Smutné výročí

Zpravodaj z Prušánek 2/2014:

Na letošní rok připadá smutné výročí 100 let od vypuknutí 1. světové války. Říkalo se jí velká. Byl to první skutečně globální konflikt. Najednou všechno změnila. Odvedla miliony mužů do války a ženy, důchodci a děti museli pracovat. Šlo při ní o vyčerpání ekonomických zdrojů nepřítele. Válka byla vedena do té doby nepřípustnými či neobvyklými metodami a způsoby (bombardování, ponorky, legie, podněcování revoluce na území nepřítele). Byl to iracionální konflikt a jeho cílem bylo naprosté zničení protivníka. Lidé před válkou měli pocit, že mír je tu už napořád. Vyrostlo v něm již několik generací. Nikdo ze současníků si nedovedl představit důsledky této války, ani to, že bude trvat tak dlouho. Trvala od 28. července 1914 až do 11. listopadu 1918. Skončila vyčerpaností ve všech zemích. Bída postupně rostla, byl nedostatek zboží, drahota. Byla to událost, která zcela změnila naše dějiny.

Jak vznikají války? O tom je jeden krátký příběh od Williho Hofsummera:

„Tati,“ ptal se chlapec, „jak vlastně vznikají války?“ – „No, chlapče, to je tak: Vezmi si například, že Anglie vede o něco spor s Amerikou…“ – Maminka jej přeruší: „Nevykládej nesmysly, Anglie a Amerika přece spolu nepovedou spory.“ – „Však to vůbec netvrdím! Chci jen přece uvést příklad.“ – „Takovými nesmysly jen chlapci mateš hlavu.“ – „Co, já že mu matu hlavu? Kdyby bylo po tvém, vůbec nic by se mu do hlavy nedostalo!“ – „Co to říkáš? Zakazuji ti, abys mě…“ – Tu chlapec zvolá: „Děkuji, tatínku, teď už vím, jak vznikají války.“

Važme si toho, že žijeme v míru. A snažme se o pokoj, mír a porozumění tam, kde žijeme, ve všech našich společenstvích. Není to vždycky lehké, protože každý člověk je jiný. Ale výsledek těchto snah vždycky stojí zato. Vždyť každý člověk touží ve svém nitru po štěstí, spokojenosti a pokoji.

Všem čtenářům přeji pokojnou a klidnou dovolenou.

                                                                                                                            Vít Hába, farář