Z naší školičky 3/2017

Nový školní rok je tu a my vítáme nové děti do školky opět v plné síle, i když podzimní zlaté slunce už září malátně a s únavou… Těšíme se na nové zážitky a radosti dětí. Sešly jsme se ve stejném složení učitelek i asistentek pedagoga a budeme se snažit, aby děti mohly být stále spokojené, radostně naladěné a vlastně úplně bezstarostné, ale přesto aby se dokázaly co nejlépe socializovat, tedy připravit na samotný život v dospělosti. Celkový počet dětí ve školce je 91, tedy pět tříd. Z toho máme 29 předškoláků ve dvou třídách – v Koťátkách a v Broučcích na školní družině. V nejbližší době, pokud nám to počasí dovolí, nás čeká společná akce s rodiči na zahradě mateřské školy a to Dýňobraní – oslava dýní, kde nejenom děti, ale také rodiče zapojí fantazii a vytváří originální dekorace, strašáky a skřítky. Poté naše předškoláky čeká vystoupení s krátkým programem na Besedě s důchodci, kde každoročně děti vystupují. Novinkou loni bylo vystoupení i na Besedě v Josefově, tak snad se letos zúčastníme taky, neboť nacvičování už je v plném proudu. Předškolní děti si rády půjčují knížky na prohlížení či čtení před spaním, proto nás opět očekává paní Hromková v místní knihovně s připravenými příběhy a zajímavostmi z dětského světa. Také během celého roku předškolní děti již tradičně navštěvují programy v Ekocentru Dúbrava Hodonín, kam jezdí rády taky za zvířátky. V plánu máme také spoustu divadel, jak hraných, tak loutkových, která jezdí za námi do mateřské školy.

Závěrem bych vás všechny chtěla pozvat na besedu s předním českým psychologem Janem Svobodou na téma Psychologie v současné škole, která se koná 10. října v 17:00 hodin v jídelně ZŠ.

Přeji barevný podzim.

                                                                                                                 Lucie Drejčková

Něco pro váš úsměv.

* Učitelka u oběda: „Tak ale teď už jez a nehleď po vrabcoch.“
A Zuzanka K. dodává: „…nebo po švarných chlapcoch.“
* Barunka F. při svačince: „Paní učitelko mě ta kaše nechutná, já sem to dala do puse a úplně
se mě v očích objevily slzy.“
* Učitelka se ptá dětí: „Víte co je to zvonkohra?“
A Hanička G. vysvětlila tento pojem po svém a udělala mě tím velkou radost protože jsem si   vzpomněla na to, když já jsem byla malá a dělali jsme s kamarády to samé: „Paní učitelko, já vím co to je, to je taková hra, že se zazvoní a uteče, a my sme to hráli a jedna paní se tak rozčílila, ale my sme byli pořád schovaní a vůbec sme nevylézali. Ale mamka se to nesmí dozvědět.“

Tímto se omlouvám Haničce, že jsem ji prozradila, ale myslím, že se na ni nebude zlobit ani maminka, ani ta paní, u které zvonili.

                                                                                                                             Radka Šůrková

Všichni se tu máme rádi, vždyť jsme dobří kamarádi.

Vodou příliš neplýtváme, pouštíme ji jen když máme.

Když si hračky roztahám, na své místo je vždy dám.

V postýlce klidně ležíme a pusinky ztišíme.