními rozhodnutími může být: neplýtvat jídlem, šetřit vodou, chodit víc pěšky, podporovat místní zemědělce, sázet stromy nebo znovu použít staré oblečení. Nejen třídit odpad, nýbrž především omezit jeho produkci. Neučte své děti, aby byly bohaté, ale aby byly šťastné a viděli skutečnou hodnotu věcí a ne jen cenu v korunách. V nové ekonomii se mluví o „dobrovolné skromnosti.“ A právě ta je řešením, aby lidstvo přežilo. Žijme tady a teď zodpovědně a skromně.

Vypráví se, že řecký filosof Sokrates chodíval na trh, ale nikdy si nic nekoupil. Když se nad tím jeho žáci pozastavovali, zaskočil je pohotovou odpovědí: „Vždy mě velmi potěší poznání, bez kolika věcí se pohodlně obejdu.“

Vít Hába, farář

Zpravodaj 1/2020:

Právě v postní době nás zasáhla pandemie koronaviru. Vše se zpomaluje a zastavuje. Život a jeho podmínky se nám velice proměnily. Nemůžeme dělat mnoho věcí, na které jsme byli zvyklí, které byly pro nás samozřejmostí. Může nám to pomoci všeho si více vážit, každé drobnosti, za vše být vděční, děkovat. Uvědomujeme si teď více, že nejsme pány světa ani svého života. Pánem je Bůh, který tento svět stvořil a nám lidem jej svěřil do správy. Ničili jsme tuto naši planetu stále větším tempem (výstižně to vyjádřil arcibiskup Jan Graubner – viz farní web), všechno bylo stále rychlejší, nikdo neměl na nikoho a na nic čas. Mnozí se honili za nákupy a za zážitky. Mít stále víc. Zažít a užít stále víc. Tušili jsme, že to tak do nekonečna nepůjde, že se to musí zastavit, jen jsme nevěděli jak. A teď je to tady. Vyčistila se obloha od letadel, ruší se spousta spojů pozemní dopravy. Jsme doma.

V Katolickém týdeníku č. 11 byl velice zajímavý článek s názvem: „Zvládnete měsíc nenakupovat?“ Jedná se o knižní tip z nakladatelství Alpha Book, velmi inspirativní. Jak žít střídměji a dát před věcmi přednost vztahům? Kniha se jmenuje „Život podle zero waste (tedy bez odpadků) za třicet dní.“ Autorkou je americko-australská inženýrka s čínskými kořeny Anita Vandyke. Ke změně smýšlení ji přivedla nutnost vyjít s penězi. Kvůli momentální nouzi odmítla nabízenou igelitovou tašku za pár centů a zjistila, že i tak jde nákup odnést. Žijeme bohužel v kultuře „použij a zahoď“ a všude se hromadí odpadky. Papež František nás také vyzývá, abychom chránili přírodu, své životní prostředí, jinak nepřežijeme. Kniha je vystavěna jako třicetidenní cesta k jednoduššímu životu, kde se méně plýtvá.

Nejprve radí zamyslet se, jak se ve vaší domácnosti hospodaří, za co nejvíce utrácíte a kolik a čeho nejvíce vyhazujete. Připomíná, že některé věci, které vyhazujete, používáte jen chvilku, ale na skládce zůstanou i stovky let (např. plastová brčka, igelitky, PET lahve). Zkuste je vytřídit k recyklaci a místo nich zařadit ty k opětovnému použití. Látkovou tašku nebo nerezovou láhev můžete stále nosit s sebou. Hospodařte lépe s potravinami. Je velice smutné, že se ročně ve světě promarní až třetina vyprodukovaných potravin. Autorka navrhuje nenakupovat víc, než sníme a jeden den v týdnu vyhradit dojídání zbytků a také si vyčlenit den bez masa. Naučte se opravovat věci, uklízet za pomoci přírodních čistidel nebo se obejít bez průmyslové kosmetiky. Autorka jde ještě dál: co kdybyste zkusili jeden měsíc vůbec neutrácet, kromě nákupu nezbytných potravin a plateb za vodu a energie? A co se zbavit zbytečností, které okupují životní prostor? Zbytečné oblečení si vyměňujte nebo darujte.

Autorka trvá na tom, že dobrovolná střídmost v důsledku vede nejen k ekologičtějšímu chování, ale i k postojům solidarity s druhými a upevnění sousedských i přátelských vazeb.

Kéž nás tato epidemie, kterou si ještě nedávno nikdo z nás nedovedl ani představit, dovede k větší solidaritě, větší střídmosti a zjednodušení života. Přijměme ji jako šanci ke změně života, ke změně smýšlení. Využijme čas, který je nám nečekaně dán, a přemýšlejme o smyslu života a o Dárci života. Obracejme se k Němu v modlitbě. Právě modlitba přináší pokoj srdce, který teď tolik potřebujeme.

Vít Hába, farář