Čteme z prušánecké kroniky: rok 2022
Zpravodaj 3/2021: Na jaře 1922 bylo pokračováno v načaté regulaci potoka „Prušánka“. Ačkoli kopání této struhy byla těžká a vysilující práce, přece se sešlo dosti dělnictva, takže práce postupovala velmi rychle kupředu. Platilo se čtyři až pět korun od kubického metru, takže pilný dělník vydělal až přes 50 kč denně. Byl to velkolepý výkon práce, neboť za několik týdnů byl tento potok přes prušánecký katastr hotov. Tomu posloužilo i dlouhotrvající suché a teplé počasí, které však nesloužilo polním plodinám, neboť zase hrozil nedostatek píce pro dobytek.
Zároveň s regulací byly postaveny tři pevné betonové mosty přes zregulovaný potok.
Úroda v roce 1922 byla následkem dlouhotrvajícího sucha dosti špatná. Ve žních ještě nebyla žádná naděje, zda budou jaké brambory. Avšak po žních nastalo deštivé počasí a narostlo brambor, turkyně a cukrovky nad očekávání dosti. Dlouhotrvajícími dešti utrpěly vinohrady, vlastně hrozny, neboť začaly hníti a špatně vyzrály. Úroda vína byla veliká, větší než v roce minulém, ale víno bylo tak špatné, že ho nechtěl žádný koupit ani za 5 kč litr.
Na podzim roku 1922 byly porolničeny hodonské cukrovary a bylo nabídnuto zemědělcům, aby upisovali akcie na tyto podniky. Jeden kus akcií stál 610 kč v nominální hodnotě 400 kč. Byly upisovány na splátky, nebo mohly býti placeny řepou cukrovkou. Starší hospodáři zaujali protivné stanovisko, poukazovali na smutné konce podivínského cukrovaru, kdež někteří občané z Prušánek ztratili svoje akcie. Též v Chropyni v cukrovaru někteří špatně dopadli. Akcie tam sice žádný neměl, ale nedostali žádných peněz za odevzdanou cukrovku. Není se tedy co divit, že vyslovili nedůvěru i této akci, která se teď prováděla. Chudším zemědělcům byly dána možnost, aby upsané akcie si odpracovali v cukrovaře. Údaj o tom, kolik se v Prušánkách celkově upsalo akcií, chybí, ale kronikář uvádí, že se upsali soukromé osoby, ale i členové „Domoviny“ a zemědělci strany lidové (poznámka JK).
Následkem dlouhotrvajícího sucha v letní dobu neměla píce pro dobytek té jakosti jako v jiná léta. Scházely tu různé látky, které dobytek nutně potřeboval. Nikdo nepočítal, co z toho může vzejít. Ale neočekávaná katastrofa se dostavila ještě před Vánoci roku 1922. Hovězí i částečně vepřový dobytek byl postižen nemocí, o které dosud nikdo neslyšel. Bylo to měknutí kostí. Dobytek sice dobře žral i dojil, avšak těžko vstával a chodil. Během krátké doby nemohl vůbec vstáti a musel býti ovšem za velmi nízkou cenu prodán. Snad by mohlo být tu dobu maso lacinější nežli chléb, kdyby u řezníků bylo prodáváno za přiměřené ceny, ale nebylo tomu tak. Řezníci měknutím kostí postižený dobytek lacino kupovali, ale maso z něj prodávali jako dříve, když byl dobytek drahý. Byla to velká katastrofa pro zemědělce. V samotných Prušánkách bylo touto nemocí postiženo skorem 300 kusů nejlepšího dobytka. Počítáme-li jeden kus jenom po 5.000 kč, vznikla tu škoda za 1 200 000 kč, odpočítáme-li malé obnosy, které se utržily za nemocný dobytek. Některé maštale zůstaly po této katastrofě úplně prázdné.