Newyorská noc na kulturáku v Prušánkách

Zpravodaj 2/2022:

Bylo to krásných devět let, které jsme strávili na základce a krásný byl i ples, který byl na konci dubna, protože se kvůli pandemii přesouval z původního plánovaného lednového termínu. S přípravami jsme začali už v září. Museli jsme stihnout nacvičit polonézu a půlnoční překvapení. Nejen to jsme stihli a s výsledkem jsme spokojeni. Jsme velká třída, proto pro nás bylo těžší se na něčem shodnout. Téma jsme však měli už od začátku školního roku jasné. Plesu jsme dali téma Noc v New Yorku. Představa sálu byla jasná. Chtěli jsme světla. Hodně světel. Od října jsme s paní učitelkou Hubovou nacvičovali polonézu. Do poslední chvíle jsme nevěděli, jestli nás opravdu bude tolik, kolik nás polonézu trénovalo. Pokaždé někdo z nás chyběl a poprvé jsme se sešli všichni až hodinu před zahájením plesu, když už v sále byli naši mladší sourozenci, spolužáci z nižších ročníků nebo spousta dalších lidí, aby se podívali na naši generálku. Do poslední chvilky jsme čekali, že se něco pokazí, ale zvládli jsme odtančit polonézu i půlnoční překvapení, které jsme pojali ve formě tančení a obléknutí se jako postavičky ze hry Just Dance. I když jsme se na ples těšili (jak na bílé šaty, na atmosféru nebo třeba na pocit, že se celý svět točí kolem nás a my jsme ty zářící hvězdy), tak jsme i rádi, že už je to za námi. Občas jsme nevěděli, co dělat první, aby to bylo co nejlepší. Celý večer a celou noc se na kulturáku jedlo, pilo, povídalo, hrálo, tančilo a zpívalo, bavilo se, ale taky se brečelo. Dojaté maminky a babičky, když jsme tančili polonézu a my, když bylo po šerpování a začalo nám docházet, že už zbývají jen dva měsíce a každý se vydáme svým vlastním směrem. Chceme poděkovat všem, kteří se na plese podíleli. Děkujeme učitelům, rodičům a všem, díky kterým se mohl ples uskutečnit. Těšíme se, až se za rok půjdeme na ples jen podívat, i když bylo fajn být těmi hvězdami večera.

Za loučící se deváťáky Vendula Tlachová