Střípky z historie farnosti – stavba kostela

Zpravodaj 4/2017: Stavba kostela byla bohužel založena na nepevném slínovitém podloží. Časem se objevily ve zdivu pukliny a kostel se začal pomalu “rozjíždět”. P. Augustin Pinkalský píše v kronice roku 1861 o stavu kostela toto: „Vstoupiv do zdejšího chrámu Páně, nemálo jsem se zarmutil. Nejednou byli jsme v čas služeb božích kusami z klenutí padající malty pobouřeni a k útěku z chrámu Páně přinuceni. I z hlavního oltáře, kuse dřeva, ruka neb noha cheruba dolů padaly a takto život kněze v nesnáz uvozovaly. “Údajně se chrámové zdi klonily do farské zahrady, což bylo již okem viditelné. Kostel musel být tedy podepřen postupně sedmi pilíři. Každý byl postaven asi ze 7000 cihel. Roku 1880 byla loď kostela stažena železnými táhly a koruna zdiva zpevněna železobetonovým věncem za pomoci cementu, což se později projevilo zavlháním zdiva. Kostel byl mnohokrát opravován. K nejzávažnějším stavebním zásahům došlo po druhé světové válce, kdy byl kostel poškozen dělostřelbou. Poslední velká oprava proběhla v 90. letech. Bohužel nadále zdivo v kostele vlhne a bude se to muset opět řešit.

Brzy ale v kostele zavládne adventní a posléze vánoční atmosféra. Do tohoto období spadají i různé svátky. Kromě Sv. Mikuláše, jehož svátek si připomeneme s dětmi, je to např. svátek prvomučedníka Sv. Štěpána, kdy je tradičně sloužena mše svatá za mládež s doprovodem Štěpánských koledníků. Dále svátek sv. Jana, kdy se žehná víno, sv. Betlémských dětí mučedníků, kdy je mše sloužená za děti a v neposlední řadě je to svátek Svaté Rodiny, kdy si manželé obnovují své manželské sliby. Všichni jste srdečně zváni. Je dobré si občas připomenout, proč vlastně ty Vánoce slavíme. Přeji všem požehnané svátky i další dny.

                                                                                            Za farnost Jitka Omelková