Střípky z historie naší farnosti 4/2022

Zpravodaj 4/2022:   Jistě jste si všimli, že prušánecký kostel prochází již nějakou dobu další opravou. K tomuto tématu jsem vybrala několik poznámek z farní kroniky.
Stavba kostela trvala sedm let a nahradila již 40 let zchátralou kapli Sv. Izidora. Kostel byl vysvěcen 11. listopadu 1758. Tedy na svátek Sv. Martina. Proto má kostel oba patrony.
Datum vysvěcení víme z nápisu ve věži, který ale o 100 let později přepsal do farní kroniky p. František Vlach, protože na stěně vznikla puklina a po opravě nebylo možno zápis zachovat. Stavba kostela byla bohužel založena na nepevném slínovitém podloží. Proto se časem objevily ve zdivu pukliny a kostel se začal pomalu „rozjíždět“. P. Augustin Pinkalský napsal roku 1861 o stavu kostela toto: „Vstoupiv do zdejšího Chrámu Páně, nemálo jsem se zarmutil. Nejednou byly jsme v čas služeb Božích kusami z klenutí padající malty pobouřeni a k útěku z Chrámu Páně přinuceni. I z hlavního oltáře kuse dřeva, ruka neb noha cheruba dolů padali, a takto život kněze v nesnáz uvozovali.“
Údajně se chrámové zdi klonily do farské zahrady, což bylo již okem viditelné. Kostel musel být tedy podepřen postupně  sedmi pilíři. Každý byl postaven asi ze 7000 cihel. Roku 1880 byla loď kostela stažena železnými táhly a koruna zdiva zpevněna železobetonovým věncem.
Kostel byl mnohokrát opravován. K nejzávažnějším stavebním zásahům došlo po druhé světové válce, kdy byl kostel poškozen dělostřelbou. Tehdy byl snížen hřeben nad kopulí a udělala se nová věžička. Další velká oprava proběhla v 90. letech, kdy byly vyměněny krovy, krytina nad kopulí, proběhla sanace zdiva. V současné době byly provedeny opravy a opatření kvůli vlhnutí zdiva. Zevnitř už je kostel opravený a  vymalovaný.  Venkovní úpravy stále ještě probíhají.

Nadcházející adventní a vánoční období je dobrá příležitost navštívit tento duchovní stánek a učinit „opravu“ i ve svém srdci nebo se jen tak ztišit.

Farnice Jitka Omelková