Nástroje pro usnadnění přístupu

Skip to main content

Z naší školičky 2/2021

Zpravodaj 2/2021: Školní rok je u konce, a i když byl velmi náročný, máme velkou radost, že se děti vrátily zpět mezi nás a my je mohly opět ve školce přivítat s otevřenou náručí. Jako první se vrátili předškoláci, pro které jsme připravily na zahradě „Den země“ a „Dopravní den“. Děti přijely do školky na kolech nebo koloběžkách a čekala je spousta úkolů včetně jízdy podle dopravních značek a především obecní policista s policejním autem, který dětem ukázal veškerou výbavu i s praktickou ukázkou. Na závěr dostaly od pana policisty za splněné úkoly řidičský průkaz a hurááá na cesty. A protože hasiči jsou nedílnou součástí záchranného systému, nechyběla ani návštěva  ve zbrojnici, kde mohly děti obdivovat tentokrát hasičské auto. Tímto děkujeme za spolupráci záchranným složkám a to Adamu Hellingerovi a Jakubu Valuchovi. Po návratu všech dětí proběhl v jednotlivých třídách projektový den a Den dětí jsme oslavili v Nechorách. Cestou jsme si dali pořádnou točenou zmrzlinu a paní Poláškové děkujeme za sponzorský dar.
Ale ta nejdůležitější událost na konci každého školního roku je pasování předškoláků na školáky! Tentokrát proběhla na zahradě za účasti rodičů, kde je pasoval samotný „král školy“ – pan ředitel. A když už jsme na samém závěru, musíme myslet i na ten nový rok, který nás teprve čeká. A v něm nás čekají především nové děti, které měly možnost se přijít seznámit s prostředím školky na „Dnu otevřených dveří“.

Děkuji všem rodičům za spolupráci a kolegyním za jejich práci a nasazení.

Přeji všem prázdniny plné slunce a letní pohody.

Lucie Drejčková

zástupce ředitele pro předškolní vzdělávání

 

Den Země

Dopravní den v MŠ

Návštěva hasičské zbrojnice

Beseda s knihovnicí

Pasování předškoláků na školáky

 

Když přijdou děti po delší odmlce do školky, tak se to z nich jenom sype.

* Dopravní den ve školce a policista zkouší, jestli děti znají dopravní značky: „Děti, jak se jmenuje tato značka?“
Přemeček M.: „Krčičinec na silnici.“

* Policista: „Na měření rychlosti používáme radar, ale ten sem radši nevzal, protože je moc drahý.
Terezka V.: „Já vím co je to radar, to je pivo.“ (ratar).

* Martínek Š: „Paní učitelko, já sem se počůral, ale to nevadí, to vypije sluníčko.“

* Laurinka Š.: „Paní učitelko, já budu zítra spinkat.“
Uč.: „Jak to?“
Laurinka: „Ále, nech si mamka trochu odpočine.“

* Rozálka H.: „Paní učitelko, my jsme se s Danečkem tajně líbali na záchodě a vůbec nám nevadí, že je corona.“

* Adámek P.: „Paní učitelko, my budeme mět dneska pizzu.“
Uč.: „Jé, a můžu přijít?“
Adámek: „Né, to nejde, dyť je covid.“

* Dominik M.: „Já když kašlam, tak mám covid. Děda mě to říká, protože on má také v hlavě covid.“

* Dan B.: „Paní učitelko, občas, když se mě jídlo zasekne mezi zuby, tak mám bolestivý dech.“

* Dominik M.: „Paní učitelko, já su zpomalený, mamka mě totiž dala málo mléka, tak já sem sa zpomalil.“

* Uč.: „Ten králík je nějaký chlupatý.“
Honzíček H.: „On si myslí, že je sněhulák.“

* Honzík Š.: „U babičky máme novů tevizezu.“

* Vašík M.: „Víte, koho si vezne Terka za muže? Toma, on jí dal prstýnek a půl hodiny sa hádali.“

Tak přeju všem krásné, sluncem zalité prázdniny a hlavně buďte všichni zdraví. A pokud by něco skřípalo, použijte kopřivu, ta je moc zdravá. „Paní učitelko, já sem sa poprlil na prdeli a na vajcách a teď mám zdravé vajca.“ (z důvodu GDPR neuvádím jméno dítěte). J

Radka Šůrková

Příprava tábora v době kovidové aneb Máte slovo s Vojtou

Zpravodaj 2/2021: V minulém čísle jste se mohli dozvědět, že chystáme tradiční letní skautský tábor v novém kabátě. Poprvé v historii oddílu se připravuje společný tábor pro holky a kluky z oddílu. V běžných časech se vedoucí schází většinou od prosince v klubovně a na společných poradách kousek po kousku skládají táborový program a řeší organizační zajištění. Jak ale probíhá příprava takové akce v době, kdy se vše točí kolem koronaviru?

Odpověď možná tušíte – přípravu tábora jsme přenesli do online prostoru. Pojďte nahlédnout pod pokličku těchto příprav a odhalte specifika skautských porad skautů a skautek z Prušánek.

Při počtu asi deseti lidí je začátek online porady vždy trochu zdlouhavý. Vždy se najde někdo, kdo na poradu zapomene a místo u počítače je s kamarádem na poldru. Velice častým problémem je rychlost internetu nebo nefungující přenos zvuku či obrazu. A také jsme zažili, že bylo potřeba čekat na vedoucího porady, protože si v přímém přenosu griloval večeři.

Když se nám ale po pár dlouhých minutách podařilo sejít v plném počtu, tak bylo potřeba řešit další problém vyplývající z online prostředí – kdo bude mluvit a jak si budeme předávat slovo. Kdybychom si tuto věc nenastavili, tak se budeme překřikovat jak na tržnici a z porady nemá nikdo nic. A nebyl to nikdo jiný, než kreativec a vtipálek Vojta Sukup, který do online porad přenesl princip z našich klasických osobních porad. Na těch jsme si předávali mluvící předmět – lasturku. Kdo ji měl u sebe, mohl mluvit a ostatní naslouchali. Lasturka je ale skutečný fyzický předmět, který do online prostředí nelze přenést. Proto slovo „lasturka“ dostal jiný význam – dostat „lasturku“ na online poradě znamená, že mě vedoucí porady vyvolal, dal mi slovo a já jsem mohl mluvit. Používání slova „vyvolat“ v nás ale často vyvolá vzpomínky na školu, proto jsme si i na online poradách dál předávali lasturku.

Neradi bychom Vás ale ochudili o nějaké podrobnosti, v jakém stavu se naše plánování tábora nachází, proto připíšu malou ochutnávku.

Zpovzdálí jsou slyšet bubny, jejichž zvuk stále více sílí. Chystáme se na další a zase o trochu náročnější den v džungli plné divokých zvířat, kladných hrdinů i nebezpečných zloduchů vládnoucích nadpřirozenými schopnostmi. Úkol je všem jasný – dopravit drahokam na místo, odkud byl ukradnut. Zvládneme to a podaří se nám tak zachránit Jumanji?

Martin Hlaváček

Naši senioři 2/2021

Zpravodaj 2/2021: V předešlých číslech Zpravodaje jsme vzpomínali na naše společně prožité dovolené, výlety a koupání. Toto všechno jsme si museli kvůli covidu odříct. Už jsme se začínali cítit jako pacienti, kteří potřebují rekonvalescenci. Proto jsme neváhali ani chvilku a hned, jak to bylo možné, jsme vyrazili na dovolenou, kterou jsme měli objednanou už rok. Hodlali jsme dobít baterky v krásné přírodě Horní Bečvy v hotelu Cherry. Odjezd byl stanoven na neděli, abychom hned od pondělí mohli začít užívat náš bohatý program.
V pondělí jsme navštívili Valašské Meziříčí a prohlédli jsme si Moravskou gobelínovou manufakturu. Při plném provozu jsme viděli, jak se váže kobercový uzel a jak vlastně vznikají gobelíny. Viděli jsme také historické stroje, které jsou již historickými technickými památkami. Gobelínka se proslavila tvorbou podle návrhů předních výtvarníků a restaurováním historických gobelínů. Exkurze byla moc zajímavá.
Odpoledne jsme měli volno, které mnozí využili k procházkám. A večer samozřejmě následoval „seznamovací“ večírek.
Na úterý jsme měli naplánovanou návštěvu Pusteven. Přijeli jsme do Trojanovic a chtěli jsme se tam svézt sedačkovou lanovkou. Ta ovšem měla poruchu a nejela. Nikde ani cedule s upozorněním, co se děje, kdy a jestli vůbec pojede. Nezbylo nám, než se vrátit do Rožnova pod Radhoštěm a dát si rozchod. Někteří navštívili Svět kamenů a minerálů, někteří Valašské muzeum v přírodě a také dřevěnou Jurkovičovu rozhlednu. Společný večer jsme strávili u táboráku, opekli jsme si špekáčky, ochutnali vínko a zazpívali jsme si.
Ve středu jsme si vyjeli na Pustevny. Rozhledna a visutí stezka Valaška nám dala pěkně zabrat. Ale byl to nádherný zážitek! Součástí stezky je 150 metrů dlouhý lanový závěsný Himalájský chodník a jednoramenná skleněná lávka zvaná Skywalk, a z ní krásný pohled do tří zemí a taky třicet metrů pod sebe až na zem. Zážitek to byl úžasný!
Navštívili jsme chatu Libušín, jejímž autorem je rovněž Dušan Jurkovič. Chata v roce 2014 vyhořela a vloni byla po celkové rekonstrukci znovu slavnostně otevřena. Někteří fyzicky zdatnější jedinci si vyšlápli až k Radegastu.
Večer jsme se opět sešli u táboráku – díky provoznímu hotelu jsme vždycky měli nachystané dříví na oheň.
Ve čtvrtek jsme jeli do Velkých Karlovic, kde jsme se snažili najít dům, ve kterém měl ordinaci doktor Martin ze stejnojmenného seriálu. Zastavili jsme se také u dřevěného kostela Panny Marie Sněžné, který je postaven ve tvaru kříže. Za Karlovicemi jsme viděli dřevěné sochy, vyřezávané místními řezbáři. Byli tu sochy řemeslníků, hospodyně, poslední večeře Páně nebo krásný betlém. Samozřejmě jsme navštívili místní hospůdku a večer jsme zase strávili u táboráku.
V pátek jsme se odhlásili z hotelu a vydali se směrem k Prušánkám. Protože z každého výletu se musí něco dovézt, zastavili jsme se pro tradiční valašské frgály. Ještě oběd v Luhačovicích a pak jsme už jeli přímo domů.
Moc pěkná dovolená to byla…

za Seniory Květa Kopečková, foto Věra Dřevěná

Spolek Nechorší vinaři se zapojil do charitativní pomoci

Zpravodaj 2/2021: Noc z 24. na 25. června nečekaně ovlivnila letošní akci K Nechorám do sklepa. Páteční ráno, kdy v Prušánkách nešel elektrický proud ani internet, sousední obce ležely v troskách, nebylo pro pořadatele akce jednoduché. Otázka zněla, zda sklepy v této situaci pořádat nebo ne.  Nakonec jsme se přiklonili k tomu, že odvoláním sklepů bychom nikomu neprospěli. Peníze za všech 911 prodaných vstupenek bychom museli vrátit, vynaložené náklady by šly k tíži spolku, místní ubytovatelé by přišli o svoje příjmy a lidé z postižených obcí by z takovéto naší solidarity neměli žádný užitek. Proto se výbor spolu rozhodl otevřené sklepy uspořádat a dát jim charitativní rámec.

Již v pátek odpoledne jsme založili transparentní účet a na akci jsme nachystali sbírkové kasičky. Návštěvníci dostali tuto informaci:

POMOC POSTIŽENÝM TORNÁDEM!

PŘISPĚT MŮŽETE:

  1. vhozením jednoho či více kupónů na víno z průvodce
  2. vhozením finanční hotovosti
  3. převodem na transparentní účet

DĚKUJEME ZA VAŠI SOLIDARITU!

Návštěvníci se po celou dobu trvání akce chovali maximálně slušně a solidárně, projevovali zájem o osudy lidí v postižených obcích a jejich dlaň byla štědrá. Do sbírkových kasiček vhodili XY kupónů z Průvodce akcí v hodnotě XY Kč. V hotovosti přispěli XY Kč.

Po provedení inventury jsme zjistili, že zbylo 117 nevyzvednutých vstupenek. V neděli ráno jsme mailem oslovili všechny a dali jim na výběr, zda chtějí vrátit peníze na svoje účty nebo zda souhlasí s jejich převodem na transparentní účet. V době, kdy píšeme tento příspěvek, ještě nemáme přesné číslo, ale předběžně 85%  lidí souhlasí s podporou potřebných v postižených obcích a peníze vrátit nechce.

Rovněž vinaři přispějí ze spolkové pokladny částkou XY z výnosu akce. Dále své příspěvky zašlou i jednotliví vinaři. Někteří na tento účet, jiní na další sbírkové účty.

V září vám přineseme informace o tom, jakou částkou Spolek Nechorští vinaři oběti této živelné pohromy podpořil.

O prázdninách vás všechny rádi uvítáme po dobu deseti týdnů, na setkání S vinařem u Nechor. O případných dalších akcích budeme informovat průběžně na našem webu a FB.

Tak snad se všichni na dalších setkáních u vína v Nechorách zdrávi sejdeme a i nálada bude veselejší.

Přejeme všem krásné letní dny a našim sousedům mnoho sil.

Michaela Hradilová, Spolek Nechorští vinaři

 

 

Nová kuželna poprvé přivítala sportovce zvučných jmen

Zpravodaj 2/2021: Poslední rok se pro prušánecké kuželkáře nesl nejen ve znamení pandemie nemoci COVID-19, která mimo jiné vzala A-družstvu prakticky jistý postup do 2. ligy, ale naštěstí přinesl také mnohem příjemnější chvíle a očekávání spojená s výstavbou nové čtyřdráhové kuželny. Sportoviště bylo na přelomu dubna a května letošního roku úspěšně zkolaudováno a mohlo tak oficiálně začít sloužit závodním i amatérským kuželkářům.

Sportovní hala vysokých kvalit si však také zasluhovala odpovídající slavnostní otevření, jímž by kuželkářský oddíl prezentoval své nové domácí působiště. Reálné obrysy dostal tento náš velký kuželkářský svátek teprve na konci května, kdy padla poslední zásadní omezení sportovního života.

V sobotu 12. června se tak na naši kuželnu sjela tři špičková družstva, aby změřila síly s domácím áčkem. Ještě před samotným utkáním však dostali prostor pozvaní hosté z řad funkcionářů. Byli jsme velmi potěšeni, že pozvání přijal také pan Jiří Jančálek, prezident České kuželkářské asociace. Poděkování při zahajovacím ceremoniálu patřilo i bývalým kuželkářům, kteří stáli u zrodu našeho oddílu v roce 1984, či vedení obce, jež se zasloužilo o výstavbu tohoto kuželkářského chrámu.

Přátelského utkání se účastnil český prvoligový tým KK Vyškov, česko-slovenskou Interligu zastupoval slovenský celek ŠKK Trstená a rakouskou Superligu tým SKC Kleinwarasdorf. Na kuželně však mohli diváci zaslechnout i polštinu či maďarštinu, protože naši zahraniční soupeři mají ve svých řadách i hráče těchto národností.

Asi nikoho nepřekvapí, že prušánečtí kuželkáři skončili v tak silné konkurenci na posledním místě. Nutno ale dodat, že ostudu jsme rozhodně neudělali a dosažený výkon je příslibem úspěšné sezony. Nicméně zároveň jsme si ověřili, že kuželna bude mezi našimi ligovými soupeři patřit k oblíbeným a pravděpodobně nebude tvořit nedobytnou pevnost. Každopádně jsme v očekávání nové sezony, která, jak doufáme, bude již probíhat bez přerušení a my se budeme moci konečně těšit z domácího prostředí a skvělé divácké kulisy.

za oddíl kuželek Lukáš Hlavinka

A družstvo:

Prezident kuželkářské asociace předává Zdeňku Zálešákovi pamětní list k otevření kuželny:

Nástup všech hráčů:

NCOD Stále tancujeme

Zpravodaj 2/2021: Taneční studio i přes obtíže coronavirové doby pořád funguje. S dětmi jsme jeli lekce online, které jsme si užívali různými způsoby. Abychom neztratili kondičku, prováděli jsme cvičení na fyzičku, trenéři nahrávali tréninky na Youtube, živě jsme vysílali workshopy na Facebooku a jednou týdně jsme se scházeli přes aplikaci zoom, kde jsme se viděli navzájem a užili si spoustu legrace. Abychom děti motivovali, uspořádali jsme online soutěže o odměny a v květnu jsme konečně najeli na venkovní tréninky. Stihli jsme nacvičit s každou skupinkou skladbu na závěrečné vystoupení k ukončení školního roku.

Se soutěžními výběry jsme se účastnili děkovného videoklipu, ve kterém jsme si zatančili Jerusalema dance challenge, který je věnovaný všem záchranným složkám, a zároveň poukazuje na významná místa ve městě Břeclav. Do toho projektu nás pozval fotograf Lukáš Hrdlička, a my výzvu spolu s další skupinou E.M.Dancers přijali, abychom dětem ukázali, že se opět něco děje, že mají proč trénovat, že můžou být na sebe pyšné, jak to hezky zvládly. Videoklip můžete shlédnout na našem Facebooku Taneční studio N.C.O.D.

Všechny děti a mládež bychom rádi pozvali na naše příměstské tábory v Břeclavi, které budou plné zábavy, tance, soutěží a her. Dále pořádáme taneční soustředění, kterého se může účastnit také kdokoliv, ať už začátečník nebo pokročilý všech věkových kategorií.

S ostatními, kteří nevyužijí našich letních programů, se budeme těšit opět v září. Pokud máte zájem o naše streetdance lekce v Prušánkách, rádi budeme jezdit i za vámi. Dejte nám, prosím, vědět na email: ncod@seznam.cz. Pokud se skupinka naplní alespoň osmi dětmi, jdeme do toho.

Veškeré informace naleznete na našem webu – ncod.cz

Naše motto: „V tanci není dobrých či zlých – tanec můžeš milovat, nebo milovat nade vše!“

A my budeme moc rádi, když naši lásku k tanci budeme moci předávat dál a dělat srdcem to, co nás baví a naplňuje.

Za celý lektorský tým Lenka Žůrková, tel: 723 665 935

Objevil jsem, že existuješ!

Zpravodaj 2/2021: V roce 1943, během zdrcujícího ústupu ruských vojsk, vzal jeden ruský voják z kapes svého padlého velitele jeho osobní věci, aby je mohl předat pozůstalým. Byl mezi nimi kousek papíru, potřísněný krví, na kterém byly napsány jeho poslední myšlenky:

„Slyšíš mě, Bože? V průběhu celého mého života jsem nikdy s Tebou nemluvil. A přece dnes, ano, právě dnes cítím potřebu Tě pozdravit. Ty víš, že již od mého útlého dětství mi nepřestávali opakovat, že Ty neexistuješ. A já jsem byl tak naivní, že jsem tomu věřil. Dnes v noci, když jsem se ukrýval v jámě po explozi bomby, jsem zahlédl Tvé nebe a uvědomil si krásu Tvého stvoření. Kdo by tomu věřil, že k tomu, abych Tě uviděl, stačilo, abych se natáhl na záda! Teprve dnes si uvědomuji tu krásu tváří v tvář nekonečnu, které se nečekaně otevírá přede mnou a hvězdnému nebi nade mnou plnému oslňujících zázraků. Jak jen jsem mohl být tak krutě obelhán? Nevím, Pane, zdali mě uchopíš za ruku, věřím alespoň, že mě pochopíš. Je to zázrak, že na dně tohoto hrůzného pekla zazářilo světlo a já jsem ho zahlédl. Neříkám Ti nic jiného než jen to, že jsem velmi šťastný, protože vím, že existuješ. O půlnoci jsme obdrželi povel k útoku, ale nyní již nemám vůbec strach od okamžiku, kdy jsem objevil, že jsi blízko. Slyšíš, už je tu povel k útoku! Bohužel je třeba jít. A přece by bylo tak krásné zůstat zde blízko Tebe. Chci Ti říci jen toto: Ty to víš, boj bude krutý! Možná, že tuto noc zaklepu na Tvé dveře, ačkoliv jsem nikdy nebyl Tvým přítelem. Dovolíš mi vstoupit k Tobě? Pohleď, řeklo by se, že pláču. Ty víš, co mě potká! Moje oči se otevřely. Odpusť mi, Bože! Musím jít a jistě se již nevrátím. Ale jaký je to zázrak! Již se nebojím smrti!“

Není to snad i pro nás výzva a pozvání, abychom se lépe dívali kolem sebe – pozorovali oblohu – slunce, měsíc, hvězdy, zvířata, ptáky, květiny… – žasli nad tou důmyslností a došli k poznání Boha, který to všechno pro nás lidi stvořil?

Teď, o prázdninách a dovolených, bude víc času zastavit se, pozorovat a přemýšlet. Přemýšlet o smyslu života. Využijme ho!

Vít Hába, farář

Zprávičky z farnosti 2/2021

Zpravodaj 2/2021: V neděli 20. června se náš kostel rozzářil a mohli jsme prožít radost z toho, že osm dětí – sedm děvčat a jeden chlapec – se rozhodlo přijmout dvě svátosti a to svátost smíření a svátost eucharistie. Tyto děti se rozhodly přijmout Pána Ježíše do svého života. Na přijetí svátostí se děti začaly připravovat už vloni, ale covid přípravu přerušil a slavnost se v našem kostele nekonala. V březnu letošního roku děti začaly znovu pravidelnou přípravu, kdy motem přípravy byl verš z Matoušova evangelia 6,19-23: „Neshromažďujte si poklady na zemi, kde je kazí mol a rez. Shromažďujte si však poklady v nebi, kde je ani mol, ani rez nekazí. Vždyť kde je tvůj poklad, tam bude i tvé srdce“. Děti během období přípravy sbíraly drahokamy za účast na mši svaté a na přípravě. Po svátosti smíření získaly truhličku na své drahokamy. Po nedělní slavnosti si svůj poklad odnesly domů a už je nyní na nich jakými poklady se jejich truhlička bude plnit. Přeji jim, aby nezůstala prázdná a byly to poklady, které jim budou otevírat nebe.

Lenka Tlachová

 

Čteme z prušánecké kroniky 2/2021

Dne 1. července 1921 byla v Prušánkách zřízena četnická stanice. Jelikož nebylo v dědině vhodného bytu pro novou četnickou stanici, tak byla tato umístěna v Kuffnerovém dvoře na Podsedkách. Zřízením této stanice měla být učiněna přítrž polním krádežím, které byly dosti četné a byl to jedním slovem řečeno zděděný zlozvyk ještě z dob válečných. Avšak kradlo se nejvíc na velkostatcích, protože v neúrodně roky bylo málo potravin a lidé se věnovali chovu hovězího a vepřového dobytka. Když se jim neurodilo na jejich, tak byly činěny útoky na cizí.

Léto roku 1921 bylo velmi suché a horké. Jeteliny narostlo málo, sena bylo málo a bylo velice drahé. Obilí řídké a krátké. Slámy málo. Bramborů narostlo něco přes 10 q na měřici. Dobytek klesl na ceně, nikdo nechtěl nic kupovat, každý chtěl jenom prodávat. Selata byla prodávaná za 5 kč za 1 kg živé váhy. Prasnice byly houfně za velmi nízkou cenu odstrkovány. Každý se toho chtěl zbavit, protože to neměl čím živiti. Jenom jedna plodina byla, které se dobře dařilo. Byly to vinohrady. Postřikovat se skorem ani nemuselo, ale úroda byla mnohoslibná.

V srpnu 1921 vypukl oheň v búdách mezi Nechorama. Shořelo sedm búd i s jetelinou, které se urodilo v tomto roce velice maličko. Oheň povstal na búdě u F. H. (Kostky) a zavinil ho sám majitel, protože zacházel neopatrně se sírou, kterou zapaloval do bečky. Protože už hodně dlouho nepršelo, tak se oheň rychle rozšířil a přeskakoval dosti daleko, čemuž dopomáhal ještě dosti silný vítr. Lidé hned utíkali pomáhat. Voda i se stříkačkou se tam dosti brzo přivezla, takže se zabránilo dalšímu rozšiřování ohně. Škoda byla dosti veliká a nebyla vůbec kryta pojištěním, protože nikdo nepamatoval ani neslyšel, že by kdy u Nechor hořelo. Viník měl sice platit dosti velkou náhradu, avšak postižení mu to povětšinou odpustili, neboť by nebyl stavu tak velkou škodu zaplatit.

V téže roce opět vypukl oheň ještě jednou a to zase pod Nechory v búdě u F. M. Oheň zavinil občan I. Z., který si svítil zapáleným kusem slámy okénkem do búdy, neboť nevěděl, že není strop zamazán blátem, tak jak to má být. Na búdě bylo seno, které patřilo F. I. Na pomoc sběhlo se hodně lidí, hasičský sbor se stříkačkou i vodou. Oheň byl brzo uhašen a škodu, která vznikla, se podvolil I. Z. zaplatiti, přičemž pronesl tato slova: „Neměl jsem starostí, ale včil jsem si jich nadělal.“

Úroda vína v roce 1921 byla rekordní. Vína byla moc a bylo dobré a zároveň dosti drahé. Litr vína stál u vinaře 12 – 14 kč, výjimečně i více. Víno byla jediná plodina, která dala v tomto roce slušnou úrodu, ale na ostatní sklizni bylo zřejmě vidět, že bude bída. Začátkem měsíce října už byla z polí všechno sklizeno. Nikdo nenechal nic venku, protože všeho bylo málo.
Stavební potřeby, obzvláště cihly, byly v tomto roce tak drahé, jako nikdy předtím. Tisíc cihel stálo s dovozem z Hodonína nebo z Bílovic přes 800 kč. Přesto všechno se dosti stavělo, neboť byl nedostatek bytů a peněz bylo dosti.

                   Z prušánecké kroniky vybrala a upravila Jana Kamenská

Tříkrálová sbírka

Tradiční Tříkrálová sbírka bude tentokrát probíhat takto:

Ve dnech 3. – 15. ledna budou kasičky v drogerii u Kolibů a v knihovně.

Přispět můžete taky při nedělní mši svaté 2. ledna a večer při ohňostroji.

Nebo můžete poslat částku na tříkrálový sbírkový účet: 66008822/0800, VS 777

Další informace najdete na webu Tříkrálové sbírky:

www.trikralovasbirka.cz