Z naší školičky: Jaro v duši

S březnem zelená se vrací,
s březnem přilétají ptáci.
Země probouzí se ze sna,
po špičkách jde krajem vesna.
Jarní vítr větve houpe,
voda v noci měsíc koupe
a celá ta jarní sláva
zelená se jako tráva.

„Děti, proč se těšíte na jaro“, ptám se. Protože: „Začínají kvést kytičky a můžeme konečně chodit na zahradu, budeme upravovat pole, budu jezdit s tatínkem na traktoře, můžeme chodit na písek a hrát si tam, můžeme skákat na trampolíně a budou létat berušky, bude konečně svítit sluníčko a můžeme jezdit na kole a natrháme si fialky“. Následovaly ještě další a další argumenty, proč se těšit na jaro, které je po dlouhé zimě opět cítit ve vzduchu. Je to očista těla i duše a všechno kolem nás jako by se „umylo“ a převléklo do krásných barev. Sněženky a jiné statečné květinky vystrkují hlavičky na svět, aby ulovily první jarní paprsky. Také ptáčci dávají o sobě vědět a zpívají, co hrdélko ráčí. Jsme vděčni za první pupeny na stromech a keřích a doufáme, že je už žádný jarní mrazík nespálí, protože se přece říká „Březen za kamna vlezem“. Ale ať si to paní zima zkouší, jak chce, má odzvoněno. Mizející sníh odkryl u nás na zahradě nejrůznější nepořádky a tak přišel na řadu jarní úklid. Vyrazily jsme tedy s hráběmi, lopatkami, kyblíčky a kolečky a „paní Zimu“ jsme ze zahrady vynesly. Teď už přijdou ke slovu míče, koloběžky, lopatky a bábovičky, zkrátka všechno, na co se už tak dlouho těšíme. Přátelé, jaro přichází a to je moc dobře. Mějme to jarní sluníčko v duších, v očích, v dobrém slovu. Velcí i malí.

Jarní pousmání:
Daneček S. „Paní učitelko tady byli čerti.“ Uč. „A nikoho nesebrali?“ Daneček: „No to by ani nemohli, protože bez souhlasu rodičů nemožů.“
Na Mikuláše, když paní kuchařky přinesly oběd do třídy, tak Zuzanka K. vyjekla: „Já sem sa tak lekla, že sem skoro ani nevydechla.“
Tobiášek M. „Paní učitelko, my sme měli tak velikého kapra, že z teho byl sumec.“
Učitelka: „Kukačka odletěla do teplých krajin.“ Víteček S. „Ale naša neodletěla, my ju máme v hodinách.“
Babička připomíná Vítkovi: „Nezapomeň, že jdeš dneska po obědě.“ Vítek: „No to bude mět paní učitelka radost.“ Babička: „A proč paní učitelka, snad ty, né?“ Vítek: „No, aspoň mňa nebude moset stokrát napomínat.“
Andrejka vstává z lehátka: „Paní učitelko, já jak jsem vstala, tak jsem z toho byla cvok.“ Sonička Š. „Paní učitelko já už sa z teho zbláznim.“ Učitelka: „A z čeho, prosím tě?“ Sonička: „No ráno do školky, po o výtvarka, po výtvarce angličtina, už teho mám plné zuby.“

                                                                                      Radka Šůrková, vedoucí učitelka (Zpravodaj 1/2017)