Informace Obecní policie 1/2021

Zpravodaj 1/2021: Sníh roztál, voda ve struze vynesla zimu i z naší obce – již druhou, co píšu sloupek za Obecní policii. Člověk by mohl říct, že za tu dobu se činnost ustálila a přesně víme, co a jak. Mnohokrát už bylo psáno o tom, co nás provází poslední rok. A týká se to i naší činnosti. Nejedno dříve na jihu Moravy běžné chování je dnes dle krizových opatření protiprávní. Ač mohou tato opatření mnohým připadat nepříjemná a obtěžující, tak protesty a urážky s gestikulací do kamery či nám na očích, doprovázené dalším protiprávním jednáními, k ničemu nevedou. My, jako Obecní policie, jsme povinni tato opatření vymáhat. A tak naši knihu hlášení a záznamů obohatilo „shlukování bez ochranných pomůcek“, „porušování nočního vycházení“, a již dříve třeba protitabákovým zákonem postihované kouření na autobusové zastávce či konzumace alkoholu na veřejnosti. V drtivé většině případů řešíme vše domluvou. Narazíme-li ale na jedince, který si nechce nechat říci, pak bohužel musí následovat postih. Dobrá zpráva je, že se jedná skutečně o minimum případů a většina lidí zákonná opatření dodržuje a chápe.

V dnešním sloupku bych se rád zmínil o velmi citlivém tématu. A tím jsou naše děti, těžce zkoušené současnou situací.

Někdy se může stát, že díky stresu, shonu a tlaku všedních dní zapomínám na to, že i my jsme byli děti. Nedokážeme se dostatečně vcítit a rozumět té malé, citlivé duši, která je v těchto časech nesmírně stresovaná a mnohem hůř než my dospělí snáší vytržení z normálního života, ze školního režimu. V každém z nás občas mohou „bouchnout saze“. Snažme se, abychom těchto výbuchů naše děti ušetřili. Hledejme cesty, jak jim pomoci aktivně vyplnit čas. Někdy, ve špatnou chvíli, stačí špatně zvolené slovo, dítě zareaguje zkratovitě, nepředvídaně a rázem je z toho noční tříhodinová vyhledávací akce policie, obecní policie, hasičů a obecního úřadu. Naštěstí s dobrým koncem a vše je v pořádku. My dospělí jsme tak zavalení povinnostmi, že si někdy tu vzácnou chvíli „nudy“ užíváme. Co ale ty naše děti, které jsou vlastně pořád jen doma? Chápu obavy o jejich bezpečí a snahu je mít co nejblíž domu. Ale poškozovat cizí majetek čmáráním po fasádě nově opravené kapličky, rozebrat sousedův plaňkový plot na stavbu bunkru, vnikat bez dovolení na cizí pozemky, to jistě není optimální „bojová hra“ a děti by měly vědět, že tohle je takzvaně „přes čáru“.  A jak by tomu šlo pomoci? Kudy z nudy? Třeba tím, že si sousedé navzájem vypomohou a vystřídají se v zabavení dětí. Vyrazit na procházku bychom možná nemuseli jen s tím naším jedním „špuntem“ a můžeme přibrat i toho sousedovic. A na oplátku zase zítra může soused vzít toho našeho se svými ratolestmi. Dítka se zabaví, rodič má chvilku klidu s vědomím, že má dítě pod dozorem a sousedské vztahy se utužují. Neberte prosím toto doporučení jako mentorování či poučování. Navíc od člověka, který zatím sám děti nemá. Je to prostě jen nápad, že by to možná i takto šlo a bylo by to prima.

Prosím buďme ohleduplní, vydržme to a nebuďme na sebe zlí!

Za OP Prušánky Adam Hellinger