HTVŠ 1/2021

Když jsem se díval na svůj poslední článek, který jsem psal do Prušánského zpravodaje, abych náhodou nezačal stejně jako posledně, vzpomněl jsem si na optimismus, který nás provázel v období končících letních prázdnin. Všichni se těšili, že se opět vrátí k tomu, co je baví, co mají rádi a co je dělá šťastnými. Po dlouhé době se dokonce i děti těšily do školy, až se uvidí znovu se svými spolužáky a nebudou na tu všechnu školní “tíhu” sami. My v hudebních školách jsme se nemohli dočkat, až uslyšíme nástroje našich žáků konečně hrát a ne šustit přes mikrofon.

Toto období, jak si všichni dobře pamatujeme, netrvalo dlouho a velmi záhy jsme byli nuceni vrátit se k distanční výuce, jako tomu bylo v druhé polovině loňského školního roku. Přes několik krátkých období uvolnění “situace”, kdy jsme se s žáky mohli vidět osobně na hodinách, pracujeme jako všechny školy tzv. na dálku. U hudby a celkově umění je sociální vnímání a kontakt velmi důležitý, a není proto lehké vynahradit žákům prezenční výuku, i když jsem přesvědčen, že všichni naši učitelé dělají vše co je v jejich silách, aby tomu tak bylo.

Každý, kdo se někdy zkoušel něco naučit a tím myslím skutečně naučit, jako se dá naučit jen opravdová dovednost nebo um, ví, kolik tato činnost zabere času, námahy a jak důležitá je soustavná a pravidelná práce. Přimět se k takové oběti poté, co přijdete ze školy s vědomím, že si tím přiděláváte další námahu, není nic snadného. Všichni naši žáci, pedagogové a bezpochyby i jejich rodiče mi dají za pravdu, že jsou období, kdy si říkají, proč vůbec něco takového dělají a jestli by nebylo snazší dělat něco jiného, nebo třeba nedělat vůbec nic. K tomu, abychom tato období byli schopni překonat a pracovali usilovně dál, potřebujeme něco, čemu se říká motivace. Takových motivací může být nepřeberné množství, velkých, za kterými člověk jde celý život, i těch drobných, neméně důležitých, které nám pomáhají překonat každodenní rozptýlení odvádějící nás od toho, abychom se soustředili na cvičení a zdokonalování se v naší činnosti. Motivace může být někdy i velmi nenápadná a prostá, jako to, že se setkáváme se svými kamarády, maminka si vždy zpívá, když doma cvičíme a taky to, že nám všichni zatleskají, když dohrajeme na vystoupení.

Mnoho motivací nám dnešní doba vzala a tím těžší také je přimět se k jakékoliv další činnosti. O to je naopak snazší najít si výmluvu nebo omluvu toho, proč radši nedělat nic. Neměli bychom ale zapomínat, proč to všechno děláme. Že to je to, co máme rádi, co nás propojuje s přáteli, co nás dělá šťastnými. Uvědomění toho, že u tolika mladých lidí v Prušánkách tyto atributy štěstí splňuje právě umění, mi vrací optimismus z letního období a věřím, že pokud nám dělá něco radost, budeme schopni najít si každý tu svou vlastní motivaci, abychom mohli pokračovat v tom, co máme rádi.

Vít Němeček, hlavní koordinátor HTVŠ Prušánky