Otočím kohoutkem a teče voda. Kdy chci, kolik chci. Jak prosté. Jak samozřejmé! Jenže ono to tak prosté a samozřejmé není. Je to vzácné privilegium. A my máme to štěstí, že si jej můžeme do sytosti užívat. Zatím.
Na světě je 1,1 miliarda lidí (18% lidské populace!), kteří mají velmi obtížný přístup k pitné vodě. Na následky nedostatku pitné vody každý týden umírá na světě 42 000 lidí. Celých 97,25% vody na světě je vodou příliš slanou na to, aby mohla být použita jako pitná, či zavlažovací… Takto a ještě mnohem hůře hovoří neúprosné statistiky.
Ve Střední Evropě a České republice dlouhodobě a nezadržitelně dochází k dramatickému poklesu hladiny tzv. spodní vody. I v Prušánkách je již několik studní, ve kterých „zmizela voda“, přestože ještě před několika lety to byly studny vydatné a téměř „nevyčerpatelné“.
Co je příčinou? Příčinou je dlouhodobé odvodňování krajiny způsobené největším škůdcem lidstva, druhem Homo sapiens. Obrovské udusané lány kukuřice a řepky, obrovské neprůsačné zpevněné plochy (beton, asfalt, zámková dlažba…) způsobující volné odtékání dešťové vody do potoků, řek a do kanalizace jako z jedné obrovské „střechy“. A to vše ještě okořeněno celkovým snižováním srážek v důsledku globálního oteplování. Voda odteče, nevsákne se a nezbývá pak nic, co by spodní vody doplňovalo. Každý jistě podvědomě tušíme, co by se mělo udělat, ale ono se to samo jaksi neudělá a je bohužel jisté, že nás to v blízké budoucnosti všechny tvrdě postihne. A bude to NÁŠ smutný odkaz příštím generacím. A nic se nezmění, dokud naším hlavním cílem bude „tvrdý byznys“, sobectví a vlastní pohodlí bez ohledu na přírodu a vlastní budoucnost.
Takže, milí přátelé, až zase otočíte kohoutkem a poteče voda, zkuste si říct: „TOHLE NENÍ SAMOZŘEJMOST!“ J
Lubomír Zahradník
