Vzpomínka na protifašistický odboj v Prušánkách k 70. výročí osvobození

Zpravodaj 2/2015:

U příležitosti 70. výročí ukončení hrůzné II. světové války a osvobození naší vlasti od fašistické nadvlády a teroru je nutné si připomenout, že o poražení fašismu se svou odbojovou činností zasloužili také občané naší obce, kterým patří tyto čestné vzpomínky. Činnost protifašistické ilegální organizace KSČ Moravská rovnost a dalších skupin Moravské rovnosti v širokém okolí byla velmi rozsáhlá a významná a v historii protifašistického odboje hrála důležitou úlohu. Je možné uvést jen zlomek aktivit a nebezpečných sabotážních činů a akcí odporu. Podařilo se vytvořit pevnou základnu členů, spojek a spolubojovníků. Jen díky přísné konspiraci, ukázněnosti všech členů skupiny, nebyla tato činnost v Prušánkách nikdy vypátrána a vyzrazena.

Prvním ilegálním vedoucím v Prušánkách byl Cyril Řehánek. Po jeho zatčení gestapem převzal vedení František Imrich z domu čp. 288 v Prušánkách. Již od roku 1940 se prostřednictvím Františka Imricha, jeho bratra Martina Imricha z Josefova a Vojtěcha Sejáka dostává do rukou členů ilegální tisk. Nejdříve Hlasy z podzemí, později list Moravská rovnost. Je těžké vyjádřit, jak důležitou roli v době okupace tisk hrál a v jakém nebezpečí se kolportéři nacházeli.

V roce 1942 došlo ke sloučení ilegálních odbojových skupin Prušánky a Josefov. Od vedení byly dány organizacím pokyny k budování bunkrů – krytů. V Prušánkách a Josefově jich bylo vytvořeno několik. Sloužily jako úkryt osobám, po nichž pátralo gestapo nebo uprchlíkům z koncentračních a zajateckých táborů. V roce 1943 se ilegální skupina připravovala na partyzánskou činnost. Z příkazu vedení bylo navázáno spojení se zajateckým táborem v Rakousku u Hauskirchenu, kde byli vězněni a nasazeni na těžké práce sovětští důstojníci a vojáci. Úkol, některé z nich přivést a jako zkušené bojovníky zapojit do zdejších ilegálních skupin, byl splněn. V lednu 1944 byl do Prušánek převeden sovětský důstojník, Gruzínec Ivan Demetrašvili z Tbilisi, posléze byli do organizace přivedeni další dva důstojníci – Pavel Holandov z Běloruska a Sadych Sadychov z Baku. Přechodně byli ukrýváni v Prušánkách u Františka Imricha, Josefa Imricha a v Josefově u Martina Imricha a Vítězslava Dřevěného a dalších spolehlivých členů.

V roce 1944 navázali vedoucí Moravské rovnosti přes kapitána Františka Foukala z Fryštáku kontakt s československou partyzánskou brigádou Jana Žižky, které později velel major Murzin. Kapitán Foukal několikrát navštívil vedoucího Imricha s úkolem, aby projednali ilegální práci sovětských důstojníků a jejich zapojení do partyzánské činnosti.

Moravská rovnost zásobovala partyzány potravinami, které jim dodávala až do krytu.

Čas běžel a v únoru 1945 dostaly události rychlý spád. Skupina Moravská rovnost byla požádána o pomoc v souvislosti s parašutistickým výsadkem Clay – Eva z Anglie, který se ocitl v krajní nouzi a nebezpečí. Jejich úkryt v Tvrdonicích byl totiž vyzrazen a velitel Antonín Bartoš byl gestapem přepaden, zastřelil jednoho příslušníka gestapa, dva těžce postřelil a při přestřelce byl sám zraněn. Po dohodě s vedením organizace byla paraskupina
i s vysílačkou umístěna v odbojové skupině Moravská rovnost v Prušánkách. Paraskupinu tvořili velitel Antonín Bartoš, četař Jiří Štokman – šifrant a četař Čestmír Šikola – radista. Byl jim vyhledán úkryt a umožněno vysílat, byli umístěni v rodinách členů zapojených do činnosti organizace Moravská rovnost. Nejdéle se vysílalo z domu Vítězslava Dřevěného z Josefova. Byly vysílány informace vojenského a hospodářského charakteru, většinou jim je přinášeli členové a spojky ilegální skupiny. Přejímala je zpravodajská služba v Londýně. Touto cestou byl žádán i shoz zbraní pro zdejší odbojové skupiny, shoz však nebyl nikdy uskutečněn. Díky Rudé armádě, která se rychle blížila, gestapo už nemělo čas, sílu a prostředky k připravovaným represáliím, útoku proti parašutistům a Moravské rovnosti. V případě prozrazení hrozilo obcím, jejichž občané byli do tohoto odboje zapojeni, vyhlazení.

Během válečných let se na práci v ilegalitě podíleli z Prušánek a Josefova zejména následující občané:

Cyril Řehánek, František Imrich č.p. 288, František Imrich č.p. 538, František Mazuch, Marie Kalužová, František Kaluža, Vojtěch Seják, Josef Imrich, Josef Svoboda, František Svoboda, Pavel Řehánek, František Rampáček, Jakub Řehánek, Václav Šimek, Jakub Zálešák, František Kovařík, František Soukup a z Josefova Martin Imrich, František Turek, Vítězslav Dřevěný, Jaroslav Rabušic, Marie Dřevěná a Antonín Čech. Ke konci války se do odboje zapojil také místní kněz P.Josef Vaněk.

Všichni výše jmenovaní odbojáři a jejich rodiny si určitě zaslouží aspoň tuto skromnou připomínku a naši úctu a vděk za statečnost, odvahu a vlastenectví.

Informace byly čerpány z publikací: Josef Blažek: Jak jsme bojovali proti fašismu
Radimír Kunc:Clay-Eva volá Londýn
Kroniky obcí regionu Podluží
Paměti rodiny Imrichů

Zpracovala Blažena Imrichová, Prušánky