Tradiční akce

Ohňostroj

Tradiční novoroční ohňostroj bývá nádherný, chodí se na něj dívat nejenom Prušaňáci, ale přijíždí i lidé z blízkého okolí.  Vždy před pátou hodinou odpolední se začínají na návsi scházet celé rodiny s dětmi, přátelé, známí a navzájem si přejí vše dobré do nového roku. Většinou bývá vlezlá zima, a proto se před obecním úřadem nalévá horký svařák pro dospělé a čaj pro děti. Víno věnují místní vinaři a výborný svařák nám připraví majitelé Hostince U Schottlů.
Přesně v 17 hodin zazní z místního rozhlasu státní hymna, po ní starosta obce popřeje občanům hodně zdraví a úspěchů v novém roce. A potom už všichni se zatajeným dechem sledují tu vybuchující nádheru na temné obloze.

Hasičská soutěž “O pohár starosty obce Prušánky”

Prušánečtí hasiči se zúčastňují všech soutěžních akcí po celé republice, kde vzorně reprezentují naši obec. Jsou také pořadatelem tradiční noční soutěže “O pohár starosty obce Prušánky”, která se koná vždy první sobotu v srpnu v místním parku u koupaliště a je velmi oblíbenou akcí nejen místních občanů.

Do parku u koupaliště se už odpoledne sjíždí soutěžní družstva, bývá jich kolem třiceti. A nesoutěží jen muži, ale i ženy. Úderem půl deváté je nástup všech soutěžících a hned poté je soutěž zahájena. Družstva se na základně střídají v rychlém sledu, ale i tak se poslední soutěžící rozbíhají kolem jedné hodiny po půlnoci. Potom se už čeká na vyhlášení výsledků.

Organizačně mají hasiči tuto soutěž skvěle zvládnutou, a když přeje počasí, je to velmi příjemná akce. Občerstvení je zajištěno, stejně jako hudba, takže vůbec není problém zde vydržet hluboko přes půlnoc a počkat si na vyhlašování vítězů.

HODY

Tradiční prušánecké hody pod zeleným jsou čtyřdenní a konají se v srpnu. „Pod zeleným“ proto, že nad tanečním místem, tam, kde je postavena „mája“, je střecha ze zelených listnatých větví, které mají tanečníky, muzikanty i hosty chránit před sluníčkem. Hody jsou pravidelně zahájeny sobotní besedou u cimbálu, kterou ve spolupráci s obecním úřadem organizuje místní Slovácký krúžek. Na besedě vystupuje jejich mužský a ženský sbor a pozvaná hosté.

Ostatní hodové dny má na starosti Občanské sdružení Chasa Prušánky a obecní úřad. Hlavním hodovým dnem je neděle. Dopoledne je v místním kostele hodová mše svatá. Ve dvě hodiny odpoledne vychází krojovaná chasa z pod zeleného a ve slavnostním průvodu s dechovou hudbou jde ke starostovi obce, aby požádala o povolení uspořádat hody. Navštíví i místní faru, protože hody jsou v podstatě vzpomínkovou slavností k posvěcení kostela, i když v Prušánkách je termín hodů už více než třicet let přesunut ze studeného listopadu na teplý prázdninový srpen.

Když se chasa vrátí pod zelené, už na ně čekají hodoví hosté, ale hlavně pyšné babičky, které se už nemohou dočkat, až uvidí své vnuky a vnučky na parketu. Většinu nedělního odpoledne hraje dechová hudba pochody, protože se postupně sjíždí přespolní chasa, všichni zazpívají, zaverbují, stárci je přivítají skleničkou vína. Odpoledne pod „májú“ je zakončeno hošijemi a společným verbuňkem. Po večeři zábava pokračuje, často trvá až do rána.

V pondělí odpoledne opět vychází krojovaný průvod, tentokrát pro své stárky. Stárci jsou celkem tři, nejdříve se jde pro třetího, potom pro druhého a nakonec pro prvního – hlavního stárka. Před domem vyhrává dechovka, tancuje se. Rodiče každého stárka mají pro chasu nachystané pohoštění, navíc se roznáší koláčky a zákusky pro přihlížející lidi, nalévá se víno.  V Prušánkách máme i dvě stárky, k nim průvod nechodí.

Po návratu pod máju hodové veselí pokračuje. Pondělí tradičně patří mužákům. My tady z Podluží všichni víme, kdo jsou mužáci, ale už se párkrát stalo, že se mě zeptali někteří návštěvnici z daleka, proč jim říkáme tak nepěkně. „Mužáci“ jim znělo jako nadávka.  Takže kdyby někdy cizí četl tento článek, mužáci je zcela běžné, nehanlivé označení ženatých mužů, kteří chodili v kroji už jako svobodní mládenci a teď v tom pokračují, jen museli trošku změnit kroj. Místo bohatě vyšívaných molových košil mají plátěné vyšívané košile, nenosí červený lajb (vestu) s malovanými mašlemi, a bohatě vyšívané červené kalhoty nahradily tmavé kalhoty bez zdobení.
Když mužáci napochodují pod zelené, zazpívají a zaverbují. Stárci je uvítají, zavdají skleničku vína a zavedou jim k tanci svobodné děvče. Poté následují dvě sóla – mužácké sólo, které tančí rodiče a prarodiče s dětmi a „košelové“ sólo jako poděkování za vychystání kroje – chlapci si jdou pro maminky, babičky nebo tetičky a mužáci pro své manželky. Před večeří probíhá slavnostní pasování šohajů – ryze chlapská záležitost.

Protože i pondělní hody trvají ranních hodin, je potřeba, aby se hodaři prospali a tak úterní hody začínají až večer. Úterní zábava je velmi specifická, neuvidíte tady žádné krásné krojované páry. Děvčata si oblékají všední chlapecký kroj, „třaslavice“, což jsou bílé plátěné kalhoty, plátěná košile a modrá zástěra.  Chlapci se převlékají za děvčata či staré ženy, ale o jejich úboru se dá spíše říct, že jsou za maškary. Stejně jako v neděli přijíždí skupinky chlapců a děvčat z okolí a předvádí vtipné scénky, zpívají veselé, mnohdy výsměšné písničky vlastní tvorby. Tančí se i „košelové“ sólo, při kterém si děvčata převlečená za chlapce chodí pro maminky a babičky a děkují tímto způsobem za to, že se starají o jejich kroj. O půlnoci je pak půlnoční sólo. Ve středu k ránu se hodový kolotoč zastavuje a unavení hodaři dlouho, dlouho vyspávají.

Koledování u vánočního stromu

Prušaňáci koledují u vánočního stromu na návsi už hodně dlouho. Od roku 2012 je doprovází Kapela starých časů, někdy s nimi zpívají také mužáci z místního sboru. Kdo si není jistý slovy koled, dostane „zpěvník“. V roce 2014 si poprvé přišly zazpívat i děti z Nechoránku. Něco měly natrénováno z rozsvěcování vánočního stromku, takže jim to šlo moc hezky. Dostali za to malou koledu, stejně jako všechny ostatní děti, které chodí se svými rodiči. Většinou bývá pořádná zima, takže kolují lahvinky s domácí meruňkovicí či slivovičkou, je to takový malý improvizovaný vánoční košt. Někteří účastníci po skončení zpívání ještě zůstávají a baví se se svými přáteli, někteří chodí rozsvítit svíčky na místní hřbitov a zavzpomínat v tuto emocemi nabitou dobu na své blízké, kteří už nejsou mezi námi. Někteří rodiče se chodí se svými dětmi podívat do kostela na jesličky. Potom všichni spěchají domů v radostném očekávání, co přinese Štědrý večer.