„Starosto, chcu sa enom optat…“

Bude to téměř rok, co se vedení obce ujal ing. Lubomír Zahradník, pro spoluobčany do té doby spíše jen kamarád a muzikant. U příležitosti vydání podzimního Zpravodaje jsme pro vás připravili povídání o tom, jaký ten rok byl, co se podařilo, co se daří, co je v plánu a taky co nejde. Nevím, jak přesně rozhovor uvést, abyste si ho všimli a neodložili ho na hromadu papírů do sběru. Doufám, že v záplavě informací nezapadne 🙂 A kdybyste našli něco, co jsem se zapomněla zeptat, tak adresa na další dotazy je uvedena na konci rozhovoru. Přeji vám pěkné chvíle při setkání se starostou Prušánek.

Loni před volbami jsme se o Tobě dověděli, že jsi přišel do Prušánek v roce 1986. Žil jsi tady skoro třicet let, ale vlastně jsi z obce stále odjížděl za prací. Teď máš za sebou skoro rok intenzivního poznávání Prušánek. Je něco, co Tě překvapilo? Něco, co jsi o obci nebo lidech tady nevěděl?

Ono je rozdíl, když člověk žije v Prušánkách o víkendu, sem tam se projde na hody nebo do Nechor a něco jiného je být tady každý den. To se mi mnoho let nepodařilo a poslední rok si to užívám. A že by mě něco překvapilo… asi nic. Ale když nad tím přemýšlím, tak možná přece. Je zajímavé, kolik lidí mě najednou oslovuje a kolik lidí se ke mně hlásí… Vím, že se to stává, přesto mě to překvapilo.

Ty jsi rozhodně překvapil. Před časem například tím, že ses na hodech objevil v kroji. Jak dlouho jsi to plánoval? Jak ses v kroji cítil?

Cítil jsem se skvěle. Krojovou košili jsem dostal od kamarádů z kapely k padesátinám. Dokonce jsem se už před několika lety chystal jít v hodové pondělí zpívat s mužáky. Tehdy to skončilo na tom, že jsem nesehnal čižmy. Ty správné boty se mi letos podařilo půjčit až z Mutěnic, takže jsem mohl konečně vyrazit v kroji. Nesmírně jsem si to užil, moc mě to bavilo.

A co na to chasa? Jaké jsi měl reakce?

Zachytil jsem velmi hezké odezvy a myslím, že se to chase i divákům líbilo. Já myslím, že to bylo dobře i z toho důvodu, že před hody šly obcí takové fámy, že se ke starostovi ani nepůjde a hody že budou nějak jinak, někde jinde… Takže mluvíme-li o hodech, rád bych tímto sdělil, že hody se nadále budou odehrávat v centru obce, na našem novém „tancplacu“ a pod novým zeleným. Žádná změna se nechystá.

Ty jsi před volbami hodně mluvil o potřebě otevřené komunikace. S tímto postojem jsi narazil nebo prorazil?

Nevím, jestli prorazil, ale určitě nenarazil. Myslím, že jsme dobře začali. Určitě nejsme na konci toho procesu, možná potřebujeme i několik let, abychom se to všichni naučili. Doufám, že ta otevřená komunikace, o kterou se snažím, je vidět a vede ke zmírnění napětí a různých šumů, které byly a jsou. A budou, tomu nezabráním, ale snad jich bude alespoň o něco méně. Doufám, že záměr otevřené komunikace a přátelské atmosféry se daří realizovat. Je to ještě v plenkách, je to ještě malé dítě, ale věřím, že má šanci vyrůst.

A jaká je otevřenost ze strany občanů Prušánek? Zastaví Tě nebo zeptají se na názor?

Asi nejběžnější jsou každodenní provozní otázky typu: „Starosto, chcu sa enom optat…“ Ale co se týká nějakých návrhů nebo nápadů, tak to zatím moc ne. Pokud lidé přijdou, tak spíš s nějakou kritikou, s tím, co je špatně a co je trápí. Málokdo zatím přišel s nějakou konstruktivní myšlenkou ve smyslu: „Poslouchej, starosto, tohle a tohle je špatně, mně se to nelíbí… Ale měl bych nápad, co s tím dělat“. A je jedno, jestli by ten nápad byl realizovatelný, či nikoliv. Třeba by byl takový, který by ani mě, ani nikoho ze spolupracovníků, zastupitelů nenapadl. A dalo by se s ním pracovat, rozvíjet jej a třeba jednou realizovat.

Také jsi před rokem deklaroval, že chceš spolupracovat se všemi bez ohledu na politickou příslušnost. Jak toto se daří?

Myslím si, že tohle se daří výborně a mám dobrý pocit, že mohu téměř po roce s ulehčením konstatovat, že to funguje. Ale nechtěl bych to zakřiknout. Byla by škoda, kdyby se to kvůli nějaké blbosti zbortilo a že to, co se dosud podařilo vybudovat, by se sesypalo. Rozhodně ale mám takový hezký pocit u srdce, že to funguje. A téměř na každém zastupitelstvu opakuju, že pokud někdo něco má, co by chtěl řešit nebo s čím nesouhlasí, tak aby přišel a řekl to. Včas, předem, otevřeně. Pak se na tom dá pracovat, přinášet návrhy řešení. Myslím, že je zbytečné používat negativní „trumfy“ na poslední chvíli s účelem někoho „nachytat na hruškách“. O všem se dá jednat, vždy je možnost najít kompromis. Jsme na vesnici, kde se všichni známe a hrát si na velkou, koaličně/opoziční politiku je podle mého zbytečné.

Jako starosta máš možnost být v kontaktu s dalšími lidmi tady z blízkého regionu. Jsou setkání s dalšími kolegy pro Tebe zajímavá a přínosná?

Existují dvě organizace nebo sdružení obcí, kterých jsme členy – Mikroregion Podluží a Mikroregion Hodonínsko. Setkáváme se jednou za měsíc. Já této myšlence meziobecní spolupráce věřím, fandím a velmi ji podporuji z jednoho prostého důvodu. Chceme-li totiž něco prosadit, tak rozhodně máme větší šanci a sílu jako sdružení obcí než jako obec samotná.

Řešíte na těchto setkáních i aktuální problémy? Mám na mysli třeba letošní extrémní sucho, které se našeho regionu výrazně dotklo. Řešili jste, jak se s tím vypořádat do budoucna? Probírali jste nějaká opatření?

Ano, v rámci obou těchto sdružení obcí spolupracujeme s panem profesorem Dumbrovským, což je přední, světově uznávaný, odborník na problematiku půdní eroze a zadržení vody v krajině. Pan profesor zpracoval podrobné studie situace pro jednotlivá katastrální území obcí regionu včetně navržených nápravných opatření. Je to nesmírně rozsáhlý projekt, do kterého je především nutno v co největší míře zapojit zemědělce a prostřednictvím trpělivé osvěty podnikat kroky k tomu, aby se alarmující proces eroze a snižování hladiny spodních vod zpomalil, či zastavil. Bude to běh na dlouhou trať, ale věřím, že se podaří. Upřímně řečeno, ono nám asi ani nic jiného nezbude, chceme-li zachovat podmínky k životu i budoucím generacím. Mimochodem v tomto ohledu jsme v Prušánkách velmi pokročilí, protože zde již máme vybudované dva tzv. poldry, které právě plní tu nesmírně potřebnou funkci vodozádržného prvku v krajině. Další opatření budou následovat v blízké budoucnosti.

Našeho regionu se také dotýká a možná bude ještě víc týkat otázka migrace uprchlíků. Máme Břeclav za rohem. Jak bys zareagoval, kdybys byl jako starosta požádán o možnost zřízení stanového tábora pro uprchlíky?

Jako starosta jsem dosud nebyl vyzván k aktivnímu řešení této situace. Předpokládám, že kdyby tento moment hypoteticky nastal, tak to budeme důkladně řešit společně se všemi zastupiteli a v otevřené komunikaci se všemi našimi občany. Já osobně, za sebe, nechci zatím tuto situaci nijak hodnotit, protože je příliš složitá a komplexní. Jakékoliv zjednodušené a zkratkovité hodnocení není teď, dle mého názoru, na místě. Předpokládám, že za nějaký čas, po zpracování co největšího objemu informací, se v této problematice budeme všichni umět lépe orientovat.

Pojďme se teď věnovat tomu, co se v posledních měsících podařilo. Jak se řeší důležité věci? Za chodu nebo je nějaký plán?

Je třeba rozlišit operativu, takovou tu běžnou údržbu, od strategického plánování. Já si myslím, že jsme v obojím nastartovali dobře. Už jsem zmínil v mých dřívějších vyjádřeních, že jedna z prvních věcí, která se uskutečnila, bylo setkání zastupitelů, na kterém jsme společně vytvořili plán rozvoje obce na nejbližší několik let. Na tom jsme se shodli a podle toho scénáře teď jedeme. Začali jsme několik velkých investičních akcí. Kdybych měl být konkrétní, tak co běží a je vidět, je rekonstrukce návsi. Co možná občané moc nevidí, tak je velká rekonstrukce přečerpávací stanice čistírny odpadních vod. Další projekty ještě zmíníme. Co se nepovedlo, tak je akce obnova retenční nádrže (rybníčku) u bývalého koupaliště. Důvodem byl nesouhlas jednoho z vlastníků sousedního pozemku. Mrzí mě to, protože na tuto akci byla schválena dotace, kterou jsme tak museli odmítnout. Pevně ale věřím, že se tato akce podaří znovu obnovit včetně získání dotace, ovšem jinak a za jiných podmínek.

Všimla jsem si, že se začalo upravovat prostranství u bývalého koupaliště, pak jsou to nová parkovací místa u školy a školky. Co dál?

Další akce, která se povedla a není tolik vidět, bylo zpevnění cest mezi vinohrady a cesty za kostelem. Do budoucna samozřejmě plánujeme úpravu cesty na vyšší úroveň, teď zatím alespoň takto. Ale nemluvme jen o investicích ve výstavbě. Já jsem nesmírně hrdý na jiný projekt, a to je naše Hudební, taneční a výtvarná škola. Základní myšlenky k jejímu zřízení už padaly před rokem. Pak to vykrystalizovalo v projekt, který začal v lednu a za devět měsíců se nám narodilo děťátko v podobě umělecké školy. Jejím zřizovatelem je obec a jejími nositeli a tvůrci jsou místní občané. Za všechny jmenujme alespoň pedagoga, muzikanta a koordinátora projektu Martina Nováka, předsedkyni kulturní komise Lenku Tlachovou a Alenu Kristovou, ředitelku základní školy, která s pedagogickým sborem vyšla maximálně vstříc. Samozřejmě bych ale musel jmenovat mnoho dalších jmen, včetně zaměstnanců Obecního úřadu, protože je to velký projekt s mnoha aktivně zapojenými lidmi. Všem patří mé velké poděkování. Děti chodí a nezbývá než držet palce, aby to fungovalo a mělo to ten kýžený výsledek, tedy pozvednutí kulturního a hudebního ducha Prušánek.

Co do toho vkládá obec?

My vlastně doplácíme asi 55 % částky, která se týká odměn pedagogů a samozřejmě z obecního rozpočtu se kupovaly některé nástroje a učební pomůcky. Průběžně také pracujeme na tom, abychom do budoucna získali tomuto projektu finanční podporu z externích zdrojů.

Dalším velkým projektem, který jsi podpořil, byly nové internetové stránky obce.

Ono to nebylo jen moje přání. Ale jsem rád, že se to podařilo. Prakticky to bylo tak, že skupina pěti lidí po dobu asi pěti měsíců přemýšlela, hledala, tvořila a vytvořila nový web. Jsem rád, že jsou stránky aktivní, že žijí, jsou pěkné a funkční a dokonce jsme za ně byli pochváleni už i zvenčí. Jsou uživatelsky přátelské, mám z nich radost. Toto je typický tzv. měkký projekt, který nestál žádné velké peníze, ale obci udělal obrovskou službu.

Vraťme se zpátky k velkým investicím. Když jsi nastupoval do funkce starosty, tak bylo v obci velkým tématem vybudování smuteční síně. Jak to vlastně dopadlo?

Smuteční síň byla velmi citlivá záležitost před dvanácti měsíci. Jen pro osvěžení paměti: tehdy zastupitelstvo obce většinou hlasů vybudování smuteční síně neodhlasovalo, tedy v tom rozsahu, v jakém byl projekt tehdy navržen. Takže výstavba proběhnout nemohla. Neznamená to ale, že bychom tuto otázku úplně zahodili. Samozřejmě máme zájem o řešení už proto, že proběhla anketa, která skončila zjednodušeně, hrubými čísly, 50:50. Takže abychom vyšli vstříc všem (mimochodem toto je hezký příklad kompromisu, o jakém jsem hovořil před chvílí), tak jsme představili jako zastupitelé projekt architektonického řešení plochy za kostelem, kde by na místě plánované smuteční síně měl vzniknout slavnostní areál s multifunkčním přístřeškem, který by posléze měl sloužit pro kulturní akce (letní divadla, komorní koncerty), pro svatby, venkovní mše svaté, ale i pro smuteční obřady. Do projektu je samozřejmě zahrnuta úprava hřbitovní zdi, vytvoření urnových míst, kolumbária, také parku a celkového propojení se stávajícím parčíkem u kostela. Rádi bychom, aby vznikl objekt, který nebude sloužit jen zlomek dní v roce na jednorázové smuteční záležitosti, ale objekt, který bude fungovat většinu roku jako hezké místo a prostor pro různé akce.

A tento projekt je tedy v jaké fázi?

Vznikla studie. Teď momentálně jsme ve fázi přípravy projektové dokumentace pro stavební povolení. Takže projekt běží. Nebude to letos, možná příští rok. To bude záležet na rozpočtu na další rok, ale připraveno to bude.

Jednou z dalších priorit jsou Nechory a jejich zvelebování. Co je v plánu v nejbližší době?

Nechory byly a jsou stále víc atraktivním místem pro turisty. Vede tudy cyklistická cesta a návštěvnost je vysoká. Nechory jsou náš poklad, který musíme chránit a leštit. Ale aby nedocházelo k nedorozuměním, tak chci uvést, že i když patří k sobě Nechory a vinaři, tak obec se stará o Nechory jako vesničku vinných sklepů, ale nijak nezasahuje, a ani nemůže, do práce vinařů a neovlivňuje jejich spolkovou činnost. Co se týká plánů výstavby a úpravy, tak jsme oslovili několik subjektů, kterým jsme dali zadání řešení Nechor (nejen cest) a ti nám mají připravit studie, které budou mít šanci splnit nároky dotačních titulů. Jinými slovy finanční náročnost obnovy Nechor je vysoká a bez finanční podpory z jakýchkoliv zdrojů se neobejdeme. Studie samozřejmě budeme ještě prodiskutovávat v zastupitelstvu. Co ale můžeme hned, je podpora kulturních akcí v Nechorách a to děláme s maximální snahou.

Jedním z bodů předvolebních programů byla bezpečnost na silnicích.

Situace se pohnula, máme zadané přechody pro chodce, projekt už je hotov a vyřizuje se stavební povolení. A co se týká zpomalovačů nebo jiného řešení při vjezdech do obce, tak tady zatím hledáme nejlepší řešení. Je to poměrně složitá problematika, řešení je mnoho a všechna, bohužel, narážejí na spoustu překážek. Takže chystáme, vyjednáváme. Rozhodně ale chceme, aby na kritických místech zpomalovače byly. Termín ale zatím neznám.

Další téma, které jste ve volebním období řešili, je kompostárna. Jak to dopadlo?

Kompostárně jsme věnovali poměrně hodně sil i času, máme dokonce i vytipována vhodná místa. Bohužel za současného stavu je situace taková, že kompostárna, která by měla mít u nás kapacitu asi 1000 tun za rok, tak je z hlediska dotační politiky příliš malá. Takže dotační tituly jsou, ale my na ně zatím nedosáhneme. Stále to zkoušíme. Ale řešíme aktuálně i možnost svozu bioodpadů jiným způsobem.

Jedním z dalších viditelných projektů jsou herní prvky u školy.

Ano, během srpna byly instalovány ve spolupráci se základní školou posilovací stroje a pyramida v areálu školy a u dětských prolézaček. Když jezdím kolem, tak vidím, že zájem o to je a mám radost. Je to poměrně robustní a mohlo by to i něco vydržet. Byla tam poměrně slušná dotace, obec to stálo třetinu výdajů. Je to tedy více pro mládež a já doufám, že to pomůže vytáhnout je od počítačů a tabletů.

Před rokem v tuto dobu jsi dojížděl denně do práce a trávil jsi na cestách několik hodin. Tehdy sis pochvaloval, že v tomto čase posloucháš muziku. Do práce už nedojíždíš, kdy tedy posloucháš hudbu?

Muziku poslouchám kdykoliv, když potřebuju nabít energií. Hudba se z mého života rozhodně neztratila a je to stále moje největší záliba a pořád je to pro mě zdroj energie a čas si na ni vždycky najdu.

Za rozhovor děkuje a mnoho sil, optimismu a energie do další práce přeje Helena Hájková

slibovaný kontakt na ing. Ludomíra Zahradníka: starosta[zavináč]obecprusanky.cz

Foto: Petr Omelka, Jiří Hájek