Nebylo pro ně místa

Zpravodaj 4/2022:  Víme, jak je to nepříjemné, když na nás někde nezbude místo – třeba v autobuse nebo ve vlaku a člověk musí stát, nebo se tam vůbec nevejde a má smůlu. Musí čekat na další spoj. Nebo se potřebuje ubytovat a mají obsazeno. Všude plno lidí, protože je veletrh nebo nějaké mistrovství světa. A tak chodí v cizím městě od hotelu k hotelu a hledá, ptá se.

Nějak tak to vypadalo o prvních Vánocích. Maria, žena čekající dítě, se musela vydat na dalekou cestu do Betléma, když se konal soupis lidu. A tehdy se cestovalo pěšky! Byla to náročná cesta, trvala několik dní. A v Betlémě – všude plno lidí, žádné místo pro ubytování. Nebylo pro ně místa. A tak se Ježíšek narodil v jeskyni, ve chlévě, v chudobě. Ale narodil se v prostředí lásky!

V naší době je tomu právě naopak. Lidé se mají dobře – a děti nepřijímají – nemají pro ně místa. Museli by se omezovat, žít skromněji. Naříkají na bídu, drahotu, a přitom jídlo vyhazují. Dřív mívali lidé i přes deset dětí, to když byla skutečná bída. Dnes chybí pravá láska, která se dokáže obětovat pro dobro toho druhého.

„Nech si to vzít“  radí se nastávající mamince, jako by o nic nešlo. A přitom jde o život nového člověka! A lidé dovedou být zlí, posmívat se těm, kdo mají víc dětí, že jsou nešikovní atp. Matka Tereza ve svém projevu v roce 1994 ve Washingtonu řekla: „Cítím, že potrat je dnes největším nebezpečím pro mír, protože je to válka vedená proti dítěti – přímá vražda nevinného vykonaná samotnou matkou. A když dopustíme, že matka může zabít dokonce své vlastní dítě, jak můžeme po jiných lidech chtít, aby se nezabíjeli navzájem?“

A tak náš národ stárne a vymírá. Nemáme pro děti místo. Místo ve svém srdci. Druhá strana téže mince je tolik diskutovaná euthanázie – ukončit život nemocných a starých lidí – zabít je, abychom se o ně nemuseli starat. Proč? Protože pro ně nemáme místo ve svém srdci.

Otevřme se radostnému poselství Vánoc! Otevřme se životu! Otevřme se lásce! Dopřejme druhým dostatek místa ve svém srdci. Šťastní můžeme být v životě jen tehdy, když se o druhé budeme s láskou starat, ne když se jich zbavíme. Proto jsme zde na světě.

Vánoce prožité v pokoji a radosti přeje Vít Hába, farář