O názvu skautského oddílu Cor Dare

Název Cor Dare získal oddíl až v roce 2010. Název vzešel ze soutěže, kterou jsme za tímto účelem vyhlásili mezi členy oddílu. Každý měl možnost se zamyslet nad tím, jak by měl název vypadat a vymyslet takový, který by nás a to, co děláme, čím žijeme, vystihoval. Nakonec jsme ze spousty návrhů, které se sešly, společně vybrali název Cor Dare, což v překladu znamená dát srdce. Tento název byl inspirován následujícím příběhem:

Jednoho dne se jeden mladý muž postavil doprostřed hlavního náměstí ve městě, kde bydlel a začal prohlašovat, že má nekrásnější srdce v celém kraji. Postupně se kolem něj shromáždil dav a lidé obdivovali jeho dokonalé srdce. Nebylo na něm jediného škrábance či jizvičky, lidé ho také nikdy neviděli v žádném souboji či hádce. Dav se shodnul na tom, že je to nejkrásnější srdce, které kdy viděli. Mladý muž se dmul pýchou a ještě hlasitěji se vychloubal svým krásným srdcem.

Vtom se z davu vynořil stařec a prohlásil, že jeho srdce je mnohem hezčí. Všichni se na něj s překvapením podívali. Jeho srdce se skládalo ze spousty jizev a kousků, které do něj nezapadaly, některé dokonce přečnívaly mimo. Navíc v něm byla i prázdná místa.

Mladý muž se na něj podíval a se smíchem odvětil: „To určitě jen žertuješ! Jak můžeš přirovnávat tvé srdce, které je plné bolesti a šrámů, k mému, které je naprosto dokonalé?“ Stařec mu na to odpověděl: „Je pravda, že tvé srdce vypadá dokonale, ale nikdy bych jej s Tebou nevyměnil. Podívej se na to mé… každá jizva označuje člověka, kterého mám rád. Vzal jsem kousek srdce a dal jsem mu jej, poté mi v srdci zbylo prázdné místo. Někdy mi ten člověk dal kousek svého srdce nazpět a já tím prázdno zaplnil. A protože ty kousky nebyly nikdy stejné, vidíš různé výstupky. Ty mi připomínají lásku, která mě s ostatními spojuje. Někdy jsem dal kousek někomu, kdo mi žádný nazpět nedal. To proto mám v srdci prázdná místa, ale i ty mi připomínají, že toho člověka mám rád. Jednoho dne bude možná zaplněno i to prázdno. Bůh nám dává velké srdce, abychom jej používali, ne abychom jej schovávali jako nějaký poklad. Už nyní vidíš tu krásu?“

Mladý muž stál v tichosti a z očí mu tekly slzy. Poté vzal kousek svého srdce a vyměnil si jej se starcem. Pak se podíval zpět na své dokonalé srdce, které už tak dokonalé nebylo, ale nikdy nebylo krásnější než nyní.

I my chceme být tímto starým mužem, který miluje a je milován, protože i my máme srdce k používání a ne jen ke skrývání. Snažíme se být každý den o trošičku lepší. O trošičku přátelštější, vstřícnější, samostatnější, ochotnější spolupracovat…

Marie Hlaváčková