O soutěžích, puberťácích, dospívání a mladých stromech
Zpravodaj z Prušánek 2/2015:
Chce-li sadař, aby v jeho zahradě vyrostl krásný, silný, zdravý a bohatou úrodu přinášející strom, musí o něj od počátku pečovat. A tak mu dodává živiny, zalévá jej, otužuje, chrání před škůdci, zastříhává a odstraňuje to, co na stromek nepatří, napomáhá správnému tvaru, ohýbá a různě šlechtí. Nedovolí, aby se mu stromek vymkl zpod kontroly. Takový sadař stromek denně ošetřuje, denně u něj tráví svůj čas. A strom se mu pak odvděčí; je silný, dává bohatou úrodu, dokáže odolat výkyvům počasí.
Naše děti jsou naše stromy. A ty naše stromečky se poslední dobou stále více začínají dělit na ty odolné a úrodné a na ty, které snadno podlehnou jakémukoli náporu. Vesměs jsou to ty, které nejsou vystaveny žádným zátěžovým zkouškám, je jim všechno umožněno a jejich výmluvy jsou vždy vyslyšeny. Škola, jako významná složka života dítěte, se stává místem zátěžových zkoušek a do značné míry i místem formování osobnosti. Co také pomáhá formovat mladou osobnost, jsou různé soutěže jakéhokoli charakteru ať naukové, umělecké či sportovní. Tady si žáci ve srovnání s vrstevníky uvědomují své možnosti – buď že v konkurenci ostatních obstojí, nebo že nejsou zas takoví „kingové“, jak se domnívali. Naučí se pracovat pod tlakem, čelit trémě, obhájit své stanovisko.
Pak jsou tu kroužky – investice, která se vždy vrátí. Smysluplné vyplnění volného času je to, co děti možná alespoň trochu ochrání před vznikem nových závislostí, v současnosti zejména závislosti na informačních technologiích a sociálních sítích. Japonsko v současné době řeší závislosti šestiletých dětí na různých počítačových hrách – zatím neúspěšně. A všichni z vlastní zkušenosti víme, jak dokážou být děti hodné a tiché, když „smaží“ různé hry. Některé děti ale neznají pohádky, nedokážou se deset minut soustředit na mluvené slovo, velice krátkou dobu jsou schopné udržet pozornost, nehrají spolu hry Na něco. A velký pozor! V době prázdnin není vidět venku jediné dítě, kde jsou? Ve vinohradě, na dovolené, u vody? U počítače?
A potom je tu jedna nezastupitelná funkce školy – může být významný socializační fenomén a spolunositel hodnot jako je solidarita a pomoc. V tomto ohledu hraje důležitou roli účast na různých charitativních podpůrných programech a aktivitách. Naši osmáci a sedmáci se zapojili na podzim do projektu Srdce s láskou darované, kdy sedmáci přispěli finančními prostředky rehabilitačnímu stacionáři Vlaštovka. Finanční prostředky získali uskutečněním tanečního odpoledne s programem, který si sami připravili. Nedávno jsme byli pozváni na slavnostní předání nového auta pro stacionář Vlaštovka a naše děvčata sedmačky tam přečetly vytvořenou pohádku o vlaštovce. A možná si mimo jiné také uvědomily hodnotu zdraví. Osmáci věnovali své úsilí a čas psímu útulku v Hodoníně. Společně se také zapojili i do charitativní akce pořádané Ligou proti rakovině.
A proč je o tomto vůbec psáno?
Naše děti mají po materiální stránce všechno – čeho se jim skutečně nedostává, jsou mantinely pro jejich počínání; mnohdy je na nich páchána tzv. liberální výchova, jejíž důsledky teď řeší např. americká společnost a velice rychle se ji snaží opustit. Rodič je v prvé řadě osobou zodpovědnou za své dítě, pak, pokud to bude pokládat za správné, může být kamarádem. Ono časem stejně dojde k výměně rolí, z dětí se stanou rodiče, z rodičů děti.
Snažme se být dobrými sadaři, s láskou, pravidelností a důsledností ohýbejme ty svoje stromečky. Nenechme si od nich nic nakecat (známý psycholog J. Svoboda říká: puberťáci lžou a fabulují, prostě to tak mají), oni toho mnoho dokážou, vůbec nemusejí mít všichni vyznamenání, důležité je, aby z nich vyrostly osobnosti vědomé si smyslu pro odpovědnost a dodržování slova. Vědomé si toho, že bez práce nejsou ani ty koláče, pokorné k vědomí vlastních mantinelů se schopností nést odpovědnost. Ať platí: láska jako princip, řád jako základ, pokrok jako cíl. Nechme je to společně zažít.
Vanda Bušková