Nástroje pro usnadnění přístupu

Web Accessibility plugin by DJ-Extensions.com
Skip to main content

Autor: Admin Pixelhouse

K Nechorám do sklepa… za mladým vínem

Zpravodaj 3/2017:

Spolek Nechorští vinaři zve všechny příznivce dobrého vína do vinařské vesničky Nechory na 3. ročník ochutnávky mladých vín ročníku 2017. Akci pořádáme v sobotu 25. 11. 2017 v době od 10:00 do 19:00 hodin.

Ochutnávky budou probíhat asi ve 20 sklepech, kde každý vinař připraví nejméně 2 vzorky mladého vína (1B+1Č/1R), vína z minulých ročníků, případně i jiné občerstvení dle úvahy. Od 15:00 hod. bude ve vytápěném stanu v centru hrát Kapela starých časů. Zde budou zorganizovány i soutěže pro účastníky. Za své výkony budou nejlepší soutěžící jako vždy odměněni. Podrobné informace o připravovaném programu budeme postupně zveřejňovat na webu spolku, aktuality najdete i na našem profilu na Facebooku.

Vstupné je stejně jako v létě 800,- Kč na místě, 700,- Kč v on-line předprodeji na našem webu. Předprodej jsme letos symbolicky zahájili na sv. Bartoloměje, jednoho z patronů moravských vinařů. Předplacené vstupenky si návštěvníci budou moci, stejně jako v létě, odebrat před akcí již v pátek 24. 11. 2017 v podvečer.

Vstupenka obsahuje kupóny 4 x 100,- Kč na nákup lahvového vína, průvodce, propisku, pásek na ruku, skleničku a praktickou taštičku nejen na skleničku. Opět plánujeme zařadit jeden volný kupón na vyprošťovací polévku. Podrobnosti k jejímu odběru zveřejníme včas na našem webu.

Věříme, že si příležitost k návštěvě Nechor nenecháte ujít ani vy, občané Prušánek. Krátké adventní zastavení určitě přispěje k navození té správné předvánoční nálady. Těšíme se na vás.

                                                                                                              Michaela Hradilová

A trochu poezie…

Září
Ke konci září, když vánek chvěje vzduch,
jsou jitra slunečná a v oparu.
Obtěžkaný hrozen s tebou budu jíst,
míhat se krajinou v babím létě rogalu.

Do těch kouřů a do těch mlh,
tam k dolině a k úvalu,
kde září splácí léta dluh,
kde zrají plody v barevném chorálu.

Pod nebem visí papíroví draci,
letnice, co odletěly k obzoru,
na provázku cítím, jak tvá duše se ztrácí,
jen na patře zbyla mi cizokrajná chuť zázvoru.

Pigi – ze sbírky Nechorské byliny

Strom slibu

Zpravodaj 3/2017:

Za lesem na vršku, kousek od staré cesty do neznáma, leží veliká louka. Kamenem byste ji nepřehodili a za chvíli neobešli. Uprostřed té louky, osamocen, stojí vysoký a silný strom, co ho ani pět párů dětských rukou neobemkne. V jeho koruně až tam na vršku, kde začíná nebe, jsem seděl s pánem stromů a pozoroval západ slunce.

„Už jsem ti vyprávěl o tomhle stromě, Benedikte?“ prolomil stromový pán ticho větru a zpěv listů.

„Ne ještě ne,“ zpozorněl jsem vytušiv zajímavý příběh.

„Tak věz, že se to stalo dávno před mnohými časy“ rozhovořil se.

„Ale kdy, to ti nepovím, protože my bytostní nelpíme na čase tak jako vy lidé. Až támhle za těmi kopci, a ještě dál leží vesnice a v té žil chasník s rodinou. Nevedlo se jim špatně, chodil poctivě pracovat na panská pole a pokaždé odvedl to, co měl, takže s vrchností neměli neshod. O to větší bylo jejich překvapení, když pro něj přišli zbrojnoši, že pán ho volá do vojenské služby, že bude hájit jeho prapory na straně krále proti vzbouřeným stavům. Chasník se vzpouzel, tvrdíce, že povinnostem vůči pánu vždy dostál, ale že dle práva ve věcech vojenských, je člověkem svobodným. Jenže kampak s právem a spravedlností na žoldáky. Ti měli za úkol přivést každou zdravou ruku, co může svírat meč, a když ne po dobrém, tak po zlém. Chasník se bránil, seč mu síly stačily, ale co zmohl proti přesile ozbrojenců? Dovlekli ho do tábora a za přísného velení z něj začali dělat poslušného vojáka jeho výsosti. Ukazovali mu, jak správně držet štít, kam bodnout či meč zarazit.

Možná by se časem z chasníka stal bezduchý stroj, jenž umí jenom plnit své úkoly, nebýt zprávy, která se jako blesk rozšířila po ležení. Vzbouřená šlechta že táhne krajem a pustoší, na co přijde. Byla dokonce vyjmenována místa, kudy se přehnala a jedno z nich bylo i místo, kde žila chasníkova rodina. Strach o nejbližší donutil v noci chasníka vyplížit se z tábora, vzít koně a rozjet se domů. Neumíš si představit tu hrůzu, jenž se mu tam naskytla.“

Pán stromů si povzdechl a na chvíli se odmlčel. „Je nepředstavitelné, čeho vy lidé jste schopni. Chci tě, Benedikte, ušetřit podrobností, tak jenom věz, že nikdo z jeho blízkých nezůstal naživu. Tři dny chodil chasník po lese jak ve snu, zmámen svou bolestí. Nejedl, nespal, jen ustavičně štkal, byl zlomený. Čtvrtý den ho chytili královští zbrojnoši. Pro výstrahu ho za dezerci nechali zmrskat a uvrhnout do žaláře. Aspoň měl čas na přemýšlení o svém osudu. Nevěděl, komu by se měl mstít a jeho bolest stejně přehlušila jakoukoliv touhu po odplatě. Cožpak mu může něco nahradit jeho milované? A cožpak by sám nezpůsobil zase někomu jinému žalost a utrpení ze ztráty blízkých? Dlouho, předlouho rozmlouval s Bohem, naříkajíc pro osud a prosíc o naději. Až ke konci svého věznění nabylo jeho odhodlání pevnosti žuly a v dálce vyšla hvězda života. Už nikdy, napříč veškerým bytím, nepozvedne proti nikomu meč, nezasadí ránu, nezpůsobí bolest. Už musí konečně přestat ten její věčný koloběh, to její věčné stěhování po lidských srdcích.“

„Ach, Benedikte,“ povzdychl si opět bytostný.

„Neumíš si představit, kolik ústrků, příkoří, bezpráví a násilí musel chasník protrpět za to, že nechtěl pozvednout meč, cvičit se v boji. Ale své rozhodnutí ani na okamžik nezradil.

Pak však nastal den hlavní bitvy. Králova vojska se na kopci sešikovala proti vojsku vzbouřených šlechtických stavů. Bylo pondělí, ale možná také neděle, anebo pátek. Koho to zajímá? Jedno motýlí křídel mávnutí je hodnotnější než celá ta vaše bitva,“ odfrkl si pán stromů a já se trochu zastyděl.

„Každopádně bylo ráno a slunce plálo na obzoru, když tisíce zbrojnošů vyrazilo na veliké louce proti sobě. Chasník v drátěné košili, bez brnění, byl postaven do první řady. Měl sice v ruce meč a štít, ale byl pevně rozhodnut je nepoužít. Po tom, co se krajinou rozlehl řev tisíce hrdel a za třepotu korouhví se vojska hnala proti sobě, masa těl tlačila první šik i s chasníkem, dokud nenarazil na hradbu šlechtických těžkooděnců. Pak se rozpoutal strašný boj, lidské peklo, krvavé a děsivé. Chasník svěsil ruce a tiše, s očima upřenými k nebesům, se modlil za spásu nešťastného světa. Střely létaly v přehustém roji kolem, ale jako by byl chasník zahalen kouzelným závojem. Všechny se mu vyhnuly a ani žádný z nepřátel proti němu nezvedl zbraň. Tři hodiny trvala ta strašlivá podívaná pro krále. Tři hodiny tam chasník nehnutě stál, zatímco kolem se oháněla ta s kosou, co jí síly stačily. Po třech hodinách už nebyl nikdo, kdo by mohl pozvednout meč, či prapor. Král a generálové už dávno utekli, a tak chasník byl jediný, kdo tu stál. Odhodil štít a vší silou zabodl meč do trávy, pak pomalu a svoboden odkráčel napříč loukou vstříc slunci. No a po pár letech, Benedikte, přesně na místě, kde zabodl svůj meč, začal vyrůstat strom. Tenhle strom.“ řekl bytostný a láskyplně pohladil jeho kůru.

„Stejně jako tenkrát chasník tu stojí osamocen, nezdolný ve své pevnosti, čelící bouřím a vichřicím. Stejně jako on roste si v nebe vlastní cestou, sám, neporažen. Od pradávna se mu neřekne jinak než Strom Slibu a není lepší místo pro načerpání odhodlání, protože právě zde ho naplnil chasník svou vírou a čistotou, a to jej učinilo nesmrtelným.“

„A co ten chasník?“

„Snad směl začít znovu,“ usmál se bytostný, „snad mu byla dána páska přes oči, jako se dává nenarozeným, aby zapomněli na své životy i bolesti. Či snad teď svůj příběh komusi vypráví. Kdo ví.“ Pán stromů se odmlčel a zahleděl se do dáli, jako by tam chtěl vidět záda odcházejícího bojovníka.

„Víš, Benedikte, nevím, jestli jsi mi dobře rozuměl,“ řekl po chvilce. „Ten strom, to je opravdu jeho zhmotnělý slib, žádný symbol. Je tak silný, že se musel prozářit do viditelné formy. Kdyby ses koukl z dálky, zjistil bys, že strom s korunou má tvar meče vklíněného v zem.“ stromový pán s úsměvem koukal na mé ohromení.

„Svět je skutečnější, než se zdá, viď?“ řekl a zaposlouchal se do zpěvu větru a šumění listů.

A právě u tohoto osamoceného Stromu Slibu letos na táboře naše vlčata a skauti skládali své vlčecí a skautské sliby. Snad se i jejich slib prozáří do viditelné formy, která bude potěšením pro ně samotné a také pro všechny ostatní lidi, které ve svém životě potkají.

Za skautský oddíl Cor Dare Prušánky

Libor Sukup, foto Michal Uher

Skautský letní tábor u vesnice Polnička na Vysočině

Z činnosti skautu: Skaut Mikulčice

Zpravodaj 3/2017: Letošní skautský letní tábor u vesnice Polnička na Vysočině se nesl ve stylu Vikingů. Děti, přestrojené v dobovém oblečení a rozdělené do družstev, prošly různými disciplínami – od výroby šípů a luků, přes házení noži, výroby bubínků až po finální hledání bájného pokladu. Kromě „celotáborovky“ se děti také podívaly do ZOO v Jihlavě anebo aquaparku. Tábor je pro děti od začátku jedno velké dobrodružství. Objevují bydlení ve stanu, hry, sportování, koupání, vaření, pobyt v přírodě, jízdu na koni i výlety do okolí. Starší a zkušenější pomáhají nováčkům zvyknout si na táborový život. Výhodou tábora je, že je pořádají oddíly, které fungují během celého roku. Děti se navzájem už znají a mají tu kamarády. Příští rok tedy opět na Vysočině :o)

                                                                      Za skauty Mikulčice, Majka – Barbora Ivičičová

Léto v Klubu maminek

Zpravodaj 3/2017: Letní období bývá pro Klub maminek obvykle takovým hluchým obdobím, kdy rodiny s dětmi jezdí na dovolené. Letos se nám ale podařilo sejít se téměř každý týden. V červenci jsme se scházeli klasicky na domku v ulici Úzká a po hodech jsme dostali možnost scházet se venku na junáckém hřišti za hřbitovem, za což moc děkujeme. Je škoda nevyužít hezkého počasí, ale bohužel v Prušánkách není jiné oplocené hřiště, kde bychom se s Klubem mohli sejít. Jsme tedy rádi za tuto možnost a hřiště jsme využívali, dokud to počasí dovolilo. Nyní, když už je po ránu dost chladno, se opět scházíme na domku, a to pravidelně ve čtvrtek od 9:00 cca do 11:00.

Vrcholem léta pro nás byla příprava už tradiční burzy dětského podzimního a zimního oblečení. Protože při minulých burzách rapidně narostl zájem o prodejní čísla, musely jsme tentokrát přistoupit k omezenému počtu prodávajících. Kulturní dům totiž není nafukovací a za chvíli bychom se tam se všemi věcmi nevešly. Tato regulace počtu prodávajících bude probíhat i na příštích burzách, takže pokud chcete na burze prodávat, doporučuju zavolat nebo napsat si o prodejní číslo co nejdříve po vyhlášení termínu.
Tentokrát se burza opět vydařila, maminky si nakoupily, děti si pohrály v dětském koutku a vypadalo to, že většinou odcházeli všichni spokojení, a to je to, o co se snažíme a co nás nejvíc těší. Celá burza by ale vůbec nebyla, kdybychom neměly podporu obecního úřadu a kdyby se nenašlo dostatečné množství dobrovolnic z řad prušáneckých maminek, které se podílely na bezproblémovém průběhu burzy. Těm všem patří náš velký dík.

A na co se můžete v Klubu maminek těšit na podzim a v zimě? Plánujeme výlet s dětmi do hodonínské herny Bambino nebo do ZOO, odpolední podzimní tvoření, výrobu adventních věnců, vánoční setkání s předáním dárků v Klubu… Bude toho dost a my se těšíme, že si k nám najdete cestu a strávíte s námi pohodové dopoledne nebo odpoledne.

                                                                                    Za Klub maminek Martina Vašíčková

Pěkné podzimní dny přejí děcka z Nechoránku

Máme za sebou léto a to jsme si my, děti z Nechoránku, parádně užily. Nejen, že byly prázdniny, ale taky největší folklorní svátek v Prušánkách – hody. Dnes už jsme stálou partou mezi dospělými, při sobotní besedě u cimbálu. A protože jsme tam většinou nejmladší, vystupujeme hned na začátku. To je moc dobře, protože se pak ještě stihneme převléct do civilu a hurá na kolotoče. Letos se k nám taky přidali kluci z dětské cimbálky. Je moc dobře, že tady něco takového vzniká a už se těšíme, až nám to společně bude ladit a budeme spolu vystupovat.

Hodové pondělí, to je další kus parádního programu. Sice to chvilku trvalo, než se přišlo pod zelené, ale pak to stálo za to. Je to zábava, když si můžeme zatancovat společně s velkýma v kroji. A jak to tak vypadalo, i oni si to s námi užili. Na společnou fotku jsme se ani nemohli vejít, kolik nás tam bylo.

Podzim pro nás začíná slavností Vinobraní. Tentokrát krojovaným moc nepřálo počasí, ale nakonec nepršelo a tak průvod, pochodující přes Prušánky do Nechor, nezmokl. A ani zima nebyla taková, jak hrozila předpověď.

Při této akci nám vždycky trošku zkomplikuje situaci vykopaná jáma, do které pak přijde májka. Jednou ji musíme přeskakovat, jindy zase nevíme, jak kolem ní na pódiu stát. Ale zvládly jsme to. Řízek za odměnu je pak zasloužená odměna.

Další vystoupení, dnes už taky tradiční, je pro naše babičky a dědy. Beseda s důchodci k prušáneckému podzimu neodmyslitelně patří. A i když nás nedoprovází živá hudba, tak to našim seniorům nevadí. Hlavně, že jim vnoučata z pódia zamávají.

Hezký podzim přejeme,
u kamen sa hřejeme,
a když čepicu si dáme,
tož vám rádi zazpíváme.

Barevné dny přeje Nechoránek

Text a foto Iva Letochová

 

Informace ze SRPDŠ 3/2017

Po delší odmlce vás chci informovat o činnosti SRPDŠ. Nejdříve o tom, co bylo financováno z financí SRPDŠ. Byly to jak obvyklé akce – Týmečky, lyžařský zájezd, úhrada autobusu na divadlo pro 1. stupeň, taneční pro žáky 9. třídy, ples, také jsme zorganizovali besedu s Mgr. Helenou Adamusovou na téma ŠIKANA, která byla v únoru. Podařenou akcí bylo Deskohraní, kde si děti i rodiče mohli v KD celý den hrát deskové hry. Bylo z čeho vybírat. Lektorka přivezla více jak 70 her a s trpělivostí hráčům vybranou hru představila a naučila. V případě zájmu bylo možné si i hry zakoupit. Tuto akci zopakujeme a to dne 2.12.2017, můžete si to poznačit do svých kalendářů a přijít si užít den ve světě deskových her, který už není jen o Člověče nezlob se…
Závěrem školního roku SRPDŠ uhradilo divadelní ztvárnění knihy Memento od Radka Johna. Divadlo bylo pro žáky II. stupně jako prevence v otázce užívání drog a závislostí. Poslední podařenou akcí bylo Bubínkování, kde měli možnost žáci poznat svět rytmu.
A co tento školní rok? Zástupci SRPDŠ rozhodli mimo obvyklých akcí uhradit z finančních prostředků, které se podařilo za několik let ušetřit, každému žákovi v tomto školním roce sadu sešitů, kterou zajišťuje škola. Prvňáčkům bude SRPDŠ přispívat na zakoupení knihy na konci školního roku, v rámci pasovaní na čtenáře.  V říjnu začne taneční příprava deváťáků, kteří už žijí přípravami na ples, který bude 27.1.2018. Určitě se máme na co těšit…

Nyní však ještě přeji pěkné podzimní dny.

                                                                                                          Za SRPDŠ Lenka Tlachová

Hudební, taneční a výtvarná škola 3/2017

Zpravodaj 3/2017: HTVŠ vstoupila již do svého třetího školního roku a s velkým potěšením musím konstatovat, že zájem dětí o umělecké obory, které se u nás vyučují, nijak neopadl. V letošním roce evidujeme 114 žáků v jedenácti hudebních a dvou tanečních oborech, a také ve výtvarném a dramatickém oboru. V námi nabízených oborech pro letošní rok přibyl i jeden nový a to hra na kontrabas, kterou bude od září vyučovat Milan Maláník. Ostatní obory zůstaly stejné jako v loňském roce, ale obměnila se nám trochu sestava pedagogů. Jmenovitě je to Martin Holinka, který převzal výuku houslí po paní Markusové. Dále je to Jiří Dvořák, jenž vyučuje společně s Pavlem Palátem hru na kytaru a v neposlední řadě posílila náš učitelský sbor paní Marie Řehánková, která povede nejmladší skupinu výtvarného oboru. Naši školu opustila také jedna z vyučujících klavíru paní Jarmila Pařízková. Všem pedagogům, kteří působili na HTVŠ Prušánky, moc děkuji za jejich práci a obětavost při vedení dětí, čímž velmi přispěli k úspěšnému fungování naší školy.

V prvním pololetí plánujeme opět dvě besídky a to 6. 12. a 18. 12. Osobně si myslím, že se tento model vystoupení v loňském roce osvědčil a proto jej hodláme zachovat i pro tento školní rok. Všechny podrobnosti o vystoupeních i novinkách v HTVŠ budou zveřejňovány na webu htvsprusanky.cz a také na facebookové stránce HTVŠ.

Všem dětem přeji vydařený vstup do nového školního roku a spoustu uměleckých zážitků. Učitelům hodně zdaru a trpělivosti při vštěpování nových dovedností svým žákům a rodičům spoustu radosti ze svých dětí.

                                                                                                           Za HTVŠ Vít Němeček

Z naší školičky 3/2017

Nový školní rok je tu a my vítáme nové děti do školky opět v plné síle, i když podzimní zlaté slunce už září malátně a s únavou… Těšíme se na nové zážitky a radosti dětí. Sešly jsme se ve stejném složení učitelek i asistentek pedagoga a budeme se snažit, aby děti mohly být stále spokojené, radostně naladěné a vlastně úplně bezstarostné, ale přesto aby se dokázaly co nejlépe socializovat, tedy připravit na samotný život v dospělosti. Celkový počet dětí ve školce je 91, tedy pět tříd. Z toho máme 29 předškoláků ve dvou třídách – v Koťátkách a v Broučcích na školní družině. V nejbližší době, pokud nám to počasí dovolí, nás čeká společná akce s rodiči na zahradě mateřské školy a to Dýňobraní – oslava dýní, kde nejenom děti, ale také rodiče zapojí fantazii a vytváří originální dekorace, strašáky a skřítky. Poté naše předškoláky čeká vystoupení s krátkým programem na Besedě s důchodci, kde každoročně děti vystupují. Novinkou loni bylo vystoupení i na Besedě v Josefově, tak snad se letos zúčastníme taky, neboť nacvičování už je v plném proudu. Předškolní děti si rády půjčují knížky na prohlížení či čtení před spaním, proto nás opět očekává paní Hromková v místní knihovně s připravenými příběhy a zajímavostmi z dětského světa. Také během celého roku předškolní děti již tradičně navštěvují programy v Ekocentru Dúbrava Hodonín, kam jezdí rády taky za zvířátky. V plánu máme také spoustu divadel, jak hraných, tak loutkových, která jezdí za námi do mateřské školy.

Závěrem bych vás všechny chtěla pozvat na besedu s předním českým psychologem Janem Svobodou na téma Psychologie v současné škole, která se koná 10. října v 17:00 hodin v jídelně ZŠ.

Přeji barevný podzim.

                                                                                                                 Lucie Drejčková

Něco pro váš úsměv.

* Učitelka u oběda: „Tak ale teď už jez a nehleď po vrabcoch.“
A Zuzanka K. dodává: „…nebo po švarných chlapcoch.“
* Barunka F. při svačince: „Paní učitelko mě ta kaše nechutná, já sem to dala do puse a úplně
se mě v očích objevily slzy.“
* Učitelka se ptá dětí: „Víte co je to zvonkohra?“
A Hanička G. vysvětlila tento pojem po svém a udělala mě tím velkou radost protože jsem si   vzpomněla na to, když já jsem byla malá a dělali jsme s kamarády to samé: „Paní učitelko, já vím co to je, to je taková hra, že se zazvoní a uteče, a my sme to hráli a jedna paní se tak rozčílila, ale my sme byli pořád schovaní a vůbec sme nevylézali. Ale mamka se to nesmí dozvědět.“

Tímto se omlouvám Haničce, že jsem ji prozradila, ale myslím, že se na ni nebude zlobit ani maminka, ani ta paní, u které zvonili.

                                                                                                                             Radka Šůrková

Všichni se tu máme rádi, vždyť jsme dobří kamarádi.

Vodou příliš neplýtváme, pouštíme ji jen když máme.

Když si hračky roztahám, na své místo je vždy dám.

V postýlce klidně ležíme a pusinky ztišíme.

Nový školní rok

Zpravodaj 3/2017: Co asi probíhá v hlavách školáků na konci školního roku s vysvědčením v ruce je zřejmě jasné. Kdyby ale uměla mluvit sama škola, co aby asi řekla na začátku prázdnin? „Uf!“ „Konečně!“ „Jau, to bolí.“ Nebo třeba: „Bude mi po vás smutno!“ „Neopouštěj mě!“ Těžko říct… Každopádně i školní budova si potřebuje odpočinout, načerpat síly v podobě velkého úklidu, větších či menších oprav a užít si taky trochu ticha. Tak čím vším si vlastně ta naše škola v rámci své letní rekonvalescence prošla?

Nejvíce ji asi letos potrápilo suché počasí, které se díky špatnému podloží budovy opět výrazně projevilo na praskání stěn. Tento problém celkem v 7 učebnách vyřešily sádrokartonové předstěny, které největší praskliny zakryly. Nechyběla samozřejmě ani nová výmalba některých tříd a chodeb. Pro zjednodušení celkového provozu školy pak proběhla výměna většiny zámků kvůli přechodu na systém generálního klíče. K efektivnější práci učitelů by mělo pomoct vylepšení celkového zasíťování školy. Díky dobré spolupráci s obcí budou žáci moct využívat v nadcházejícím školním roce novou přírodní učebnu, která byla dokončena během prázdnin. Nezapomnělo se ani na budovu mateřské školy, v níž se zprovoznila doposud chybějící wi-fi síť. Ne všechno se samozřejmě dá během prázdnin zvládnout, a proto nám některé úkoly zůstávají do budoucna. Třeba parková úprava zahrady v mateřské škole, oprava střechy učebního pavilonu, dovybavení hřiště pro školní družinu nebo přestavba internetových stránek školy. Mezi plány v novém školním roce patří také rozšíření školního pozemku, který slouží pro pracovní činnosti, přechod na čipový systém v rámci školní jídelny a v neposlední řadě rekonstrukce školní kuchyňky.

S přípravným týdnem na konci srpna byly všechny nejnutnější opravy dokončeny a my jsme mohli přivítat v naší škole nové tváře. Paní učitelky Martina Hubová (M+Tv) a Jana Kolaciová (F+Pč+Vv) společně s paní asistentkou Martinou Kopečnou a paní kuchařkou Erikou Búřilovou rozšířily náš školní tým. Ten je částečně posílen i o rodilou mluvčí Charlotte z Manchesteru. Ta dochází do naší školy dvakrát týdně, aby posílila výuku angličtiny v podstatě ve všech třídách kromě prvňáčků. Ti si místo toho dali zahřívací kolo před ostrým startem školního roku a prožili v sobotu 2. září zábavné seznamovací odpoledne společně se svými rodiči. To si pro ně, již tradičně, připravily paní učitelky z I. stupně.

Co ještě zbývá dodat? Snad jen doufat, že začátek školního roku nabral pro všechny ten správný směr.

Všem přeji klidné podzimní dny.

                                                                                                       Jakub Horňák, ředitel školy

Představujeme nového ředitele základní školy

Od 1. července 2017 má naše základní škola nového pana ředitele. Nabízíme krátký rozhovor jako příležitost k seznámení. Kdybych měla nechat „smajlíka“ všude tam, kde se pan ředitel usmál, byl by následující text plný sluníček 🙂 Přijďte se taky někdy do školy nakazit pohodou a nadšením.

Pane řediteli, internetem koloval na začátku školního roku vtip o tom, že studenti mají strach ze školy prvních pět dní a učitelé prvních pět let. Jak je to u ředitelů?

To je zajímavá otázka. Kdybych se bál, tak se do té funkce nepřihlásím, takže spíš než strach cítím respekt. Mám respekt z práce a odpovědnosti, mám obrovský respekt z kolegů, kteří mají delší pedagogickou praxi, mám respekt vůči dětem a rodičům.

Co vás přivedlo do Prušánek?

Spíš to byla náhoda, nic cíleného. Viděl jsem inzerát, tak jsem si řekl, že to zkusím. Samozřejmě tomu předcházela nějaká fáze rozhodování, ale stejně tak to mohla být i jiná obec. I když do Nechor jezdím pravidelně několik let.

Odkud pocházíte?

Já jsem původem z Hodonína, pár let jsem strávil v Čechách. Ale vrátil jsem se na Moravu a teď bydlím v Dubňanech.

Každý pedagog má nějaké zaměření, tzv. aprobaci. Jakou máte vy?

Moje aprobace je první stupeň základní školy s angličtinou, takže možná trochu rarita mezi učitelskou populací. I když v Čechách, kde jsem působil, jsme se jeden rok sešli tři chlapi učitelé na prvním stupni. Tam se to nezdálo tak neobvyklé.

Co vás přivedlo k učitelství?

Vlastně ani nevím. V rodině žádné učitele nemáme, moje vysněná práce to také nikdy nebyla, takže spíše taková souhra okolností a moje obecné zaměření humanitním směrem. Prostě šel čas a já se najednou ocitl před katedrou. Někdy je podle mě lepší věci neplánovat.

Kdybyste si měl vybrat nějaký předmět z druhého stupně základní školy, kterému byste dal přednost?

Pokud bych si měl vybrat, byla by to angličtina a hudební výchova.

Hrajete na nějaký hudební nástroj?

V rámci studia jsem musel absolvovat hru na klavír, ale myslím, že podstatně lépe ovládám hru na kytaru.

Co vás na naší škole zaujalo?

Rozhodně moc hezké prostředí kolem školy, to je velká deviza. Dále taky velmi slušná vybavenost, je tady ustálený tým zkušených učitelů, který má co nabídnout. Nejdůležitější je ale celková atmosféra školy, kterou po pár týdnech tady hodnotím jako velmi příjemnou. Budu se snažit, aby to tak zůstalo i dál.

S čím jste přijal ředitelskou funkci? Jaké máte plány?

Škola by měla být jakýmsi centrem dění. Měli by se tu potkávat různé vrstvy obyvatel, chtěl bych, aby se tu učilo moderně s ohledem na potřeby žáků, aby se škola víc zpřístupnila rodičům, aby se tu zkrátka lidi rádi potkávali a rádi se sem vraceli. Plánů je spousta, ale chce to dávkovat postupně. Aktuálně třeba pracujeme na renovaci webových stránek, probíhá soutěž o nové školní logo.  V tomto školním roce bychom také rádi rekonstruovali školní kuchyňku.

Jak se ředitelé vypořádávají s tím, jak se do života dětí vkrádá virtuální realita?

Občas se mě děti zeptají, zda mám Facebook. Nemám, upřímně nejsem jeho příznivcem. Každopádně vývoj je nezadržitelný a nové technologie a virtuální realita patří i do školy. Podle mě je důležité ukázat dětem, jak to využít ve svůj prospěch, aby si z toho vzali to dobré a zajímavé. Aby dokázali rozlišit v tom toku informací to, co je pro ně přínosné.

Jaké starosti mají ředitelé škol? Co vás čeká řešit?

Jsem na začátku svého ředitelského působení, nemohu tedy úplně jednoduše odpovědět. Kdybych to měl velmi rychle zhodnotit, myslím si, že je to hlavně zahlcení vším možným. Ředitel by se měl primárně zabývat vzděláváním samotným, aby se kvalitně vzdělávalo, zkrátka aby se škola posouvala směrem dopředu a byla nějakým pozitivním způsobem vidět. Bylo by krásné, kdybychom měli možnost zaplatit si odborníky, kteří se budou místo nás zabývat obory, které přímo nesouvisí se školou.

Škola není jen pedagogický sbor a žáci, ale i rodiče. Co vy jako ředitel od rodičů očekáváte?

Očekávám hlavně otevřenou komunikaci a také jistou dávku sebereflexe, protože tyhle věci mohu sám nabídnout rodičům. Byl bych také rád, kdyby se v rámci možností rodiče podíleli na chodu školy. Moje původní představa byla, že by se ustanovil takový poradní sbor rodičů. Funguje školská rada, to je v pořádku, ale je to instituce daná zákonem a jsou tam jasně daná pravidla. Ale dostat se neformální cestou k názorům, postojům a nápadům rodičů, kteří se ve třídě většinou znají, by mohlo školu možná posunout.

Zmínil jste připravované internetové stránky školy. Počítá se tam s nějakým informačním prostorem pro rodiče?

Kromě základních potřebných informací by možná nebylo od věci, kdyby součástí webu mohla být nějaká řízená diskuse, zkrátka prostor pro obousměrnou komunikaci. Otázka je, zda by to mělo využití.

Kdyby vás teď chtěl někdo z rodičů oslovit. Jak může?

Když přijdou rodiče osobně, je to úplně nejlepší. Jinak samozřejmě telefonem, e-mailem, záleží na preferencích. Nebráním se ničemu. Mám dveře otevřené pořád. Je samozřejmě lepší domluvit si schůzku předem, protože některé týdny jsou náročnější. Ale není vůbec žádný problém se setkat.

Jak odpočíváte?

Abych řekl pravdu, tak vlastně ani nevím. Máme dvouletou dceru a s manželkou říkáme, že je velmi časově náročná. Býval to sport, běh, volejbal. Toho času je opravdu teď málo, kdo má malé děti asi ví, o čem mluvím. Sem tam si sednu ke klavíru nebo kytaře. Mnohem častěji ale pozdě v noci k televizi a počítači, jen „zírám“ a třídím myšlenky.

Přišel jste do vinařské obce. Takže nakonec je na místě otázka, které víno máte rád?

Někdo mi kdysi říkal, že do červeného vína musí člověk dozrát, což se u mě ještě nestalo. Takže spíše bílé, polosuché, případně „roséčko“ :-).

                                                                                            Za rozhovor děkuje Helena Hájková