Z činnosti Základní školy 4/2020

Škola je úžasné místo, kde žádný den není úplně stejný jako ten předchozí, přestože do ní chodí pořád ti stejní lidé a dějí se v ní v podstatě stále ty stejné věci. A v tom je její kouzlo. Kouzlo, které v tomto školním roce trvalo zhruba do poloviny října. Pak znovu přišlo to, čím jsme si všichni prošli na jaře a s čím asi většina z nás vnitřně počítala.

Lokdaun (angl. lockdown), nové vyjmenované slovo po L, nevítaný alergen a synonymum  prokletí v podobě procházek v přírodě… Tedy jak pro koho, samozřejmě:-)

A tak žhavíme notebooky, laptopy, tablety a další IT zbraně a vydáváme se do souboje s distanční výukou ve druhém dějství. Je jasné, že tentokrát poteče krev. Ale my se nehodláme  vzdát jen tak. Ze zálohy nás jistí kámoš Google se svoji platformou G-Suite, která zasadila našemu protivníkovi tvrdou ranou do týla v podobě aplikací Google Classroom a Google Meet, které si kolem prstu omotaly děti z druhého stupně. Super trefa!  Když je nejhůř, přispěchá na pomoc i náš starý známý  Zoom, zkrocen již na jaře našimi nejmladšími žáky i rodiči – přímý zásah, skvělá práce! Zvláštní palec nahoru prvňáčkům, jejich paním učitelkám a rodičům, protože učit se číst a psát online fakt není prča.

Souboj s distanční výukou ale přece jen to jediné o co tu běží. Během něj vychází na světlo světa vyhlášení výsledků výtvarné soutěže Čarovné barvy země, které potvrzuje to, co už dávno víme. Tedy, že prušánecká základka je líheň výtvarných (a jiných) talentů. Všechny zúčastněné malířky ze 7. – 9. ročníku totiž skončily “na bedně”, tedy na všech třech prvních místech!  Obrázek „Krása v rukou Slovanů“ autorek Anežky Blechové, Dominiky Křiváková,  Karolíny Salajkové a  Kateřiny Váňové obsadil 3. místo,  obraz „Poklad“ autorů Natálie Bílíkové,  Lei Sadovské a Samuela Tomana  se umístil na místě druhém a konečně práce „Lest na Živěnu a perly bohů“, který namalovaly malířky  Tereza Bušková,  Jana Görlichová,  Anna Letochová a Nikola Mrlíková, skončil na báječném 1. místě. Gratulujeme a děkujeme!

U webových kamer jsme nezapomněli ani na děti ze školní družiny, která fungovala i v online podobě, seznámili jsme se s novým rodilým mluvčím z USA Julianem, vyzkoušeli fyzikální pokusy v němčině, měli možnost “šprechtit” online s rodilou mluvčí z Bavorska a vznikl nový školní časopis nazvaném Prušánecký plesk.

Ať si kdo chce co chce říká, tento způsob výuky je naprosto specifický a velmi náročný pro všechny zúčastněné, pro učitele, děti i rodiče a bez vzájemné podpory by to nemohlo fungovat. A ta je podle mě v Prušánkách taková, jaká by měla být. A já si jí jako ředitel školy velmi vážím.

A tak dál bojujeme a dál vyhlížíme světlo na konci tunelu…

Přeji všem psychickou výdrž a ve zdraví prožitý nadcházející adventní čas v kruhu nejbližších s vírou, že bude brzy zase líp…

Jakub Horňák