Každý problém se dá řešit
Zpravodaj 1/2019:
V době probouzejícího se jara přinášíme rozhovor se starostou obce Ing. Lubomírem Zahradníkem. Ještě neuběhl ani půlrok od posledních komunálních voleb, dovolte nám na úvod krátkou bilanci.
Na podzim jsi obhájil funkci starosty. Můžeš zpětně říct, co tě v tom prvním volebním období nejvíc potěšilo?
Udělalo mi radost, že se spousta věcí podařilo udělat a že je to v obci vidět. Potěšitelné je to, že to hodně lidí umělo ocenit, měl jsem krásnou zpětnou vazbu od mnoha lidí. To člověka povzbudí.
Ty jsi na konci minulého období věnoval hodně času shrnutí toho, co se podařilo.
Zpětná vazba na celé ty čtyři roky byla pozitivní ve většině případů a byla kladná odezva i na ten zveřejněný souhrn toho, co se udělalo. Je to samozřejmě úspěch týmový. Je to jedna z věcí, které si nejvíc cením, totiž že se nám podařilo pracovat jako jeden tým a táhnout za jeden provaz. Samozřejmě to neznamená, že nebyly výměny názorů a diskuze. Vždycky jsme ale našli shodu a řešení. Z toho jsem měl a mám velice dobrý pocit.
Co tě v tom minulém období nejvíce rmoutilo?
Toho naštěstí moc není. Mrzí mě lidská zloba a zášť, mnohdy nevím, čím hnaná. Lidé pomlouvají, ubližují a nejsmutnější je, že ubližují anonymně. Není to naštěstí často, stalo se v jednotkách případů za ty čtyři roky. Každý má právo na svůj názor, říkávám si. Na druhou stranu zdůrazňuju, že každý problém se dá řešit v dialogu. Stále dokola vyzývám občany, pokud mají problém nebo jakýkoliv nápad, aby dali vědět. Pokud se tak stane, vždycky najdeme cestu k řešení. Ale takové ty hozené hořké sliny, které zanechávají pachuť, tak to mě mrzí. Ale jak už jsem řekl, není to tak časté.
Na podzim byly volby, zastupitelstvo se obměnilo.
Jsme na začátku, měli jsme tři schůzky zastupitelstva, tým se obměnil asi z poloviny. Mám velikou radost, že tam je zastoupeno spektrum věkové, profesní i zájmové, od každého je tam trošku. Mám pocit, že všichni bez rozdílu tam v duchu konstruktivní komunikace pokračujeme. Je to o tom být otevření, informovat se navzájem, aby se věci říkaly a řešily. Znovu opakuju: Pojďme se o problémech bavit.
Jaké priority si nové zastupitelstvo stanovilo?
Programy jednotlivých subjektů jsou velmi podobné, proto se snažím navazovat v tom, že nechceme soupeřit na bázi politických uskupení, ale chceme posunout Prušánky dál. Rád bych, aby se obec zvelebovala bez ohledu na to, za jaké politické subjekty jsme do voleb šli.
Na začátku naší spolupráce jsme měli setkání, kde jsme formou, jak se dnes říká, „brainstormingu“ (volně přeloženo „burza nápadů“) přinášeli své podněty. Na tabuli jsme lepili samolepky s nápady, pak jsme je zařadili do tematických skupin a z nich jsme vytvořili tabulku. V ní každý zastupitel obodoval jednotlivé položky. Z toho vzniklo pořadí priorit na příští měsíce. Na prvních deseti místech jsou to: výstavba bytů, kuželna, tělocvična, rozšíření školky, park u koupaliště, úprava centra Nechor, obecní policie, střecha a klimatizace školy, cyklostezka Moravská, parkování u Nechor a další.
Dělali jsme to proto, abychom věděli, jaké jsou priority týmu zastupitelů v Prušánkách a za druhé jsme to vypracovali pro MAS Jižní Slovácko, která pro nás zpracovává Strategický rozvojový dokument obce na příštích pět let, no a jeho součástí je i rozvojový výhled. To je dokument, který musí obec mít, aby mohla úspěšně žádat o dotace na různé projekty.
Co je v plánu v letošním roce?
Je toho hodně. Co se týká větších záležitostí, tak jedna velká historická změna nastane zřízením obecní policie. Počítám, že v létě už bude fungovat. To je velká změna, hodně si od toho slibujeme. Pak začne brzy poslední etapa přestavby Nechor, teď už probíhá rekonstrukce zahrady kolem školky. Čekají nás rekonstrukce chodníků na ulicích Hodonínská a Mlýnská včetně zastávek, kde budou konečně přístřešky a lavičky, aby se lidé mohli schovat v případě nepřízně počasí. V tomto roce také ještě vysadíme biokoridor za ulicí Moravská a provedeme rekonstrukci domku, ve kterém máme náš Klub maminek.
Připravujeme celou řadu kulturních akcí, nejvýznamnějším bodem bude první červen, kdy na Den dětí proběhne slavnostní otevření areálu za kostelem. Více o tom píšu v mém sloupku tohoto Zpravodaje.
Začalo jaro a první teplé dny přinesly zprávy o tom, jak je v naší zemi sucho. Jak jsou na tom Prušánky?
Situace se zásobami pitné vody je alarmující. Existují portály, které se zabývají touto problematikou a kde je možné nalézt měřená data o stavu spodní vody v Jihomoravském kraji. My máme tu smůlu, že patříme mezi nejsušší oblasti v České republice. Na druhou stranu máme štěstí, že jsme součástí vodovodní sítě, která je napojena na zatím dostačující zdroje. Možná jste zachytili velké diskuse o zdroji vody kolem Moravského Písku, kde probíhá letitý boj za jeho ochranu proti těžebním společnostem. Obce našeho regionu se společně s naší paní senátorkou na tomto boji aktivně podílejí. Mohlo by se zdát, že je to od nás daleko, ale není, je to jeden z významných zdrojů pitné vody i pro nás, pro Prušánky.
Co můžeme udělat my občané?
Pomohlo by, kdyby začal každý sám u sebe s šetřením vodou. Představa je to hezká, ale nefungující. My lidé jsme takoví, že pokud otočíme kohoutkem a voda teče, tak nad problémy s jejím nedostatkem moc nepřemýšlíme. No a až voda nepoteče, to už bude pozdě. Každý ať si sáhne do svědomí, jestli skutečně potřebuje tolik pitné vody, kolik spotřebovává. Druhá věc je péče o krajinu jako takovou, aby vodu uměla zadržet. Tam spolupracujeme se zemědělci, kteří už do jisté míry chápou problémy s půdní erozí a se zadržením vody v krajině, ale zatím nejsou viditelná opatření dostačující k tomu, aby to fungovalo. Potřebujeme prosadit komplexní pozemkové úpravy, vytvářet biopásy, biokoridory, prostě přetvořit krajinu tak, aby se její schopnost zadržet vodu výrazně zlepšila.
Pro krajinu jsou nejdůležitější trvalé porosty, jejichž součástí jsou stromy. Proto jsem na podzim inicioval výzvu k vysazování stromů, aby každý, kdo má čas, chuť a náladu vysadil někde jakýkoliv strom. Spousta lidí zareagovala, s myslivci jsme vysadili 150 stromů, a budeme v tom pokračovat. Náš klub seniorů chce pomoci s výsadbou, rybáři a dokonce i jednotlivci se k výsadbě připojují. Je to nesmírně důležitá aktivita, která má maximální podporu ze strany obce. Čistě teoreticky, kdybychom za každého občana Prušánek vysadili strom, bude jich 2230, což by bylo úctyhodné číslo J
Vraťme se ještě k vodě. Ty máš možnost vydat zákaz plýtvání vodou?
Jako starosta tuto možnost nemám, je to složitější. Co ale například mohu, a co také dělám, je žádat spoluobčany, aby alespoň nezavlažovali trávníky vzácnou pitnou vodou. V zavlažování pitnou vodou vidím velký problém. Na některých ulicích jsou i v parném létě vidět svěže zelené trávníky… Taky jsem jej míval, ale právě z důvodu šetření vodou jsem jej „obětoval“. Nezbývá než doufat, že se kritická situace s poklesem spodních vod v dohledné době zlepší. Optimismem ale v této věci bohužel příliš nehýřím.
S čím za Tebou chodí občané?
Sem tam se někdo ozve, ale není to často. Jsou to pobíhající psi, bezpečnost jako taková, například požadavek na řešení omezení rychlosti aut na vjezdech do Prušánek a podobně. Jinak většinou řešíme sousedské vztahy a individuální problémy jednotlivců. To, že se lidé příliš neozývají, může znamenat dvě věci. Buď že jsou lidé spokojení, nebo je jim to jedno. Já optimisticky věřím, že je to to první.
Pravidelně se účastníš setkávání starostů.
Pro mě ta setkání znamenají moc, protože je to zdroj inspirace. Každý máme v našich obcích různé problémy. Řada z nich je společných. Někde ty podobné problémy nějak vyřešili, tak proč vymýšlet něco, co už někde funguje. Stačí jen převzít a aplikovat. Lidi by se měli potkávat, aby si sdělili vzájemné zkušenosti.
Kolikrát Prušánky inspirovaly jiné starosty?
Ano, i to se stává. Velké uznání od kolegů starostů bylo třeba za areál za kostelem a opravený hřbitov s kolumbáriem. Další ocenění bylo za řešení návsi a hodového zeleného, dále za zkrásnění Nechor, především sklepních uliček a další.
Co bys popřál spoluobčanům do jarních dní?
Je skvělé, že je jaro konečně tady. Těší mě, že se prodlužují dny a začíná být cítit energie ze všech stran. To je to, na co čekáme. Přeju všem, aby tu energii ze sluníčka nasávali, aby ji využívali k činnostem, které mají rádi a abychom tu energii nikdy nepoužívali k ubližování našemu okolí. A taky přeji krásné a klidné velikonoční svátky.
Za rozhovor děkuje Helena Hájková, foto: Jana Hunkařová
