Z naší školičky
Zpravodaj z Prušánek 2/2015:
Už jde léto, už jde léto,
už k nám jedou prázdniny,
v lese pro nás dozrávají
jahody a maliny.
Těšíme se na sluníčko,
na čvachtání u vody,
s mámou, s tátou, taky s pejskem
užijem si přírody.
Prázdniny nám dveře otvírají a na stráni voní táborák. Toto nádherné roční období znamená pro nás ve školce připravit se na oslavu MDD a na rozloučení s našimi „školáčky“. Na Den dětí vyrazily děti a paní učitelky na „dobrodružnou výpravu za pokladem“. Cestou plnily různé úkoly, při kterých zúročily všechny znalosti o přírodě, které získaly při vycházkách v průběhu roku. Samozřejmě, že „poklad“ byl nalezen a „zkonzumován“ a tak se všichni vracely do školky s veselou, přestože nožičky trošku pobolívaly, zvláště ty nejmenší.
Poslední týden v měsíci červnu jsme se rozloučily s našimi „školáčky“. Na programu byla pohádka s písničkami, diskotéka a slavnostní pasování. Každý rok při loučení s nimi máme všichni dospělí ze školky slzy na krajíčku. Vždyť jsme to byly my, kdo jim od tří let pomáhal zapomenout na stesk po mamince, kdo jim pomáhal zapojit se do společných činností, kdo je chválil a oceňoval při každém sebemenším postupu. Učitelka musí být pro děti především blízkým člověkem, na kterého se mohou spolehnout a jemuž mohou v každé situaci důvěřovat, téměř se nebojím říct, že musí být pro dítě přímo druhá maminka. Práce s dětmi je práce náročná a zodpovědná, ale přináší nám radost, protože děti dovedou tmavé mraky měnit v rozzářená sluníčka. Tak jenom doufáme, že až půjdou s taškou na zádech do školy, přijdou se nám ukázat a pochválit se s první jedničkou. Snad se jim i trochu po nás zasteskne, tak jako se nám stýská každý rok po nich.
Na shledanou školko milá,
hodně si nás naučila:
zpívat, kreslit vyprávět
a básničky přednášet.
Na shledanou milé hračky,
z nás už budou vzorné žačky.
Z kluků zase vzorní žáci,
nevyhnou se školní práci.“
Začíná doba prázdnin, doba dovolených. Mnozí z nás se těší na chvíle, kdy si budou moci odpočinout a načerpat nových sil. Proto bych vám chtěla popřát, abyste načerpali opravdu všechno, co vás „dobíjí“, a toho se držet. Ať se to všem podaří!
Radka Šůrková
Ať se vám taky rozzáří sluníčko☺
Paní učitelka: „Ondři, proč nezavoláš, když už ses vykakal?“
Ondrášek: „Já sem si tak říkal v mozečku, že až dokakam poslední hovínko, tak na vás zavolám.“
Tadeášek Š.: „Paní učitelko, když se brkne, tak se řekne – pardon a potom se řekne – čuně.“
Paní kuchařka: „Františku, ty tak hezky papáš, a masičko ti nechutná?“
František: „A je to z prasátka?“
Kuchařka: „No jasně že je.“
František: „Tak já to sním, ale mosíš byt potichu.“
Paní učitelka: „Vítečku, jez, ať si velký jak tatínek.“
Víteček: „Já nemosim, já vyrostu aj z rohlíků.“
Sárinka při obědě (byl řízek): „Paní učitelko, to je zajímavé. Já jsem taková malá holčička a všechno sem snědla.“
Předškolácí na zámku v Miloticích:
