Kolik za člověka?

Zpravodaj 1/2019: „Všechno je to o penězích“, řeknou vám dnes mnozí lidé (kteří to neumí vyjádřit česky a používají amerikanismy), ať začnete rozhovor na jakékoliv téma. Dnes vládnou světu peníze! A máte-li jich dost, máte všechno. Stali jsme se otroky peněz. Všechno vidíme a hodnotíme a přepočítáváme přes peníze. Když pak mnozí lidé přiznávají, že ani obrovské množství peněz jim nezajistilo ani štěstí ani dlouhý život, říkáme si: „To není můj případ. Já bych s tolika penězi hospodařil lépe. Jé, kdybych tak vyhrál milión!“ Ale ani miliony v bance nás neochrání před nečekanou přírodní katastrofou, před zhoubnou nemocí, před zradou bývalých přátel. Mnozí si přesto cení svých peněz a svého majetku více než života druhých lidí. Žijí jen sami pro sebe.

Když uvažujeme o penězích teď, před Velikonocemi, vybaví se nám postava Jidáše. Jeho příběh je výstižně popsán v Bibli. Jidáš byl jedním z Ježíšových učedníků, byl svědkem jeho zázraků. Nakonec ho však zradil. Za peníze. Za velmi slušnou částku peněz. Omámila ho vidina toho, co by si za ně mohl pořídit. Za třicet stříbrných ho prodal nepřátelům. Tak Jidáš „ocenil“ svého Mistra. Když pak viděl, jak Ježíše spoutali, odvedli a vydali vladaři Pilátovi k odsouzení, hnulo se v něm svědomí. Příliš pozdě. Marně se ještě pokoušel zvrátit běh velikonočních událostí vrácením peněz. Pozdě volá: „Zhřešil jsem, zradil jsem nevinného!“ Ukončil svůj život v zoufalství, šel a oběsil se. Výčitky svědomí byly silnější než síla a moc peněz. I dnes je na světě mnoho lidí, kteří jsou všeho schopni kvůli penězům.

„Poprvé…podruhé…potřetí! Kupuje pán v modré kravatě,“ vyvolává licitátor. Na aukci se nabízí spousta předmětů. A teď si představte, že by nakonec dražba pokračovala: „A kolik dáte za tohoto člověka?“

„Méně než deset korun,“ říká chemik, hodnotí-li chemické složení lidského těla. („Klamal jsi sám sebe, když jsi říkal své dívce: „Miluji tě.“ Měl jsi místo toto říct: „Prodělávám právě určitou chemickou reakci…“) – Jiní odpovídají: „Člověk je víc než pouhá chemická sloučenina, člověk je důležitým článkem vývoje přírody. Ale nemá žádný vyšší cíl, ani jeho činnost nemá trvalý účinek, protože všechno nakonec zanikne. Bytosti jsou pouze chytrými stroji.“– „Ne!“ s pocitem hrůzy protestují jiní. „Člověk je nesmírně důležitý. Jako osobnost má jedinečnou hodnotu sám o sobě.“

Určení hodnoty a důležitosti člověka je nejpalčivější otázkou, kterou si lidé kladou. Člověk se ptá, má-li život nějaký význam. Stoupající počet sebevražd, i skutečnost, že stále více lidí propadá drogám, napovídá, že mnozí odpovídají záporně.

Kolik za člověka? – Jidáš prodal Boha za třicet stříbrných. A kolik dá Bůh za člověka, když křesťané říkají, že člověka miluje? Bůh odpověděl tím, že dal sebe samého. Lidskou hodnotu nelze měřit penězi, ale nezměrným utrpením Ježíše Krista, Božího Syna. Zemřel na Golgotském kříži, jak si to o Velikonocích připomínáme, a zemřel tam místo nás, za hříchy všech lidí. Udělal to proto, aby každého člověka ujistil o tom, že ho miluje, že má pro něj jedinečnou hodnotu. On si nepřál utrpení, utrpení je výsledkem lidské vzpoury proti Bohu. On přišel, aby obnovil cestu, která spojuje člověka s Bohem.

                                                                      Velikonoční radost a naději přeje Vít Hába, farář