Proč žiji na tomto světě?

Zpravodaj z Prušánek 3/2014:

Všimli jste si, jak snadno se dá člověk vtáhnout do rozhovoru o negativních věcech v životě? Všichni (do jisté míry) podléháme mediálnímu vymývání mozků (média se jakoby vyžívají při detailních a opakovaných popisech šokujících a špatných zpráv). O všech špatných věcech se lehko mluví, pak přidáme vlastní díl špatné zprávy a rozhovor pokračuje. Soustřeďujeme se pak na zkázu a na zlo, rychleji než na dobro. Ale my máme tvořit, budovat, konat dobro. Nenechme se manipulovat!

Nejvíc člověka mrzí promarněný a ztracený čas. Nemáme proto „strčit hlavu do písku“ a tvářit se, že problémy neexistují. Ale naopak dělat co můžeme pro nápravu toho, co není dobré.

Proč tedy žiji na tomto světě? Někde jsem četl tuto větu:

„Máš hlavu, abys myslel,

ruce, abys pracoval,

srdce, abys miloval“.

Myslím, že je to dost výstižné. Uskutečňováním této trojice člověk naplní svůj život a dojde k cíli – k tomu, od něhož vše má, k Bohu.

Kolik lidí na světě ještě nezná Boha a ptají se, proč žijí na tomto světě. Nevědí, že cílem lidského života je Bůh. Hledají proto štěstí všude jinde. Žádná pozemská skutečnost nás však nemůže plně a trvale uspokojit. Je to vždy jen na chvíli.

Plukovník James Irwin je jedním z amerických astronautů, kteří v roce 1971 přistáli na Měsíci. Vrátil se jako jiný člověk. Vydal svědectví: „To, co skutečně uspokojuje a naplňuje, je poznání Boží lásky a život v Jeho blízkosti, v přátelství s Ním“.

Evropský člověk ztratil ze svého času věčnost. Proto stále někam spěchá a je neklidný. Hledá oporu, nějaký pevný bod, kterého by se mohl chytit. Jedinou pevnou a spolehlivou oporou a jistotou je Bůh. A svět potřebuje Boha tím víc, čím častěji opakuje, že ho nepotřebuje.

                                                                                                                              Vít Hába, farář