Dnes první část série rozhovorů s členy Obecního zastupitelstva.
Pavel Přikryl
Pavel Přikryl (38) žije v Prušánkách 12 let. Se svou manželkou Lucií mají dvě děti Elišku (11) a Pavlíka (9). Vystudoval Střední průmyslovou školu v Hodoníně, obor pozemní stavby. Po opuštění vysoké školy si udělal autorizaci na pozemní a vodohospodářské stavby. Nyní dělá výrobního ředitele a věnuje se oběma sekcím. Své zkušenosti a znalosti využívá v prospěch naší obce ve stavební komisi.
Co stálo za tím, že jste se s manželkou rozhodli založit rodinu v Prušánkách?
Věděli jsme, že nechceme bydlet ve velkoměstě, takový způsob života by nám nevyhovoval. Prušánky nám připadaly strategicky výhodné, protože leží mezi dvěma většími městy a je to obec s dobrou občanskou vybaveností. Znal jsem to zde z předchozího zaměstnání a líbilo se mi tady. Na Vánoce v roce 2007 jsme se přistěhovali a ukázalo se, že to bylo velmi dobré rozhodnutí. Lidé tady jsou srdeční a mají k sobě blízko. Mile nás překvapilo, jak jsme byli rychle a přátelsky přijati.
Jaké jsou tvoje zájmy?
Jsem aktivním členem sportovního klubu Podlužan Prušánky, který si mě získal svou atmosférou a dobrými lidmi. Působím zde jako zástupce mládeže ve výkonném výboru. Tuto funkci jsem si zvolil sám. Myslím, že je důležité dělat osvětu mezi dětmi a snažit se jim sport přiblížit. Dále patřím do skupiny, která tady hraje aktivně fotbal. Říkáme si Staří páni, i když věkem to není tak úplně pravda. Míváme v sezóně každý týden tréninky a pořádáme přátelská utkání zde na sportovním hřišti. Kromě toho se věnuju myslivosti. Působím v Lovčicích, což má vazbu na mé zaměstnání. Navíc chovám plemeno psů, kterému více vyhovuje lesní honitba. Mým tajným přáním je založit myslivecký kroužek. Tento nápad mi leží na srdci už dlouho. Chci prohlubovat vztah dětí k přírodě. Je důležité, aby věděly, jak se starat o faunu a floru, která nás obklopuje, a hlavně aby chápaly její principy. Myslivost totiž vnímám jako sepětí s neživou i živou přírodou. Byl bych vděčný, kdyby se ke mně nějaký zkušenější myslivec přidal a společně bychom v dětech dokázali probudit zápal.
Co tě vedlo k tomu kandidovat do zastupitelstva obce?
Toto rozhodnutí jde v ruku v ruce s tím, že mi není jedno, kde žiju. Cítil jsem potřebu se aktivně podílet na dění v obci. Chtěl jsem pomoct nejenom na poli sportovním nebo využíváním svých zkušeností ze stavebnictví, ale celkově. Chci, aby se nám tady všem žilo dobře. Snažím se pomáhat druhým, vnímat jejich poznatky a postřehy a poté je prosazovat v zastupitelstvu. Tímto bych chtěl apelovat i na ostatní občany, že se na mě a mé kolegy mohou kdykoli obrátit.
Přijal bys v budoucnu funkci starosty?
Nad tímhle jsem nikdy neuvažoval vzhledem k tomu, že tu žiju krátce. Myslím, že by starosta měl být člověk vážený a zkušený. Je potřeba mít nadhled při řízení obce naší velikosti, která si myslím není úplně malá. Máme tady spoustu věcí ke spravování jako je vlastní čistička odpadních vod, technické služby, odpadové hospodářství a další jiné věci k řešení, které vyžadují životní zkušenosti. Já sám si nemyslím, že by mé zkušenosti byly tak bohaté, naopak je ještě sbírám. Ale nepopírám, že kdybych cítil podporu lidí kolem sebe, že bych takovou funkci neodmítl. Mé ambice však takové zatím nebyly, proto jsem v kandidátce ani nebyl na vrchních příčkách.
Máš děti. Jak jsi spokojený s místním školstvím?
Jak ve školce tak i ve škole jsem byl dosud vždy spokojený. Sice je pořád co zlepšovat, ale při srovnání s mým předchozím bydlištěm je úroveň stejná, ne-li vyšší. Vidím zde snahu se neustále někam posouvat, například ze strany pana ředitele, kterého vnímám jako nový náboj. Na místní školství i ve svém okolí slýchám dobré ohlasy.
Jaké místo máš v Prušánkách máš nejraději?
Takových míst je spoustu, ale mojí největší srdeční záležitostí jsou vinohrady a jejich okolí v jarních měsících. Na procházkách se psy a rodinou na takových místech čerpám energii. Je to pro mě něco úžasného, když se kolem sebe rozhlédnu, cítím, že jsem tady rád.
Na jaké akci jsi byl v Prušánkách poprvé, a je nějaká kterou nikdy nevynecháš?
Vzhledem k tomu, že jsme se přistěhovali na Vánoce, tak úplně první akce, které jsme se zúčastnili, bylo zpívání u obce – koledování.
Jinak všechny akce hodnotím jako výborné, protože se vždy vedou v dobré zábavě. Ale jestli mám vybrat nějakou, kterou jsme nikdy nevynechali, jsou to nejspíš hody a beseda u cimbálu.
Co bys vzkázal čtenářům Zpravodaje?
Chtěl bych v tento předvánoční čas všem popřát klidné svátky vánoční a do nového roku, abychom ty přátelské Prušánky udržovali a dále rozvíjeli i do dalších let.
Markéta Husková
S dalším vydáním Prušánského zpravodaje vás opět zdravíme.
