Čteme z prušánecké kroniky: Válka Rakousko-Pruská

Zpravodaj 4/2014:

Rok 1866 byl pro Rakousko, avšak nejvíce pro české země velmi nešťastný. Rakousko bylo napadeno dvěma nepřáteli; na severu Pruskem a na jihu Itílií. Ihned byla vyhlášena mobilisace a zároveň odvody. Z Prušánek narukovalo asi 50 mladých mužů…
Jako lavina valila se pruská armáda třemi proudy přes slabě obsazené hranice do Čech, porážejíce rakouskou armádu, byť se tato v četných případech velmi udatně bránila.
Do Prušánek přišel 72. pěší pluk „Nassau“ a pobyl si zde asi tři týdny. Kuchyni měl tento pluk na domkách č. 278 a 279. Avšak koncem června musel tento rakouský pluk Prušánky rychle opustiti, neboť se rychle blížila pruská armáda.
Bylo to jednoho dne dopoledne, když se od Moravské Nové Vsi nahrnula spousta pruského dělostřelectva a pěchoty do Prušánek. Lidé měli strach, a proto takřka všechen dobytek vyhnali do polí, nejvíce do „hluchého žleba“. Což však nemělo velkého významu, neboť se o tom prusové stejně dozvěděli. Celkově bylo v sušánkách zrekvírováno asi 70 kusů hovězího dobytka a jenom dva koně. Jednoho sebrali Františkovi Šimkovi a druhého ve státním dvoře. Avšak Šimkův kůň byl odjíždějícími Prušáky na „drahách“ poražen, protože nemohl dále jeti. Šimek dostal od státu jako náhradu mnohem lepšího koně jak měl. Za hovězí dobytek rovněž byla vyplácena peněžitá náhrada. Starosta Pavel Polách je vyplácel, ale lidé nadávali, že málo dostávali.
O pobytu Prušáků v Prušánkách nebylo slyšeti nic zlého. Nikomu nebylo ukřivděno anebo ublíženo. Jenom jedno bylo, že Prajzi byli velcí jedlíci. Snědli všechno, na co přišli, ale nejvíce snědli vepřového sádla, z čehož jich dosti onemocnělo; ale jenom jeden pruský vojín v Prušánkách zemřel byl pochován na hřbitově. Po 14 denním pobytu opustilo pruské vojsko Prušánky. Odejeli po „drahách“ směrem k Čejkovicím.
Ačkoliv v těchto válkách se zúčastnilo přes 50 mladých mužů z Prušánek, přece ani jeden nepadl a zranění byli pouze dva, Hasil Pavel do ruky a Tomáš Imrich do nohy kuličkami z pušky.
Ještě nebyla válka úplně skončena a už přišlo nové neštěstí na lidstvo. Byla to cholera, která se dostala i do Prušánek. Bylo to po žních, když jednoho dne jel od Žižkova povoz, který řídil nějaký Němec z Rakous a ve voze ležel neznámou nemocí postižen Antonín Štětka, svobodný syn rolníka Antonína Štětky, který byl s konmi i vozem sebrán k rakouské armádě jako přípřež (forspon). Onen Němec, která vezl nemocného Štětku, se cestou vyptával, kde jsou Prušánky, a když mu mezi Podsedky nějakými lidmi bylo řečeno, že už jest u Prušánek, tak ihned nemocného Štětku opustil a nechal jeti koně samotný k Prušánkám, které přijeli až domů. Nikdo nevěděl, jakou má nemoc onen mladík, který ještě toho samého dne zemřel.
Tato neznámá nemoc byla cholera, která se v Prušánkách velice rychle rozšířila, takže v krátkém čase zemřelo v Prušánkách asi 75 lidí, povětšině mladí od 20 do 25 let. Pohřby byly velmi skrovné a jenom malý počet byl těch, kteří doprovázeli tyto nešťastné oběti cholery.

Ještě jedno neštěstí přišlo v tomto roce. Na začátku měsíce června zmrzlo všechno obilí a nejvíce utrpěly rži, které právě kvetly. Toto zmrzlé obilí bylo zesečeno a na místo toho lidé seli pohanku. Kdo snad to zmrzlé obilí nechal, ten neměl nic, protože byla sláma prázdná. Tak skončil rok 1866, který byl velice nešťastný. Vojna, cholera a hlad…