Příběh velikonoční
Zpravodaj 1/2016: K pochopení velikosti Velikonoc nám může mnoho napovědět tento bolestný příběh. Je to novodobé podobenství o lásce našeho Boha – Otce: Je pátek odpoledne a ty se autem vracíš domů. Ladíš rádio. Zprávy mluví o nějaké bezvýznamné věci: v nějaké daleké vesnici zemřeli tři lidé na nějakou neznámou chřipku, o které nikdy nikdo neslyšel. Nevěnuješ této zprávě mnoho pozornosti. V pondělí, když se vzbudíš, slyšíš, že mrtví už nejsou jen tři, ale 30 000 lidí už zemřelo ve vzdálené Indii. Kontrolní lékařský úřad Spojených států vysílá lidi, aby to tam zkontrolovali. V úterý se to stává nejdůležitější zprávou všech novin, protože se to už netýká jen Indie, ale i Pákistánu, Íránu a Afghánistánu. Zpráva vychází ve všech denících. Nazývají ji „tajemná chřipka“ a všichni se ptají: „Jak ji dostaneme pod kontrolu?“
V Evropě nastává panika a hranice se zavírají. Ve večerních zprávách redaktorka z Francie mluví o jednom mrtvém muži, který zemřel v nemocnici na tajemnou chřipku. Ve zprávách říkají, že když máš tento virus, týden si ani neuvědomíš, že ho máš. Potom máš čtyři dny hrozné bolesti a potom zemřeš. I Velká Británie zavírá hranice, ale je pozdě. Na druhý den prezident Spojených států zavírá hranice, aby se vyhnuli nákaze, dokud nebude nalezen lék…
Následující den se lidé shromáždí v kostelech, aby se modlili za lék. Vtom někdo vstoupí a říká: „Zapněte rádio a poslouchejte zprávy!“ Dvě ženy zemřely v New Yorku. Zdá se, že chřipka zasáhla celý svět. Vědci pokračují v hledání protilátky, ale zdá se, že nic nezabírá. Potom přichází dlouho očekávaná zpráva: Byl rozluštěný kód DNA viru. Může se vyrobit protilátka. Je však potřebná krev někoho, kdo nebyl nakažený. A hned se šíří výzva, aby všichni utíkali do nejbližší nemocnice a dali si udělat krevní testy. Z vlastní vůle tam jdeš s celou rodinou, spolu se sousedy, a ptáš se: „Co se stane? Toto bude snad konec světa…?“ V nemocnici, po testech, vyjde lékař a vyvolává jedno jméno. Nejmenší z tvých dětí je blízko u tebe, tahá tě za kabát a říká: „Tati! To je moje jméno!“ Dřív než se vzpamatuješ, vezmou ti tvého syna a ty křičíš: „POČKEJTE!“ A oni odpoví: „Všechno bude dobré, jeho krev je čistá, jeho krev je čistá. Věříme, že má správnou krevní skupinu.“
Za pět minut lékaři vyjdou ven, smějí se a křičí. Je to poprvé po týdnu, kdy vidíš někoho se smát. Nejstarší lékař přichází k tobě a říká:„Děkujeme, pane, krev vašeho syna je čistá, můžeme vyrobit protilátku…“ Zpráva se šíří všemi směry, lidé pláčou a křičí radostí. Znovu k tobě a tvé manželce přichází lékař a říká:„Můžeme s vámi chvíli mluvit?… Jde o to, že jsme nevěděli, že dárce bude dítě. Potřebujeme, abyste podepsali papíry na darování krve. Zatímco čteš papíry, uvědomíš si, že není specifikované množství krve, a ptáš se: „Kolik krve?…“ Lékařův úsměv zmizí a odpoví: „Nevěděli jsme, že to bude dítě. Nebyli jsme na to připravení. Potřebujeme použít všechnu krev!“ Nevěříš tomu a snažíš se oponovat: „Ale…Ale…“ Lékař pokračuje a naléhá: „Nerozumíte, mluvíme tady o léku pro celý svět! Prosím vás, podepište, potřebujeme všechnu krev.“ Ptáš se: „Ale nemůžete udělat transfúzi?“ A odpověď: „Když najdeme další čistou krev, uděláme to… Podepíšete? Prosím! Podepište!!!…!“ V tichosti, bez toho, abys cítil prsty na ruce, která svírá pero, PODEPISUJEŠ.
Ptají se tě: „Chcete vidět vašeho syna?“ Jdeš do sálu první pomoci, kde sedí tvůj syn a ptá se tě: „Tati! Mami! Co se děje?“ Bereš jeho ruku do své a říkáš mu: „Synku, tvoje máma a já tě velice milujeme, milujeme tě a nikdy nedovolíme, aby se ti stalo něco, co není nevyhnutelné. Rozumíš tomu?“ A když se lékař vrátí, říká: „Je mi líto, ale musíme začít, lidé na celém světě umírají…“ Odešel bys? Mohl by ses otočit a nechat svého syna tam, zatímco on ti říká: „Tati! Mami! Proč mě necháváte samotného?“
Týden nato, zatímco pochováváš svého syna, jeden je doma a spí, další nepřišli, protože se chtěli jít raději projít anebo se podívat na fotbalový zápas, další přijdou na pohřeb s falešným úsměvem a tváří se, že je to opravdu nezajímá. Chtěl bys všechno zastavit a křičet: „Můj syn zemřel kvůli vám!!! Zajímá vás to vůbec?“
Často je to přesně to, co Bůh chce říct nám: „Můj syn zemřel pro vás a vy nedokážete pochopit, jak vás milujeme?“
Je zvláštní vidět, jak lehko lidé odmítají Boha a potom se ptají, proč svět je na tom stále hůř. Je zvláštní vidět, jak věříme všemu, co píšou noviny, ale neustále pochybujeme o tom, co říká Bible. Je zvláštní, jak se den co den namáháme, abychom měli co největší majetek na zemi, a nevěnujeme ani minutu tomu, bychom si nahromadili poklady v nebi. Je zvláštní, když někdo říká: „Věřím v Boha“, ale svými skutky dokazuje, že je to jinak. Je zvláštní, jak posíláme tisíce žertů mailem, které se hned rozšíří jako oheň…, ale když pošleme mailem něco, co se týká Boha, lidé si dvakrát rozmyslí, jestli to budou šířit dál. Je zvláštní, jak kruté, vulgární a obscénní scény se svobodně pohybují ve virtuálním prostoru, zatímco rozhovor o Ježíšovi – ve školách i na pracovištích – za to se stydíme. Je zvláštní, že se víc staráme o to, co si pomyslí lidé, než o to, co si o nás myslí Bůh. Je to zvláštní, že? Změníme to? Jediné místo na světě, které můžeme změnit je: sami sebe. A kdyby to udělali všichni, to by bylo na světě krásně!
Radost a naději všem přeje Vít Hába, farář