Idemenato aneb Když je Japonsko na Littneru
Zpravodaj z Prušánek 2/2015:
Tři krásné slunné červnové dny jsme strávili s osmáky na TZ Littner, abychom společně zažili zážitkový program Idemenato, který byl inspirován japonskou kulturou a společností. Prožili jsme Japonsko tradiční i Japonsko nových technologií. Soutěžili jsme o nejkrásnější gejšu, vyráběli robotky z různých součástek a pak jsme je rozpohybovali. Protože byl k dispozici vyspravený bazén s čistou vodou, byl vytvořen tanec akvabel. Pokusili jsme se vyrobit suši, jedli hůlkami. Byly natočeny dva klipy. Malovali jsme japonské znakové písmo, vyráběli miniaturu knížečky. Večer jsme měli japonský čajový obřad, hráli jsme sociodrama Bardo, o půlnoci jsme hledali vzkaz v lese, jeho nálezce už teď ví, že pojede jako instruktor šesťáckých Týmečků v záříJ. Vytvořili jsme krásné stínové divadlo, prožili jsme společnou masáž. Natáčeli jsme japonský tanec. Jeden večer byli všichni pozváni na “večírek na japonské ambasádě“. Byli rozděleni na tři různé typy států a svým chováním, oblečením, jazykem měli vyjádřit mentalitu zadaného státu. Hráli jsme také paintball.
Prožili jsme si válku barev a všechny děti se setkaly s významnou osobností. Nemá smysl popsat celý průběh hry, důležitý byl závěr – po asi dvou hodinách se každý setkal s nejvýznamnější osobností svého života – stáli před zrcadlem. Vědomí, že jsme si každý pro sebe nejdůležitější, je významné a pro děti bylo poselstvím, aby konaly v životě tak, aby se mohly vždy na sebe bez studu podívat do zrcadla a že každý je sám pro sebe tou nejdůležitější osobou. Hra měla ještě mnoho dalších významů, které je tady zbytečné rozepisovat.
Měli jsme se prostě fajn, úraz se nám vyhnul, nepočítáme-li, že někdo přišel o hlasJ.
Musím moc poděkovat SRPDŠ, panu Petru Zálešákovi za odvoz materiálu, skvělým instruktorům Martině Damborské a Milanu Šimkovi, kteří přinášejí nové nápady, paní učitelce Kurkové a dalším hodným lidem, kteří obětovali svůj volný čas pro naše osmáky.
Vanda Bušková za Týmečky