Okolo nás

Zpravodaj 1/2020:

Vážení spoluobčané,
pokud mnozí z nás již dokázali odtrhnout své zraky od monitorů počítačů, telefonních displejů a televizních obrazovek, jistě jsme také postřehli, že za okny našich domovů letošní rozpačitá a výjimečně mírná zima končí a nezadržitelně nastupuje jaro.

Snad všichni se budeme těšit na radosti, které toto roční období přináší a bývá i novým, mocným životním impulzem a současně i vstupem do nové sezóny plné nadějí a očekávání. A to jak pro zemědělce, vinaře, zahrádkaře, rybáře, myslivce, prostě pro všechny, kteří jsou obzvláště úzce spjati touto přírodní vazbou. Ale i řadový občan, ať už důchodce či student ukrytý ze svou láskou za rozkvetlým trnkovým keřem, nebo paní učitelka s houfem dětí na travnatém plácku, ti všichni instinktivně čerpají tu podmanivou sílu tohoto období!

Důchodce v sobě opět vykřesá novou sílu a naději, že bude líp (urologická vyšetření, tlak, čirá paměť, 2,5 dioptrie že zůstane a důchodu letos přibude)!? Mladým se zase ještě znásobí tímto opojným obdobím jejich tužby a přání a paní učitelky s dětskou drobotinou se budou společně radovat z nového přílivu hřejivých slunečních paprsků a všech těch nově propukajících smyslových vjemů. Má-li však i dnešní člověk opravdu vstřebávat všechnu tuto sílu a krásu jara čistě a co nejintenzívněji, je potřeba souladu, aby i příroda okolo nás byla čistá a poskytovala tak všem našim smyslům pohodu a regeneraci. Jak už to ale bývá, opakovaně se setkáváme s mnoha negativními vlivy, třeba hned za našimi humny, kde různé drobné či větší nakupení odpadů rozhodně nedopřává onu duševní pohodu a revitalizaci. Vůbec nedovedu pochopit takovéto jednání určitých lidí a jednoznačně se mi jeví jako jakési naschvály či vzdory vůči ostatní společnosti usilující o pořádek ve svém okolí. Není přece možné, aby normálního člověka uspokojovalo neustálé vytváření černých skládek i přes likvidační možnosti, které naše obec léta a zdarma poskytuje!!! V této souvislosti si prosím neodpustím ještě jeden letitý postřeh, kdy určitá skupina občanů se železnou pravidelností zanechává pohozené obaly od cukrovinek na parkovišti před budovou nebo jen o kousek dál na veřejném chodníku. Stejně tak je tomu i s „kuřáckým odpadem“!

Snažím se s tímto bojovat mnoho let, ale marně. Byla doba, kdy byly u hostince instalovány i tři odpadkové koše, ale ani ty problém nevyřešily! Naši stařečci by to jistě trefno okomentovali: „Je to jak dyž paří svině studenú vodú!!!“

Často se mi stává, že se mi lidé pobouřeně svěřují, jak jsou opakovaně zanešvařené určité lokality a jim samotným je to nepříjemné. Při té příležitosti si vždy kladu otázku, proč se oni sami nesnaží jakýmkoliv způsobem čelit těmto neřestem a proč nedovedou sami přiložit ruku k dílu a při svých pravidelných vycházkách do pytle nebo jen igelitové tašky drobný odpad sesbírat!? NENÍ to vůbec o tom „šak já sem to tam nezasvinil“, ale uznalejší charakter jedná podle „kde ubereš tam ubude!“

Vzpomínám si rovněž na případ v poli za dědinů, jak před lety při jedné návštěvě našich tradičních sokolnických hostů, kteří vždy uznale oceňovali zazvěřenost a krásu naší honitby, jsme se dočkali nemilého překvapení ! Bylo to zrovna při jednom z nástupů přímo v terénu, když k nám jako přízrak připlouvaly z dálky vánkem pošťuchované obrovské sněhobílé vločky, které na černé ornici kontrastně a nepřehlédnutelně zářily! Jaké však bylo naše společné rozčarování (byť úsměvné), když už se tyto „vločky“ začaly proplétat i mezi námi a my zjistili, že to jsou obyčejné dětské pleny. Většina z nich vlastně už ani sněhobílá nebyla, ale zřetelně nesly známky svého pravého použití! Dobře si pamatuju na moment, kdy někteří z přítomných kvapem ukončili začatou svačinu.

A tak už jen závěrem si dovolím apelovat hlavně na vás mladé, nebuďte lhostejní k těmto palčivým otázkám čistoty přírody okolo nás, protože je to a bude to přeci váš životní prostor i prostor dalších generací. Proto si všechno toto naše bohatství bedlivě střežme a chraňme! Je to přeci náš bezprostřední životní prostor, ale je to i naše mateřská zem! Domnívám se rovněž, že to nejsou jen plané fráze, ale svým primárním významem se zvláště v dnešních časech dotýkají i celosvětového kontextu. Mějme to prosím vždy na paměti a doufám, že podstata mého článku a mé zbožné přání nezapadne ani pod vlivem současné vážné epidemiologické situace ve světě.

Upřímně přeji všem brzký návrat do „normálu“, optimistickou mysl a nezlomné zdraví.
Fanek Schottl