Poděkování Vlastě Trechové
Zpravodaj 4/2020: Na úvod se musím přiznat, že by mne nikdy ani ve snu nenapadlo, při jaké souvislosti budou tyto řádky vznikat. Je podvečer neděle 22. listopadu, když v tom zazvoní telefon a v něm mi smutný hlas oznamuje tu zdrcující zprávu. To přece nemůže být pravda! Přichází však hovor druhý, třetí… Vlasta Trechová zemřela. Je to pravda. V tu chvíli se mi nad tou bolestnou zprávou oči zalijí slzami a hlavou mi probleskují všechny ty akce, které jsem měl možnost s ní prožít, a co všechno jsme ještě spolu plánovali. Uvědomil jsem si, že byť odchod každého člověka je zarmucující, tak v tomto případě je o to bolestnější, že do „kulturního nebe“ odešla naprosto vzácná osoba. Vlasta totiž byla ztělesněním obětavosti, člověk s velkým srdcem, který by se pro druhé rozdal…
Naše spolupráce začala už v roce 2005. Já jsem začal vést Slovácký krúžek Prušánky a Vlasta, jako členka správní rady tohoto spolku, se de facto stala mojí pravou rukou, parťákem, na kterého se dalo ve všem a vždy spolehnout. V tu dobu už měla za sebou poměrně dlouhé období, kdy měla na starost kulturní dění v celé obci, zkušeností s pořádáním kulturních akcí tedy měla nepřeberně a ráda se vždy o ně podělila. Vedle knihovny Vlasta doslova žila kulturou, nechávala v ní svou duši a vždy se snažila o to, aby všechny akce byly perfektně připravené. Ale rovněž ji vždy zajímalo, s jakou odezvou jsou tyto akce přijímány občany naší obce a co by se dalo příště zlepšit. Při jejich přípravě nedbala na svůj volný čas právě proto, aby všechno klaplo tak, jak má být, a aby po skončení akce odcházeli spokojeni jak diváci, tak účinkující.
Říká se, že všichni jsme nahraditelní. Asi je to pravda. Nicméně za tuto výjimečnou osobu, jakou Vlasta byla, najít náhradu bude velmi těžké.
Vlasta však byla také známá jako vynikající cukrářka, jejíž nadýchané koláčky neměly konkurenci. A taky byla zapálená kuželkářka. Ale především to byla obětavá a laskavá kamarádka.
Vlasti, protože jsi odešla tak náhle, chtěl bych ti za nás za všechny alespoň touto cestou poslat VELKÉ PODĚKOVÁNÍ za to, jaká jsi byla a co jsi pro nás všechno udělala. Bohužel, tvoje „Děcka, no to bylo úžasné,“ už od tebe po žádném vystoupení nikdy neuslyšíme…
Milá Vlasto, navždy zůstaneš v našich srdcích.
Josef Hromek
