Nástroje pro usnadnění přístupu
www.rtvj.cz: Víte, co se skrývá za zkratkou SRPDŠ? Je to Sdružení rodičů a přátel školy. No a teď už taky vím, že toto sdružení se mimo jiné umí postarat o vydařený společenský ples, kde nechybí polonéza, tombola ani očekávané překvapení.
Videoreportáž: Školní ples ve velkém stylu
V neděli 6. května se uskutečnila premiéra dokumentárního filmu Prušánky v nářečí. DVD je k dostání na obecním úřadě a v knihovně.
Hlavním cílem dokumentu bylo zachytit skrze pamětníky původní prušánecké nářečí – tak, jak je pro ně přirozené, v běžném vyprávění o všedním životě. Celkem devět osobností různého věku vzpomíná nejen na své dětství a mládí, ale také na život v zaměstnání, na své zájmy a koníčky. Bonusem navíc je potom záznam z vyprávění Jakuba Pšovského, který byl vynikající vypravěč. Celý dokument provází velké množství fotografií, zachycení všech ročních období a to jak v obci, tak i v Nechorách, a v neposlední řadě vynikající cimbálové melodie Michala Grombiříka.
Ivana Letochová
Zpravodaj 4/2017: Vždycky mě potěší, když lidé reagují na texty, které pro vás už několik let přepisuji z prušánecké kroniky do každého čísla Zpravodaje. Někteří zavolají, někteří přijdou osobně rozebrat dané téma, to mě hodně baví, protože se vždycky dozvím něco nového. Někteří to zrovna sepíšou a pošlou.
Posledních pár článků bylo o prušáneckých občanech, kteří zahynuli během války v letech 1914 – 1918. A mně přišel zajímavý mail:
„Ahoj, tvůj článek ve Zpravodaji o obětech 1. světové války mě inspiroval, tak si dovoluji poslat našeho pradědu Jana Kurku *1874. Letos uplynulo 100 let od jeho smrti.“
Kurka Jan 23. 1. 1874 – 15. 5. 1917
Narukoval na začátku války do Kroměříže k 25. pluku domobrany. Z Kroměříže byl odvelen do Tyrol na italské hranice. Ačkoliv válka s Itálií ještě nebyla, přece tam bylo kvůli zajištění shromažďováno vojsko a tyto hranice opevňovány. Roku 1915 byla Itálii vypovězena válka a utvořena nová fronta. Ve vojenském oddílu byl i Jan Kurka. Dlouho se mu dařilo přežívat bez zranění. Dne 12. května 1917 ve večerní dobu se s osmi kolegy schoval před strašnou kanonádou do asi pět metrů hlubokého zákopu „kaverny“. Dělostřelecký granát je zasáhl a zaživa pohřbil. Nikdo nemohl těmto nešťastníkům pomoci, protože byl o toto místo vedený urputný boj, který trval s malými přestávkami tři týdny. Až konečně bylo toto místo Italům vyrváno a oddíl „Saperů“ vyhrabal těchto nešťastníků. Snad byli udušeni nemohouce dýchat, snad zemřeli hladem, nebo byli potlučeni kamením. Vojín Jan Kurka měl ještě fajfku v hubě. Divnou a strašnou smrtí sešel ze světa. Doma žena a tři malé děti marně očekávají svého tatíčka. Odpočívá daleko od svých rodných Prušánek poblíže Jaderského moře vehnán předčasně do hrobu. Budiž mu země lehkou! (tolik dle Pamětní knihy obce Prušánek, zapsáno kronikářem Petrem Ivičičem).
V rodinném archivu máme fotografii vojína Jana Kurky (sedící), druhý vojín je možná jeho příbuzný Martin Kurka „Karas“ (padl roku 1916 u Terstu) nebo Michal Kurka (zemřel roku 1914 na následky zranění v nemocnici v Budapešti), možná František Kurka (bratr Michala, jeho další osud je neznámý). Jiné dokumenty nemáme, proto další kroky mého pátrání vedly do Vojenského ústředního archivu v Praze. Podle zaslaného opisu karty z kartotéky padlých zemřel „15. 5. 1917 na pozici Prestaň východně od Gorice, Přímoří“. Více informací (jeho kmenový list) nebylo možno dohledat a zaslat, protože množství kmenových listů ročníku 1874 je rozsáhlé několik desítek běžných metrů, není abecedně uspořádané a náhodné sondy do těchto materiálů nebyly úspěšné. A další pátrání. Počeštěný výraz Prestaň byl zavádějící. Až prostudováním válečných vojenských map z 1. světové války byla záhada objasněna. Vesnička Prestaň = Pristava leží v pohoří Kostanjevica na území dnešního Slovinska. Podle dalších pramenů Jan Kurka padl v 10. bitvě na řece Soči. Tato bitva trvala 12. 5. – 8. 6. 1917 a patří mezi nejtěžší na italské frontě. Ofenzíva byla v časných ranních hodinách 12. 5. 1917 zahájena mohutnou dělostřeleckou přípravou v trvání padesáti čtyř hodin a Italové v ní vystříleli milion granátů. Podařilo se jim dobýt pouze jednu vesnici, ale tvrdé boje si vyžádaly obrovské ztráty na lidských životech.
Na fotografii pořízené tatíčkovi do války je Janova manželka Františka Kurková, narozená 1881, rozená Baťková, se synem Františkem nar. 1903 (jeho potomci byli František Kurka a Božena, provdaná Gazdíková), dcerou Marií, nar. 1908 provdanou za Michala Zigáčka (potomek Jan Zigáček, Stanislav Zigáček a Pavel) a dcerou Kristinou, nar. 1906, provdanou Pšovskou (potomek Jan Pšovský). „Válečné“ dítě Jan Zigáček narozený 13. 1. 1917 zemřel 12. 5. 1917 – v den, kdy byla zahájena mohutná italská dělostřelecká palba a ve které padl jeho otec Jan. Poslední místo jeho odpočinku nelze najít.
Prameny:
Pamětní kniha obce Prušánky
Vojenský ústřední archiv Praha
kniha Po zapadlých stopách českých vojáků Z Julských Alp k Jadranu
archiv rodiny Zigáčkovy
Jindřiška Zigáčková
Zpravodaj 4/2017: Na neděli 26. listopadu jsme pro naše děti naplánovali divadlo – pohádku Čarovný bubínek v provedení Divadelního spolku Svatopluk z Hodonína. Z kulturního domu pak všechny děti se svými rodiči přešly k obecnímu úřadu, kde pomohly panu starostovi rozsvítit vánoční stromek. U stromečku pak měly krátká vystoupení děti ze školky a z Nechoránku. A že se jim to letos fakt povedlo! Za to je malou koledou odměnili Mikuláš s andělem, kteří šli zrovna náhodou okolo ☺ Díky všem.
Jana Kamenská
Zpravodaj 4/2017: V sobotu 28. října se na návsi konal další ročník gulášového festivalu, kterého se letos zúčastnilo patnáct družstev. Počasí nebylo úplně ideální, ale i tak přišlo poměrně dost lidí. Vařily se guláše hovězí, zabijačkové, kančí a jiné. A protože Gulášfest je taky soutěž, sestavili jsme odbornou porotu milovníků gulášů, která po ochutnání všech patnácti vzorků vybrala tyto vítěze:
1. místo Pekelníci z Moravské Nové Vsi 291 bodů
2. místo La Banditos z Podluží 274 bodů
3. místo Kanci z Prušánek 273 bodů
Hodnotila se prezentace, vzhled guláše, uvařenost, konzistence a samozřejmě chuť. Podobná kritéria měli zřejmě i návštěvníci, protože se s odbornou porotou v podstatě sešli, což nás potěšilo:
Takže zase příští rok. Budeme se na vás těšit.
Jana Kamenská, foto Luďka Trechová
Zpravodaj 4/2017: Stavba kostela byla bohužel založena na nepevném slínovitém podloží. Časem se objevily ve zdivu pukliny a kostel se začal pomalu “rozjíždět”. P. Augustin Pinkalský píše v kronice roku 1861 o stavu kostela toto: „Vstoupiv do zdejšího chrámu Páně, nemálo jsem se zarmutil. Nejednou byli jsme v čas služeb božích kusami z klenutí padající malty pobouřeni a k útěku z chrámu Páně přinuceni. I z hlavního oltáře, kuse dřeva, ruka neb noha cheruba dolů padaly a takto život kněze v nesnáz uvozovaly. “Údajně se chrámové zdi klonily do farské zahrady, což bylo již okem viditelné. Kostel musel být tedy podepřen postupně sedmi pilíři. Každý byl postaven asi ze 7000 cihel. Roku 1880 byla loď kostela stažena železnými táhly a koruna zdiva zpevněna železobetonovým věncem za pomoci cementu, což se později projevilo zavlháním zdiva. Kostel byl mnohokrát opravován. K nejzávažnějším stavebním zásahům došlo po druhé světové válce, kdy byl kostel poškozen dělostřelbou. Poslední velká oprava proběhla v 90. letech. Bohužel nadále zdivo v kostele vlhne a bude se to muset opět řešit.
Brzy ale v kostele zavládne adventní a posléze vánoční atmosféra. Do tohoto období spadají i různé svátky. Kromě Sv. Mikuláše, jehož svátek si připomeneme s dětmi, je to např. svátek prvomučedníka Sv. Štěpána, kdy je tradičně sloužena mše svatá za mládež s doprovodem Štěpánských koledníků. Dále svátek sv. Jana, kdy se žehná víno, sv. Betlémských dětí mučedníků, kdy je mše sloužená za děti a v neposlední řadě je to svátek Svaté Rodiny, kdy si manželé obnovují své manželské sliby. Všichni jste srdečně zváni. Je dobré si občas připomenout, proč vlastně ty Vánoce slavíme. Přeji všem požehnané svátky i další dny.
Za farnost Jitka Omelková
A zas je tu paní zima,
teplé slunce někde dřímá.
A nás trápí vítr, chlad,
a to nemá nikdo rád.
Zpravodaj 4/2017: Druhý ročník Martinského posezení se rychle přiblížil. Jedenáctý listopad – svátek Martina. A jaké to byly tentokrát „hody“? Naše ženy napekly koláčky a zákusky. Děvčata z obecního úřadu nám velmi pěkně vyzdobily sál a stoly. Zahájení se opět ujal pan starosta se Zdeničkou Hromkovou. Již podruhé vystoupila naše šikovná děvčátka z taneční školy s irskými tanci. Velký aplaus sklidily Neonky – mažoretky z Moravské Nové Vsi. Předvedly vítěznou show „Honzíkova cesta“, se kterou získaly I. místo a titul mistra světa juniorů. Taky nám zahrála mladá cimbálová muzika. Věřme, že za pár let to bude slavná kapela. Naši mužáci vystupovali dokonce dvakrát a můžu potvrdit, že jim to opravdu velmi pěkně zpívá. Seniorky z Mikulčic předvedly své pásmo, a i když je několikrát zradila technika, s chutí si zatančily. I my jsme předvedly své pásmo. Tentokrát to byl mažoretkový pochod. Velké díky patří spolku Nechorští vinaři, který přispěl svými víny. Tak byl zase malý košt místních vín. K dobré náladě a k tanci hrála výborná Kapela starých časů. Na naše pozvání přijeli hosté z družební obce Prietržka ze Slovenska. I s panem starostou. Odcházeli od nás velmi nadšeni a spokojeni. Ještě jednou bych chtěla všem moc poděkovat, za ochotu a pomoc obecnímu úřadu, našim členkám a všem vystupujícím.
Tak přeji všem krásné pohodové vánoce a šťastný a spokojený celý příští rok, vždyť i k němu už je to jen skok.
Za Klub seniorů Květa Kopečková, foto Věra Dřevěná
Zpravodaj 4/2017: Nemusíte své děti nikam vozit – my jezdíme za vámi. Jsme Taneční studio N.C.O.D. a specializujeme se na tanec zvaný STREET DANCE, který zastřešuje velké množství tanečních stylů, jež se neustále rozvíjejí, a každý si určitě naleznete ten svůj.
Taneční studio navštěvuje celkem více jak 250 členů a doufáme, že se nám podaří rozšířit lásku k tanci směrem k dalším dětem, mládeži a dospělým, kteří budou chtít využít svůj volný čas zdravěji, aktivněji, v kruhu nových přátel a získávat tak nové zážitky a zkušenosti.
Tanečníci se od září do prosince učí choreografie, které vystupují na vánočním projektu tanečního studia, který tentokrát nese název „V tanci není dobrých či zlých – tanec můžeš milovat nebo milovat nade vše!“ Jde o vystoupení pro rodiče a veřejnost, které se koná 16. prosince v Kulturním domě Břeclav na téma – citáty ze života. Rodiče, tak mohou vidět, co všechno jsou jejich děti schopné se naučit za tak krátký čas, a děti mají radost, že mohou své taneční dovednosti předvést před publikem a setkat se s ostatními kamarády, které spojuje láska k tanci.
Děkujeme všem sponzorům včetně obce Prušánky za podporu. Moc si vážíme toho, že jste nám dali možnost reprezentovat Českou republiku, která v celkovém pořadí skončila na krásném 9. místě.
Také jsme si o letních prázdninách užili spoustu tance, soutěží a zábavy na letním tanečním soustředění v Chotěboři, kde jsme se připravovali na novou soutěžní sezónu. Tu otvíráme soutěží v Písku, tak přeji dětem hodně štěstí. Svou choreografii, mimo soutěžní skupiny studia, budou prezentovat také Kateřina Penčáková a Gabriela Křiváková z Prušánek, které si připravily duo s názvem Garity Mania (v překladu Bratrská mánie) a opravdu je na co koukat. Snad se bude líbit i porotě.
Pokud i vy se k nám chcete přidat, ideální čas právě přichází – od ledna začínáme učit nové choreografie, které budou moci tanečníci ukázat na vystoupení pro rodiče a veřejnost v červnu 2018.
Stačí přijít na trénink, s sebou pohodlné oblečení a pití. První lekce je zdarma. Nemusíte se bát, hodina je uzpůsobena i pro úplné začátečníky. Tak neváhejte a přijďte, když to máte „za rohem“.
PRAVIDELNÉ LEKCE V PRUŠÁNKÁCH PRO DĚTI A MLÁDEŽ
Více na www.ncod.cz, dotazy zasílejte na email: ncod@seznam.cz
Za celý lektorský tým srdečně zve a těší se Lenka Žůrková, tel: 723 665 935
Z činnosti skautu – 4/2017
„Už se jen jednou vyspím a je to tady. Těším se na to celý rok a zítra to konečně začne. Jupííí!“ lítá Vaškovi v hlavě jedna myšlenka za druhou.
Je čtvrtek 30. listopadu a Vašek jde domů ze školy. Odpoledne má jako každý čtvrtek skautskou schůzku se svými kamarády a po ní jde domů dodělat si školní úkoly, protože ve čtvrté třídě už mají úkolů opravdu hodně.
Když pak leží večer v posteli, nemůže spustit oči ze svého psacího stolu pod oknem. O lampičku je na něm totiž opřený…adventní kalendář. Ano! Zítra konečně otevře první okýnko s čokoládovým bonbónem. Aaach, jak se jen Vašek těší na Vánoce. Už aby byly tady!
Ráno se Vašek probudil, vyskočil z postele jako atlet a přiběhl ke stolu. Otevřel první okýnko a čokoládu hned slupnul. Usmíval se a vychutnával si po ránu sladkou chuť na jazyku. Najednou mu ale úsměv zamrznul a pomalu se změnil ve smutný výraz. Vašek totiž očima z prvního okýnka sjel až na okýnko s číslem 24. V ten moment si uvědomil, že do Vánoc zbývá ještě nespočet předlouhých dní a že se Vánoc asi ani nedočká. Dal by všechny své hračky za to, aby už byl Štědrý den… Ale takhle jednoduché to bohužel není. Vaškovi začalo 24 dní dlouhé trápení plné nekonečného čekání.
Přes rok si Vašek hrál skoro se všemi svými hračkami, ale teď se jeho jedinou hračkou stala malá gumová kulička. Vašek měl teď často dlouhou chvíli, tak si ji začal krátit tím, že se několikrát za den posadil na zem, opřel se o svůj noční stolek a jen tak si házel kuličku o zeď v domnění, že mu čas poskočí dopředu rychleji. Když házení gumovou kuličkou po několika dnech rychlosti času nepomohlo, vyzkoušel Vašek jinou taktiku.
Každé odpoledne šel za dům na zahradu a začal se houpat na houpačce. Začínal vždy opatrně malým houpáním, ale postupně houpání stále zrychloval. Byl si jist, že když kolem něj všechno tak rychle sviští, že i čas určitě plyne mnohem rychleji. Po několika pokusech zjistil, že se tak nestalo. Nepotěšil ho ani první sníh, který na něj při jednom houpacím pokusu začal padat. Čekání Vaška užíralo. Ať zkusil cokoli, hodinové ručičky se stále ne a ne začít točit rychleji.
Dokonce došlo i na kouzelný kufřík, který dostal Vašek minulý rok na narozeniny. Vytáhl kouzelnou hůlku, oblékl si plášť a nasadil si kouzelnický klobouk. S veškerým soustředěním, kterého byl schopný, namířil kouzelnou hůlkou na hodiny a pod nosem si mumlal kouzelná slovíčka. Pak na chvíli zavřel oči, a když je otevřel…tak se ručička ani o milimetr nepohnula.
Bylo to opravdu utrpení. Vašek se nemohl na nic soustředit, jak moc se těšil na Vánoce. Na skautských schůzkách mu čas ubíhal trochu rychleji, ale to bylo jen jednou za týden a pouze dvě hodiny odpoledne. Po schůzce pak přišel domů a čas se mu začal zase nesmírně pomalu vléct. Když psal po schůzce domácí úkoly, začal se znuděně točit na židli. A protože věděl, že mu úkoly nikam neutečou, točil se tak dlouho, že když se dotočil, tak čas poskočil o neuvěřitelnou… jednu minutu vpřed. Vašek začal být zoufalý.
Kalendář měl pořád na očích. Věděl přesně, že do Štědrého dne zbývá už jen 5 dní, ale i tak se mu tato doba zdála delší než věčnost. Na těchto posledních pár dní Vašek vyzkoušel něco úplně jiného.
Každý večer, když maminka zavolala tatínka a jeho k večeři, Vašek rychle seběhnul do jídelny. Večeře už byla jako vždy krásně nachystána na talíři, takže Vašek jen ledabyle usedl na židli a večeři do sebe naházel rychleji, než bys řekl švec. Pak opět rychlostí blesku vyběhl do pokoje, oblékl si pyžamo, zhasnul, přikryl se peřinou a…nemohl usnout. Tak moc chtěl zaspat to nekonečné čekání, že se mu nakonec čekání přesunulo i do noci.
Ráno ještě ani nezvonil budík a Vašek už byl vzhůru. Chvíli ležel v posteli s otevřenýma očima a přemýšlel. Pak vystřelil jako raketa z postele k adventnímu kalendáři! Ano! Sláva! Je 24. prosince! Je Štědrý den! Vašek tryskem seběhl dolů do obývacího pokoje, kde stál krásný vánoční stromek a pod ním plno dárků. Vašek vyrazil ke stromku. Prohnal se kolem něj a zamířil do pokoje, kde měl všechny své hračky. Odklopil víko z krabice od Lega a vytáhl z ní zabalený vánoční dárek.
Vaškovi zářily oči jako dvě hvězdičky. Popadl dárek a rychle jej běžel dát mamince a tatínkovi, kteří ještě spali…
Ať jsou pro Vás Vánoce časem plným radosti nejen z dárků, které dostanete, ale také z dárků, které se nemůžete dočkat dát.
Příjemné prožití vánoční doby se svými blízkými vám přeje skautský oddíl Cor Dare Prušánky
Zpravodaj 4/2017: Podzim v Klubu maminek je vždy ve znamení organizace burzy a následných příprav na Vánoce. Po letošní podzimní burze, která byla opět úspěšná, jsme dětem za část výtěžku pořídily nový koberec do herny. Znovu bychom tedy rády poděkovaly všem, kteří se burzy zúčastnili a pomohli nám tak naši hernu zase trošku zútulnit. A při příležitosti výměny koberce jsme také protřídily hračky, které se nám v Klubu nakupily, a protože naše děti si příliš nehrály s plyšáky, kterých se nám sešlo opravdu hodně, velkou část jsme jich poslaly dětem do dětského domova, kde určitě najdou větší využití a děti z nich budou mít radost.
Vy, kteří pravidelně čtete naše příspěvky, si možná vybavujete, že v minulém zpravodaji jsme psaly o plánovaných výletech. O podzimních prázdninách jsme jeden z nich uskutečnily a vydaly jsme se s dětmi do hodonínské herny Bambino, kde Klub maminek všem dětem zaplatil vstupné. Děti byly velice spokojené a vyřádily se, zatímco maminky si v klidu daly kafíčko a popovídaly si. Bylo to velmi příjemné a určitě naplánujeme další výlety.
Během podzimu v Klubu došlo také k jedné výrazné změně. Kromě čtvrtečního dopoledne se teď scházíme i v pondělí odpoledne. Od 16:00 probíhá kroužek angličtiny pro předškolní děti (3 – 6 let) s lektorkou Míšou Krmíčkovou. Ve stejnou dobu si mladší děti s maminkami hrají v herně, takže pokud nemáte v pondělí odpoledne co dělat, přijďte za námi, rádi vás uvidíme.
V předadventním období už tradičně pořádáme tvoření adventních věnců. Nejinak tomu bylo i letos. Tentokrát tvoření proběhlo 30. 11. poprvé na domečku, o který se nově dělíme se skauty. Opět vzniklo mnoho krásných věnců, svícnů a vánočních dekorací a my jsme se příjemně naladily na nadcházející advent. A abychom měly krásně nazdobené stromečky, 7. 12. jsme si s dětmi vytvořili několik druhů vánočních ozdob a také vánoční přáníčka, která budou jistě krásným dárkem pro nejednu babičku.
Rok 2017 v Klubu maminek zakončíme malou nadílkou, kde si děti rozbalí nové hračky, všichni si zazpíváme koledy, navzájem ochutnáme cukroví a perníčky a maminky i tatínci si můžou dát čaj nebo svařák. Už se těšíme na chvíli, kdy budou děti dárky rozbalovat. Vždyť co může být pro rodiče hezčí, než jiskřičky v očích dětí, když trhají balicí papír a těší se na jeho obsah.
Doufáme, že letošní Vánoce pro vás budou ve znamení klidu a pohody a že během nich zažijete mnoho krásných okamžiků s vašimi dětmi a blízkými. Zároveň bychom vám všem chtěly popřát jen to nejlepší v roce 2018.
Za Klub maminek Martina Vašíčková, foto Martina Vašíčková a Bohdana Tučková
