Vinobraní

Podle prušánecké kroniky pořádal první slavnost vinobraní pod Nechory místní sbor dobrovolných hasičů 30. září roku 1928. Slavnost zahájil starosta obce, poté se četlo horenského právo. Dále místní kronikář o této události napsal: „Poté všichni účastníci jeden po druhém starostou počínaje vezmou sekeru a poklepávají na kolíky. Pak starosta vyzve všechny přítomné, aby jdouce jeden za druhým v kruhu horu třikrát obešli a přitom se modlili. Po tomto obřadu na straně stojící hotař huliká na rožek, práská kocarem a střelci střílejí na všechny strany světové. Několik kroků stranou hoří oheň. Pak vezme starosta ku slibu hotaře, který končí podáním ruky starostovi.“ Přísaha hotařů zněla: „My, hotaři, slibujeme, že budeme túto horu a všecky vinohrady věrně a svědomitě hlídati přede všemi škůdníky. Každého, kdo ve vinohradě něco ukradne, bez milosti jej udáme a předvedeme slavnému sůdu.“ Hotař potom odevzdá kocar a rožek jmenovaným členům obecního zastupitelstva, kteří tuto noc hlídají střídavě vinohrady až do příštího poledne. Hotař pak jde domů.“
Dříve po postavení hory bývala v některé búdě hostina, na začátku věnovali přítomní dvouminutovou vzpomínku na zemřelé předky, kteří tuto slavnost podobným způsobem prováděli. Hostina trvala mnohdy až přes půlnoc.
Během války se slavnost vinobraní nekonala. Naštěstí po 2. světové válce se slavnost znovu obnovila, prvního vinobraní se zúčastnil i tehdejší ministr zemědělství Julius Ďuriš. Celá slavnost byla nafilmována a brněnský Čs. rozhlas z ní pořídil zvukový záznam „Nechorské búdy“.
Později se organizace vinobraní ujali zahrádkáři společně s chasou. V roce 1996 a několik následujících let se slavnost vinobraní nekonala. Ke znovuobnovení slavnosti vinobraní došlo v roce 2003 zásluhou manželů Olgy a Ivoše Němečkových. Novodobá slavnost vinobraní se koná v sobotu čtrnáct dní po zarážení hory. Začíná průvodem krojované mládeže, mužského a ženského sboru místního Slováckého krúžku a dětí z Nechoránku od Kulturního domu v Prušánkách. Chlapci nesou horu ozdobenou věnci z devatera kvítí, mužáci vezou na starodávném „tragaču“ bečku burčáku, do kroku vyhrává dechová kapela. V čele průvodu jdou hotaři, průvod uzavírá koňský povoz se slavnostně nastrojenými koňmi.

Mezitím se u tanečního parketu v Nechorách schází místní vinaři se svými hosty, v poslední době také přijíždí stále více turistů, protože přes Nechory vede vinařská cyklostezka. K poslechu vyhrává cimbálová muzika. Po příchodu k Nechorám šohaji nejdříve postaví horu – zasadí kmen do připravené jámy, zasypou a upevní jej dvanácti kolíky, které symbolizují dvanáct měsíců v roku a také dvanáct apoštolů. Na kolíky se položí věnec upletený z révy a chlapci spolu s děvčaty předvedou slavnostní pásmo. Děvčata postupně odrecitují krátké básničky, které se vztahují vždy k jednomu měsíci v roku, a říká se v nich, co v tomto období dělá vinař ve vinici a ve sklepě. Pak šohaji a děvčata tančí v kruhu a zpívají píseň „Už jsme horu postavili, dvanáct kolků zarazili…“. Následuje vyhazovaný valčík a vrtěná. Při první polce sehraje jeden nebo několik šohajů krádež ve vinici a jsou samozřejmě dopadeni hotaři. Následuje symbolický trest – většinou dostane šohaj kocarem na zadek. Aby se podobná situace neopakovala, přečtou hotaři pro poučení ostatních horenské právo. Poté zazpívají mužáci písničky o víně, vystoupí ženský sbor a zatančí šikovné děti z Nechoránku.
Po skončení programu následuje volná zábava, lidé tančí, zpívají a dobře se baví. Slavnost vinobraní je ze všech událostí v Nechorách největší a nejnavštěvovanější. A protože se obecně ví, že se snažíme uchovat jeho původní podobu, přijeli v roce 2012 na vinobraní filmaři z Brna a natočili slavnost vinobraní v Prušánkách – Nechorách jako část propagačního dokumentárního filmu o historii a současnosti vína na jižní Moravě pro muzejní expozici Brněnské podzemí. -jk-