Skautský oddíl Cor dare 4/2019
Zpravodaj 4/2019: Vánoce 1914
Štědrý večer v roce 1914 pro spoustu lidí na světě nebyl časem radosti, klidu a míru. První světová válka zasáhla Evropu, Asii i Afriku. Bojovalo se bez přestání na každém místě, každý voják musel být neustále ve střehu.
Na jedné z válečných front po nelítostném krvavém boji válečná vřava večer konečně utichla. Na dohled od sebe byl na jedné straně válečného území zákop německých vojáků, na straně druhé zákop britských vojáků. Teprve až utichl zvuk zbraní a lidského křiku, došlo vojákům, co je za den. Unavení a smutní se posadili ve svých zákopech na zem a vzpomínali na své blízké, které nechali daleko od tohoto pekla.
Jedním z vojáků v britském zákopu byl i dvacetiletý Jim. Od válečného zprávaře právě převzal dárek od své budoucí ženy. Poslala mu dopis, svoji fotku a malou tabulku čokolády. Jim se usmál a cítil, jak mu srdce zaplavuje radost a štěstí. Začal polohlasně zpívat Silent night (Tichá noc). Ostatní britští vojáci se k němu postupně přidali.
V tu chvíli ale na druhé straně bitevního pole v německém zákopu otvíral krabičku s jídlem devatenáctiletý Otto. I on vzpomínal na svou rodinu. Na tátu, který mu vlastnoručně udělal tuto plechovou krabičku, na mámu, která mu do ní vždy napekla buchty, a na mladší sourozence, kteří se mu na ni podepsali. I on pocítil v srdci radost. Začal pomalu a nejistě zpívat Stille Nacht (Tichá noc). Všichni němečtí vojáci se k němu pomalu přidávali.
Na jednou bylo nad bitevním polem slyšet vánoční píseň Tichá noc ve dvou různých jazycích, které zněly, jako by k sobě od pradávna patřily a byly určené k tomu, aby spolu zpívaly tuto píseň. Byla to tak silná chvíle, že to Jim nevydržel, zvedl ruce nad hlavu a začal stoupat po žebříku nahoru ze zákopu. Když to němečtí vojáci spatřili, tak se chopili zbraní a začali na Jima mířit. Ten šel pořád výš a výš, nezastavoval se. Němečtí vojáci se už chystali zmačknout spoušť, když na ně najedou zakřičel Otto: „Přestaňte! Vždyť není ozbrojený!“ A sám začal stoupat ze zákopu nahoru.
Jim a Otto se k sobě pomalu blížili s rukami nad hlavou. Když k sobě přišli blíž, nejistě si podali ruce a jeden druhému se představili. Začali si povídat. Když to viděli ostatní vojáci, tak také začali pomalu opouštět zákop a šli se pozdravit s cizími vojáky. Jim ukázal Ottovi dárek od své přítelkyně a Otto na oplátku ukázal svou plechovou krabičku.
Britští i němečtí vojáci společně zapálil velký oheň, podělili se o jídlo, zpívali a hráli různé hry. A i když byla zima, tak vojáci sundali kabáty, protože oheň je dostatečně zahřál a navíc jim stejně překážel při všemožných hrách. Od ohně se celou noc ozýval zpěv, smích a hlasité povídání.
Z této zázračné noci je vytrhla až rána z děla, která se ozvala nad ránem kdesi v dálce. Tento nepříjemný zvuk jim opět připomněl, proč tam jsou a jaké jsou jejich povinnost. Oheň dohasl, vojáci se oblékli a začali odcházet do svých zákopů. Jim podával kabát Ottovi a Otta zase Jimovi. Podali si ruce se slovy: Merry Christmas. Frohe Weihnachten. (Šťastné a veselé Vánoce).
Otto byl ve svém zákopu a připravoval se opět na boj. V kapse svého kabátu ale ucítil neznámý tvar. Strčil ruku do kapsy a když ji vytáhl, tak měl úsměv na tváři. Z kapsy vytáhl malou tabulku čokolády.
Jim seděl ve svém zákopu, čistil si zbraň a chtěl si z kapsy svého kabátu vytáhnout kapesník. Místo kapesníku však v kapse nahmatal cosi hranatého a plechového…
Za celý oddíl vám ze srdce přejeme, ať Vánoce strávíte v kruhu svých blízkých, ať zapomenete alespoň na chvíli na všechna trápení, starosti a problémy, a místo toho ať se vaše srdce naplnění radostí, štěstím a klidem.
Libor Sukup
