Historie Nechor

Historie vzniku

prušáneckých vinných sklepů a vinařství v Prušánkách je bezesporu zajímavá. Dříve bývaly vinné sklepy v trati Drahy při cestě do Čejkovic. Tam se ale tehdy nacházel i nejbližší kostel, a často se stávalo, že prušánečtí občané, zejména muži, na nedělní bohoslužbu vůbec nedorazili. Ve snaze zabránit „pohanským podzemním mším“ místních vinařů nechali majitelé panství sklepy zbourat a poskytli pozemky k výstavbě sklepů v Nechorách. A pro jistotu nechali postavit i nový kostel přímo v Prušánkách.
Historii vinařství a sklepů v Prušánkách dokládá vojenská mapa z let 1764 – 1768, ve které je již zaznačený areál sklepů v Nechorách. Podle indikační skici z roku 1827 lze soudit, že sklepy ve Vrchních a Spodních Nechorách se začaly budovat na přelomu 18. a 19. století, nejprve v jedné řadě podél vinohradní cesty. Tehdy bylo v Nechorách celkem asi padesát staveb a několik sklepů bez lisoven.  Indikační mapa z roku 1870 už zachycuje kolem sedmdesáti búd a asi šedesát sklepů bez lisoven.

 Spodní Nechory

se postupně rozrůstaly do dnešní podoby vesnice s návsí a bočními uličkami se čtyřmi sty osmi sklepy. Některé sklepy jsou dodnes bohatě zdobené slováckými ornamenty okolo oken a dveří. Bůdy, což jsou zemní zahloubené vinné sklepy bez lisovny jen se šíjí, která ústí přímo na povrch – které tvořily původní zástavbu – najdeme v dnešní době v Nechorách jenom ojediněle.
Nezvyklý název této vesničky vinných sklepů vysvětluje pověst o nestřídmém vinaři, který cestou domů upadl a zůstal ležet u cesty. Na otázku kolemjdoucích: „Jsi chorý?“ odpověděl: “Ne chorý, opitý“. Jiný výklad tvrdí, že ten, kdo pije víno z prušáneckých sklepů, je zdravý, ne chorý.

Prušáneckému vínu

se údajně dařilo už v 10. století.  V té době prý bylo révou vinnou osázeno přes sto hektarů půdy. Postupně však byly vinice pustošeny. V roce 1241 pronikli na Moravu Tataři, kteří nemilosrdně plenili vše, co jim přišlo do cesty, včetně vinic. Za panování Karla IV. došlo sice k jejich obnovení a rozšíření, ale ve 20. a 30. letech 15. století v době husitských válek a na počátku 17. století při ničivém vpádu Bočkajovců znovu došlo k jejich ničení. Sotva se náš kraj trochu vzpamatoval, přišla další pohroma v podobě třicetileté války (1618 – 1648). V této době celá jihovýchodní Morava zažívala své nejtěžší historické období naplněné utrpením zdejších obyvatel, protože právě na jejím území se střetávaly armády bojujících států, postupující ze všech světových stran. Z kvetoucí Moravy se stala vypálená a vydrancovaná poušť, více než padesát jedno procento moravských vinic zůstalo opuštěných a už nikdy nebyly obnoveny v takovém měřítku, jako tomu bylo před válkou.
18. století bylo poněkud klidnější, vinice vzkvétaly a docházelo k jejich rozšiřování. Po roce 1848 se rolníci vykupovali z roboty a sami mnoho vinic „vykučovali“, aby prý měli více půdy na osetí a osázení plodinami nezbytnými k živobytí. Z prušáneckého katastru tehdy úplně zmizely vinice z trati „Nové“.

Na konci 19. století

zničila epidemie révokazu téměř celé evropské vinohradnictví. Přesto svým způsobem znamenala pro pěstování révy přínos. Začala se pěstovat vína pouze kvalitní a jen v polohách vinici vyhovující, protože chorobám odolné americké podložky byly poměrně drahé. Přesto ke konci 19. století bylo v Prušánkách dvacet devět hektarů vinic.

Když v roce 1923 postihla vinohrady kadeřavka a ve starých vinohradech řádil révokaz, začali prušánečtí vinaři kupovat zaočkované sazenice ze státní školky z Mutěnic, ale jedna sazenice stála tři koruny, a proto prušánečtí vinaři založili mateční vinici Pod Nechory, kde v dubnu 1924 vysadili dva tisíce kusů americké révy různých odrůd.
Postupně pěstování révy vinné dostávalo řád, vznikaly první odborné vinařské a vinohradnické školy, věnovalo se stále více pozornosti šlechtění a kultivaci révy vinné. Vinaři se na principu vzájemné pomoci sdružovali ve vinařských spolcích.

V Prušánkách bylo na valné hromadě konané 16. října 1935 založeno „Vinařsko – ovocnické družstvo”. Pracovalo velmi dobře, jejich vína byla na výstavách dobře hodnocena – ve Strážnici na celostátní výstavě vín v roce 1952 získala jejich Frankovka první cenu.
Poslední zápis z činnosti spolku je ze schůze konané 20.7.1952, kde bylo oznámeno, že družstvo v budoucnu pravděpodobně splyne s JZD v Prušánkách. Stalo se tak v lednu 1954, kdy JZD převzalo veškerý majetek vinařského družstva. A protože JZD mělo eminentní zájem na výrobě vína, dále pokračovalo v rozšiřování vinic.

V současné době patří Prušánky ke sto patnácti obcím vinařské podoblasti Slovácká a se svými zhruba dvě stě padesáti hektary vinic patří k největším vinařským obcím této oblasti.

Z knihy o Prušánkách zpracovala Jana Kamenská